Libor Dupal: Regulaci mezibankovních poplatků odnese spotřebitel

Libor Dupal, předseda Sdružení českých spotřebitelů.

Omezení tzv. mezibankovních poplatků, které si mezi sebou při transakci platební kartou účtují banky a které navrhuje Evropská komise, nejvíce pocítí spotřebitel a jeho peněženka. Zvýší se prý poplatky za zavedení a držení karty. V rozhovoru pro EurActiv to uvedl předseda Sdružení českých spotřebitelů Libor Dupal.

Evropská komise zveřejnila v první polovině loňského roku několik důležitých návrhů k platebním službám na vnitřním trhu EU. Jak tento krok čeští spotřebitelé hodnotí?
Odhadnout dopady jakékoliv legislativy je vždycky velmi obtížné. Předkladatel, v tomto případě Evropská komise, se bude navíc vždy vyzbrojovat různými analýzami a studiemi, které budou prokazovat to, co ona chce.  

Pokud se ale podívám na důvody, proč Komise zavádí Vámi zmiňovanou regulaci, tak ji shledávám smysluplnou a určitě bych ji nějak dramaticky nezpochybňoval. Skutečně to vypadá, že se návrh dotýká některých problematických míst. 

Takže tomu mohu rozumět tak, že s regulací této oblasti souhlasíte?
V průběhu ekonomické krize se v minulých letech výrazněji projevily některé defekty trhu finančních služeb, je proto logické, že poptávka po jejich regulaci narůstá a z hlediska spotřebitelů se to zpochybňovat určitě nedá. 

Na druhou stranu jsem ale přesvědčen, že názor, že regulace vyřeší vše, je iluzorní. Oblasti harmonizace evropského práva se věnuji již dvacet let a je až neuvěřitelné, jak se za tu dobu prohloubila – jsme skutečně v jiném světě. Přitom představa, že jsme na tom výrazně lépe, než před dvaceti lety, není úplně odpovídající. Systém trhu je přeregulovaný a nesrozumitelný pro všechny složky trhu, spotřebitele nevyjímaje. Stojí proto za úvahu, zda každý problém, který se na trhu objeví, musí být řešen regulací. To samozřejmě neznamená, že bych evropskou regulaci obecně odmítal, mnohdy je pro spotřebitele a pro trh všeobecně nezbytná.

Věnujme se jedné ze směrnic, a to směrnici k platebním službám na vnitřním trhu EU, kterou Komise zveřejnila v létě loňského roku. Řadu opatření, které v ní představila, opřela o argumenty, že se tím zlepší postavení spotřebitelů. Je tedy směrnice pro spotřebitele skutečně přínosná?
Návrh této směrnice není potřeba zpochybňovat na rozdíl od jiných návrhů předpisů, kde jako zástupci spotřebitelů spokojeni nejsme. Kde jsme například poměrně skeptičtí, je připravované nařízení o mezibankovních poplatcích, které si mezi sebou účtují banky při transakcích s platebními kartami a které chce Komise v budoucnosti „zastropovat“.

„Názor, že regulace vyřeší vše, je iluzorní.“

Myslíme si totiž, že v případě zavedení této legislativy to spotřebitel ve výsledku opravdu citelně odnese na svých poplatcích za karty. V tomto nařízení chce navíc Evropská komise zavést i další opatření nepříznivé spotřebitelům.

Pokud jsou mé informace správné, evropské spotřebitelské organizace ale návrh legislativy regulace mezibankovních poplatků vesměs podporují…
Ano, ve velké míře to platí. Nijak nezpochybňuji jejich odbornost, ale myslím, že v tomto případě prostě nedoceňují dopady na spotřebitele, přičemž můj skeptický názor podporují zkušenosti, kde takováto regulace na národní úrovni již zavedena byla. 

Obvykle je zajímavé posoudit, odkud pochází konkrétní legislativní iniciativa. Může nám to pak osvětlit, proč se ta která legislativa zaměřuje tím nebo tím směrem. V případě zmiňovaného nařízení k mezibankovním poplatkům nebyla iniciativa na straně spotřebitelů, protože ti obvykle ani netušili, o co se jedná. Po zveřejnění návrhu se tématu pouze „chytli“. Jsem přesvědčen, že se tak stalo z jejich určité neznalosti, protože některé argumenty, které tyto spotřebitelské organizace uplatňují, jsou pro mě nepochopitelné a mnohdy je považuji za zavádějící.

Můžete uvést přiklad takových argumentů?
Tak třeba argumentace, že regulace mezibankovních poplatků fungovala ve Francii. Podle našich informací to není pravda a navíc navrhovanou regulaci francouzský parlament odmítl s tím, že je porušením principu subsidiarity. 

V zemích, kde byla podobná regulace na národní úrovni zavedena, např. ve Španělsku, to ve výsledku nejvíce pocítil spotřebitel, právě tím, že byl nucen platit vyšší poplatky za zavedení a držení bankovní karty.

Kdo si tedy myslíte, že tuto legislativu inicioval?
Jsem přesvědčen, že jediný, kdo to mohl iniciovat, je obchod. Pro mě je proto nepochopitelné, že na to Evropská komise takto aktivně zareagovala, protože se vlastně jedná o přání jen jedné složky trhu. 

V diskusi o mezibankovních poplatcích často zaznívá, že by spotřebitelé měli být informováni o mezibankovních poplatcích. Je cesta větší transparentnosti těchto poplatků vůči zákazníkovi správnou cestou?

To, že se má spotřebitel neustále vzdělávat, je velmi oblíbené zaklínadlo. Je to samozřejmě pravda, na druhou stranu si uvědomme, že se jedná o nekonečný příběh. Osobně problém spatřuji v obecném právním povědomí spotřebitelů, které je zejména u nás poměrně nízké.   

Důležité je, aby se každý občan dokázal správně a rychle zorientovat v běžných životních situacích, včetně těch spotřebitelských, a nenechal se kvůli svému nevědomí zneužít. Myslet si ale, že se každý spotřebitel studiem dostane na úroveň bankovního poradce, je iluze. Pro běžného spotřebitele je informace o poplatcích mezi obchodem a bankami a dalšími subjekty naprosto zbytečná. Obecně to tedy není otázka množství informací a neustálého tlaku na zvyšování tohoto množství, ale jejich struktury a zejména umění spotřebitelů s informacemi zacházet. 

Legislativa, o které tu vedeme řeč, je nyní projednávána v Evropském parlamentu. Europoslanci jsou ale k návrhu poměrně kritičtí. Ve výsledku se tak může stát, že schválený výsledek se bude od původního návrhu velmi lišit a z plánované reformy Komise toho moc nezbude. Předpokládám tedy, že čeští spotřebitelé by něco takového přivítali…
Ano, to je dost možné a nám by to v tuto chvíli zejména v souvislosti s naším postojem k mezibankovním poplatkům nevadilo.

„Každý občan by se měl správně a rychle zorientovat v běžných životních situacích. Myslet si ale, že se studiem dostane na úroveň bankovního poradce, je iluze.“

Podle našich zkušeností je taková situace velmi častá. Evropský parlament má silné pravomoci a vliv na konečné znění předpisů. Skutečně se stává, že výsledně přijatá legislativa se silně liší od původního úmyslu Komise. V koloběhu evropského projednávání řada iniciativ skončila v úplně jiné podobě, než byl původní záměr, a to i s negativním dopadem na výsledek. 

Můžete uvést příklad?
Příkladem může být směrnice o spotřebitelských právech, která je nyní implementována v členských zemích. Původní ambice Evropské komise byla velká, ale nakonec z ní musela pod tlakem parlamentu a členských států poměrně dost slevit. Ve výsledku to bylo ke škodě celé regulace. 

Dalším příkladem může být volný pohyb služeb. Na začátku tu byla ambice připravit legislativu, která by byla podobně propracovaná jako legislativa k volnému pohybu zboží. Nakonec z toho zbyl jen odvar.  

Vraťme se zpátky k projednávané směrnici o platebních službách. Další oblastí, které se Evropská komise ve svém návrhu věnuje, je i tzv. pravidlo HACR (Honour All Cards), tedy povinnost obchodníků přijímat všechny karty jedné značky. Pokud by návrh Komise prošel, toto pravidlo by bylo značně omezeno. V Evropském parlamentu to ale tak jednoznačné není. Jak se k tomu staví čeští spotřebitelé?
Čeští spotřebitelé v tomto návrhu Komise spatřují jistý problém. Obchodník se bude moci „svobodněji“ rozhodovat, které karty přijme a které ne. Již nyní je někdy obtížné s sebou nosit všechny platební karty. Pokud by návrh prošel, byly by tím ohroženy např. byznys karty, u kterých jsou poplatky za jejich použití vyšší. Obchodníci by je pravděpodobně přijímat nechtěli, protože by za ně museli logicky více platit.

Navíc jako liberálně smýšlející občan jsem přesvědčen, že takovéto záležitosti by vůbec být regulovány neměly. Nechci se opakovat, ale tohle je opět přesně ten příklad, kdy v důvodové zprávě Komise tvrdí, jak legislativu připravila pro spotřebitele, ale ve skutečnosti to tak být nemusí.

Rozhovor připravila Lucie Bednárová.