Estonci žijí v digitální republice. Česko se postupně k e-governmentu propracovává

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodnovat s názorem redakce EurActiv.cz

[© Shutterstock/ OpturaDesign]

Většina Estonců dnes vlastní elektronickou občanku. Může s ní volit online, řídit podnik, podávat daně přes internet nebo elektronicky podepisovat úřední dokumenty a má s ní přístup k většině veřejných služeb. I Česko se tímto směrem postupně vydává. A EU to podporuje, finančně i legislativně.

Celý příběh estonského e-govermentu, tedy elektronizace veřejné správy, začal záhy poté, co země po pádu Sovětského svazu opětovně získala nezávislost.

Od počátku nového tisíciletí pak v této malé severovýchodoevropské zemi u břehů Baltského moře a hranic s Ruskem, která je stejně jako Česká republika členem Evropské unie od roku 2004, začal postupně vznikat celý digitální systém. Od centrálního řízení propojující jednotlivé části komplexního státního informačního systému (tzv. X-Road) až po jednotlivé veřejné online služby. Postupně se do systému začalo vkládat čím dál tím více informaci od jednotlivců, k nimž pak po celé zemi získaly přístup i jednotlivé vládní agentury a digitální služby. Data tak není potřeba díky principu „jednoho vstupu“ vkládat opakovaně, i když je třeba u nich zákazník poprvé.

Rozvoj celého elektronického ekosystému postupoval z počátku pomalu a trvalo minimálně pět let než přišly první výsledky. Díky aktivní činnosti především bankovního a podnikatelského sektoru se však dnes může estonský e-government těšit světovému věhlasu „nejrozvinutější digitální společnosti“ na zeměkouli. Nemalou měrou k tomu přispívají i finanční prostředky EU.

Estonský velvyslanec: Za obranu se musí platit a kyberbezpečnost je jako hygiena

„Donald Trump má pravdu, když říká, že Evropané musí platit za svou vlastní obranu,“ upozorňuje v rozhovoru pro polský EurActiv estonský velvyslanec ve Varšavě Harri Tiido. Jaké jsou estonské priority pro předsednictví v Radě EU? Často se mluví především o digitalizaci, což je oblast, ve které jsou evropskými lídry. Elektronizace státní správy či kyberbezpečnost však nejsou jedinými oblastmi, na které se Estonsko ve druhé polovině tohoto roku zaměří.

Od e-občanky k e-vládě

V současné době je téměř sto procent veřejných služeb online (kolem 2 tisíc služeb a další přibývají), což šetří čas, peníze a díky online komunikaci a digitální administrativě i naše zdraví, lesy a životní prostředí.

Navíc je to jednoduché, stačí mít přístup k internetu a vlastnit elektronický občanský průkaz (e-ID) s jedinečným certifikátem a 2 PIN kódy (pro digitální autorizaci a digitální podpis), které jsou pro Estonce či cizince dlouhodobě pobývající v zemi povinné. Dobrovolnou možností je vlastnit mobilní ID nebo Smart-ID, tedy mobilní aplikaci, která oproti mobilní ID funguje i bez SIM karty, stačí pouze přístup k internetu z mobilu či tabletu. Uživatelů mobilní ID je dnes více než 200 tisíc, počet Smart-ID dosahuje jednou tolik kvůli tomu, že je využívají i společnosti po celém světě.

E-ID mimo jiné umožňuje občanům elektronicky podepisovat dokumenty a statistiky ukazují, že je to intenzivně využíváno. Jen za minulý rok počet e-podpisů dosáhl 166 milionů, od vytvoření e-ID v roce 2000 jich bylo doposud dáno více než 630 milionů, což značně převyšuje počet elektronických podpisů dohromady ze všech zemí EU. Na každého Estonce připadá asi 15 e-podpisů za rok. Díky efektivnímu užívání e-podpisů země ušetří jeden pracovní týden v roce. Navíc, orgány po celé Unii mají povinnost tyto digitálně podepsané dokumenty akceptovat.

Čtečka estonské e-ID připojená k PC [© Shutterstock/Serov Aleksei]

Díky tomu tak může dnes milion Estonců volit elektronicky doma i ze zahraničí v místních, parlamentních či evropských volbách, podávat daně online, nechat se snadno a rychle ošetřit u lékaře nebo vyzvednout léky prostřednictvím elektronické zdravotnické kartotéky a e-lékařským předpisům kdekoliv v zemi, koupit auto či založit bankovní účet nebo firmu během pár minut z pohodlí domova. A Estonsko jako vůbec první na světě umožnilo (z)řídit business v EU i z druhého konce světa pomocí nadnárodní digitální identity (e-Residence) a online technologií, čímž se v podstatě zvyšuje počet jeho 1,3 milionové populace o 57 tisíc e-rezidentů ze 165 zemí.

Hlavní bránou do světa estonských e-služeb představuje portál eesti.ee. Katalog všech digitálních služeb pak obsahuje estonský web RIHA.

https://twitter.com/e_Residents/status/1166244036920958976

Možnost vyřešit dnes téměř vše přes počítač bez nutnosti například vystávat hodinové fronty na úřadech šetří Estoncům – politikům, úředníkům, soudcům, lékařům, farmaceutům, podnikatelům, učitelům a hlavně běžným občanům – každoročně stovky pracovních hodin. Snižují se náklady na tisk dokumentů či nákup léků, jejichž opakované předepsání díky online databázi zabere o více jak polovinu času méně než s opakovaným vypisováním žádanek. Sníží se tím také chybné předepsání léků, které mohou způsobit kontraindikaci.

Díky předvyplněným statistickým formulářům, které musí podniky každoročně odesílat, zase firmy ušetří 1,5 hodin času i několik zaměstnanců. Elektronický policejní systém (e-police), nabízející veřejným složkám přístup k datům řidičů (jejich průkazy, místo bydliště či dokonce vlastnictví zbraně) zase snižuje téměř 12 tisíc hodin pro komplikované zjišťování údajů, které jsou dnes dostupné online. Znamená to tak 206 extra zabezpečených hodin pro občany.

Kromě praktických výhod mění e-government zároveň pojetí státu a mezinárodních vztahů. Elektronická správa vládních záležitostí (tzv. e-kabinet) totiž urychluje jednání a rozhodování členů estonské exekutivy, protože lze řadu věcí vyřešit přes počítač a ministři se navíc mohou vládních zasedání účastnit jen na dálku. Estonsko také vlastní datovou ambasádu, která sídlí v Lucemburku. Je vůbec první svého druhu, která už dva roky umožňuje zemi snadněji se dostat k informačním zdrojům států po celém světě.

Transparentnost veřejné správy

Elektronické databáze však zpřístupňují celou řadu informací a mohou tak přispět k posílení demokracie, ekonomiky a zaměstnanosti nebo povzbuzení přeshraničního obchodu, dále k rozvoji podniků a inovací, lepší organizační struktuře, snížení byrokracie či boji s korupcí.

Například díky elektronické databázi (e-Law) mají Estonci již od roku 2003 přístup k celému procesu projednávání národní legislativy, od jejího navržení, přes pozměňovací návrhy až po finální akt. Podobně transparentní jsou i některé předpisy z městských rad.

A ještě jedno nej, již od roku 2005 v zemi funguje elektronický systém, který v online verzi zpřístupňuje prostřednictvím databáze e-File všem stranám sporu i dalším veřejným orgánům jednotlivé dokumenty a další informace a komunikaci ze soudního projednávání. Od roku 2006 pak funguje jeden informační systém KIS pro všechny typy soudů včetně nejvyššího. V systému se registrují soudní případy, jednotlivá slyšení i samotné rozsudky.

Jen pro srovnání, Soudní dvůr EU tuto metodu pomocí databáze e-curia využívá od roku 2011. Od loňského prosince je povinně veškerá komunikace s evropským soudem v elektronické podobě a plně online jsou i všechny dokumenty z obou evropských soudních orgánů.

Investice do digitálních technologií v Evropě v posledních letech rostou

Počet přímých zahraničních investic do digitálních technologií se v Evropě za posledních pět let více než zdvojnásobil z 510 na loňských 1227 projektů. Meziročně počet investic narostl o pět procent. Vyplývá to z údajů společnosti EY.

Co naopak (zatím) v Estonsku nelze „vyřešit“ přes elektronické služby a vládní agentury je založení manželství, rozvod či převod nemovitostí.

Nějaké digitální služby dnes využívá zhruba 70 % obyvatel, většinou ale pouze méně než 10 z nich zhruba 3 dny v roce. Počty se nicméně postupně zvyšují. Záleží ovšem na věku, pohlaví či jiných determinantech. Častějšími uživateli jsou muži ve věku 20-40 let.

Nemalou roli v menším využití a pomalejším rozjezdu hraje rozvoj digitálních dovedností nebo přetrvávající nedůvěra v elektronická zařízení. Papírové verze proto musí být stále dostupné, ať už se jedná o volební lístky, lékařské předpisy nebo nejrůznější formuláře. Je to dáno přímo zákonem.

Spousta dat, nejasné dopady

Napojení téměř celé země na elektronický systém generuje obrovské množství dat, které lze dále využívat. Díky nim se mohou vytvářet nové inovace v různých sektorech (např. farmacii) a rozvíjet chytré aplikace, které například vozíčkářům ukáží nejlepší bezbariérovou cestu ve městě z místa A do místa B, nebo propočítají na základě hustoty provozu, předpovědi počasí, povětrnostních či sněhových podmínek a dalších faktorů, kde se může stát dopravní nehoda.

Shromažďování dat v elektronických databázích také umožňuje vytvářet mnohem přesnější statistiky než jinde ve světě.

Místní i zahraniční odborníci pak s respektem k citlivé ochraně osobních dat využívají informace z elektronických databází k výzkumu politických, ekonomických, sociálních či kulturních dopadů e-governmentu nebo současných a budoucích trendů a plánů. Mohou tak například předurčit, jak se bude vyvíjet využívání online systému, tedy kolik lidí a nových služeb ho bude v příštích letech využívat. Elektronická data jsou také užitečná pro plánování rozpočtu či vývoje úrovně (ne)zaměstnanosti.

EU čelí „kyberskandálu“: Hackeři měli roky přístup k diplomatické komunikaci

Přestože nejutajovanější informace hackeři neodhalili, dokument The New York Times upozornil na pozoruhodně slabou ochranu komunikace mezi úředníky a diplomaty EU.

Někdy se ovšem propočty úplně nezdaří. V Estonsku se letos v březnu konaly parlamentní volby a odborníci předpovídali, že zhruba 34,3 % voličů využije elektronické hlasování. K překvapení všech vlivem počasí, prázdnin, tlaku bank a dalších více či méně známých faktorů volilo přes internet 43,7 % „místních“ (z celkových 63,7 %), což je nejvíce od založení e-votingu před téměř 15 lety.  Ve volbách do obecných zastupitelstev před dvěma lety se očekávalo, že 32,1 % voličů bude volit online. Ve skutečnosti tak učinilo o jeden procentní bod méně lidí.

Problém spočívá v tom, že je obtížné ve stejný čas hodnotit situaci s e-governmentem a bez něj, a odhadnout tak jeho dopady. Například od vytvoření online voleb v roce 2005 se sice celková volební účast v dosavadních jedenácti volbách zvýšila, byť rozdíly nejsou tak výrazné, není ale zcela jasné, zda za tím stojí právě elektronický systém nebo obecný vývoj, který by – byť možná v menší a pomalejší verzi – dospěl v budoucnu k podobným číslům.

Estonsko nicméně zřejmě směřuje k tomu, že za několik let bude více jak polovina občanů volit jednodušší a rychlejší cestou před počítač. Dosavadní hranice online volební účasti z březnových voleb totiž byla ještě překonána květnovými volbami do Evropského parlamentu, v nichž elektronicky hlasovalo 46,7 % oprávněných voličů (celkových 37,6 %). 16 % z nich používá k hlasování mobilní ID, zbytek volí přes počítač.

Pobaltské státy jsou mnohem opatrnější vůči Rusku než Visegrád

Ačkoliv jsou země V4 spíše partnery než rivaly třech pobaltských zemí, přetrvávají mezi nimi i rozdíly, například v otázce eura, migrace, udržení demokratických pravidel, bezpečnosti a postoje vůči Rusku, říká expert z univerzity v estonském Tartu.

Účinky e-votingu

Online volby mají vliv na preference jednotlivých politických stran. Tradičnější online voličskou základnu má například liberální Estonská reformní strana, vítěz letošních voleb, nebo strana Estonsko 200, konzervativní Pro Patria (Isamaa), sociální demokraté či Zelení. Pokud by se výsledky letošních jarních parlamentních voleb řídily pouze elektronickým hlasováním, druhá v pořadí by neskončila dnešní vládnoucí Strana středu, jejíž voliči volí klasickou „papírovou“ cestou, ale radikální populistická Konzervativní lidová strana (EKRE) následovaná stranou Pro Patria.

Elektronické hlasování má výhodu v tom, že svůj prvotní hlas je možné změnit a to rovnou několikrát po sobě, až do „uzavření online volebních místností“, které jsou otevřené týden před samotným volebním dnem. Elektronický hlas se také nebude počítat, pokud volič po svém elektronickém hlasování fyzicky navštíví volební místnost a dá svůj hlas tradičnější formou prostřednictvím papírového volebního lístku. Těchto „měničů“ je většinou zhruba desetina. Možné je také ověřit, zda elektronický hlas byl skutečně započítán do celkových volebních výsledků. Příliš voličů tuto možnost ale nevyužívá, jen zhruba 5 %.

Dříve také záleželo na tom, z jakého etnika člověk pochází. Způsob volby v řádu maximálně tří minut z pohodlí domova využívali hlavně Estonci, početná tamější rusky mluvící menšina (představující asi čtvrtinu obyvatel) volila tradiční cestou hlasovacích lístků, která s cestou tam a zpět z volebních místností může zabrat cca třicet minut. Postupně se ale, zhruba od roku 2013, rozdíly stírají. Zajímavé také je, že rychleji volí přes internet starší než mladší občané. Důvodem může být (ne)zkušenost s volbami či více méně (ne)jasné stranické preference.

Ministrům došla trpělivost. Za kyberútoky mohou zmrazit účty a zakázat vstup do EU

Kybernetické útoky jsou čím dál větší problém a EU přemýšlí, jak se bránit. Jednou z možností je nově i uvalení sankcí na fyzické a právnické osoby. Kromě zmrazení majetku je možný i zákaz vstupu do EU.

Přísné zabezpečení

Bezpečnost je samozřejmě na prvním místě. Estonsko má jeden z nejpropracovanějších systémů pro kybernetickou bezpečnost. Nepřekvapí pro to, že v hlavním městě Tallinu sídlí speciální centrum excelence NATO pro kybernetickou obranu CCDCOE, kde se od roku 2010 koná nejkomplexnější cvičení na světě Locked Shields. Český tým expertů na kybernetickou a informační bezpečnost zde letos v dubnu skončil v konkurence 22 týmů z celého světa na druhém místě.

Ačkoliv byl v minulosti estonský e-governance cílem ne jednoho hackerského útoku (zejm. v roce 2007), data obsažená v celém elektronickém systému zůstala uchována. Estonsko se nicméně z těchto zkušeností poučilo a rozvinulo decentralizovanou databázi pro uchování velkého počtu dat (tzv. blockchain). Ta chrání estonský digitální systém před vnitřními i vnějšími hrozbami.

Estonsko se navíc musí řídit předpisy EU, například souborem pravidel pro kyberbezpečnost, nařízením GDPR nebo nařízením eIDAS týkající se elektronické identifikace a důvěryhodných služeb pro elektronické transakce na vnitřním trhu. V první polovině tohoto roku také byla přijata nová pravidla EU pro bezpečnější občanské průkazy a povolení k pobytu pro občany EU a jejich rodinné příslušníky ze třetích zemí, které mají sjednotit informační a bezpečnostní prvky u těchto identifikačních dokumentů napříč členskými státy.

Video: Hacker může napadnout i nemocnici. Podívejte se, co dělá EU v kyberbezpečnosti

Ať už jde o naše počítače, mobily, nebo chytrou televizi, řada běžně používaných výrobků se může stát terčem hackerů. A stejně tak vládní počítače, elektronika na letištích nebo v nemocnicích.

V estonských šlépějích

Estonsko je podle místních na svou digitální (postsovětskou) republiku hrdé. Podobně rozvinutý e-government existuje také ve skandinávských zemích – Finsku, Švédsku nebo Dánsku.

I Česká republika se postupně tímto směrem vydává. Od loňského července je například možné pořídit si zde eObčanku. Dosud tak podle letošních červnových dat učinilo přes milion Čechů, třetina z nich ji aktivně využívá i pro komunikaci s úřady přes počítat.

Podle dat Eurostatu se postupně zvyšuje až do nedávna podprůměrný počet Čechů, kteří využívají internet ke komunikaci s úřady. Dnes tak činí zhruba 50 %. Z letošního Indexu digitální ekonomiky a společnosti (DESI) však vyplývá, že země musí ještě na rozvoji e-governmentu zapracovat, zejména v rozvoji digitálních služeb.

Těch je v Česku zatím zhruba sto, do budoucna by jich ale mělo přibýt. Českým průkopníkem elektronických služeb bylo zavedení datových schránek před deseti lety v roce 2009. Již 30 let také po celé ČR dobře funguje elektronická správa studijních záležitostí na jednotlivých typech škol pomocí portálu „Bakaláři“, který usnadňuje komunikaci mezi školou, studenty a jejich rodinami.

Roboti ve třídách a tablety místo sešitů. Jak by mělo vypadat školství v digitální éře?

Zapojení digitálních technologií do běžné výuky na všech školách nebo rozvoj digitálních dovedností žáků i učitelů. To by měl být lék na nedostatečné digitální vzdělávání na českých školách, kterého si všimla i Evropská komise v rámci letošního evropského semestru.

Dnes už je mimo jiné možné přes internet zjistit například bodové hodnocení řidičů nebo nahlížet do katastru nemovitostí. Do budoucna plánuje ministerstvo vnitra například možnost podávat daně online, zaregistrovat auto přes internet nebo požádat o výpis z rejstříku trestů bez nutnosti chodit pro něj na úřad. Hlavním přístupovým bodem do tohoto českého digitálního světa je Portál občana.

Stále se také pracuje na zabezpečení proti kybernetickým hrozbám či strategických a legislativních rámcích e-governmentu, které dokonce oceňují i v zahraničí, ale upozorňují na jejich nedostatečnou implementaci. Na počátku tohoto týden například vláda schválila zavedení systému BankID, který umožní občanům i firmám komunikovat se státem prostřednictvím elektronického bankovnictví. Podle vládního zmocněnce pro digitalizaci Vladimira Dzurilla by služba mohla fungovat už od příštího roku.

Jak ukázal příklad Estonska, rozvoj e-governmentu není vůbec lehký úkol a zabere minimálně pět a více let než se ukáží nějaké výsledky. Následné výhody však mohou značně převýšit počáteční náklady a ulehčit občanům život v celé řadě oblastí.

Visegrádská čtyřko, jsi připravena na kyberútok?

Kybernetický prostor rozhodně není bezpečný. S útoky se setkávají firmy, úřady, ale také média. Země Visegrádu se proto vyzbrojily odborníky a novými strategiemi, které je mají ochránit. 

Článek je založen na půlročním kurzu „Measuring the impact of e-Government: Economic, Political and Social outcomes“, kterého se autorka zúčastnila v první polovině roku 2019 během studijního pobytu na univerzitě v estonském Tartu. 

Většina údajů uvedená v článku vyplývá ze zmíněného kurzu, ze zdrojů obsažených přímo v textu nebo ze zdrojů níže.

Základní prvky estonského e-governmentu:

https://e-estonia.com/.

Vysvětlení e-votingu v Estonsku od vyučujících výše zmíněného kurzu, na němž je tento článek postaven:

Solvak, Mihkel, and Kristjan Vassil. 2016. E-Voting In Estonia: Technological Diffusion And Other Developments Over Ten Years (2005 - 2015). Online. Johan Skytte Institute of Political Studies, University of Tartu; in cooperation with Estonian National Electoral Committee. Dostupné z: https://www.digar.ee/arhiiv/nlib-digar:277070.
Statistiky volební účasti v estonských volbách a jejich srovnání s online hlasováním:
https://www.valimised.ee/en/archive/statistics-about-internet-voting-estonia