Firmy mají obavy z povinného reportingu CSR

Zdroj: FreeDigitalPhotos.net, autor: Gregory Szarkiewicz.

Evropská komise koncem října 2011 přišla s plánem, který má podpořit společensky odpovědné podnikání (CSR). Ačkoli materiál obsahuje převážně nezávazná doporučení, u řady českých firem budí obavy. Podniky namítají, že se Brusel plete do oblasti, která má podléhat samoregulaci, a mají strach, že doporučení časem nahradí tvrdá pravidla.

„Komise podle našeho názoru zbytečně přebírá úlohu, která má náležet zastřešujícím organizacím jako je CSR Europe, a která spočívá v samoregulaci a vytváření dobrovolně přijímaných standardů,“ říká Petr Jonák, ředitel korporátní komunikace logistické společnosti AWT.

Jonák, který firmu zastupuje v platformě společensky odpovědných firem Byznys pro společnost, se navíc na základě „minulých zkušeností“ obává, že u nezávazných doporučení nezůstane a že Evropská unie bude podniky časem nutit k povinnému reportingu společensky odpovědných aktivit. To by prý přineslo pouze větší administrativní a finanční zátěž, protože z peněz, které by firmy jinak utratily za konkrétní projekty, by se muselo hradit zpracovávání výkazů.

Ne všichni, kdo se společenskou odpovědností zabývají, tento pohled ale sdílí. Podle Ivy Petříčkové, výkonné ředitelky Business Leaders Fora, druhé zastřešující organizace, která je v oblasti CSR v České republice aktivní, „rozhodně není možné vnímat nový impuls, který vychází z Bruselu, jako útok a snahu o zbyrokratizování celého konceptu“. Jde prý spíš o „nový vítr“, který přispěje k jeho rozšiřování.

„Vidíme ve sdělení Evropské komise příležitost, jak povědomí o CSR u široké veřejnosti ocenit,“ dodává Petříčková.

Aktivnější Brusel

Evropská komise ve své obnovené strategii pro společenskou odpovědnost podniků z října loňského roku naznačila, že v oblasti CSR hodlá hrát aktivnější roli než dosud. Přestože firmám v tuto chvíli nic nenařizuje a nadále uznává, že dobrovolnost musí i nadále zůstat hlavním principem, zároveň dodává, že je třeba přistoupit k doplňkové regulaci a s její pomocí vytvořit prostředí, které by firmy ke společensky odpovědnému chování více motivovalo.

Brusel by například rád omezil tzv. greenwashing, kdy si firmy v rámci marketingu svých produktů připisují větší zásluhy, než jaké ve skutečnosti mají, a zneužívají toho, že řada spotřebitelů je citlivá na informace o vlivu produktu na životní prostředí.

Obavy českých firem vzbuzuje i oblast nefinančního výkaznictví. Komise totiž plánuje připravit normu, která by řešila, jaké informace, které se týkají ekologie a sociálních otázek, by o sobě měly firmy sdělovat. Brusel tento krok zdůvodňuje tím, že řada členských zemí podobné požadavky nad rámec evropské legislativy již zavedla a firmy působící na více trzích se pak potýkají se změtí různých pravidel.

Komise také vyzývá všechny velké evropské firmy, aby se do roku 2014 přihlásily k plnění některého z mezinárodně respektovaných souborů pravidel společenské odpovědnosti, jako je iniciativa OSN Global Compact, směrnice OECD pro nadnárodní společnosti nebo norma ISO 26000, která upravuje společensky odpovědné chování.

Tyto normy by při přípravě nebo aktualizaci svých národních strategií CSR měly podle Komise zohlednit také členské státy EU.

CSR musí zůstat dobrovolné

Zástupci firem, které EurActiv oslovil, jsou přesvědčeni, že společensky odpovědné chování by Evropská unie ani stát neměly firmám vnucovat. Pokud se podle nich firmy skutečně chovají odpovědně, přispívá to především k jejich vlastní konkurenceschopnosti: investicemi do energetické účinnosti se jim snižují náklady, využíváním lepších surovin roste kvalita jejich výrobků, dodržováním lidských práv (což platí zejména pro velké nadnárodní společnosti s pobočkami v rozvojových zemích) si získávají respekt spotřebitelů a ti pak rádi kupují jejich výrobky.

„Odpovědný přístup by měl být přirozenou součástí podnikání a zároveň by to měla být snaha pozitivně ovlivnit místo, ve kterém firma podniká,“ myslí si Magdalena Steinerová, manažerka CSR společnosti ABB.

K odpovědnému podnikání firmy podle ní motivuje posílení konkurenceschopnosti, potvrzení dobrého jména a zvýšení motivace vlastních zaměstnanců.

„Zašněrování ze strany EU by mohlo toto zdravé, kreativní a pozitivní soutěžení ohrozit,“ obává se.

Také společnost Nestlé upřednostňuje dobrovolnost a samoregulaci. „Vycházíme z toho, že společensky udržitelné a odpovědné chování musí být dobrovolné a musí být integrováno do všech firemních procesů tak, aby bylo standardní součástí provozu firmy a zároveň vedlo k posilování její konkurenceschopnosti,“ říká manažer corporate affairs Martin Walter.

S českými CSR manažery souhlasí i Christine Neumann z bruselské asociace CSR Europe. „CSR reporting regulovat nejde. Přišli bychom o prostor, ve kterém firmy uplatňují svou kreativitu,“ řekla Neumann EurActivu.

Obavy z regulace ze strany Evropské komise ale nepovažuje za opodstatněné. Iniciativa Komise podle ní ponechává firmám značnou flexibilitu a podniky se mohou samy rozhodnout, jaké informace o sobě chtějí zveřejnit. Ve strategii k CSR vidí Neumann naopak příležitost, jak důvěru v podniky posílit.

Nemyslí si ani, že systém reportingu bude v budoucnu povinný. „Existuje řada různých (národních) systémů reportingu a úkolem Komise je dát všem členským zemím vodítko, jak se v této spleti orientovat.“

Stát by měl CSR pouze podporovat

Na otázku, jakou roli by měl stát vůči společensky odpovědným firmám hrát, manažeři odpovídají, že především podpůrnou.

„Od státu bych očekával především propagování odpovědného přístupu, poukazování na příklady dobré praxe nebo nefinanční motivaci pro firmy, které se konají udržitelně,“ říká Jonák z AWT. „Pokud by toto bylo obsahem (případné) národní strategie CSR, pak jedině dobře,“ dodává.

Také Steinerová vidí roli státu spíše v oblasti „měkké“ podpory. „Možný přínos státu bych viděla zejména ve zvyšování povědomí prostřednictvím mediální kampaně a zprostředkování výměny zkušeností mezi firmami na konferencích. Stát by také mohl podpořit zahrnutí CSR do výuky na vysokých i středních školách,“ myslí si CSR manažerka ABB.

Podle Martina Waltera by veřejná správa měla „budovat povědomí o zodpovědném a etickém podnikání jako faktoru, který přispívá k posilování konkurenceschopnosti a evropské ekonomiky“.

Odpovědný musí být i stát

Ačkoli se o společenské odpovědnosti v České republice hovoří především v souvislosti s firemním sektorem, manažeři upozorňují, že odpovědné chování by si měl vzít za své i stát.

„Stát by měl ‘nejlepší postupy, zkušenosti a standardy známé ze soukromého sektoru uplatnit v postupech veřejné správy a organizací v jejich vlastnictví,“ říká Walter.

Podle manažera Nestlé by měla veřejná správa zařadit „parametry ekologické a sociální udržitelnosti a etiky mezi nezbytné podmínky výběrových řízení pro veřejné zakázky a nákupy pro státní a veřejné organizace“. Ve výběrových řízeních by pak byli úspěšní ti dodavatelé, kteří těmto podmínkám vyhoví.

Po odpovědnosti státu volá i Jonák. „V ČR ve veřejném sektoru pracuje přes milion lidí, stát i municipality spravují obrovské množství budov, na trhu je stále řada státních firem či firem se státní účastí. Tady všude je velký prostor pro aktivity v oblasti ekologického i sociálního pilíře a na ty by se veřejný sektor měl zaměřit především“.