Česko nenechává na Lisabonské strategii nit suchou

Zdroj: Evropská komise

V dokumentu zaměřeném na revizi Lisabonské strategie, který má EurActiv k dispozici, česká vláda nešetří kritikou a požaduje, aby se nová strategie EU 2020 významně odlišovala hlavně po procedurální stránce. Naopak pokud jde o cíle, musí se podle Česka soustředit výhradně na růst a zaměstnanost.

V polovině ledna vypršel termín, kdy měly jednotlivé členské státy Evropské komisi poslat národní pozice k revizi Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost, která má nést název EU 2020. Zatímco například Francouzi mluví o tom, že potřebujeme společnou unijní průmyslovou politiku, levicoví europoslanci o „sociální dimenzi“ EU2020 a ekologické organizace o jejím zaměření na udržitelný růst, česká vláda doporučuje soustředit se pouze na dva cíle: růst a zaměstnanost.

Podle dokumentu, který odeslala do Bruselu, by rozšíření EU 2020 nad rámec agendy Lisabonské strategie „vedlo k tomu, že by se dala velmi problematicky řídit a také by vázla komunikace“. To, že se Lisabonská strategie při své revizi v roce 2005 zaměřila primárně na růst a zaměstnanost, označuje česká vláda za „správný a nezbytný“ krok.

EU 2020 musí především vzít v potaz „demografické, makroekonomické a strukturální výzvy“. „Klíčovými faktory jsou stárnutí populace, nedostatečný růst produktivity práce a růst mezinárodní konkurence,“ praví se v pozici české vlády, která hodně staví na východiskách našeho předsednictví.

Klade tedy důraz na stabilní makroekonomické prostředí, fungující vnitřní trh v rámci EU, znalostní ekonomiku a podporu mobility pracovních sil. Vnější vztahy sedmadvacítky by se podle Česka měly soustředit především na prosazování volného obchodu, ochrany duševního vlastnictví, zajištění stabilního finančního systému a přístupu ke strategickým surovinám.

Pokud jde o cíle dosluhující Lisabonské strategie, je tedy vše v nejlepším pořádku, tvrdí dokument; jinak by ale měla doznat podstatných změn a to hlavně v procedurálních otázkách a komunikaci.

Podle české vlády se musí zvýšit důraz na střednědobé cíle tak, aby bylo možné dosahovat těch dlouhodobých, zlepšit komunikace mezi pracovními skupinami a výbory, snížit administrativní zátěž, zefektivnit posuzování zpráv členských států a také zavést metodologii, která by umožnila „kontinuální vyhodnocování cílů strategie“.

Hodně práce bude také na zlepšení komunikace, připomíná dokument. „Otázky, které strategie řeší, jsou příliš komplexní, nesrozumitelné pro veřejnost a zavání byrokracií. Společná komunikační strategie bude proto nezbytná,“ upozorňuje.

Není ještě zřejmé, jak složité bude prosadit do EU 2020 významné procedurální změny, ale už teď je zřejmé, že úzké zaměření strategie jen na růst a zaměstnanost není po chuti mnoha klíčovým hráčů.

Jak už bylo zmíněno v úvodu, například Francie hodlá prosazovat „společnou průmyslovou politiku EU“, tedy větší centralizaci hospodářské politiky. Levicoví europoslanci spolu s odborovými svazy zase apelují na španělské předsednictví, aby do EU 2020 prosadilo závazky v boji se sociálním vyloučením, nerovností a nízkými mzdami.

Evropský úřad pro životní prostředí (EBB), který sdružuje především zelené neziskové organizace, zase poslal všem členům Evropské rady otevřený dopis, kde vyzývá k upřednostnění energetické účinnosti, biodiverzity a udržitelného rozvoje před všemi dalšími cíli EU 2020.

Připomeňme jen, že Evropská unie schválila Lisabonskou strategii v roce 2000. Měla zajistit, aby se Unie do roku 2010 stala „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou, schopnou udržitelného hospodářského růstu s více a lepšími pracovními místy a s větší sociální soudržností“.

V roce 2004 však vyšla tzv. Wim Kokova zpráva, která velmi kriticky hodnotila naplňování cílů strategie: v Unii nevzniká znalostní ekonomika, reformy se prosazují jen pomalu, nedaří se dostatečně rychle navyšovat zaměstnanost ani „modernizovat evropský sociální model“, konstatovala. V roce 2005 proto došlo ke zúžení strategie pouze na „růst a zaměstnanost“, ovšem výsledky zůstávají chabé – a současná ekonomická krize jim samozřejmě nepřidala.

O novém ekonomickém plánu Unie na dalších 10 let budou hlavy států sedmadvacítky jednat na příštím summitu v březnu a španělské předsednictví by chtělo EU 2020 schválit do konce svého mandátu v červnu 2010.