V pátek nepracujeme, platí to stát

Odboráři včera varovali, že míra nezaměstnanosti v Česku může v příštím roce dosáhnout až 12 %, a proto je nutné zavést účinná opatření včetně tzv. „kurzarbeitu“, který funguje v Německu. Pro zkrácení pracovního týdne se státní dotací jsou i zaměstnavatelé; ekonomové však toto opatření považují za kontraproduktivní.

Je třeba umožnit zaměstnavatelům, aby mohli při nedostatku zakázek zavést čtyřdenní pracovní týden; mzdy za pátek zaplatí státní kasa. Bude to mít samé výhody: udrží se stávající zaměstnanost a érár navíc ušetří na podporách lidem, co přišli o práci. Opravdu? Tak jednoduché to není, oponují odborářům ekonomové.

Zástupci zaměstnanců tento týden přišli s chmurnou předpovědí: v roce 2011 bude bez práce 12 % lidí. Druhým dechem však nabídli řešení: stát by mohl po vzoru Německa zavést tzv. „kurzarbeit“, tedy systém, kdy zaměstnanec chodí do práce pouze čtyři dny a v pátek (nebo jiný den), kdy mu mzdu platí stát, se vzdělává.

„Vydělají na tom zaměstnavatelé, zaměstnanci i stát, neboť dotovat pracovní místa je levnější, než dotovat podpory v nezaměstnanosti a platit sociální a zdravotní pojištění,“ říká Vít Samek z Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS).

Odboráři měli na včerejší tiskové konferenci po ruce i čísla. Pokud vezmeme zaměstnance s průměrnou mzdou 23.600 Kč, činil by příspěvek státu v rámci systému kurzarbeit na jeho plat a pojištění 7.906 Kč za měsíc. Náklady na jednoho nezaměstnaného, který před ztrátou práce pobíral průměrnou mzdu, však podle odborářů (po započtení podpory, pojistného a neplacených daní) činí 25.939 Kč.

„Za jedenáct měsíců, což je podpůrčí doba v nezaměstnanosti u zaměstnance staršího 55 let, to zaměstnavateli přinese úsporu 86.966 korun a státu 167.228 korun,“ tvrdí odboráři. „Kurzaibeit není žádný mandatorní výdaj, přitom jeho zavedením u sta tisíc pracovních míst stát získá 16,7 miliard korun,“ vysvětluje Vít Samek.

Tak proč ne?

Argumenty zastánců zkráceného pracovního týdne sílí; kromě odborářů se pro něj navíc už dříve vyslovili také zaměstnavatelé. Je tedy nejvyšší čas se zeptat, jaké jsou zkušenosti s tímto systémem u našich německých sousedů. Jeho zastánci ho velebí, protože zabránil masivnímu propouštění – podle čerstvých údajů dokonce (prokazatelně působením kurzarbeitu) v září poklesl v Německu počet nezaměstnaných.

Hlavní otázka odpůrců systému však zní: „Na jak dlouho?“. Trvání zkráceného pracovního dne omezují německé předpisy na šest, ve výjimečných případech pak na dvanáct měsíců, a tak u většiny firem toto velkorysé opatření už dobíhá. Oživení ekonomiky je zatím váhavé, a tak analytici předpokládají, že ani německý průmysl se po skončení kurzarbeitu rozsáhlému propouštění nevyhne. Například týdeník BusinessWeek nedávno napsal, že „na dlažbě“ skončí až 10 % zaměstnanců automobilek.

Ekonomové navíc argumentují tím, že podporovat vázání zaměstnanců na pozicích, kde nemají práci, je kontraproduktivní a nenutí podniky ke snižování nákladů a k zefektivňování výroby. Odboráři navíc opomíjejí jednu důležitou věc: nikde není psáno, že všichni propuštění lidé zůstanou na podpoře a nenajdou si jinou práci v perspektivnějším oboru.

„Tím, že dotujete ty firmy, které přišly o zakázky, samozřejmě podporujete ty neúspěšné a trestáte ty úspěšné, které to ze svých daní budou hradit. Vy tím vytváříte nějaký precedens, že stát přijde, když se něco stane, a bude dotovat,“ uvedl pro ČT ekonom Národohospodářské fakulty VŠE David Lipka.

Komentátor Hospodářských novin Petr Kamberský ke kurzarbeitu napsal: „Nebylo by pro všechny lepší, aby se – místo drahé státní dotace – uvolněné kapacity přesunuly přirozenou cestou do toho byznysu, který o práci nouzi nemá? I kdyby jen proto, že prostě svým lidem platí míň?“

V Česku se počet lidí bez práce se v září vyhoupl na půl milionu – míra nezaměstnanosti činí 8,6 %.