Zapojení svazu do diskuse o harmonizaci norem

Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR se zapojuje do diskuse vyhlášené Komisí v souvislosti s projednáváním vnitrounijního principu k problematice harmonizace norem či jejich vzájemného uznávání.

Evropská komise zahájila internetovou konzultaci o praktickém využití principu vzájemného uznávání výrobků a/nebo možnosti jeho zlepšení za účelem posouzení nutnosti zpracovat odpovídající legislativní návrh. Považuje to za jeden z prioritních zájmů vnitro-unijního obchodu.

Princip vzájemného uznání je úhelným kamenem vnitřního trhu položeným známým soudním sporem „Cassis de Dijon “ v roce 1979, který potvrdil princip volného pohybu zboží. Je vztahován na zboží, na které není stanovena žádná evropská harmonizační legislativa, tzn. nařízení nebo opatření EU stanovující jednoduchý soubor harmonizovaných pravidel uplatňovaných ve všech členských státech a pokrývajících technické normy, které se týkají výroby či obchodování s takovým zbožím.

Vzájemné uznání znamená, že členský stát (místo prodeje) by měl povolit prodej všech výrobků legálně obchodovaných nebo vyrobených v dalším členském státě, dokonce i tehdy, když tyto výrobky byly vyrobeny podle odlišných technických a kvalitativních hledisek (takových, které definují charakter výrobku jako úroveň jakosti, bezpečnost, rozměry, nebo jeho prezentaci jako značení, balení nebo povinné testovací metody). Tím by se obchod vyhnul nákladné technické a byrokratické proceduře.

Důležitost vzájemného uznávání pochází ze skutečnosti, že jednou z nejčastějších překážek vnitro-unijního obchodu je uplatňování technických pravidel. V praxi nezbytně vyvstávají problémy v důsledku použití principu tehdy, když obchodník, který chce výrobek z jiné země prodávat, narazí ve svém státě na národní technické podmínky, které platí pro tento výrobek. Vzájemné uznávání by pak mělo platit, jestliže technická pravidla takového výrobku nejsou v EU harmonizována.

Členské státy nesmí použít vzájemný uznávací princip a povolit prodej na svém území obzvláště v případech, kdy je v sázce veřejné bezpečí, zdraví nebo ochrana životního prostředí. Výrobky z jiných členských států by měly zajistit rovnocennou úroveň ochrany jako v cílovém členském státu, zvláště s ohledem na zdraví a život spotřebitelů. To zůstává pro použití vzájemného uznání problematické neboť členské státy si samy určují úroveň vhodné ochrany dostatečné pro bezpečnost a dosažení legitimního cíle. Ve své podstatě je úspěšné uplatnění zásady uznávání otázkou důvěry mezi členskými státy.

Nastávající rozšíření EU situaci dále komplikuje.

Pro obchodníka znamená rozdílná úroveň technických pravidel vznik situace, kdy bude např. nucen k závazku stažení výrobku z trhu cílového členského státu nebo k přizpůsobení výrobku podmínkám cílového členském státu, což znamená další vícenáklady. Pro mnohé společnosti to může být důvodem k opuštění jistého trhu nebo nucenou úpravu jejich výrobků tak, aby se přizpůsobily místním požadavkům. To nakonec zvýší jejich ceny a sníží jejich tržní konkurenceschopnost.

Nejistota a nepředpověditelnost vývoje principu uznatelnosti znamená pro obchod vážnou překážku. V podstatě to znamená, že nejsou ani žádná specifická procedurální pravidla a na druhé straně ani nějaká povinná administrativa k zajištění prodeje příslušného výrobku. Je to výhoda a ve stejný moment ale také slabost stávajícího systému: pokud vznikne problém, je těžko definovatelný, neexistuje žádný všeobecně dohodnutý přístup pro zhodnocení rovnocennosti úrovně ochrany a neexistuje jasný postup k rozhodnutí, zda zboží nabízet na příslušném národním trhu.

Posuzování možného použití národních technických norem na dovážený výrobek může vést ke zjištění, že domácí výrobky jsou posuzovány jinak, snad ještě náročněji než zahraniční výrobek (tak zvaná „obrácená diskriminace“). Praktickým výsledkem může být to, že vzájemné uznávání může fungovat jako nástroj k minimální harmonizaci: pokud členské státy povolí dovoz výrobku z jiného členského státu, kde je vyráběn nebo prodáván za méně přísných technických nároků než v zemi, kde jsou požadavky přísnější, potom jsou obchodníci v cílovém členském státě diskriminováni neboť dovážený výrobek bude prodáván levněji. Následkem tlaku domácích obchodníků bude muset členský stát uplatňovat méně přísná kriteria a technické normy budou muset být harmonizovány směrem k úrovni minimálních požadavků.

Komise se prostřednictvím konzultací snaží o stanovení klíčových kritérií pro správné nastavení zásad pro vzájemné uznávání. Příslušný návrh Komise by mohl například zahrnovat:

Specifická pravidla poskytující širší rámec principu vzájemného uznávání; tím zlepšit jeho transparentnost a vybídnout národní úřady k uplatňování evropského nadhledu.

Ohlašovací povinnost k Evropské komisi v případech, kdy byl odmítnut princip vzájemné uznatelnosti.

Návrh institutu odvolání od subjektů, jejichž zboží nebylo povoleno pro prodej v určité zemi. (zdroj:BusinessInfo)