Komise: Zkrachovalí podnikatelé musí získat druhou šanci

Aby se Evropa snáze a rychleji vzpamatovala z následků hospodářské krize, která uštědřila silnou ránu malému a střednímu podnikání, musí sjednotit národní pravidla, jež by poctivým zkrachovalým podnikatelům umožnila opětovně se postavit na nohy.

Střední a malé podniky (dále SMP), tedy ty, které zaměstnávají méně než 250 pracujících, představují 99 % evropských firem. Podílejí se ze 70 % na unijním HDP a vyprodukují přibližně stejné procento pracovních míst – podle údajů Evropské komise SMP poskytují živobytí 90 milionům Evropanů.

Finanční a hospodářská krize, která se před dvěma lety prohnala evropským kontinentem (a na mnoha místech v Evropě její plamínek ještě stále doutná), v sektoru drobného podnikání připravila o práci 3,25 milionů lidí.

Aby se toto odvětví ekonomiky vzpamatovalo, je jasné, že malé a střední podniky budou potřebovat pomocnou ruku. Uvědomuje si to i Evropská komise, která tento týden představila revidovaný legislativní balíček, jenž je známý jako Akt pro malé a střední podniky (SBA). EurActiv o jeho přijetí informoval včera.

Dokument, jenž Komise původně přijala v prosinci 2008, obsahuje desítku zásad, které mají zjednodušit a usnadnit podnikání v Evropské unii. Najdeme mezi nimi i princip, který si klade za cíl zajistit, aby „poctiví podnikatelé, kteří v minulosti zbankrotovali, dostali druhou šanci“.

Polovina nově založených podniků totiž nepřežívá více jak pět let, ale jen 15 % z nich vyhlásí bankrot. Čísla mohou být navíc zkreslena nelehkými ekonomickými časy – loňský rok v tomto ohledu zaznamenal rekordní počet vyhlášených bankrotů drobných podnikatelů v zemích jako je Francie, Španělsko, Nizozemsko, Belgie, Švýcarsko, Rakousko, Finsko, Irsko a Portugalsko.

Podle výzkumu společnosti Creditreform jen v roce 2009 přišlo o své zaměstnání kvůli bankrotu zaměstnavatele na 1,7 milionu lidí. Z výsledků studie, který provedl Businessdynamics, vyplývá, že členské země, v nichž fungují zákony pro efektivnější bankrot, vykazují v sektoru drobného podnikání nižší počet nezaměstnaných.

„Většina podnikatelů, kterým nevyjde podnikání, nechce někde žádat o zaměstnání, ale chce s podnikáním začít znovu,“ říká Inigo Urresti z oddělení Evropské komise pro podnikání a průmysl a dodává: „Studie prokazují, že podnikatelé, kteří začnou opětovně podnikat, krachují méně častěji a jejich růst je mnohem rychlejší.“

Evropská exekutiva proto v revidovaném SBA nyní klade vládám členských států na srdce, aby co nejdříve přijaly zákon, podle nějž by se zbankrotované společnosti měly od roku 2013 se svými dluhy vypořádat nejpozději do tří let.

V Itálii, Španělsku a Švédsku nelze totiž dluhy smazat, dokud nejsou úplně splaceny, v Řecku mohou neuhrazené pohledávky pronásledovat dlužníka až 15 let a v Německu, Dánsku a Bulharsku pět let.

Mezi nejčastější příčiny, proč nejsou malé a střední podniky schopny své dluhy splácet, je problém s jejich cash-flow (tok hotovosti). Z tohoto důvodu Evropská unie vloni přijala novou podobu směrnice o pozdních platbách, která společnostem a státním institucím ukládá zaplatit své účty do 30 dnů. Odhaduje se, že přijetí legislativy ušetří až 25 milionů eur, které podniky každoročně utratí za pronásledování neplatičů.

„Skrz prsty“

Pro úpravu pravidel pro vyhlášení bankrotu napříč členskými státy hovoří i fakt, že společnost na zkrachovalého podnikatele často pohlíží „skrz prsty“.

„Bankrot je to nejméně sexy slovo na celé planetě,“ říká Urresti. „Bohužel v Evropě a kdekoliv jinde na světě existuje v lidských myslích silná korelace mezi slovy prohra (failure) a nečestnost (dishonesty),“ dodává a poukazuje na další statistiku, která ukazuje, že pouze 5 % bankrotů způsobuje nějaké nečestné chování a jednání.

Jak předcházet krachu?

Evropská komise vydala minulý měsíc zprávu o bankrotu a druhé šanci pro zkrachovalé podnikatele, na níž pracovala s údaji ze 33 zemí. Odborníci, kteří se na zprávě podíleli, rozdělili pád společnosti na čtyři fáze: prevence, předsoudní vyrovnání, soudní vyrovnání a ozdravení po krachu.

Již citovaný Inigo Urresti se domnívá, že státy by se měly soustředit především na první dvě z nich. „Čím déle společnosti trvá, než přizná krach, tím více ztrácí. Podnikateli pak tak trvá delší dobu, než se znovu vrátí na trh,“ vysvětluje.

A co by tedy měly vlády vlastně dělat? Státní instituce, jejichž role je v tomto ohledu velmi důležitá, by se podle Urrestiho měly soustředit na aktivní pomoc ve formě například poskytování konzultací a rad.

Něco podobného se osvědčilo v západním Švédsku, kde se podnikatelé, kteří se ocitnou ve finančních potížích, mohou obracet na úřady s žádostí o radu a odbornou asistenci při řešení problémů, vysvětluje Wilhelm von Seth ze Švédské agentury pro hospodářský a regionální růst.

Seth si zároveň jako šikovné opatření ze strany vlády pochvaluje vyhlášení „daňových prázdnin“, k němuž se švédský kabinet uchýlil během probíhající finanční krize.


Chcete podnikat v EU? Praktické informace a odkazy na relevantní zdroje informací hledejte na EU4YOU.cz.