Investiční pobídky nejsou nejdůležitější, ve finále ale mohou rozhodnout

zdroj: FreeDigitalPhotos.net; autor: jannoon028.

Investiční pobídky, například ve formě slevy na dani či hmotné podpory na vytvoření nového pracovního místa, představují pouze jeden z mnoha faktorů, který budoucí investoři zvažují, když se rozhodují, kam umístí své investice. Na druhou stranu v konečném rozhodování může atraktivita investičního prostředí představovat pověstný jazýček na vahách.

I přesto, že na škále faktorů, které investor před umístěním své investice zvažuje, nezabírají investiční pobídky přední místa, často mohou o osudu investice rozhodnout. Jak EurActivu potvrdila Michala Pešková, partnerka konzultační společnosti Mida Consulting, záleží především na typu investičního projektu, protože motivace každého investora mohou být jiné. Rozdíly pak navíc panují i v jednotlivých sektorech ekonomiky. „Například pro firmu, která se tu rozhodne provozovat centrum sdílených služeb, jsou důležité nízké mzdové náklady, a nabízená sleva na dani se jim do toho rozhodně promítne,“ uvedla. 

Mezi další důležité faktory, které investor zvažuje, patří dostatek kvalifikované a disponibilní pracovní síly, existující vazby, napojení na dopravní kanály a přívětivé podnikatelské prostředí (EurActiv 4.2.2012). 

„Investiční pobídky hrají významnou roli při rozhodování investorů o realizaci projektu, protože zkracují dobu návratnosti investic,“ myslí si Tomáš Slanina, obchodní ředitel ve společnosti Saar Gummi Czech, která je evropskou jedničkou ve výrobě dveřních těsnění do aut. „Díky těžko předpověditelnému vývoji hospodářské situace v EU a České republice, nejsou zejména zahraniční investoři ochotni podporovat investiční projekty s delší dobou návratnosti,“ dodal. 

Pobídky jako signál

Investiční pobídky, které mohou mít kromě slevy na dani i formu například hmotné podpory na pracovní místo, školení či rekvalifikaci zaměstnanců, případně převodu území za zvýhodněnou cenu, jsou v České republice využívány od devadesátých let, a v poslední době se ukazuje, že jsou v podstatě nezbytností. Okolní státy, jako je Maďarsko, Polsko či Slovensko, totiž investory lákají podobným způsobem. Většina ekonomů se proto shoduje, že bez investičních pobídek by si země jen těžko udržela svou konkurenceschopnost.  

„Kromě toho jsou také signálem směrem k investorům, že Česká republika má zájem jejich investice podpořit,“ doplňuje Martin Michalov ze Sdružení pro zahraničí investice (AFI). 

Pravidla pro jejich poskytování upravuje v České republice zákon o investičních pobídkách, který již stihl projít několikerou novelizací. Zatímco původně směroval investice především do zpracovatelského průmyslu, od léta loňského roku má investory povzbuzovat k aktivitě i v jiných oblastech, od kterých se čeká, že posílí konkurenceschopnost české ekonomiky. 

Nově je tak možné získat podporu na projekty, které se zaměřují na progresivní technologie či aktivity s vysokou přidanou hodnotou a velkým exportním potenciálem. Investiční pobídku je proto možné získat například pro technologická centra a centra strategických služeb. 

„Investiční pobídky by se obecně měly více zaměřit na podporu investic s vyšší přidanou hodnotou. Rozšíření podpory na technologická centra a centra sdílených služeb se proto zdá být krokem správným směrem, jelikož v tomto oboru služeb se jedná převážně o činnosti s vysokou přidanou hodnotou,“ hodnotí rozšíření spektra podpory Luděk Hanáček, ředitel daňového oddělení společnosti Deloitte. 

„Ačkoliv je Česká republika stále velmi atraktivní pro investice ve zpracovatelském průmyslu, který byl, je a bude významným pilířem českého hospodářství, oblast technologicky náročnějších investic s vysokou přidanou hodnotou je klíčová pro udržení dlouhodobé konkurenceschopnosti tuzemské ekonomiky,“ řekl EurActivu již citovaný Michalov.  

Zatímco v minulých patnácti letech zde firmy rozvíjely hlavně výrobu, řada z nich v poslední době přikročila k expanzi, a to právě v oblasti výzkumných a vývojových kapacit. Potvrzují to i slova Petra Očka, ředitele sekce fondů EU, výzkumu a vývoje Ministerstva průmyslu a obchodu, který je zároveň pověřený řízením agentury CzechInvest. „Pro investiční záměry, které agentura vloni přijala, bylo příznačné, že je podaly firmy, které už v České republice jsou. Zpravidla se tedy jednalo o expanze,“ uvedl. 

Na druhou stranu podle nedávno zveřejněného průzkumu výzkumné agentury Ipsos, který si nechala zpracovat společnost eNovation, si 55 % oslovených firem myslí, že by se podporované oblasti v rámci investičních pobídek měly ještě více rozšířit. Nejkritičtější pak byly v tomto ohledu právě firmy ze sektoru IT a výzkumu a vývoje, kde jejich nespokojenost dosáhla bezmála 70 % (67%).

Mít zákon je důležité 

Novela zákona o investičních pobídkách, která platí teprve několik měsíců a na hodnocení jejích dopadů je tak ještě příliš brzy, se ale zatím setkává spíše s pozitivními ohlasy. 

Ze statistik agentury CzechInvest totiž vyplývá, že od začátku loňského roku do 12. července, kdy nový zákon vstoupil v platnost, přijali její pracovníci sedm nových projektů. Od tohoto data do konce loňského roku se počet žádostí o čerpání investičních pobídek zvedl na 41. Ve srovnání s rokem 2011 se jedná o 5 investičních záměrů více a oproti roku 2010 dokonce o 27.  

Nejvíce investičních záměrů investoři podali v sektoru automobilového průmyslu, plastikářského a gumárenského sektoru a v oblasti strojírenství a kovodělného průmyslu.

Například automobilka Škoda Auto každoročně v České republice investuje desítky milionů eur. Podle ředitele vnějších vztahů Michala Kadery možnost investičních pobídek přispěla k realizaci investic například do výroby vozů Roomster a Yeti nebo do výroby převodovky ve Vrchlabí. 

Podle Kadery význam zákona o investičních pobídkách stoupá obzvlášť nyní, kdy se stále více investorů obrací na východ, tedy mimo hranice EU. „Zákon navíc přináší nástroj, který byl v minulosti v České republice téměř nedostupný, tj. možnost přímé kapitálové podpory. Ta, i když je omezená, je pro investora mnohem důležitější než hypotetická sleva na dani někdy v budoucnu,“ vysvětlil EurActivu.

Zákon si pochvaluje i Tomáš Slanina ze společnosti Saar Gummi Czech. „Pozitivem je zejména prodloužená doba možnosti čerpat pobídky z pěti na deset let. V minulosti se totiž ukázalo, že mnoho příjemců investičních pobídek nebylo schopno vyčerpat plnou výši podpory do pěti let,“ řekl. 

Nová pravidla uvítaly i firmy sdružené v Česko-německé obchodní komoře (ČNOPK). Těm se podle mluvčího Hannese Lachmanna líbí především šance na získání finanční podpory na výzkumná technologická centra a centra strategických služeb. „To považujeme za velmi důležitý krok,protože například někteří němečtí dodavatelé pro automobilový průmysl dnes v České republice nejen vyrábějí, ale také zde přímo investují do výzkumu a vývoje. Novelizace znamená i nepřímou podporu vlastním výzkumům a to si česko-německé firmy v Česku přejí,“ uvedl. 

Martin Michalov z AFI zase poukazuje na vznik nového konceptu tzv. strategické investiční akce, která umožňuje vybraným velkým investicím čerpat přímou finanční dotaci od státu ve výši 5-7 % způsobilých nákladů. „To je významná podpora nabízená jen některými z okolních států, například Německem,“ vysvětlil. 

Nová pracovní místa a jejich udržitelnost 

Každá mince má však dvě strany, a proto se i v novele zákona o investičních pobídkách stále nacházejí místa, která investorům situaci v praxi neusnadňují a mohou je v konečném zvažování od investice i odradit. 

„Praxe ukazuje, že některé všeobecné podmínky pro získání podpory jsou zákonem nastaveny poměrně přísně,“ řekl redakci Luděk Hanáček z Deloitte. Jako příklad uvedl podmínku vytvoření 100 nových pracovních míst pro získání podpory pro investici v centru sdílených služeb. Tu podle jeho slov většina investorů nesplní, a na podporu tak ztratí nárok. 

Na podobný problém naráží i Škoda Auto. Podle Michala Kadery je podmínku obtížné splnit zvláště v momentě, kdy investor současně vyvíjí i vyrábí. Aby totiž získal podporu, musí v technologickém centru vytvořit určitý počet nových pracovních míst (aspoň 40). Přijme tedy 60 nových vývojářů, ale v jiném výrobním závodě mu shodou okolností zrovna odejde 21 zaměstnanců do důchodu, s jejichž nahrazením kvůli zavádění nové automatizované linky nepočítá. Investor ale na podporu nedosáhne, protože v absolutních číslech vytvořil pouze 39 pracovním míst. „To je trochu absurdní,“ uvedl Kadera. 

Na obtížnou splnitelnost podmínky zaměstnat nových 40 pracovníků a navíc tato místa udržet ještě dalších pět let upozorňuje i Česko-německá obchodní komora. „Ve skutečnosti většina firem, které by chtěly do výzkumu a vývoje investovat, začíná s menšími týmy. Tato podmínka může žadatele odradit,“ sdělil redakci Lachmann. 

Podobný názor sdílí také konzultantka Pešková. „Z praxe vím, že o tohle se podniky extrémně zajímají, zejména pak nadnárodní investoři. Závazek pětileté udržitelnosti je pro mnohé z nich opravdu velký, protože si chtějí nechat volné ruce a zachovat určitou flexibilitu,“ myslí si. 

Prostor pro zlepšení vidí i Martin Michalov z AFI, a to hlavně v oblasti čerpání daně z příjmů a ve flexibilitě pobídek s ohledem na stav ekonomiky. „Konkrétně to znamená zejména ustanovení o převodních cenách, které může i nepatrným navýšením ziskovosti firem způsobit, že investoři o pobídky přijdou, a omezení operací s podnikem, jako je například fúze, během čerpání investičních pobídek,“ řekl.


Článek vychází v rámci Special Report: Podnikání v Evropě (4.-8. února), který na stránkách EurActivu podpoříl EU Office České spořitelny.