Berlín může i nadále pomáhat zadluženým zemím eurozóny, rozhodl ústavní soud

zdroj: FreeDigitalPhotos.net; autor: domdeen

Evropský stabilizační mechanismus, který pomáhá zemím eurozóny vypořádat se s následky hospodářské krize, neodporuje německé ústavě. Dnes o tom rozhodl německý ústavní soud. Berlín přispívá do takzvaného eurovalu více než čtvrtinu prostředků. Ústavní soud se navíc postavil i za fiskální pakt, jenž by měl vést k větší rozpočtové zodpovědnosti.

Německý ústavní soud dnes (18. března) s konečnou platností zamítl všechny stížnosti podané proti Evropskému záchrannému mechanismu (ESM).

Takzvaný euroval má pomoci státům eurozóny postiženým hospodářskou krizí. Financují se z něj například půjčky zemím, které se dostaly do problémů se splácením svých závazků.

Berlín je nyní největším přispěvatelem do tohoto záchranného fondu, který disponuje celkem 700 miliardami eur. Německé garance dosahují výše 190 miliard eur, tedy přes 5 bilionů korun. To odpovídá například přibližně pětinásobku ročních výdajů českého státního rozpočtu.  

Přestože dodatek Lisabonské smlouvy, který dává prostor ke vzniku ESM, podepsal prezident Miloš Zeman v dubnu loňského roku, Česká republika nemůže zatím peníze z ESM čerpat, ani do fondu žádné prostředky neodvádí. Závazky plynoucí z této smlouvy dolehnou na Česko až s přijetím eura.

Fiskální pakt

Stejný verdikt, jakého se dostalo eurovalu, dostal i takzvaný fiskální pakt. Také ten není podle německých soudců protiústavní.

Fiskální pakt, neboli Smlouva o stabilitě koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii, požaduje, aby státy, které se k němu rozhodnou připojit, do jednoho roku od vstupu v platnost této smlouvy přijaly právní předpis. Ten by měl zajistit, že strukturální schodek státního rozpočtu nepřesáhne 0,5 % HDP. Země, jejichž dluh převyšuje 60 % HDP, pak musí snižovat jeho výši minimálně o 5 % ročně.

Také v tomto případě by se tato smlouva České republiky týkala až v okamžiku, kdy by vstoupila do eurozóny.

Kritika i od vládních poslanců

Eurovalem i fiskálním paktem se ústavní soudci zabývali už od roku 2012. U německého ústavního soudu v Karlsruhe ho napadla skupina kritiků, kterou tvořil například poslanec vládní CSU Peter Gauweiller, skupina poslanců postkomunistické Levice a někteří profesoři ekonomie.

Stížnosti, kterých se sešlo přes 37.000, oba nástroje označují jako omezení ústavou zaručeného práva německého Spolkového sněmu na rozhodování o využití veřejných prostředků. Podle ústavního soudce Andrease Vosskuhleho však práva Bundestagu nejsou nijak krácena.

Autor: Anna Kuznická