Trendy ve vývoji podpůrných politik pro malé a střední podniky v EU

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

ceska sporitelna česká spořitelna čs

Malé a střední podniky (SMEs) v EU jsou páteří evropské ekonomiky. V EU je nyní registrováno přibližně 23 miliónů SMEs, reprezentujících 99% všech společností v EU a zaměstnávajících na 75 miliónů lidí. Tyto statistiky jsou dosti pádným důvodem, proč se Evropská komise snaží zaměřovat se na potřeby SMEs. Tento důvod je o to důležitější, oč více se EU snaží naplnit svoji klíčovou ekonomickou výzvu – stimulovat hospodářský růst a vytvořit nová pracovní místa.

Pozorný čtenář klíčových dokumentů Evropské komise, zaměřených na rozvojové záležitosti, v posledních několika letech nemohl nezaregistrovat, že právě SMEs se staly jedním z klíčových slov a tím i předpokládaných nositelů ekonomické prosperity EU.

Pozorný čtenář rovněž dobře ví, že poměrně slušně založený přístup Evropské komise vůči SMEs a rozsáhlý rejstřík opatření pro jejich podporu zde již existuje; nicméně Evropská komise se nyní snaží vylaďovat tyto přístupy a zajistit jejich užší propojení s aktualizovanou a modifikovanou agendou Lisabonské ekonomické reformy.

Evropská komise spatřuje svoji aktivní roli jako katalyzátor a účinná páka při povzbuzování dalších aktivních opatření, prováděných jednotlivými zainteresovanými stranami. Komise nemá ambice ani cíl vstupovat přímo do vztahů s jednotlivými firmami; důvod je zřejmý – byla by zahlcena nezvladatelným počtem komunikačních vazeb a s tím spojeným papírováním a administrativou.

Naproti tomu však přístup Evropské komise funguje prostřednictvím informačních sítí a přenosových center a v úzké spolupráci s národními autoritami. Musí být zvolen mimořádně selektivní přístup ze strany Komise při určení podpůrných oblastí, které mohou být z hlediska podpory SMEs prospěšné. Velká pozornost je dále věnována zajištění managementu efektivnosti projektů, které jsou realizovány přes mezičlánky a zprostředkovatele.

Bez ohledu na to, zda jsou implementační politiky prováděny přímo samotnou Komisí, nebo pomocí podpory těch, kteří působí v jednotlivých členských státech, je základem všech aktivit systematický a pečlivý výzkum.

Informace k jednotlivým výzvám, jimž SMEs čelí, jsou sbírány jak od samotných společností, tak rovněž s použitím specifických průzkumných akcí – například pravidelných přehledů veřejného mínění Eurobarometer. Na základě těchto pozorování zkoušejí tvůrci hospodářské politiky EU vytvořit nejvhodnější strategickou reakci na identifikované problémya poté rozhodnout, zda jejich řešení je nejvhodnější na úrovni evropských či národních autorit, resp. kombinací obou.

Uveďme si příklady. Například v minulých měsících se hojně diskutovaným tématem pro malé a střední podniky stává dopad nové směrnice EU o kapitálové přiměřenosti, známé jako Basel II. Generální ředitelství pro podnikání a průmysl Evropské komise reagovalo na vzniklou poptávku vydáním základní prováděcí brožury pro banky a malé a střední podniky a organizací informačních setkání, vysvětlujících očekávané nastalé změny.

Při jiných příležitostech Evropská komise pracuje velmi úzce s národními autoritami. Inovace a výzkum představují konkrétní případ. Finanční asistence EU v této oblasti je dostupná z mnoha zdrojů, ale vyhodnocení detailů není pro malé firmy a inkubátory vždy snadné. Spoluprací s veřejnými autoritami a podnikatelskými organizacemi se snaží Evropská komise zpřístupnit informace prostřednictvím sítí, jako jsou Euro-Info-Centra nebo Centra pro šíření inovací Innovation-Relay-Centres.

A občas se stává, že optimálními místy k řešení jsou subjekty v jednotlivých členských zemích. Například novela legislativy o insolventnosti usnadní podnikateli, jež prošel bankrotem, druhou šanci nebo odstranění překážek pro převod firmy a může být zajištěna pouze na národní úrovni. To je zejména důležité, neboť šance na přežití pro stávající podnikatelské projekty, které jsou převzaty, jsou pětinásobně větší než pro začínající podnikatele.

Za takových okolností může Evropská komise financovat studie, shromažďující data o způsobech, jak jednotlivé členské státy řeší tuto záležitost. Dobré příklady jsou potom prezentovány v přehledu nejlepších projektů – ty nemusejí být aplikovány nutně v každé členské zemi, ale mohou představovat inspiraci, která může být pozvolna integrována do vlastních strategií členských zemí. Tímto způsobem může Evropská komise odstartovat iniciativy v oblastech, u nichž věří, že jsou strategicky významné pro SMEs, ale kde není žádná specifická kompetence EU.

Jednou oblastí, kde členské státy mohou získávat prospěch ze zkušeností kdekoliv v EU, je Charta pro malé podniky. Nyní máme pátý rok, kdy Charta specifikuje deset oblastí sahajících od vzdělání a profesního tréninku k levnějším a rychlejším startovacím fázím podnikání, jež samy vlády členských států identifikovaly jako mimořádné priority.

SME: skutečný gigant evropské ekonomiky

Zhruba 93% všech evropských podnikatelských subjektů má méně než deset zaměstnanců. V rámci rozšířené EU je registrováno přibližně 23 miliónů podnikatelských subjektů, zajišťujících zaměstnání pro přibližně 75 miliónů osob.

Z celkového počtu podnikatelských subjektů zmíněných 93% jsou mikrospolečnosti (0 až 9 zaměstnanců), 6% jsou malé podniky (10 až 49 zaměstnanců), méně než 1% jsou střední firmy (s 50 až 249 zaměstnanci) a pouze 0,1% jsou velké společnosti (s 250 a více zaměstnanci).

V rámci této podnikatelské struktury jsou dvě třetiny zaměstnanosti vytvářeny v SMEs, jedna třetina pak velkými společnostmi. V rámci SMEs je pak celková zaměstnanost rozložena přibližně rovnoměrně mezi mikrospolečnosti a malé a střední podniky ve vlastním slova smyslu. Velikostní distribuce zaměstnanosti se nicméně opět liší velmi citelně mezi členskými zeměmi (obdobně jako subjektivně vnímané ukazatele a charakteristiky podnikatelského prostředí). Například podíl mikrospolečností na celkové zaměstnanosti je v Itálii 48% a v Řecku dokonce 57%. Na straně druhé podíl velkých korporací se na zaměstnanosti Velké Británie podílí 45%.

Průměrná společnost v EU – dokonce i při zahrnutí gigantů typu Royal Shell, Siemens, Nokia či PSA Peugeot Citroen – zajišťuje zaměstnání sedmi lidem; v případě průměru mezi SMEs činí toto číslo čtyři. Co se týče mikrospolečností, jejich průměrný počet zaměstnanců činí dva; v případě velkých společností se počet jejich zaměstnanců v průměru vyšplhal přes 1.000. A to vše opět s velkými rozdíly mezi jednotlivými členskými zeměmi.

V průměru společnost zaměstnává dvě osoby v Řecku a čtyři v Itálii; naproti tomu deset v Irsku, Německu, či Dánsku, jedenáct zaměstnanců ve Velké Británii a dvanáct osob pracuje v průměrné nizozemské firmě.

Většina nových pracovních míst je nicméně vytvářena v mikrospolečnostech, tedy firmičkách, které nezaměstnávají více než devět zaměstnanců. Uskutečníme-li porovnání, tak velké společnosti v období 1988 až 2001 ztratily poměrně značné množství pracovních sil, na straně druhé se zaměstnanost v sektoru SMEs zvýšila. Po celé toto sledované období se zvyšovala zaměstnanost v mikrospolečnostech a malých firmách; středně velké a velké korporace se svým růstem přidaly až v závěrečných čtyřech sledovaných letech. Stávající projekce do budoucna navíc uvažují o tom, že v nadcházejících letech čeká velké podnikové giganty další pokles zaměstnanosti a přesun zaměstnanců do sektoru SMEs.

Jako již tradičně, můžeme v rámci EU samé registrovat výrazné rozdíly. Tyto rozdíly mají povětšinou strukturální, institucionální a historickou povahu. Navíc, v zemích s vysokým HDP na obyvatele – nejpatrnější je to v Lucembursku či Nizozemsku – má průměrná velikost firem tendenci k nárůstu, zatímco na druhé straně v případě zemí s relativně nižším HDP na obyvatele z množiny „starých“ členů EU-15 – Řecko, Portugalsko, Španělsko – tendují k dalšímu snížení velikosti svých firem.

Rozdílnosti v ukazatelích HDP na jednoho obyvatele nicméně nevysvětlují plně rozdíly mezi Evropskou unií, Japonskem a Spojenými státy. Na rozdíl od nich však mohou tyto rozdíly lépe vysvětlit rozdíly v ekonomické struktuře – například: přítomnost velkého domácího trhu, na kterém je sociální a kulturní diverzita mnohem menší než v Evropě. Navíc, evropské trhy se stále zdají být fragmentovanější než americké a japonské. V Evropě rovněž existuje více překážek pro fúze a akvizice mezi podniky, když řada zemí díky své národní legislativě má několik různých cest k ochraně před nepřátelským převzetím.

Přibližně polovina SMEs v EU si klade ambiciózní cíle; 29% z nich usiluje o růst, 9% o vyšší zisk, 7% má ambice inovovat a dalších 7% zamýšlí zvyšovat svoji kvalitu. Zbývající množina podnikatelů je zaměstnána svým úsilím o přežití (20%) nebo doufá, že své podnikatelské aktivity zkonsoliduje (21%).

Díváme-li se v této souvislosti na rozdílné velikosti firem, zdá se, že více mikrospolečností je znepokojeno svým bojem o přežití a relativně více velkých korporací zaměstnávají úvahy spojené s koncepcí strategie vlastního růstu. I zde jsou viditelné rozdíly mezi jednotlivými členskými zeměmi. V Itálii, Řecku, Irsku a Velké Británii relativně vysoký podíl malých a středních podniků (mezi 34% a 41%) chce růst, zatímco například v Rakousku, Finsku či Německu pouze nějakých 15% z nich.

V této souvislosti se možná sluší zaměřit specifickou pozornost na nově přistoupivší členské země, doplněné o země přistupující v roce 2007 (maximálně v roce 2008) – Rumunsko a Bulharsko. V těchto zemích lze odhadovat přibližně sedm miliónů aktivních podnikatelských subjektů, dávajících práci téměř 30 miliónům lidí. Stejně jako v tradičních zemích EU-15, i v regionu střední a východní Evropy je dominantní charakteristikou mikrospolečnost. Velikostní struktura je v případě těchto zemí lehce více posunuta směrem k malým firmám. V případě těchto zemí se sektor malých a středních podniků podílí na celkové zaměstnanosti 72% (v porovnání s již zmíněným průměrem Evropské unie na úrovni 66%). Rozdíl lze spatřovat zejména v mikrospolečnostech, které v zemích střední a východní Evropy vytvářejí až 40% celkové zaměstnanosti, oproti celounijnímu průměru na 34%.

Průměrný podnikatelský subjekt v tomto regionu je rovněž menší, než je průměr celé EU. I ve skupině nováčků a čekatelů lze nicméně registrovat viditelné rozdíly. Například v baltských zemích se průměrná velikost SMEs blíží a někdy dokonce převyšuje celounijní průměr; naopak jižní země Kypr a Malta téměř „opisují“ zkušenost Řecka či Portugalska v podobě velkého počtu velmi podprůměrně malých mikrospolečností.

Procesy spojené s vytvářením společností a šancemi na jejich přežití po uplynutí startovací fáze velmi silně závisejí na profilu podnikatelů. Průměrný věk nových podnikatelů v Evropské unii je přibližně 35 let; to znamená, že rozhodnutí o založení vlastní podnikatelské aktivity je často učiněno až několik let po získání odpovídajícího vzdělání a získání a osvojení určitého specifického know-how v pozici zaměstnance anebo manažera. Podnikatelé ve službách (především obchodní služby a high technology) se vyznačují tím, že mají dosaženu vyšší úroveň vzdělání v porovnání s podnikateli působícími ve zpracovatelském průmyslu. Nižší úroveň vzdělání stále přetrvává ve stavebnictví, dopravě, provozování hotelů a služeb veřejného stravování. Obecně rovněž platí, že noví podnikatelé pokračují ve stejné aktivitě, v níž se angažovali ještě před tím, než si založili svoji vlastní firmu.

Ve všech členských státech EU jsou založena opatření, která stimulují podnikání a podnikatelské prostředí. Tato opatření se vzájemně odlišují a spočívají na jedné straně v zajištění půjček a grantů a na druhé straně v zajištění podpůrných služeb, jako je například technické, právní a manažerské poradenství, informační centra pro start-ups, zajištění profesního tréninku pro potenciální a nové podnikatele či výzkum trhu.

Odhlédneme-li od zcela specifických příkladů, analýza ukazuje, že granty stále zůstávají relevantním externím zdrojem financování startovacích fází firem. Podpůrné služby jsou obecně považovány k získání pozitivního efektu pro vytvoření podnikatelské jednotky. Nicméně, využití těchto služeb je – mimo jiné – určeno schopnostmi a dovednostmi podnikatele: zkušenost ukazuje, že čím vyšší vzdělanostní úroveň nového podnikatele, tím více tento využívá podpůrných služeb.

Více než 29% všech osob činných v podnikání představují ženy. Jejich firmy jsou zejména aktivní v maloobchodě a obchodních a personálních službách (mezi 24% a 29%), zatímco pouze asi desetina podnikatelek vlastní dopravní či komunikační firmy.

I zde lze registrovat viditelné diference podle jednotlivých členských států. Například ve Francii, Lucembursku, Nizozemsku, Belgii či Finsku je více než čtvrtina SMEs vlastněna ženami, zatímco v Řecku, Rakousku, Velké Británii či Dánsku je počet žen-podnikatelek spíše nízký (mezi 14% a 16%).

Pro malé a střední podniky jsou velmi důležité vztahy s bankami. Většina SMEs v EU (65%) je spokojena s bankovními službami, jichž se jim od bank dostává a obecně SMEs nemění svoji banku velmi často; v průměru za poslední tři léta jich pouze 12% změnilo svoji banku. Hlavní důvod, který byl v souvislosti se změnou zmiňován, spočíval v příznivějších podmínkách nabídnutých novou bankou. Druhým důvodem jsou lepší služby, resp. jejich očekávání ze strany nové banky.

Z malých a středních podniků, které za poslední tři roky potřebovaly bankovní půjčku ji obdrželo 84% z nich. Téměř 40% SMEs však ve stejném období vůbec nemělo potřebu bankovní půjčku využívat. Přibližně 12% SMEs nedosáhlo na potřebnou půjčku; banky odmítly poskytnout půjčku z následujících důvodů: podnikatel neposkytl dostatečné zajištění, tento faktor se dotkl zejména mikrospolečností a malých firem; tento důvod byl relevantní pro 23% odmítnutých firem; v podstatné menšině (7%) byl zmíněn druhý důvod: nespokojenost banky s ekonomickou výkonností podnikatele; další důvodem (5%) pak byla nespokojenost bank s poskytnutými informacemi.

V tomto příspěvku jsme přinesli několik úhlů pohledu na sektor malých a středních firem; velmi podstatný je rovněž jejich podíl na zvýšení konkurenceschopnosti a využití inovačního potenciálu. Tento pohled jsme představili v minulém čísle našeho Měsíčníku EU aktualit, když jsme blížeji rozebraly prioritní oblasti směrování fondů EU v období 2007 – 2013. Téměř všechny z nich směřují k tomu, aby se podnikatelské prostředí daleko silněji zabývalo naplňováním inovačních a konkurenčních výzev.