Recyklace elektroniky: Komise navrhuje změny

Výrobci elektroniky se obávají, že v důsledku změn ve stávajících směrnicích o recyklaci elektrického a elektronického odpadu tak, jak je navrhuje Evropská komise, budou muset platit za sběr starých elektronických zařízení, kterých se chtějí domácnosti zbavit.

Souvislosti:

Podle odhadů Evropské komise každý občan EU ročně vyprodukuje 17 až 20 kilogramů elektronického odpadu. Jedná se o jakákoliv elektronická zařízení od žárovek přes počítače, televize, mobilní telefony, varné konvice až k ledničkám. Podle statistik v roce 1998 země pouze staré členské země vyprodukovaly zhruba šest milionů tun elektronického odpadu. Většina tohoto odpadu (zhruba 90%) přitom skončila na skládkách. Komise navíc uvádí, že podle odhadů množství elektronického odpadu roste každým rokem o 3-5%.

Cílem evropské směrnice o „odpadních elektrických a elektronických zařízeních“ (WEEE) je zvýšit objem recyklace tohoto typu odpadu. Tuto legislativu doplňuje ještě druhá směrnice, která se zaměřuje na „omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních“ (směrnice RoHS). Nebezpečné látky, které se v elektronických zařízeních často používají, mohou v případě, že skončí na skládce, vést ke kontaminaci spodních vod.

Obě směrnice vstoupily v platnost v roce 2003, ale brzy se na ně snesla vlna kritiky, neboť jsou prý příliš komplikované, přinášejí velké náklady a je téměř nemožné je implementovat. Komise proto nyní přichází s návrhy, které by obě směrnice měly vylepšit a zjednodušit.

Témata:

Podle Evropské komise se revize zaměřuje na technické, právní a administrativní potíže, které souvisí s uvedenými směrnicemi a chce omezit nezamýšlené náklady a nadměrnou administrativu, s níž se firmy musí potýkat.

Komisař pro životní prostředí Stavros Dimas revizi zároveň označil i za „příležitost k inovacím a získání přístupu k hodnotným surovinám“. Jedním z dlouhodobých evropských cílů je totiž vytvořit takovou ekonomiku, která by byla efektivnější z hlediska využívání zdrojů a podporovala by udržitelnou spotřebu a výrobu.

Evropská komise navrhuje provést v uvedených směrnicích následující změny:

  • Pozměnit cíl, podle nějž by se měla použitá elektronika shromažďovat v objemu, který odpovídá 4kg/na hlavu ročně (tj. přístup, kdy se od každé země očekává stejný příspěvek) tak, aby pro každou zemi platil jiný cíl, který lépe odpovídá charakteristikám ekonomiky daného členského státu (tento cíl by měl být stanoven jako 65% průměrné váhy elektrických a elektronických zařízení, která byla na trh umístěna v předchozích dvou letech)

  • Zahrnout do směrnice opětovné využití celých přístrojů v rámci procesu recyklace a stanovit cíl, který udával, jaký objem elektronických přístrojů by měl být opětovně a kompletně využit

  • Zvýšit cíl, který udává, jaký objem přístrojů se má znovu použít a jaký recyklovat o 5%

  • Vytvořit seznam látek, které vyvolávají největší obavy z hlediska jejich dopadu na životní prostředí a používají se při výrobě elektrických a elektronických zařízení. Tyto látky by měly být posouzeny v souladu s nařízením REACH, které upravuje používání nebezpečných látek, které by měly být v budoucnu zakázány

  • Harmonizovat na evropské úrovni registrační a ohlašovací povinnost pro výrobce

  • Stanovit, jaké jsou minimální požadavky, které by členské země měly dodržovat při provádění inspekcí za účelem kontroly dodržování směrnice

Evropská komise navíc členské země vyzvala, aby výrobce motivovaly tak, aby právě oni nesli náklady sběru elektronického odpadu domácností a přenesla se tak odpovědnost za likvidaci odpadu z daňových poplatníků na spotřebitele elektronických přístrojů (prostřednictvím jejich výrobců). Financování sběru staré elektroniky by tak naplňovalo princip stanovený v evropských smlouvách, podle nějž za znečištění platí znečišťovatel.

Stanoviska:

EICTA, sdružení, které v Bruselu zastupuje odvětví informačních a komunikačních technologií a spotřební elektroniky, uvedlo, že je návrhy na změnu směrnice o sběru elektronického odpadu znepokojeno, neboť cíle, jimiž stanovuje, jaký objem odpadu by měly členské země recyklovat, jsou podle něj „nerealistické a nedosažitelné“.

EICTA argumentuje tím, že náklady, které by výrobci elektrických a elektronických zařízení museli nést při sběru odpadu z domácností, jsou neúměrně veliké. I když je návrh novely v tomto bodě nejasný, ustanovení, podle nějž by měli být výrobci „motivováni“ k tomu, aby náklady za likvidaci odpadu nesli oni, by podle EICTA „masívně zvýšilo náklady a nepřineslo žádné výsledky z hlediska životního prostředí“.