Akt o digitálních trzích rozšíří spotřebitelům výběr, může ale znepřehlednit trh

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

© AMO

Nová evropská legislativa pro digitální sektor by mohla spotřebitelům přinést větší výběr a posílit tlak konkurence na trhu. Stinnou stránkou pak bude znepřehlednění trhu, který přinese ještě větší nároky na digitální gramotnost uživatelů, píše v komentáři pro EURACTIV.cz Kryštof Kruliš.

Autorem komentáře je Kryštof Kruliš, předseda správní rady zapsaného ústavu Spotřebitelské fórum.

Návrh aktu o digitálních trzích (DMA) v polovině prosince 2021 úspěšně prošel hlasováním v Evropském parlamentu a v následujících měsících bude projednáván v trialogu. Navrhované nařízení svěřuje Evropské komisi soutěžně-právní nástroj pro ex ante regulaci globálních gigantů na trhu digitálních služeb, tzv. strážců (angl. gatekeepers).  Návrh slibuje přispět k většímu inovačnímu potenciálu firemního sektoru a ke zlepšení kvality digitálních služeb ku prospěchu spotřebitelů. Právě prospěch spotřebitelů bývá jedním z hlavních zmiňovaných přínosů. Na podporu zavedení takového nástroje se vyslovila například i zastřešující evropská spotřebitelská organizace BEUC. Jak tedy může akt o digitálních trzích spotřebitelům skutečně prospět? A existují v souvislosti s aplikací aktu pro spotřebitele nějaká rizika?

Digitální služby mají řadu specifik, která mohou opodstatňovat i potřebu jiného přístupu k jejich soutěžně-právní regulaci. Předně, na digitální služby se lze většinou dívat jako na univerzálně přístupný statek. Pokud si odmyslíme jazykové, kulturní a případně i právní a technologické bariéry, může uživatel internetu vybírat mezi digitálními službami takřka bez omezení. U nezpoplatněných služeb, jako například u internetových vyhledávačů, pak uživatel není ve své volbě ničím omezený. Obdobné pak platí i pro další digitální služby, od cloudových úložišť, přes sociální sítě až třeba po zprostředkovatelské platformy. Uživatelé přirozeně tendují užívat tu službu, která má většinu „nej“. Nejbezpečnější, nejvýhodnější či je nejpopulárnější, a proto také jde o platformu s nejširším zastoupením nabídky a poptávky. Vše, co bylo zmíněno, vede k ostrému konkurenčnímu boji digitálních služeb o to přesvědčit uživatele, že právě ta jejich platforma je v dané oblasti tou nejlepší. Jakmile se však někdo ke kýženému statusu „nej“ digitální služby přiblíží, může výrazně benefitovat z prémie pro vítěze a pokud neustrne v technologickém vývoji, může brzy získat dominanci na svém segmentu digitálního trhu. Dominantní soutěžitel by mohl bez zásahu soutěžního práva své výsadní postavení na části trhu zneužít a prosazovat vůči firemním i spotřebitelským uživatelům svých služeb takové podmínky, které by jinak v konkurenčním prostředí prosadit nemohl. Soutěžní právo proto napříč sektory monopoly hlídá a brání zneužití dominance. Digitální služby nadto představují dynamicky se rozvíjející sektor, kde soutěžně-právní úřady nestíhají sledovat nejnovější technologický vývoj. Akt o digitálních trzích na to odpovídá návrhem na zavedení vskutku průkopnického nástroje, tedy dopředu (ex ante) vykonávanou soutěžně-právní regulaci, která u těch největších hráčů zavede možnost zasahovat do nastavení jejich služeb a dopředu regulovat praktiky s potenciálem zneužít dominanci ke škodě firem či spotřebitelům.

EU chce regulovat digitální giganty. Co očekávat od nového aktu o digitálních trzích?

Digitalizace a volný pohyb dat v rámci férového trhu, který dobře chrání data uživatelů je prioritou nejen pro evropské instituce a členské státy, ale i pro společnosti samotné. Digitální agenda se totiž postupem času stává i diplomatickým tématem. Na které firmy cílí nový akt o digitálních trzích a co bude jeho klíčovým tématem? Co na to říkají české společnosti?

Akt dopadne především na americké společnosti

Akt o digitálních trzích v případě přijetí může přinést výrazné přenastavení trhu digitálních služeb. Kritéria pro to stát se tzv. strážcem jsou podle tržní kapitalizace, obratu i počtu měsíčních aktivních uživatelů nastavena tak, aby zachytila jen ty největší platformy s významným vlivem na celém vnitřním trhu EU. Tato zdrženlivost na jednu stranu odráží skutečnost, že instituce EU si jsou vědomy průkopnického charakteru navrhované legislativy, která pro regulované firmy přinese značnou byrokratickou zátěž. Regulace tak má dopadnout jen na ty největší. I tak má ale vzhledem k vysoké koncentraci v oboru potenciál ovlivnit téměř všechny uživatele digitálních služeb v EU. Uváděná zdrženlivost má ale i negativní stránku. Digitální vnitřní trh EU dosud neumožnil s ohledem na svou legislativní a byrokratickou fragmentaci, ve spojení s kulturní a jazykovou růzností, vyrůst do velkých rozměrů mnoha digitálním hráčům z EU. Většinu strážců dle navrhovaného aktu tak budou globální firmy mající původ v USA, což může vznášet otazníky, v jaké míře za navrhovanou legislativou může stát také snaha o „poevropštění“ digitálního trhu v EU.

Odhlédneme-li od mezinárodních a transatlantických dimenzí tohoto problému, můžeme z hlediska spotřebitele vidět pozitiva i negativa. Pro spotřebitele by na jednu stranu mohlo být přínosem zapojení více lokálních firem, které by přicházely s vývojem řešení šitých na míru potřebám uživatelů v daném místě. Hlasoví asistenti tak snad do budoucna budou více schopní rozpoznat např. nářečí češtiny a nejen rozlišovat mezi různými angličtinami. Na druhou stranu ale spotřebitel profituje i z globalizované služby, a to univerzálností a propojeností s uživateli po celém světě. Navíc, akt o digitálních trzích bude firmy z EU do budoucna motivovat k tomu, aby se držely někde v dostatečném odstupu pod stanoveným prahem. To by mohlo být na újmu rozvoje řešení dostupných napříč celou EU, pokud firmy budou vyvíjet služby tak akorát pro 40 nebo 60 milionů uživatelů podle toho, jaká kritéria strážce se do aktu ve finální verzi dostanou. Evropské firmy pod pokličkou takového nákladového prahu pak také nebudou mít motivaci budovat dovednosti, které by z nich udělaly globální digitální hráče.

Digitální trh má paralelu v energetice

V oblasti digitálních služeb jde o pionýrský návrh na zavedení nástroje, ke kterému jiné státy v této souvislosti ještě nepřistoupily. Pro srovnání tak lze sáhnout jen do jiných oborů, kde například u síťových monopolů docházelo v předchozích desetiletí k tzv. unbundlingu, tedy povinnému zpřístupnění infrastruktury konkurenci přirozeného monopolu. Tam tento proces spotřebitelům přinesl možnost výběru z více nabídek a konkurenci mezi dodavateli, která brání zneužití vlastnictví sítě k tlaku na spotřebitele. V energetice však tento proces zároveň vedl také k nárůstu nevyžádaného podomního prodeje energetických služeb a nechvalně známému přetahování se o zákazníka za pomoci nekalých praktik, tzv. energošmejdů, zaměřených na nejvíce zranitelné spotřebitele. Liberalizovaný trh s energiemi zůstal pro spotřebitele značně nepřehledný a složitost výpočtu ceny za komoditu a za distribuci, ve spojení s různými systémy slev, činí orientaci pro většinu spotřebitelů značně problematickou. Situace kolem ukončení provozu Bohemia Energy navíc ukázala, že spotřebitelům i regulátorovi dlouho unikala rizika související s širšími aspekty trhu s energiemi.

Obdobně jako při otevření síťové infrastruktury v energetice by akt o digitálních trzích mohl v digitálním sektoru pro spotřebitele přinést větší výběr a posílení tlaku konkurence na trhu. Stinnou stránkou pak bude znepřehlednění trhu, který přinese ještě větší nároky na digitální gramotnost uživatelů a předvídavost rizik spojených s širším výběrem. Pro spotřebitele by zároveň bylo velmi nepřehledné, pokud by například povinnost interoperability digitálních služeb platila jen pro digitální giganty, ale u jiných digitálních služeb by se jí spotřebitel nemohl dovolat. Pokud se ve spotřebitelích vyvolá legitimní očekávání, že může převést svůj účet u digitální služby k jinému poskytovateli, mělo by to platit pro všechny, kdo své služby spotřebitelům nabízí. Jinak v tomto ohledu hrozí ještě větší zmatení spotřebitelů, než tomu bylo při liberalizaci v energetice.

Kolaja: Lidé na sociálních sítích padají do „králičích nor“. Nová regulace tomu může bránit

Firmy dokáží cílit reklamu na sociálních sítí na základě náboženství i sexuální orientace. Mikrozacílená reklama také umožňuje efektivně šířit dezinformace. Evropská unie by proto měla mít striktní regulaci, která tomu bude bránit, říká Marcel Kolaja v rozhovoru pro EURACTIV.cz.