Čína bude v MMF silnější než Francie nebo Německo

Podle šéfa Mezinárodního měnového fondu (MMF) Dominique Strauss-Kahna se Čína po reformě této věřitelské instituce dočká výrazného posílení svých hlasovacích práv a to jí umožní hrát odpovídající roli v globálním finančním systému. Svět by se pak podle Strauss-Kahna mohl lépe vypořádat s globální ekonomickou nerovnováhou.

Generální ředitel MMF Dominique Strauss-Kahn v rozhovoru pro agenturu Reuters řekl, že evropské země, které se dlouho bránily změně poměru sil při hlasování v MMF, uznaly její nezbytnost.

„Evropané si uvědomují, že je čas pohnout se dál,“ uvedl bývalý francouzský ministr financí. „Některé evropské země budou mít menší sílu, jiné větší. Jedinou skutečně velkou změnou bude Čína a já si myslím, že to je opravdu fér,“ dodal Strauss-Kahn.

Evropské země se dlouho bránily tlaku zejména ze strany Spojených států, aby se vzdaly některého z osmi míst ve Výkonném výboru MMF (celkem jich je tam 24), která jsou pro ně rezervována, což v červenci vyvolalo roztržku mezi jednotlivými ministry financí členských zemí Unie.

Podíl hlasovacích práv jednotlivých zemí se v nynějším systému odvozuje od jejich příspěvku do společné kasy. Největší slovo tak mají Spojené státy (17 %), nicméně pokud sečteme síly čtyř nejvýznamnějších přispivatelů z Evropy – Německa, Francie, Velké Británie a Itálie, vyjde nám podíl přes 20 %. Co víc, starý kontinent má podle nepsané dohody s USA také právo na jmenování šéfa MMF (naopak v čele Světové banky je tradičně Američan).

Podíl rychle se rozvíjejících ekonomik na rozhodování MMF už dlouho neodpovídá jejich významu ve světové ekonomice – například Čína nedrží ani čtyři procenta hlasovacích práv, a proto je změna „na spadnutí“.

Čína se začne chovat jako velký hráč

Spojené státy navrhují, aby se vyspělé země ve prospěch rozvíjejících se vzdaly zhruba pěti procent svých hlasovacích práv, chudší státy ale požadují změnu až o sedm procent. Ať tak či onak, po reformě (asi v roce 2011) je pravděpodobné, že Číňané budou mít v MMF silnější slovo, než Britové nebo Francouzi.

Strauss-Kahn uvedl, že Čína, jako nejsilnější rozvíjející se ekonomika, je připravena hrát v globálním finančním systému podstatnější roli. Pokud jí vyspělé země tuto roli nedají, nemohu od ní očekávat konstruktivnější přístup při utváření mezinárodního finančního systému. „Jestli uznáme, že je to velký hráč, ona se bude chovat jako velký hráč,“ řekl Strauss-Kahn.

Především Spojené státy v poslední době upozorňují na nevyrovnanost globální ekonomiky a žádají, aby se rychle se rozvíjející ekonomiky jako jsou Čína nebo Indie více orientovaly na uspokojování domácí poptávky a méně exportovaly. Rozvoj nových trhů je klíčový také pro západní vývozce. Washington s tématem „globální nerovnováhy“ jistě vyrukuje i na zítřejším zasedání G20 v Pittsburghu.

Kam s těmi úsporami

Větší příspěvky do rozpočtu MMF od rozvojových zemí by je také opravňovaly k čerpání vyšších částek v případě, že by přišla další krize podobná té z poloviny devadesátých let, která postihla asijské země. Po jejím odeznění si tyto státy vytvořily masivní rezervy, jež pomohly financovat život na dluh například ve Spojených státech a podle některých ekonomů tak nepřímo podpořily nízké úrokové sazby a vznik realitní bubliny.

Strauss-Kahn se obává, aby s odezníváním krize nevyprchala politická vůle s globální nerovnováhou (jak nynější stav nazývá) něco dělat. Podle něj je nezbytné výrazně posílit koordinaci mezi významnými světovými ekonomikami a ne se obracet jen k domácím problémům jednotlivých zemí.

„Nynější krize může pořádně zamíchat pravidly hry mezi zeměmi, které měly velké přebytky a těmi s velkými deficity,“ řekl Strauss-Kahn s tím, že například ve Spojených státech se v současnosti projevují mnohem větší tendence k tvorbě úspor na úkor spotřeby. Většinu es při boji proti globální nerovnováze však podle Strauss-Kahna svírá v rukou Čína, která by se měla více orientovat na vlastní trhy a méně na export. K tomu by mohlo přispět zejména posílení čínské měny, jejíž kurs je dlouhodobě podhodnocený, uzavřel Strauss-Kahn.

(Tento článek vznikl s podporou agentury Reuters.)