Fondy EU v Berlíně pomáhají v rozjezdu „kreativním“ firmám

Sídla velkých společností v Berlíně příliš nenajdete, zato malých a často inovativních podniků je zde více než dost. Na rozdíl od jiných velkých měst se tu daří hlavně firmám podnikajícím v tzv. kreativním byznysu – ať už jde o umělce, architekty nebo módní návrháře. S podporou evropských fondů zde nyní vznikl projekt, který začínajícím firmám pomáhá překonávat prvotní překážky související se vstupem na trh.

Souvislosti:

V programovacím období 2007-2013 je na politiku regionálního rozvoje (známé „evropské fondy“) vyhrazena zhruba třetina (35,7 %) celkového unijního rozpočtu. Úplný seznam způsobilých regionů a možností podpory z evropských fondů je k dispozici zde.

Jedním z hlavních nástrojů této politiky je Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF), z něhož je prostřednictvím přímé podpory malým a středním podnikům, investic do infrastruktury, podpory výzkumu a vývoje a podpory místních a regionálních projektů financováno odstraňování rozdílů v rozvoji jednotlivých regionů. To vše směřuje k naplnění hlavního poslání fondu ERDF – posílit hospodářskou a sociální soudržnost v rámci EU.

Témata:

Pro kreativní osobnosti z celé Evropy je Berlín velkým lákadlem. V žádném jiném městě nenajdete tolik loftů (jako lofty se označují prostorné podkrovní byty a komerční prostory vzniklé přestavbou bývalých továrních hal), které by nabízely tolik místa za tak nízký nájem. V uměleckých studiích, sídlech módních návrhářů, dílnách, mediálních společnostech a dalších podobně využitých loftech zaslechnete snad všechny německé dialekty a světové jazyky.

Také díky nim je dnes německá metropole doslova nabitá kulturou. V průměru se v Berlíně denně odehrává na 1.800 kulturních akcí. Pro umělce a kreativní osobnosti všeho druhu je takové prostředí nejen inspirací, ale znamená i silnou konkurenci.

Autoři některých inovativnějších projektů v takových podmínkách často dojdou k rozhodnutí, že by nebylo špatné založit si vlastní firmu. Podobné podniky obvykle disponují obrovským růstovým potenciálem a tak není divu, že se jejich počet v Berlíně odhaduje na 24.000. Jsou mezi nimi filmové, rozhlasové nebo televizní společnosti, módní návrháři, architekti, nakladatelé, multimediální firmy, tvůrci počítačových her, reklamní agentury, hudebníci, divadelníci, výtvarníci a další umělci.

Bez know-how a bez peněz

„Co začínajícím firmám v kreativním byznysu nejčastěji chybí je ekonomické a obchodní know-how,“ říká Andreas Bissendorf, bankovní manažer, který na částečný úvazek zastává funkci vrchního ředitele sdružení Kreativ Coaching Center (KCC). „Hlavním handicapem je pro ně nedostatek znalostí. Nevědí, jak na svůj projekt sehnat peníze“,dodává ředitel centra, které vzniklo již před dvěma roky.

Bissendorf má s takovou prací zkušenosti, neboť v rámci projektu Technology Coaching Center (TCC), který se zaměřuje na začínající firmy orientované na využívání nejnovějších technologií, již podobné služby poskytoval vědcům. Ti jsou na tom podobně jako umělci – i jim často chybí obchodnické dovednosti a zkušenosti s podnikáním. TCC, u jehož zrodu Bissendorf stál, letos oslavilo deset let své existence.

Jsme projekt ERDF

A čím se TCC a KCC odlišují od podobných center? Hlavní rozdíl je v tom, že samotné projekty jsou financované z evropských fondů, konkrétně z ERDF. „Znamená to, že všichni musíme splnit podmínky, jimiž (operační) programy financované z ERDF dotaci podmiňují.“ Veškerou byrokratickou zátěž na sebe ale v tomto případě berou TCC a KCC. „Na firmy musíme přenést jen nepatrnou část tohoto břemene,“ říká Bissendorf.

TCC a KCC mají funkci jakéhosi filtru, který se stará o byrokracii vycházející z administrace podpory z evropských fondů. Ve spolupráci se začínajícími firmami se proto mohou více zaměřit na skutečné koučování. „Zákazníci díky tomu mají pocit, že s naší podporou je spojeno relativně málo byrokracie.“

Mešity, stadiony a celá města z Werk5

Na Köpenicker Strasse 48 v berlínské čtvrti Mitte se můžete pokochat pohledem na mrakodrapy, mešity, stadiony, muzea, nákupní centra, továrny, ale i celá města. To vše na ploše 1.000 čtverečních metrů. Firma Werk5 zde vyrábí modely určené architektům, designérům, investorům, ale i umělcům, kteří jsou tu často ochotni utratit tolik, co by jinak dali za nové auto.

Ulrich Mangold, jeden z majitelů firmy, redaktorům německého EurActivu ukazuje dílnu, ve které modely vznikají. Na dvanáctitunovou pětiosou frézu, která je prý velice podobná té, s níž automobilka Audi vyřezává své karoserie, je Mangold evidentně hrdý. „Je naprosto univerzální a perfektně nám vyhovuje. S materiálem k ní můžete jít z boku a najednou můžete hýbat všemi pěti osami,“ vysvětluje. Nejmenší frézovací hlava je široká pouhé čtyři desetiny milimetru. Firma s frézou pracuje 15 hodin denně a její provozní kapacitu tak využívá na 100 %.

Polovinu příjmů má Werk5 ze zahraničí. Mohla by tedy sídlit teoreticky kdekoliv. Oba ředitelé – Hauke Helmer a Ulrich Mangold ale tvrdí, že tak nízký nájem a tak kvalifikovanou pracovní sílu by jinde nenašli. „Sídlíme jen kilometr od Alexandrplatzu (centrální náměstí v Berlíně, pozn.red.)“, říká Mangold. „To v Paříži nebo Londýně rozhodně není samozřejmé. Nikde jinde si něco podobného nemůžete dovolit.“

Písek, Spréva a kreativní nápady

„Berlín má obrovský kreativní potenciál. Lidi tu jsou ochotní pracovat jinak. A město tak vnímají i v zahraničí,“ říká Hauke Helmer. Berlín nevyrostl díky písku a Sprévě, ale díky „kreativním nápadům“, dodává.

I uprostřed světové hospodářské krize má Werk5 spoustu zakázek a jede na plný plyn. Přidaná hodnota vyráběných modelů je nezpochybnitelná – prostorové modely není schopná nahradit ani ta nejlepší počítačová animace. Přes všechny úspěchy ale není v současné době stav, kdy firma zaměstnává 20 lidí a sedm dalších zacvičuje, udržitelná.

Helmut a Mangold se proto rozhodli, že si vytvoří ještě druhý zdroj příjmů. S novou firmou Interactive Scape GmbH mají v příštích třech letech velké plány. Firma se zabývá výrobou velkých interaktivních dotykových tabulí vyrobených na bázi LCD monitorů.

Odezva je skvělá

Odezva ze strany velkých firem je zatím „fantastická“, říkají oba podnikatelé. Interaktivní stůl s 58palcovým HD rozhraním využívá firma k interaktivním prezentacím svých produktů, pro reklamní účely a účastní se s ním veletrhů. Fotografie a soubory lze na obrazovku poslat pomocí technologie bluetooth, z mobilního telefonu nebo přes internet.

Růstový potenciál této novinky vypadá velmi slibně. Zajistit si financování je pro firmu ale obtížné, a tak se obrátila o pomoc na KCC, které jí nabídlo schopného konzultanta.

Podobné konzultace poskytuje KCC také dalším firmám, jako je například PR agentura PublicScience, která se specializuje na poskytování PR služeb ve zdravotnictví. Jejím zakladatelkám – Stefanie Link a Kathleen Wallner se s pomocí kouče podařilo zlepšit celkový profil společnosti a podnikatelky se naučily odmítat zakázky, které úplně nespadají do jejich cílové skupiny.

Módní značky a instruktážní videa

Další společností, která služeb KCC využila, je firma Konk módní návrhářky Ettiny Berrios-Negron. Její značka je v Berlíně synonymem avantgardy. O KCC se majitelka firmy doslechla (ostatně jako většina jejích klientů) zcela náhodou. Požádala o pomoc a KCC jí nyní poskytuje poradenství v takových oblastech jako je organizace podniku, personalistika nebo komunikace. Návrhářka je dnes jedním z 90 % klientů KCC, kteří jeho služby doporučují i ostatním.

Konzultanty z KCC využívá i firma Sofatutor – malá společnost, která se zabývá vývojem instruktážních videí. Několikačlenný tým pod vedením zakladatelů firmy Stephana Bayera a Andrease Spadinga pracuje s aplikacemi Webu 2.0. Každý, kdo má s oborem nějaké zkušenosti, může na této platformě vytvořit instruktážní video a stát se online lektorem.

Konzultant KCC firmě poskytuje pomoc při hledání finančních řešení a učí je „klást správné otázky a přijímat správná rozhodnutí v pravý čas“.

Kdo platí konzultanty

KCC zaměstnává zhruba dvě desítky konzultantů na volné noze. Konzultanti radí malým kreativním firmám s jejich obchodními plány nebo žádostmi o bankovní úvěr. Pomáhají také firmám, které zaznamenaly rychlý nástup a nevědí, jak novou situaci co nejlépe využít. Radí jim, jak provádět controlling nebo jak čelit zásadním marketingovým výzvám. „Poskytujeme firmám kouče, kteří k nim denně dochází a radí jim ve veškerých obchodních záležitostech, učí je pokládat si správné otázky a hledat na ně správné odpovědi,“ říká Bissendorf.

A jak typický konzultant KCC vypadá? Především musí prokázat, že má podnikatelské know-how, znalosti nebo praktické zkušenosti se zaškolováním v kreativních odvětvích a alespoň částečně rozumí financím. Musí mít alespoň tříleté zkušenosti s vedením malého nebo středně velkého podniku, neboť „v tomhle světě to funguje jinak než ve velkých korporacích,“ vysvětlují lidé z vedení KCC.

Náklady konzultantů se pohybují v rozmezí 700 až 1.000 euro za den a zpočátku je platí KCC. V prvních dnech firmu konzultace nic nestojí, ale později se na financování nákladů podílí víc a víc. Pro lepší představu – firmy, které mají od založení méně než tři roky, mají první dva dny koučování zdarma. Tyto dny slouží především k tomu, aby se kouč a podnikatel vzájemně poznali. Třetí až osmý den přispívá firma na kouče 175 euro za den a tento příspěvek se postupně zvyšuje až na 520 euro za den.

Důmyslný model žádostí o dotace

Centrum v roce 2009 firmám celkově přidělilo 358 konzultačních dnů. O pomoc KCC požádalo 120 firem a kouče dostalo 75 z nich.

Žádost o dotaci (a v případě peněz z Bruselu to platí dvojnásob) jde obvykle ruku v ruce s byrokracií. „Máme na to ale důmyslné řešení, neboť sami jsme součástí projektu financovaného z ERDF,“ říká Bissendorf. Jinými slovy, „musíme splnit všechny podmínky pro financování z ERDF“ – TCC i KCC tak mají na starosti veškerou byrokracii a na samotné firmy jí už tolik nezbyde.

Zní to dobře, ale projekt se přeci musí setkávat s nějakými obtížemi… „Čas od času se nějaké menší problémy vyskytnou, ale určitě si nemůžeme stěžovat. Pokud pracujete s ERDF, musíte psát hodně reportů. To k tomu patří a je to pochopitelné,“ říká vedoucí KCC.

Nejhorší jsou dodatečné podmínky

Má-li jmenovat, co mu na financování z evropských fondů vadí nejvíc, začne Bissendorf bez zaváhání o dodatečných požadavcích ze strany ERDF. To když si například v Bruselu vzpomenou, že se některé dokumenty měly uchovávat delší dobu, než se původně plánovalo. Starší dokumenty jsou ale tou dobou už dávno zlikvidované.

Občas se také může stát, že se Brusel po šesti letech financování rozhodne, že se v projektu neplní něco, co se podle něj mělo plnit už od začátku. Řadu věcí pak požaduje zpětně, a to je pro koordinátory projektu zdrojem mnoha mrzutostí.

Bissendorf ovšem přiznává, že „pokud bychom prostředky z ERDF v Berlíně neměli, žádnou podporu bychom nedostali. Takže si člověk nemůže moc stěžovat.“

A s jakým rozpočtem vlastně KCC pracuje? „V roce 2010 plánujeme výdaje ve výši 350.000 euro. Jsou v tom náklady koučů, PR a všechno ostatní – od počítačů po papír do tiskáren.“

Z celkových 350.000 eur pokrývá polovinu nákladů (175.000) dotace z ERDF, 125.000 berlínská investiční banka Investitionsbank Berlin (IBB) a 55.000 prostředky, které KCC získá od firem, které se na financování koučů podílejí.

Kapka v moři

Vzhledem k tomu, že malých a středně velkých firem, které se v kreativním byznysu pohybují, je v samotném Berlíně 24.000, budí centrum KCC dojem kapky v moři. Sdružení navíc finančně podporuje pouze 74 podniků – své služby tedy rozhodně neposkytuje kdekomu.

Firma, která by o měla o konzultaci zájem, navíc musí splňovat několik základních podmínek. Své služby musí poskytovat na místě (čímž z výběru možných klientů vypadne přibližně 7.000 mediálních agentur) a bez ohledu na to, z jaké země její vlastníci pocházejí, musí mít sídlo v Berlíně.