Pustí se poslanci do debaty o nových limitech pro CO2?

Evropští zákonodárci se pustili do boje proti omezování emisí CO2, které chtějí ve směrnici o prevenci a omezení znečišťování vidět ekologové. Poslanci se však obávají, že by to odsoudilo celý návrh zákona k jistému nezdaru.

Německý poslanec Holger Krahmer, který řídí novelizaci směrnice o integrované prevenci a omezení znečištění (IPPC) v Evropském parlamentu, sdělil 8. října v Bruselu zástupcům z řad energetického průmyslu, že neustoupí požadavkům environmentalistů, kteří chtějí do nové verze směrnice protlačit i limity pro emise CO2.

Původní směrnice byla schválena roku 1996 a zavedla systém povolenek s cílem omezit vypouštění škodlivin velkými podniky. Povolenky dle dokumentu vydává příslušný úřad v členském státě. Po podnicích se žádá, aby dodržovaly „nejlepší dostupné postupy“ (Best Available Technologies – BATs) při současném zachování efektivity a ochrany prostředí. BATs jsou stanoveny na evropské úrovni a na jejich základě byly stanoveny konkrétní limity pro látky jako jsou oxidy dusíku, síra a prach, které způsobují kyselé deště či smog. Pro snazší implementaci mají být při zavádění limitů zohledněny konkrétní charakteristiky lokality či například technické parametry průmyslových zařízení.

Evropská komise však tvrdí, že tato flexibilita je při zavádění zneužívána. Přestože státy měly na zavedení příslušných opatření osm let (do října 2007), získala zatím povolenky pouhá polovina průmyslových zařízení v EU.

Přepracovaná směrnice, v níž je nyní včleněno dalších sedm již existujících směrnic o znečistění, požaduje po cca 52 tisících průmyslových podnicích, aby získaly k vypouštění škodlivých látek do ovzduší, půdy a vody povolenky od národních úřadů. Legislativa tedy sice stanovuje limity pro škodlivé látky, které způsobují kyselé deště, netýká se však emisí CO2, které jsou ošetřeny v rámci Evropského systému obchodování s emisními povolenkami (ETS).

Ekologičtí aktivisté však nevěří, že obchodování s povolenkami (ETS) může skutečně posloužit jako nástroj ke snížení emisí uhlíku a tlačí proto na evropské instituce, aby byla kontrola emisí CO2 obsažena přímo v novelizované směrnici.

„Slyšel jsem jasné a hlasité volání po kvótách pro CO2“, prohlásil Krahmer, a vyzval zástupce energetického odvětví, aby lobbovali proti návrhu, protože jeho realizace by mohla ohrozit fungovaní celého trhu s povolenkami.

Krahmer zdůraznil, že v případě snižování emisí jde o volbu jakými nástroji je chceme omezit, a že Evropa si již jasně zvolila cestu, a to cestu obchodu s emisními povolenkami. Dodal, že pokusy Parlamentu o včlenění kvót pro CO2 přímo do směrnice je marným pokusem, neboť státy sedmadvacítky by na tento dodatek nikdy nepřistoupily.

Marianne Wenning, vedoucí oddělení pro průmyslové emise při Evropské komisi, s Krahmerovým vyjádřením souhlasila. „Pokud některé záležitosti rozkryjeme, dostaneme se do debaty, ve které chce něco získat každý,“ varovala.

Jiné emisní limity ve směrnici zůstanou

Energetici varují, že nová legislativa by mohla způsobit problémy při zajišťování energetických dodávek. Zástupci průmyslu jsou také přesvědčeni, že žádat po velkých tepelných elektrárnách, aby vyhověly přísnějším emisním limitům, by mohlo příliš navýšit jejich náklady a některé podniky by musely být zbytečně uzavřeny.

Marianne Wennig ovšem upozornila, že analýza legislativního návrhu, kterou zpracovala Komise, ukazuje, že opatření bude přínosem pro společnost, zejména z pohledu zdraví a životního prostředí. Poznamenala, že zanedbatelný nárůst cen elektřiny o 0,03 centy prý není dostatečné pro opodstatnění nároků průmyslníků.

Výrobci elektřiny se brání argumentem, že EU dosud nemá společný energetický trh a situace na trhu se v jednotlivých členských státech liší. Některé podniky by proto mohly narazit na neúnosně vysoké výdaje, varoval Eurelectric. „Na úrovni členských zemí by mohly vzniknout problémy se zajištěním dodávek a daleko vyšší náklady než na úrovni evropské,“ řekl Walter Ruigrok, předseda programu pro životní prostředí a ekonomiku při Eurelectric.

Poslanec Krahmer žádá, aby Parlament nezasahoval ve věci emisních limitů nastavených Komisí. Zdůraznil některé národní zájmy států, které na tomto poli v podstatě znemožňují kompromis. Navíc parlamentní debaty připomínající turecké tržiště nejsou podle Khramera vhodným formátem diskuze a případná změna hodnot limitů by proto stejně nebyla učiněna po zralé úvaze.

Státy sedmadvacítky v rámci zasedání Rady EU volaly po flexibilitě a přechodném období pro postupné zavádění limitů pro oxidy dusíku, síry a pro prach. Toto období by podle dohody z 25. června mělo skončit v roce 2020.

Nadcházející španělské předsednictví má za cíl legislativní změny uskutečnit do léta, avšak k další debatě o limitech nastavených Komisí přistupuje taktéž zdrženlivě. Řekl to Iñigo Ascasibar Zubizarreta, poradce pro životní prostředí Stálého zastoupení Španělska při EU.

Krahmer ale varoval, že mezi dvěma zákonodárnými institucemi Unie jsou stále závažné neshody. „Nespěchejme“, prohlásil. „Nemusíme se nutně shodnout hned.“