IEA: Průmyslové podniky zatím kvůli emisím z EU neutíkají

Mezinárodní energetická agentura (IEA) uvedla, že dosud nic nenaznačuje tomu, že by evropský systém obchodování s emisními povolenkami vyháněl průmyslová odvětví za hranice EU. Agentura se ve své zprávě snaží vyvrátit „šumy“, které přicházejí například z cementárenského a ocelářského odvětví.

Mezinárodní energetická agentura se ve své studii věnovala otázce nakolik byla evropská průmyslová odvětví v důsledku zavedení první fáze obchodování s emisními povolenkami (EU ETS) v letech 2005-2007 ohrožena konkurencí ze zahraničí. Průzkum, který se zaměřil na rafinerie, hliníkárny, ocelárny a cementárny ale nepotvrdil, že by v produkčních tocích a výrobních vzorcích došlo k jakýmkoliv změnám.

Řada odvětví říká, že evropský systém obchodování s emisními povolenkami, jehož další fáze má být s přísnějšími emisními požadavky zahájena v roce 2013, významně zvyšuje výrobní náklady. To by v důsledku mohlo znamenat, že výrobci v některých energeticky náročných odvětvích budou ve snaze zachovat si svou konkurenceschopnost nuceni přesunout výrobu a s ní i pracovní místa a emise do zemí mimo Evropskou unii, které mají environmentální standardy nižší než EU.

Výsledky studie se podle IEA snaží vyloučit „šumy, které vytváří hrstka sektorů kolem ztráty konkurenceschopnosti“ a „vyvrací“ obavy z dopadů nesymetrických požadavků na snižování emisí.

Analytička IEA Julia Reinaud, autorka studie, ovšem upozorňuje, že „nová podoba EU ETS může tyto výsledky studie v případě některých energeticky náročných odvětví pozměnit, neboť Evropa plánuje po roce 2012 zavést mnohem ambicióznější cíle pro snižování emisí“.

Kromě obav, že přísná emisní pravidla budou průmyslové podniky nutit k přemístění svých provozů za hranice EU, kde je vypouštění emisí levnější, evropské společnosti by také mohly změnit své produkční vzorce a začít ze zemí, kde nejsou požadavky na snižování emisí tak přísné, dovážet meziprodukty, jejichž výroba je energeticky náročná. V dlouhém období tak může tento režim ještě dále omezit investice a tím i výrobní kapacitu, což by podle Reinaud únik emisí ještě prohlubovalo.

Zpráva uvádí, že důvodem, proč prozatím nejsme svědky žádných závažných dopadů na strukturu průmyslu může být jednak skutečnost, že průmysl dostával dosud povolenky zdarma a jednak všeobecný růst cen relevantních produktů. Uvádí dále, že odhady „úniku“ emisí do zemí mimo EU jsou v případě některých sektorů „nepřesné a značně nejisté,“ a u některých sektorů chybí vůbec.

Studie ovšem tvrdí, že obavy o zvýšení celosvětových emisí v důsledku přesunů některých odvětví do zahraničí vyvolaných přísnými emisními cíli jsou přehnané. „Je velmi nepravděpodobné, že by přesun odvětví úplně vymazal celkové úsilí o snížení emisí v daném sektoru,“ říká Reinaud.

Zpráva se zabývá i dalšími možnými opatřeními, jimiž by bylo možné „úniku emisí“ předejít. Podle studie bude zapotřebí k jednotlivým sektorům a dokonce i podsektorům přistupovat individuálně. Pro vyhodnocení rizik je také důležitá intenzita obchodování v odvětví a schopnost průmyslových podniků přesunout náklady na zákazníky. Oddělení efektu politiky klimatických změn od dalších faktorů jako jsou především hospodářský růst představuje ale stále velkou výzvu, říká zpráva.

Revize EU ETS, která počítá do roku 2020 s omezením emisí o 21% pod úroveň z roku 2005 a rozšířením systému na nová odvětví, se v řadě průmyslových sektorů setkala s odporem. Odvětví argumentují tím, že bez jakýchkoliv záruk budou v pokušení přesunout své aktivity do zemí, kde jsou požadavky na snižování emisí mírnější.