Anton Marcinčin: Hospodářský růst neohrožuje ani tak hypoteční krize jako spíše „reformní nečinnost“

Ing. Anton Marcinčin, Ph.D. - World Bank

EurActiv.cz hovořil u příležitosti Finančního fóra Zlaté koruny s Antonem Marcinčinem, ekonomem Světové banky, který se specializuje na země střední a východní Evropy, mezi něž patří i Česká republika a Slovensko, o možných dopadech zpomalení světové ekonomiky vyvolané loňskou krizí na americkém hypotečním trhu na ekonomiky ve středoevropském regionu.

  • Současné zpomalení tempa růstu evropské ekonomiky má řadu příčin. Lze odhadnout, jak velký podíl má na něm výrazné zpomalení americké ekonomiky, které se již podle některých ekonomů přiblížilo recesi?

V dubnu 2007 se Evropská komise (EK) ve své jarní prognóze vyjádřila, že eurozóna by v roce 2008 měla růst 2,5% tempem navzdory zpomalení poptávky v USA a vysokým cenám ropy, a to díky rychlému růstu celosvětové poptávky, robustnímu zahraničnímu obchodu a příznivým finančním podmínkám. V srpnu 2007 propukla hypoteční krize a v listopadu EK poopravila svojí prognózu růstu eurozóny v roce 2008 na 2,2%. V dubnu 2008 EK předpovídala zpomalení růstu eurozóny na 1,7% kvůli třem negativním faktorům – finanční krizi, růstu cen ropy a růstu cen potravin. MMF vydal v dubnu svůj celosvětový výhled, v němž na tento rok eurozóně předpovídá jen 1,4% růst, což je těměř polovina v porovnání s růstem v letech 2006 a 2007 (2,8% a 2,6%).

Jaký podíl má na zpomalení růstu eurozóny finanční krize je asi těžké přesně určit, můžeme však predpokládat, že výrazný. Americká krize totiž ovlivnila Evropu dvěma způsoby – přes finanční i obchodní kanál. Pro porovnání, balíček asi 740 miliard USD nestandardních bankovních hypotečních úvěrů podle MMF z 53% sdílí americké banky a z 41% evropské banky. Letos v březnu oznámily evropské banky ztrátu 80 miliard dolarů, z toho eurozóna 33 miliard, samotné Švýcarsko 23 miliard a Velká Británie 19 miliard. Podle MMF byly v Evropě nejvíce zasažené britské, francouzské, německé a švýcarské banky. Přímé ztráty jsou však jen částí problému, druhou stránkou je pokles důvěry a tím pádem zpomalení růstu úvěrů. Konečně, země, které výrazně obchodují se Spojenými státy jsou zasažené poklesem poptávky v USA i silným eurem.

Podle nejnovější zprávy však dopad na eurozónu alespoň prozatím nemusí byť tak špatný – HDP v prvním čtvrtletí rostlo ročním tempem 2,8%. Zpomalení americké a britské ekonomiky však znamená zhoršení evropských vývozů, což se může projevit na růstu HDP už v druhém čtvrtletí.

  • Některé země eurozóny v souvislosti s krizí na finančních trzích, která postihla již i velké evropské banky, a také v souvislosti s oslabeným dolarem volají po uvolnění měnové politiky ECB. Pomohla by podle vás taková politika ke zmírnění dopadů finančních otřesů?

Jean-Claude Trichet, prezident ECB ve svém vystoupení ve Vídni 15. května 2008 identifikoval tři faktory finanční krize, jejichž dopady se násobily: zaprvé, masivní převis úspor nad investicemi, který vedl k honbě za výnosy. Zadruhé, provázanost uvnitř finančních systémů a mezi nimi, která znamená značnou záťěž pro řízení rizika, a za třetí, motivační struktury finančních hráčů, které vedly k vychýlení finančního systému směrem ke krátkodobým ziskům a hře o poplatky. Dále vysvětluje, že hlavním cílem akcí ECB zůstává cenová stabilita v střednědobém horizontu, čemuž je podřízeno i řízení likvidity a podrobně popisuje akce ECB, které vedly ke zvýšení likvidity ve snaze udržet krátkodobé sazby na peněžním trhu.

Vzkaz ECB je vcelku jasný – na prvním místě je inflace, proto zvýšení likvidity ano, ale pokles sazeb ne – nebo lépe řečeno, alespoň prozatím ne. Můžeme si domyslet, že slabý dolar znamená levnější ropu a tedy i nižší inflaci. Stejně tak se proti inflaci (například kvůli cenám potravin) staví přísnější monetární politika s vyššími, a ne nižšími, diskontními sazbami. Zpomalené evropského hospodářského růstu rovněž nahrává nižší inflaci.

Slabší euro by ulehčilo evropským exportérům život jen dočasně. Naopak, současná situace podle mého přeje dlouho očekávaným hospodářským reformám v Evropě, kterými by se zvýšila evropská produktivita a přiblížila se k té americké. Patří mezi ně (jak je vyjmenoval Jean-Claude Trichet 16,5,2008 v Bruselu): zvýšení nabídky pracovní síly, zvýšení konkurence a evropské integrace a podpora inovačnímu prostředí (pro srovnání, USA vynakládá na výzkum a vývoj 2,7% HDP, eurozóna 1,9%).

  • Země střední a východní Evropy rostou v průměru dvojnásobným tempem oproti zemím „staré Evropy“. Mohou potíže na globálních finančních trzích tento růst výrazně ohrozit?

Všeobecně jsou asi tři kanály, kterými by krize mohla ovlivnit země V4 – banky, externí financování deficitu běžného účtu a dluhu a obchod. Pokud ponecháme stranou Maďarsko, které má vysoký zahraniční dluh a napravuje hospodářské politiky z první poloviny tohoto desetiletí, ani jeden z těchto kanálů nemá vliv na zbytek V4. Trh úvěrů pro domácnosti zatím není příliš rozvinutý, poměr úvěrů a vkladů je příznivý, deficit na bežném účtu je mírný a z velké časti pokrytý přímými zahraničními investicemi a obchod s USA je malý. Obchod se starými členy EU je z pohledu celkových dovozů EU-15 nízký a navíc i levný.

Mimochodem, navzdory krizi Německo v prvním čtvtletí překvapilo nejvyšším růstem svého HDP za téměř 12 let. HDP V4 je z větší části tažené domácí poptávkou, což bude nadále pokračovat. Česká ekonomika rostla v prvním čtvrtletí roku 2008 o 5,4%, což se může v porovnání s minulostí zdát málo, ale ve skutečnosti je to solidní růst, zvláště v prostředí zvýšených cen potravin, snížených výdajů vlády na sociální věci, zavedení poplatků ve zdravotnictví a zvýšení DPH.

Nakonec s podívejme na prognózy EK na rok 2008. EK vydává své předpovědi dvakrát do roka a pro Českou republiku na jaře roku 2006 předpokládala růst v roce 2008 4,7%, na jaře 2007 4,9%, a na jaře letošního roku 4,7%. Tyto odchylky jsou vzhledem k chybám předchozích prognóz minimální, takže by se dalo říci, že krize růstovou předpověď na rok 2008 nezměnila. Prognóza slovenského růsti se dokonce oproti jaru 2007 zvýšila.

  • Co představuje největší hrozbu pro hospodářský růst v zemích jako je ČR nebo Slovensko

Hlavním zdrojem růstu V4 je podle mého stále ještě naše hospodářská transformace. Představuji si to tak, že v první fázi jsme si udělali velký legislativní a institucionální pořádek, probíhala privatizace a velké přeskupování pracovní síly mezi podniky, celkové investiční riziko bylo vysoké a zahraniční investice omezené hlavně na několik málo privatizací velkých podniků. Po velkém úklidu se naše zásobárna levné a celkem šikovné, disciplinované a zodpovědné pracovní síly otevřela vnějšímu světu a nastalo proudění kapitálu a pracovní síly tak, jak jej popisují ekonomické teorie. Stali jsme se členy NATO, EU, OECD, začala tu platit některá základní pravidla a to snížilo investiční riziko a přilákalo investice i do menších, nových a dlouhodoběji zaměřených podniků. Tato druhá fáze bude probíhat do té doby, než se čistý výnos z investic nevyrovná Západu a to podle vzorce zisk mínus náklady na práci a kapitál mínus náklady na administrativní a regulační zátěž. Země, které nebudou snižovat náklady na byrokracii dosáhnou podobného zisku později než ty, které budou šikovnější.

Slovensko je v tomto ohledu trochu jiný případ než Česká republika, neboť první fáze skončila teprve nedávno a investice, které do jiných zemí proudily rovnoměrněji, sem přišly během krátkého období. Vysoký hospodářský růst je tak do velké míry „naakumulovaný“. Pokud si ale porovnáme hodnotu kapitálu na obyvatele v PPS (paritě kupní síly, pozn. ed.), Česko stále prevyšuje Slovensko. Stejně tak česká ekonomika zaměstnává relativně mnohem více pracovní síly, než Slovensko – Slovensku chybí půl miliónu lidí, aby v tomto ohledu doběhlo Česko.

Proto mám dojem, že největší hrozbou pro hospodářský růst našich ekonomik je reformní nečinnost, něco, co bychom v teorii mohli nazvat hegemonií těch, kteří profitují z částečných reforem a zuby nehty se brání pokračování reforem.

  • Česká republika dosud není členem eurozóny a řada politiků nevylučuje přijetí společné měny až v roce 2019. Tváří v tvář otřesům na světových finančních trzích, je členství v eurozóně spíše výhodou nebo nevýhodou?

V České republice probíhá fundovaná debata o tom, kdy je vhodné přijmout euro – fundovaná alespoň z pohledu studií dostupných například na www.cnb.cz. Myslím, že vzhedem k množství faktorů typických pro transformující se ekonomiky je těžké optimální datum vstupu do eurozóny vypočítat a proto je rozumné snížit neurčitost rozhodování využitím slovinských a pravděpodobně i slovenských zkušeností. Pro Českou republiku bude zajímavé sledovat i polské snahy o přijetí eura.

Otázkou samozřejmě je, zda slovenské euro bude pro Českou republiku povzbuzením nebo naopak: zhruba od roku 2005 nevidím na Slovensku nové reformy, dopad slovenského reformního marketingu postupně opadává a slovenská „euro-budoucnost“ se začíná míchat s kriminalizováním podnikání (mám na mysli snahu o posuzování zvýšení cen jako trestného činu).