Lisabonská strategie se severskou příchutí

Švédské předsednictví minulý týden na setkání ministrů odpovědných za sociální otázky, zdravotnictví a zaměstnanost (EPSCO) naznačilo, jak si představuje reformu Lisabonské strategie. Ta se má zaměřit především na životaschopný trh práce, zvyšování zaměstnanosti a rovnost pohlaví.

Na zasedání EPSCO ve švédském Jönköpingu se ministři zabývali především tím, jak i v období hluboké krize zajistit vysokou zaměstnanost a zabránit sociálnímu vyloučení. Cristina Husmark Pehrsson, švédská ministryně sociálních věcí, ve společném prohlášení se svým protějškem z rezortu zaměstnanosti Sven Otto Littorinem, uvedla, že je „spokojena s nalezeným konsenzem“.

„Zavedením vhodných nástrojů můžeme bojovat proti vyloučení práceschopných lidí z trhu práce a zvyšovat míru zaměstnanosti, což nám pomůže s řešením problému stárnutí populace,“ čteme v prohlášení obou ministrů.

Švédové skončí v čele Unie na přelomu roku a do té doby chtějí dosáhnout politického konsenzu mezi jednotlivými státy Unie nad revizí Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost, která by měla udávat směr dalších 10 let.

Conny Reuter, šéf Social Platform, která sdružuje evropské neziskové organizace zabývající se sociálními otázkami, vyjádřil potěšení nad tím, že Švédové „kladou velký důraz na sociální dimenzi“. Jejich vedení kontrastuje podle Reutera s tím českým, které se naopak solidaritě a sociálním otázkám dostatečně nevěnovalo.

Lisabonská agenda na švédský způsob        

Podle Švédů by se Lisabonská strategie pro další dekádu měla opírat především o fungující trh práce. Státy sedmadvacítky musí do budoucna klást mnohem větší důraz na principy flexicurity, aktivní politiku zaměstnanosti a dlouhodobé vzdělávání obyvatel (pro potřeby moderní doby), říkají Švédové.

Tyto zásady, jak EurActivu potvrdil jeden z pozorovatelů, nejvýstižněji charakterizují švédský přístup. S tím souhlasí i Reuter, podle něhož jsou zmíněné priority páteří švédských pokusů, jak posunout unijní politiku směrem k severským hodnotám. 

K těm bezpochyby patří také důraz na rovnoprávnost pohlaví, ve které je Švédsko považováno za světového lídra (v zemi tří korunek není například problém spatřit bagristky nebo asfaltérky).

Pokud se zaměříme na konkrétní kroky, Švédové hodlají prosadit akční plán OSN zaměřený na rovnoprávnost pohlaví ve všech členských státech, který dostane podobu dvou směrnic. Jedna se má týkat rovnoprávnosti žen a mužů v drobném podnikání a druhá zlepšení podmínek těhotných nebo kojících žen na pracovišti.

Podle Connyho Reutera mají Švédové velkou šanci, že jejich iniciativy projdou schvalovacím kolečkem na unijní úrovni, chleba se nicméně bude lámat až při transpozici jednotlivých směrnic v jednotlivých zemích. „Je to jako s antidiskriminační směrnicí, existuje na úrovni Unie, ale není součástí politik v členských státech.“

Reuter se domnívá, že i přes uvedené problémy mohou Švédové nakonec slavit úspěch, ale to jen za předpokladu dořešení klíčových institucionálních otázek, tedy schválení Lisabonu a jmenování nové Komise.

Pokud už zmiňujeme transpozici antidiskriminační směrnice, s tou měli největší problémy Češi, respektive prezident Václav Klaus. Poslanecká sněmovna v polovině června konečně (po více než roce) přehlasovala jeho veto a schválila antidiskriminační zákon. Česko se tak na poslední chvíli vyhnulo finančním sankcím Evropské komise.