Cena za záchranu eurozóny: až 750 miliard eur

Zdroj: Rada EU

Ministři financí Evropské unie se v noci na dnešek po dramatickém jednání dohodli na podobě záchranného mechanismu pro další státy eurozóny, které by se podobně jako Řecko ocitly v problémech. Na půjčky může padnout až 750 miliard eur.

Včera se v Bruselu zrodila historická dohoda, která předpokládá, že na záchranu společné evropské měny může jít skoro tři čtvrtě bilionu eur. Celý plán se skládá ze tří částí.

V rámci té první by státy eurozóny (ve formě dvoustranných půjček a garancí) poskytly pomoc v celkové výši až 440 miliard eur zemím, které by – podobně jako nyní Řecko – ztratily důvěru finančních trhů a nebyly si schopny půjčovat.  Ministři financí předpokládají, že by „nejméně polovinu“ této částky, tedy 250 miliard eur, přidal navíc Mezinárodní měnový fond.  

Zbylých 60 miliard eur se najde v rozpočtových rezervách EU, respektive je Evropská komise získá emisí čerstvých eurobondů (půjde o rozšíření nástroje, který Komise použila v posledních dvou letech na půjčky pro nečlenské země eurozóny v problémech – Maďarsko, Lotyšsko a Rumunsko).

Dohromady se tedy dostáváme na astronomickou částku 750 miliard eur, která samozřejmě nemusí být vyčerpána celá nebo ani z větší části. Jde spíš o signál trhům: důvěřujte eurozóně, žádný stát nenecháme padnout a máme na stole konkrétní záchranné plány.

Pokud jde o roli Evropské centrální banky, ta zůstává zatím nejasná. Komisař pro měnové otázky Olli Rehn pouze uvedl, že ECB připravuje „významné nástroje“. Podle analytiků je pravděpodobné, že dojde k uvolnění pravidel pro nákup státních dluhopisů ze strany ECB (de-facto se jedná o „tištění“ nových peněz).

Bruselské drama

"Hlavní město" EU v noci na dnešek zažilo 11hodinový vyjednávací maratón plný dramatických momentů. I když šlo o jednání ministrů financí, na telefonu byla do časných ranních hodin také většina evropských lídrů – tak aby mohli do poslední chvíle ovlivňovat výslednou podobu klíčové dohody.

Jednání Ecofinu bylo několikrát přerušeno a prostor dostaly bilaterální diplomatické rozhovory (případně se jednalo jen mezi zeměmi G7 – Francií, Velkou Británií, Německem a Itálií). Mimořádné zasedání Rady Ecofin navíc zkomplikoval kolaps německého ministra financí Wolfganga Schäubleho – byl hospitalizován v Bruselu a musel za něj narychlo „zaskočit“ ministr vnitra Thomas de Maizière.

Nakonec ovšem došlo k dohodě, která bezprecedentní půjčky v řádech stovek miliard eur obhajuje článkem 122 ze Smlouvy o fungování EU, jenž připouští finanční pomoc Unie členským státům ve stavu nouze.

„Nastanou-li členskému státu z důvodu přírodních pohrom nebo mimořádných událostí, které nemůže ovlivnit, obtíže nebo je-li z téhož důvodu vážně ohrožen závažnými obtížemi, může Rada na návrh Komise poskytnout dotyčnému členskému státu za určitých podmínek finanční pomoc Unie,“ dočteme se ve Smlouvě.

Hlavní balvan: Němci

Připomeňme, že už v pátek (7.5.) lídři států eurozóny stvrdili záchranný balíček pro Řecko, který předpokládá pomoc ve výši až 110 miliard eur (80 miliard eur dají státy eurozóny, 30 miliard MMF). Na konci minulého týdne pomoc Řecku schválily také klíčové národní parlamenty včetně toho německého.

Kancléřka Angela Merkel se sice několik měsíců záchraně Řecka bránila, ovšem nakonec s ní souhlasila a přesvědčila i německé zákonodárce. Problémem pro ní je, že jí to neodpustili němečtí voliči – včera utrpěla porážku v důležitých volbách v Severním Porýní-Vestfálsku.

Pokud byste ale očekávali, že po německých volbách půjde vyjednávání o stabilizaci eurozóny hladčeji, byli byste na omylu. Podle diplomatů představovala největší blok právě německá delegace.

Berlín si prý prosadil například to, že se na podpoře ohrožených ekonomik bude významně podílet MMF a také se zasadil o zavedení stropu na celkovou výši pomoci. Text závěrečného komuniké navíc výslovně žádá, aby Španělsko a Portugalsko na zasedání Ecofinu příští týden (18. května) předložily plány na fiskální konsolidaci.

Britové a Češi mimo

Němci nebyli podle pozorovatelů jedinou delegací, která se snažila stabilizační plán co nejvíce „osekat“. Například Britové (jsou sami v dost svízelné fiskální situaci) si vymohli, že jejich případný příspěvek bude limitován na zhruba 15 miliard eur, které ročně přispívají do unijního rozpočtu (jinými slovy, žádné další finance z Britských ostrovů).

Pokud jde o Česko, náklady se také nebudou šplhat nijak vysoko. Podle ministra financí Eduarda Janoty přispějeme (v případě potřeby) na financování zmíněného mechanismu, který bude spravovat Komise. Z celkové částky 60 miliard eur bychom na půjčky mohli dát zhruba čtyři miliardy korun (podobně jako jsme posílali v posledních dvou letech peníze na záchranu některých zemí Unie, které nejsou součástí eurozóny).

Pokud jde o reformu fungování eurozóny tak, aby záchranné balíčky do budoucna nebyly potřeba, dohoda zmiňuje pouze nutnost fiskální konsolidace, přísnější regulace finančních trhů a zřízení fondu na „hašení“ problémů bank. Evropská komise by měla ve středu (12. května) předložit konkrétní návrhy, jak lépe vynucovat fiskální disciplínu v eurozóně.