Evropská komise představila novou definici pro nanomateriály

zdroj: FreeDigitalPhotos.net.

S novou definicí nanomateriálů, jejichž obliba v průmyslu neustále stoupá, přišla včera (18. října) Evropská komise. Jelikož dosud každý průmyslový obor používal svou vlastní definici, slibuje si Brusel od jejich sjednocení povzbuzení diskuse o výhodách, ale i rizicích těchto látek.

Podle nové definice, kterou včera představila Evropská komise, je nanomateriál „přírodní materiál, materiál vzniklý jako vedlejší produkt nebo materiál vyrobený obsahující částice v nesloučeném stavu nebo jako agregát či aglomerát, ve kterém je u 50 % nebo více částic ve velikostním rozdělení jeden nebo více vnějších rozměrů v rozmezí velikosti 1 nm – 100 nm.“ 

K předložení nové definice, která by byla obecně použitelná na všechny právní předpisy EU, které se týkají nanomateriálů, se Komise v roce 2009 zavázala vůči Evropskému parlamentu. Důvodem byl pokrok, kterého bylo dosaženo v oblasti výzkumu nanočástic. 

„Jsem rád, že mohu říci, že EU přišla jako první s průřezovým označením nanomateriálů, které se má používat pro všechny legislativní účely,“ nechal se při představení definice slyšet eurokomisař pro životní prostředí Janez Potočnik. „Průmysl potřebuje jasný, soudržný regulační rámec v tomto významném hospodářském odvětví a spotřebitelé si o těchto látkách zaslouží přesné informace,“ dodal. 

Nanomateriály si své využití si našly v mnoha průmyslových odvětvích a vyskytují se v celé řadě spotřebního zboží, např. v zubní pastě, barvách či potravinách. Obecně se má za to, že tyto látky mohou významně přispět k pokroku v oblastech jako je medicína, ochrana životního prostředí nebo energetická účinnost. Evropská unie si od jejich vývoje slibuje posílení své konkurenceschopnosti. 

Tím, jak rostla jejich obliba, začaly se také množit obavy z rizik, které využívání těchto látek může představovat pro lidský organismus a jeho zdraví. 

Z tohoto důvodu je podle Evropské komise nutné nanomateriály přesně definovat, aby se mohla uplatňovat pravidla chemické bezpečnosti. 

Na tvorbě definice se podílel Vědecký výbor pro vznikající a nově zjištěná zdravotní rizika (SCENIHR) a Společné výzkumné středisko (JRC). K návrhu byla také uspořádána veřejná konzultace. 

Je to dobrý odrazový můstek 

Podle serveru Chemical Watch neziskové organizace (NGOs) a zástupci chemického průmyslu obecně iniciativu Evropské komise přivítali a považují ji za vhodný odrazový můstek pro další jednání. Úplně jednotní ale nejsou v pohledu na 50% hranici pro obsah hlavních částic, které mají rozměr 1 až 100 miliardtin metru. Zejména zástupci ekologických sdružení si přáli, aby byla nižší. 

Třeba David Azoulay z Center for International Environmental Law (CIEL), kterého server citoval, prohlásil, že jeho organizace „je velmi šťastná, že byla definice konečně přijata.“ Na druhou stranu ji ale mírně znepokojuje právě ona hranice. Podle Azoulaye je mnohem vyšší, než s jakou se počítalo v původních návrzích.  

Skupina neziskových organizací vedená právě CIEL společně s Evropskou enviromentální kanceláří (EEB; z angl. European Environmental Bureau) vloni v listopadu navrhla, aby byly za nanomateriály považovány takové materiály, jejichž hlavní částice dosahují velikosti od 0,3 do 300 nm a jejich obsah je 1 %. Podle EEB se tak ve výsledku jedná o vítězství průmyslové lobby nad odbornými poradci Komise.