Sirus Zafar: Regulace platebních služeb může narušit rovnováhu v karetním byznysu

Sirus Zafar.

„Návrh nových pravidel pro platební služby v EU, který nedávno představila Evropská komise, považuji za poměrně radikální a takový, který může významně ovlivnit fungování dosavadního systému,“ uvedl v rozhovoru pro EurActiv předseda Sdružení pro bankovní karty Sirus Zafar.

  • Evropská komise letos v létě představila návrh dlouho očekávaných nových pravidel pro platební služby na vnitřním trhu EU, konkrétně se jednalo o směrnici. Komise zároveň zveřejnila nařízení k tzv. mezibankovním poplatkům za transakce prováděné kartami (MIF). Na úvod našeho rozhovoru by mě zajímalo, jak vnímáte roli EU jako regulátora tohoto prostředí? Je regulace vůbec nutná? 

Snaha Evropské komise o regulaci v oblasti platebních karet není nová, probíhá už řadu let. Návrh, který teď představila, považuji za poměrně radikální. Troufám si dokonce tvrdit, že oblast karetního byznysu v Evropě nebyla dosud pokusem o regulaci takto silně postižena. Je samozřejmě otázkou, zda takto silná regulace je potřeba, protože karetní byznys funguje na základě jasně daných principů. Nejdříve by proto bylo dobré zhodnotit, jestli dosavadní fungování bylo úspěšné, nebo ne. 

Pokud se podíváme na to, jak se rozšířila oblast karet, jejich penetrace, zvyšování počtu transakcí kartou apod., tak určitě nemůžeme říct, že dosavadní způsob nastavování principů nefungoval. Je proto otázkou, co nová regulace může přinést, pro koho bude výhodná a pro koho méně.

  • Potřebu zavedení nových pravidel opřela Evropská komise o argument, že od roku 2007, kdy byla přijata původní směrnice o platebních službách na vnitřním trhu EU, se tato oblast zcela proměnila. Objevily se tu nové způsoby plateb, například přes mobilní telefon či přes internet. Pomohou nová pravidla rozvoji trhu v těchto oblastech?

Rozvoj bezhotovostních plateb by měl být zcela jistě prioritou. Z toho pohledu vítám veškeré aktivity, ať už se jedná o regulaci, či jakoukoliv jinou aktivitu, která by směřovala k dalšímu rozvoji karetního byznysu jako jednoho z klíčových nástrojů pro bezhotovostní platby. Je otázkou, jestli návrh Evropské komise tak, jak byl navržen, povede k očekávanému rozvoji. 

  • Proč si to myslíte?

Mám trochu obavy z narušení fungování dosavadního systému. Nejrozšířenějšími schématy kartového byznysu jsou tzv. čtyřstranná karetní schémata. Na jedné straně stojí vydavatelé karet a jejich držitelé a na straně druhé jsou ti, co kartu akceptují, tedy obchodníci a banky či jiné finanční instituce. Tyto dvě strany jsou mezi sebou propojeny vazbami a jednou z těch nejdůležitějších je zmiňovaný mezibankovní poplatek MIF. Jeho principem je vyrovnávat rozdíly v nákladech na karetní byznys na straně issuerů a na straně acquirerů. 

Aby systém fungoval, musí docházet k rozvoji na obou stranách. Jinými slovy, pokud budete mít v České republice ideální podmínky pro vydávání karet, ale nevýhodné podmínky pro akceptaci karet, tak celý byznys nebude fungovat, protože sice budete mít spoustu karet, ale nikdo je nebude chtít akceptovat. A naopak: pokud nastavíte vynikající podmínky pro akceptaci karet, což jinými slovy znamená velmi levné podmínky pro obchodníky, ale vydavatelé karet nebudou schopni pokrýt náklady na vydávání karet, tak se nebudou karty vydávat.

Tato rovnováha se zajišťuje pomocí poplatků MIF, a proto je klíčové, aby byl nastaven správně. Pokud tomu tak nebude, vzniklá nerovnováha fungování schématu naruší. 

  • Evropská komise ve svém návrhu nařízení počítá se zavedením stropů pro poplatky MIF. Jak se k tomuto opatření stavíte?

Záleží totiž na konkrétní situaci a na konkrétní zemi. Pro Českou republiku to  bude například znamenat snížení, protože stávající platné sazby jsou vyšší, než navrhuje Evropská komise. 

Pokud se ale budeme bavit obecně, tak snížení poplatku MIF je dobrou zprávou pro stranu akceptace karet, kde se takto podstatně sníží náklady. Zároveň je to ale negativní zpráva pro oblast vydávání karet. 

Zkusme si představit, co se reálně nastane, když se sníží MIF. Vzhledem k velmi silnému konkurenčnímu prostředí dojde k rychlému přenesení snížení MIF na snížení provizí u obchodníků, tedy snížení nákladů na straně obchodníků. Pokud by toto snížení nákladů znamenalo zlevnění zboží a služeb pro koncové zákazníky, pak to lze považovat za pozitivní krok. Pokud nedojde k zlevnění zboží, zcela se vytrácí benefit regulačního opatření pro držitele karet. Navíc hrozí, že držitel karty bude zatížen dalšími poplatky za vydání karty, které zčásti nahradí nižší výnosy vydavatelů karet díky snížení MIF. V tomto případě bych regulaci hodnotil jako chybný krok.

  • Co to tedy může znamenat?

V pozitivním případě to bude znamenat snížení cen zboží a zvýšení využívání bezhotovostních plateb. V opačném případě zatížení držitelů karet dalšími poplatky, což vyvolá nižší zájem o bezhotovostní placení, a současně navýšení zisku na straně obchodníků.

  • Argumentem Evropské komise pro zavedení stropů pro mezibankovní poplatky je podle jejího vyjádření snaha vyjít vstříc spotřebitelům. Poplatky se totiž promítají do cen zboží. Pokud tedy dojde k jejich snížení, mělo by to být pro spotřebitelé výhodné. 

Se snahou vyjít vstříc spotřebitelům nelze než souhlasit. By bylo dobré se zaměřit na to, aby regulace naplnila cíl vyjít vstříc spotřebitelům. Z mého pohledu v návrhu regulace nejsou obsaženy mechanismy, které by toto zajišťovali. Hrozí tedy, že spotřebitel může být regulací spíše poškozen. Klíčové bude, zda obchodníci sníží adekvátně ceny zboží a služeb v souvislosti s poklesem MIF. 

  • Co dalšího Vám v návrhu nových pravidel pro platební služby vadí?

Jedním ze základních principů karetního byznysu je garance pro držitele karty. Pokud přijde do obchodu, který je označen logem karty, má zaručeno, že jeho karta bude akceptovaná. V návrhu Komise jsou ale ustanovení, která obchodníkům poskytují možnost, aby si vybrali, jaké karty budou akceptovat a které ne. Z určitého pohledu je tato úvaha pochopitelná. Platí totiž, že různé typy karet mají různé náklady. Je proto správné, aby obchodník, kterému se nevyplácí akceptovat dražší karty, je jednoduše neakceptoval. Je to princip volné soutěže, ale na druhou stranu by se mělo myslet i na stranu držitele karet. 

Máme zkušenost, že pokud klient nebude moci kartou z jakéhokoliv důvodu zaplatit, obecně klesne jeho důvěra v tento platební prostředek. Vede to pak k tomu, že ho postupem času přestane používat. Myslím si proto, že toto opatření nebylo důsledně domyšlené. Dopady na držitele karet mohou být v tomto smyslu opravdu velké.  

  • Hovoříte o obavě z narušení rovnováhy v platebním systému, což může vést i ke zpomalení či zastavení rozvoje platebních služeb. Pokud vydavatelé nebudou motivováni vydávat karty, nebo na to nebudou mít prostředky, případně karty budu příliš drahé či nedůvěryhodné, může návrh Evropské komise v konečném důsledku vést k posílení používání hotovosti?

Ano, myslím, že toto může hrozit. Používání platebních karet je de facto založeno na komfortu koncových uživatelů, kterými jsou držitelé karty a obchodníci. Pokud z důvodu regulace nebo jakéhokoliv jiného zásahu snížíme úroveň komfortu, bezpečnosti či spolehlivosti tohoto platebního prostředku, může se stát, že trh ho začne odmítat a využívat jiný prostředek, tedy hotovost. Toto by byl z mého pohledu krok zpět.

  • Sdružení pro bankovní karty, jemuž předsedáte, zveřejnilo nedávno své stanovisko k navrhované legislativě. Vymezili jste se tak také vůči poplatkům za přeshraniční transakce. Co vám na tomto návrhu konkrétně vadí?

Transakce se dělí na domácí (domestic) a přeshraniční (cross-border). Domácími transakcemi jsou ty, které proběhly kartou, jež byla vydaná v té samé zemi, jako je obchodník. Druhým případem jsou transakce, které proběhly u obchodníka v dané zemi prostřednictvím karty, která ale byla vydána v jiném státě. Poplatky se u těchto transakcí liší, a je to odůvodněno tím, že každá země se nachází na jiné úrovni vývoje platebního trhu, a proto má trochu jiné podmínky.  

Evropská komise nyní navrhuje změnu definice přeshraniční transakce. Nově by se k ní měla řadit i transakce, kde karta, resp. její vydavatel, a acquirer, tedy banka nebo jiná instituce, která má licenci na akceptaci karet (a tuto akceptaci pro obchodníka zprostředkovává), jsou z jiné země. To v reálu znamená, že transakce kartou vydanou v ČR u obchodníka v ČR, který bude obsluhován acquirerem z jiné země bude považována za přeshraniční transakci. To není příliš logické. Z tohoto regulačního požadavku lze spíše vyčíst snahu Evropské komise zrušit co nejrychleji domestic sazby MIF a používat v celé Evropě jednotné sazby definované Evropskou komisí. Zavedené jednotných sazeb si dovedu představit, ale je určitě potřeba tuto změnu udělat postupně. Komise navrhuje toto provést skokově, a to již v roce 2014, a to není z mého pohledu nejlepší řešení. 

  • Evropská komise ale tento návrh hájí snahou o dosažení vyšší konkurenceschopnosti… 

Ano, v Evropě totiž fungují crossborder acquireři, kteří se zaměřují na akceptaci karet nejen například v Česku, ale i v dalších zemích. Komise jim chce takto usnadnit vstup na trh. Teoreticky to asi můžeme považovat za správný krok, protože vyšší konkurence je vítaná věc, na druhou stranu, pokud to zasáhne do rovnováhy celého systému, může se lehce stát, že vydavatelé karet ztratí motivaci vydávat karty a udržovat stávající portfolia a služby na dnešní úrovni.

Uvědomme si, že Česká republika ušla v inovacích velký kus cesty. Vedle klasických platebních karet jsme poměrně rychle zavedli i nové bezkontaktní karty. Česko se v penetraci této nové technologie řadí mezi první tři země v Evropě a mezi prvních pět na světě. To vše se ale muselo nějak zaplatit. Banky to financovaly právě z toků v rámci karetního byznysu. Pokud jeho objem snížíme, je otázka, zda se rozvoj nezastaví. 

  • Opusťme výtky, které k návrhu Evropské komise máte, a zkusme v něm najít nějaká pozitiva. Spatřujete nějaké přínosy této směrnice?

I přes obavy z možného narušení stávajícího poměrně dobře vybalancovaného systému věřím, že ve výsledku povede k otevřenému vnitřnímu trhu a podpoří další rozvoj bezhotovostních plateb a služeb.

Velký přinos návrhu pak spatřuji především v tom, že se mu podařilo rozpoutat diskusi o mezibankovním poplatku a jeho výši. Trh se neustále vyvíjí a ruku v ruce s tím by se měly upravovat i jeho parametry. Dělat z nuly karetní byznys je samozřejmě něco jiného, než když máte v regionu již určitý počet karet a velkou penetraci sítě platebních terminálů, bankomatů apod. Česká republika byla poměrně konzervativní, co se týká přizpůsobování parametrů stádiu vývoje, takže vyvolání diskuse vidím v tomto ohledu určitě jako pozitivní věc.

Pokud návrh Komise a následná diskuse povede k tomu, že se podaří nastavit jasné principy, jak vypočítávat poplatek MIF tak, aby systém zůstal i nadále vybalancovaný, bude to jednoznačně velký úspěch.

Rozhovor připravila Lucie Bednárová.