Propustit zaměstnance v ČR je ve srovnání se západní Evropou levnější

zdroj: FreeDigitalPhotos.net; autor: nongpimmy.

Propustit zaměstnance vyjde české firmy nejméně dvakrát levněji než jejich protějšky v západních zemích. Největší náklady s propouštěním měla dosud Itálie, Belgie a Španělsko, kde se ale nyní legislativa kvůli hospodářskému vývoji postupně mění. Podobně jako Česká republika jsou na tom i ostatní země střední a východní Evropy.

Dát výpověď zaměstnanci je v České republice dražší než v západní Evropě. Tento závěr vyplývá ze studie vypracované evropskou sítí advokátních kanceláří Deloitte Legal, která se zaměřila na pracovněprávní podmínky pro propouštění zaměstnanců ve 25 evropských zemích. 

„Ačkoli nákladově vychází propuštění zaměstnance v České republice relativně levněji než v západních zemích, je stále značně komplikované jak z důvodu složité a nejednoznačné právní úpravy, tak i z důvodu její nízké flexibility,“ uvedl advokát Deloitte Legal CE Jan Procházka

Autoři stude tvrdí, že ve čtyřech z pěti států existuje minimální rozdíl v nákladech na propouštění zaměstnance mezi rozvázáním pracovního poměru z organizačních důvodů a z důvodů na straně zaměstnance. Tím mohou být například zdravotní důvody, porušení povinnosti či neuspokojivé pracovní výsledky. 

Kde to ale zcela neplatí, je právě Česká republika. Výše popsaný rozdíl je tu totiž zdaleka největší. „Náklady v případě organizačních důvodů mohou být i více než dvakrát vyšší, než v prvním,“ píše se ve zprávě. Autoři studie přitom uvažovali jak s výplatou odstupného, které musí být zaměstnanci za určitých podmínek poskytnuto, tak i s náklady na odstupné, které zaměstnanec dostane nad rámec zákona (na základě dohody se zaměstnavatelem). 

„Je jen málo zemí v Evropě, které přiznávají v případě rozvázání pracovního poměru z důvodů na straně zaměstnance zaměstnanci odstupné. V řadě západoevropských zemí dokonce neexistuje ani zákonné právo zaměstnance na odstupné při dání výpovědi z organizačních důvodů,“ vysvětluje Procházka. Za vysokými náklady na propuštění zaměstnance v těchto zemích stojí hlavně dlouhé výpovědní lhůty či komplikované pracovní a kolektivní smlouvy, které vyžadují při propouštění asistenci právních poradců. 

Zatímco nejkratší výpovědní lhůty, která se v Evropě určuje podle počtu odpracovaných let, jsou v Lotyšsku, Rakousku nebo ve Španělsku (zpravidla nepřekročí jeden měsíc), s nejdelšími se setkáme ve skandinávských zemích, kde se mohou vyšplhat až na 6 měsíců. V České republice tato lhůta dosahuje dva měsíce. 

Hospodářský vývoj vše mění 

Odstupné zaměstnancům se nejsnáze vyplácí ve Španělsku, Itálii nebo ve Švédsku, tuto praxi zakotvují i zákoníky práce. Například Španěl má nárok na odstupné ve výši až 12 měsíčních platů. 

Situace se ale v těchto zemích začíná kvůli hospodářskému vývoji zejména jižní Evropy pomalu měnit. 

„Vzhledem k rostoucí nezaměstnanosti ve Španělsku a Itálii přistoupily vlády těchto států ke změně legislativních opatření regulujících pracovní trh. Pracovní právo v těchto státech, které bylo dlouhá léta na straně zaměstnanců, se čím dál více přizpůsobuje zaměstnavatelům s cílem zpružnit pracovní trh a snížit vysokou nezaměstnanosti,“ uvádí další advokát společnosti Jakub Hájek

Na zbytku kontinentu, především pak ve střední a východní Evropě, je výše odstupného odvozena podle počtu odpracovaných let v délce 1-3 měsíčních platů. Tak tomu je i v případě České republiky, Slovenska či Polska. 

O něco lepší situace je v Lotyšsku nebo Bulharsku, kde Bulhaři dostanou dokonce čtyřměsíční odstupné, pokud se nedopustí závažného přestupku. Litevci a Maďaři mohou dokonce při době trvání pracovního poměru nad 20 let obdržet až deset platů odstupného. 

Nejtvrdší podmínky vůči zaměstnavatelům mají některé západoevropské a skandinávské země, například Německo, Nizozemsko, Belgie, Norsko či Finsko. Zaměstnanec tu na odstupné může ve většině případů zapomenout. Právní zákoníky výše zmíněných zemí o něm vůbec neuvažují. Odstupné může získat pouze v případě, že to zakotvuje jeho pracovní smlouva.