Internetová revoluce je tady. Komise zveřejnila regulaci digitálních gigantů

© EPA

Evropská komise představila dlouho očekávaný balíček dvou návrhů nařízení, které mají ambici změnit pravidla na internetu pro příští dekády.

Prvním z návrhů je tzv. akt o digitálních službách (Digital Services Act), druhým pak tzv. akt o digitálních trzích (Digital Markets Act).

Jejich cílem je vytvoření závazných pravidel nejen pro internetové giganty a celosvětově rozšířené online platformy včetně sociálních sítí, ale v konečném důsledky pro všechny, kdo působí v internetovém prostředí. Nejvíce však nová pravidla pocítí právě „internetoví obři“, jako je Facebook, Google, Twitter a další.

Největším firmám budou v případě porušení nových pravidel hrozit pokuty až do výše 6 % či 10 % jejich ročního obratu, což mohou být částky dosahující jednotek i desítek miliard eur.

Jak napovídají názvy nařízení, akt o digitálních službách se soustředí spíše na internetový obsah a na to, jak s ním internetové platformy nakládají. Akt o digitálních trzích se na druhou stranu zaměřuje spíše na internetové trhy, obchod, zboží a soutěžní právo, včetně problematiky tržní síly, zneužívání dominance a bariér vstupu pro menší hráče.

Podle Komise mají nová revoluční pravidla konečně narovnat tržní prostředí na internetu, zabránit monopolizaci a zneužívání tržní síly, stejně jako dostát zásadě, že co je nelegální v offline prostředí, je nelegální i v online světě. Stejně tak je cílem nových nařízení větší ochrana práv uživatelů jak před zneužíváním osobních dat, tak před manipulací ze strany politických marketérů, dezinformátorů či obchodníků.

„Tyto dva návrhy slouží jednomu účelu: zajistit, že my, uživatelé, máme přístup k širokému výběru bezpečných produktů a služeb nabízených v online prostředí. A že obchodníci podnikající v Evropě mohou svobodně a spravedlivě soutěžit i v prostředí internetu, stejně jako to činí offline. Toto je jeden svět. Měli bychom být schopni nakupovat bezpečně a měli bychom věřit zprávám, které čteme. Protože co je nezákonné offline, je stejně tak nezákonné online,“ uvedla během představení návrhů místopředsedkyně Komise pro digitální Evropu Margrethe Vestagerová.

„Mnoho online platforem nyní hraje důležitou úlohu nejen v životech našich občanů i podnikatelů, ale rovněž i v celé naší společnosti i v demokracii. Tyto nově představené návrhy přetvoří digitální prostor pro příští dekády. S harmonizovanými pravidly, novými povinnostmi, lepším dohledem a vynutitelností a odrazujícími sankcemi docílíme toho, aby každý, kdo nabízí či využívá digitální služby v Evropě, mohl být v bezpečí a těžit z důvěry, inovací a obchodních příležitostí,“ dodal komisař pro vnitřní trh Thierry Breton.

Co konkrétního návrhy Evropské komise obsahují?

Návrh nařízení o digitálních službách nemíří jen na ty největší hráče v oblasti digitálních služeb. Menším online platformám však ukládá méně nových povinností, zatímco ty největší budou muset dodržovat více pravidel.

Komise tyto rozdílné přístupy na základě velikosti platforem zdůvodňuje jejich odlišným vlivem a dopady na společnost. Online platformy, zejména pak celosvětově rozšířené sociální sítě, získaly v posledních letech obrovskou moc a jejich vliv na společnost je nezměrný. Jejich prostřednictvím se k zákazníkům dostávají komerční i politické reklamy, podnikatelé skrze ně prodávají své zboží, politici budují svou image a přesvědčují voliče. Stejně tak se jejími kanály neregulovaně šíří nezákonný či škodlivý obsah a nabízí se nekvalitní nebo nezákonné produkty.

Podle komisařů je ale nutné brát v potaz situace, kdy se to děje na sociální sítí se stovkami milionů uživatelů, nebo na platformě, kterou využívá několik stovek či tisíc lidí. Výsledný dopad na společnost, její nálady, bezpečí a názory, je naprosto odlišný. Proto onen odlišný přístup, který Komise v nařízení zvolila.

V menší či větší míře se však akt o digitálních službách vztahuje na všechny zprostředkovatele digitálních služeb, hostingové služby a online platformy. Tedy na všechny poskytovatele digitálních služeb, kteří nějakým způsobem propojují zákazníky se zbožím, službami nebo obsahem.

Příkladem jsou společnosti provozující vyhledávače či sociální sítě, dosah nařízení je však ve skutečnosti mnohem větší.

Odstraňování nezákonného obsahu

Jaké konkrétní povinnosti budou poskytovatelé digitálních služeb, zejména online platformy, nově mít?

V první řadě Komise v nařízení zdůrazňuje povinnost mazat nezákonný obsah uživatelů, včetně nezákonného zboží či nezákonných služeb. Třeba sociální sítě tak budou mít nově právně vynutitelnou povinnost ze svých stránek odstraňovat nejen ilegální obsah, jako je dětská pornografie, teroristický obsah a jiné nezákonné či nenávistné příspěvky naplňující skutkovou podstatu trestných činů podle vnitrostátního trestního práva, ale budou muset mazat i nejrůznější reklamy a nabízené služby, které rovněž porušují vnitrostátní veřejnoprávní předpisy, typicky třeba nabízení drog či zbraní. Součástí pravidel je i povinnost takovou trestnou činnost nahlašovat příslušným orgánům.

Komise v tomto ohledu vyhověla dvěma zásadním požadavkům, které během prelegislativní fáze vzešly ze strany odborníků, některých politiků, aktivistů i mnohých států včetně České republiky.

Prvním je to, že platformy nebudou mít zákonnou povinnost takový obsah aktivně vyhledávat, a za tím účelem plošně monitorovat příspěvky nahrávané jejími uživateli. Povinnost smazat nezákonný obsah či jej alespoň znepřístupnit bude mít platforma až v případě nahlášení či upozornění na takový obsah ze strany uživatelů nebo úřadů. V takovém případě má poskytovatel jednat co nejrychleji (expeditiously). Zachován je tedy princip notice and action (upozornění a akce). Aktivní vyhledávaní nezákonného obsahu ze strany platforem bude pouze dobrovolné, není ale zakázané.

V případě nedodržení této povinnost budou mít příslušné vnitrostátní orgány (ať už správní, nebo soudní) kompetenci smazání takového obsahu nařídit. Na druhou stranu v nařízení je zakomponována i možnost obrany uživatelů, jejichž obsah byl smazán. Ti se mohou proti takovému kroku ze strany platformy odvolat. Konkrétní postup by v tomto případě měly stanovit vnitrostátní předpisy.

Druhým požadavkem bylo, aby Komise jasně rozlišovala mezi nezákonným (illegal) a škodlivým (harmful) obsahem, mezi který můžeme zařadit kupříkladu hanlivé, ale zákonné karikatury, vtipy či třeba dezinformace a fake news.

I v tomto Komise požadavkům vyhověla. To ale neznamená, že se nařízení problematice šíření dezinformací a fake news nevěnuje. V návaznosti na nedávno vydaný Akční plán pro demokracii (European Democracy Action Plan) v návrhu upřesňuje, kudy se v boji proti dezinformacím vydat. Strategie nespočívá v mazání takového obsahu, nýbrž v jeho moderaci, upozorňování na takový obsah či v jeho upozaďování, což souvisí i s problematikou algoritmů, micro-targetingu a psychologického profilování.

Regulace škodlivého obsahu včetně dezinformací

„Existuje všeobecná shoda, že škodlivý obsah (který není nezákonný) by neměl být v aktu o digitálních službách definován a neměla by existoval povinnost takový obsah mazat, jelikož jde o velmi citlivou oblast, která zasahuje do práva na svobodu slova,“ píše se doslova v nařízení.

Místo toho je podle Komise třeba zaměřit se na algoritmy, na základě kterých je takový škodlivý obsah mezi uživateli šířen.

Nařízení proto stanovuje pravidla pro transparentnost algoritmů, které platformy typu Facebook nebo Youtube využívají pro cílené šíření obsahu. Tyto praktiky v současné době využívají osobní data uživatelů, díky kterým dochází k vytváření jejich psychologických profilů. To je pak využíváno k tzv. cílené reklamě (ať už politické, či komerční). Uživatelé pak na svých „zdech“ vidí to, o čem algoritmy vyhodnotí, že vidět chtějí. Takový obsah je však pouze utvrzuje v jejich pravdě, názoru a pohledu na svět. To ve svém důsledku prohlubuje polarizaci ve společnosti, posiluje vytváření nepropustných sociálních a společenských „bublin“ a radikalizuje jednotlivce v jeho přesvědčení, jelikož není konfrontován s jinými názorovými proudy, informacemi a zdroji.

Platformy tak budou mít povinnost své algoritmy upravit a svým uživatelům umožnit, aby si mohli sami vybrat, jaký obsah upřednostňují a chtějí vidět. Možností by mělo být i úplné vypnutí těchto technologií. Uživatel by tak nově měl mít možnost, aby obsah jeho „zdi“ nevytvářely algoritmy na základě jeho osobních dat a postojů, ale aby si takový obsah vytvořil sám.

Uživatel si tak sám určí, co je jeho prioritou a co jej zajímá. Stejně tak by měl být nově informován o tom, jak takové algoritmy pracují a proč mu jeho facebooková zeď ukazuje to, co ukazuje.

Článek 12 odst. 1 nařízení v tomto kontextu stanoví:

“Providers of intermediary services shall include information on any restrictions that they impose in relation to the use of their service in respect of information provided by the recipients of the service, in their terms and conditions. That information shall include information on any policies, procedures, measures and tools used for the purpose of content moderation, including algorithmic decision-making and human review. It shall be set out in clear and unambiguous language and shall be publicly available in an easily accessible format.”

Na akt o digitálních službách v tomto směru v první polovině příštího roku naváže aktualizace tzv. etického kodexu, který je doposud dobrovolný a na základě kterého v současné době internetové společnosti bojují proti nezákonnému a škodlivému obsahu. Kodex by nově měl být povinný a měl by obsahovat vynutitelné povinnosti pro boj se škodlivým obsahem včetně dezinformací. Ani zde by se však neměla objevit povinnost takový obsah mazat.

V druhé polovině příštího roku pak Komise představí návrh směrnice o politické reklamě. I v tomto ohledu legislativa naváže na akt o digitálních službách, přičemž cílem směrnice bude regulace cílené politické reklamy, která kromě transparentnosti algoritmů bude vyžadovat i průhledné financování takovýchto politických kampaní na internetu.

Ty největší platformy budou mít podle nového nařízení dále povinnost provádět pravidelné hodnocení rizik, kde budou povinny vždy zhodnotit své mechanismy a technologie, dodržování legislativy, úspěchy i neúspěchy a další plány na tomto poli.

Stejně tak budou takové platformy povinny veřejně uvádět, jak pracují jejich algoritmy a jakým způsobem a na základě jakých ukazatelů šíří mezi své uživatele obsah. K těmto datům budou mít přístup příslušné úřady i výzkumníci, kteří se zabývají třeba šířením a dopady dezinformačních kampaní. Příkladem mohou být odborníci v nově zřízené Observatoři pro digitální média (European Digital Media Observatory, EDMO).

Dohled, sankce a rozdílný přístup

Pokud jde o už zmíněné rozdíly v přístupu v kontextu velikosti platforem, důležitá bude hranice 10 % populace EU. Konkrétně jde o číslo minimálně 45 milionů uživatelů.

Platformy s takovým počtem uživatelů nejenže budou muset dodržovat výše uvedená pravidla, ale budou kontrolovány i ze strany nově vytvořené struktury Koordinátorů digitálních služeb (Digital Services Coordinators). Každý členský stát vytvoří svého koordinátora, což by měl být nezávislý úřad státní správy. Ten bude dohlížet nad dodržováním nařízení ve své zemi. Tito koordinátoři budou zároveň přijímat i stížnosti ze strany uživatelů na porušení nařízení a povinností platforem. Na unijní úrovni bude vytvořena centrální koordinační a poradní skupina takových koordinátorů (European Board for Digital Services).

V případě porušení povinností vyplývajících z nařízení ze strany velkých platforem bude mít Komise pravomoc je přímo finančně sankcionovat. Taková pokuta nesmí přesáhnout 6 % globálního obratu společnosti v předchozím roce. Článek 59 nařízení ale vytváří více skupin přestupků, u kterých zároveň stanoví jiné maximální sankce.

Menší internetové platformy (tedy ty s počtem uživatelů menším než 45 milionů) se tomuto „externímu auditu“ vyhnou. Stejně tak nebudou mít povinnost být tolik transparentní a dělit se o data ohledně svých systémů a algoritmů na doporučování a šíření příspěvků s odborníky a úřady. Nebudou mít ani povinnost dodržovat přijaté etické kodexy.  

Nejméně povinností budou mít podle nově navržených pravidel tzv. zprostředkovatelé služeb (intermediary services) a hostingové služby (hosting services). Největší tíhu zodpovědnosti budou mít online platformy, přičemž právě u nich bude důležitá zmíněná hranice 45 milionů uživatelů. Konkrétní rozdělení povinnosti mezi zprostředkovatele služeb, hostingové služby, malé a velké platformy je k dispozici zde. Konkrétní právní definice těchto pojmů je v článku 2 nařízení.

Druhou součástí rozsáhlé reformy je tzv. akt o digitálních trzích (Digital Markets Act). Ten reaguje na negativní důsledky chování online platforem, jejichž postavení a tržní sila je staví do pozice tzv. gatekeepers („strážci bran“).

Tento pojem odráží fakt, že některé platformy zaujímají velmi silné ekonomické postavení, mají znatelný vliv na podobu a fungování vnitřního trhu a působí ve více unijních zemích. Další podmínkou pro to, aby byla online platforma považována za „gatekeepera“ je výrazná zprostředkovatelská síla, tedy situace, kdy platforma propojuje velké množství uživatelů s velkým množstvím podnikatelů. Takové platformy mají zároveň i dlouhodobé a pevné postavení na trhu.

Právě na tuto skupinu platforem nařízení cílí.

Současná situace těmto platformám umožňuje zneužívat své dominantní, oligopolní postavení. Brání malým hráčům, typicky malým a středním podnikům a start-upům, vstoupit na internetové trhy, na kterých tyto platformy působí. Vytvářejí těžce propustné tržní bariéry, přičemž rozsah jejich působení a tržní síla prakticky v konečném důsledku znemožňují využívání jiných služeb ze strany jejich uživatelů.

Jako příklad lze uvést, že drtivá většina uživatelů používá aplikaci Facebook Messenger jednoduše proto, že drtivá většina uživatelů používá aplikaci Facebook Messenger. Toto „zabetonování“ pozic pak velmi ztěžuje ostatním menším aplikacím, jako je například Viber nebo ještě menší hráči, více prorazit.

Důsledkem je, že takové silné aplikace a jejich vlastníci mají neotřesitelnou tržní pozici, která zavání zneužíváním postavení na trhu a oligopoly. Pokud se takový gatekeeper rozhodne pro nekalé tržní praktiky, nikdo mu v tom nezabrání a velmi rychle dosáhne zneškodnění konkurence.

Příkladem těchto praktik může být neférové využívání dat od obchodníků, kteří platformu využívají, nebo situace, kdy uživatelé prakticky nemají možnost používat jiné aplikace a služby, protože nejsou kompatibilní s těmi největšími, které využívá drtivá většina jejich přátel či kolegů.

To chce Komise nařízením změnit. Navazuje tím na tzv. nařízení o P2B (platform-to-business) obchodních praktikách a na informace a data získaná mimo jiné z unijní observatoře pro online ekonomiku platforem.

Sankcí bude i nucené rozdělení podniku

A co konkrétně akt o digitálních trzích přináší?

V první řadě je třeba zmínit, že jeho cílem jsou zejména velké vyhledávače, online zprostředkovatelské služby či komunikační nástroje, které splní výše uvedenou definici „gatekeepera“. K tomu Komise bude docházet na základě analýzy trhu a šetření jednotlivých ukazatelů.

Pokud platforma splní definici „gatekeepera“, bude se muset vyhnout nekalým obchodním praktikám, jako je například nemožnost odinstalování jejich aplikací nebo softwaru nebo naopak jejich předinstalace v zařízení.

Tyto platformy také budou muset zajistit, aby jejich aplikace a jiné služby byly kompatibilní a uměly spolupracovat a komunikovat se službami a aplikacemi jiných subjektů na trhu.

Cílem je například to, aby na aplikaci Facebook Messenger šlo odeslat zprávu třeba ze zmíněného Viberu. To by mělo dát uživatelům větší svobodu v rozhodování, kterou aplikaci budou používat, přičemž se nebudou muset ohlížet na to, jaká aplikace je nejrozšířenější. Třeba v rámci emailové komunikace jsou tyto praktiky naprosto běžné. Nikoho nenapadne, že by z Gmailu nebylo možné odeslat email do schránky od společnosti Seznam.cz. Na druhou stranu se zde otevírá problematika šifrování zpráv, jelikož každá aplikace používá jiné zabezpečení.

Pokud platforma nová pravidla poruší, bude jí hrozit pokuta až do výše 10 % globálního obratu.

Revoluční je však možnost – u platforem, které budou i nadále a opakovaně pravidla porušovat – udělit sankce ve formě strukturálních změn podniků včetně možného rozdělení společností na základě prodeje některých jejích částí. Toto opatření by však mělo být využíváno pouze jako ultima ratio, tedy jako poslední možnost, pokud žádné jiné sankce nebudou účinné.

Cílem nařízení má tedy v první řadě být narovnání tržního prostředí na internetu, snížení vstupních bariér na internetové trhy pro malé a střední podniky a start-upy, větší svoboda výběru služeb ze strany uživatelů a znemožnění zneužívání dominantního postavení ze strany internetových gigantů.

místopředsedkyně Evropského parlamentu Dita Charanzová (ANO, RE)

Evropská komise v prosinci loňského roku předložila dva komplexní návrhy nových pravidel v digitálním prostředí. Bezpochyby se jedná o největší legislativní úpravu online prostoru za posledních dvacet let, přesně tak dlouho je stará dosavadně platná směrnice. Za tu dobu digitální prostor prošel překotným vývojem, technologie se posunuly daleko za hranu toho, co před dvěma dekádami dokázala legislativa obsáhnout. Nová pravidla by měla smysluplně a v rozumné míře regulovat byznys zejména největších internetových gigantů a zároveň chránit spotřebitele.

Budu ale vždy bránit tomu, abychom uměle vytvářeli něco jako evropský internet, online prostor svázaný takovými pravidly, která by v důsledku omezovala naše firmy, startupy, ekonomiky k držení tempa se zbytkem světa. O digitálním světě musíme uvažovat v globálních souvislostech. V tomto směru musíme postupovat velmi opatrně a já jsem ráda, že se těchto jednání za Evropský parlament budu účastnit. Očekávám kolem materiálů bouřlivou debatu, jednání se povedou určitě více než rok. Je tedy reálné, že finální schvalování návrhů připadne právě na české předsednictví EU v druhé polovině roku 2022.

Jako klad předkládané legislativy vidím vůli a snahu regulovat nezákonný obsah na internetu. Vznikne jednotný systém, jak se tento obsah bude rychle a efektivně odstraňovat. Nyní má každá webová stránka své vlastní pravidla a postupy, mnoho z nich například odstraňuje obsah bez jasného vysvětlení pro nás uživatele. Uživatelé budou mít lepší možnosti ohradit se proti odstranění jimi zveřejněného obsahu. Získají také větší kontrolu nad obsahem, které jim platformy doporučují a budou mít možnost personalizovaná doporučení odmítnout.

Za podstatný moment v nové legislativě považuji ochranu spotřebitele. V offline prostředí máme postup proti závadným výrobkům dobře ošetřen, nyní je nutné tuto praxi přenést i do online. Neměly by zde být nabízeny padělané či nebezpečné výrobky, spotřebitelé by měli mít možnost nahlásit nejen nezákonný obsah, ale právě například i nabízené zboží. Platformy budou mít stanovena jasná pravidla pro jejich odstranění, budou muset mít přehled o obchodnících, kteří u nich zboží nabízí apod. 

To jsou velmi důležité aspekty, kterých se DSA dotýká, otázky ale mám ohledně nového způsobu nastavení vymahatelnosti nových pravidel, resp. jakým způsobem budou vymáhány mezi jednotlivými státy. Neměli bychom dopustit, aby docházelo k vnitřním sporům mezi státy EU o tom, co je a není vhodné, akceptovatelné ke zveřejnění na internetu. Neumím si představit praxi, kdy Polsko vzkáže Irsku, že nesouhlasí s obsahem zveřejněným na platformě se sídlem v Dublinu. Musíme si být jisti, že nová legislativa bude dodržovat základní pravidla vnitřního trhu, že společnosti budou mít právo nabízet své služby kdekoliv v EU. A hlavně, že novou legislativou neřešíme jen problémy dneška, ale že vytváříme systém, který bude v rychle se rozvíjejícím digitálním prostředí fungovat minimálně zase dalších dvacet let. 

místopředseda Evropského parlamentu Marcel Kolaja (Piráti, Greens/EFA)

Evropská komise představila balíček nové legislativy, která zásadně reformuje pravidla na Internetu, ale který obsahuje několik trhlin, na které se budeme muset zaměřit. Na jednu stranu mě těší, že Komise zakázala členským zemím nařídit platformám jako jsou sociální sítě monitorovat veškerý obsah, ale bohužel explicitně nevyloučila možnost, že internetoví obři mohou zavést automatické filtry cenzurující naši komunikaci dobrovolně. Návrh dále neobsahuje ochranu šifrování našich dat. Uživatelé internetu navíc budou muset v některých případech vystoupit z anonymity, a to když budou chtít nahlásit nelegální obsah.

Velkým tématem je i nedobrovolná reklama pomocí tzv. mikrozacílení (micro targeting). Inzerenti mohou reklamu na internetu v současnosti mířit i na velmi úzce profilované skupiny lidí. Tato praxe bez souhlasu by měla být zakázána. Návrh na větší transparentnost považuji za krok dobrým směrem, ale neřešící celou podstatu problému prohlubování dezinformačních králičích nor.

Komise předpokládá zavedení tzv. mechanismu zajištění a opatření (notice & action). Ten by lidem umožnil nahlásit nelegální obsah, stejně tak jako by jim poskytoval způsob, jak se bránit proti neoprávněnému smazání jejich obsahu. Bohužel verdikt o tom, co bude smazáno, bude pravděpodobně opět na provozovatelích. I nadále budu prosazovat, aby o tom, co je nelegální, rozhodovaly nezávislé soudy. 

europoslanec Ondřej Kovařík (nestr. za ANO, RE)

Souhlasím s tím, že je nutné doplnit a aktualizovat stávající právní rámec pro poskytování digitálních služeb tak, aby odpovídal podmínkám a potřebám současného vývoje. Zejména v oblasti šíření nelegálního či škodlivého obsahu skrze různé online kanály je existující úprava nedostatečná. Rovněž trh poskytovatelů digitálních služeb prošel v posledních letech výraznou proměnou, pozorujeme dominanci některých hráčů a je legitimní na tuto změnu reagovat tak, aby nedocházelo ke zneužití dominantního postavení.

Pozitiva

Za hlavní pozitiva návrhu považuji snahu o stanovení jasných pravidel pro celý evropský trh, což by mělo přispět k narovnání podmínek pro firmy a uživatele v rámci vnitřního trhu. Cílem by mělo být také nastavit podmínky tak, aby přispěly k rozvoji inovací a rozšíření nabídky poskytovatelů digitálních služeb. Zaměření DSA právě na nelegální obsah a jeho šíření je správným krokem.

Negativa

Je potřeba dbát na to, abychom se v rámci vytváření nových pravidel vyhnuli přebytečné regulaci digitálních služeb, která by v konečném důsledku mohla omezit schopnost evropských firem inovovat. Rozumím záměru Komise vytvořit jasná pravidla pro globální technologické firmy, musíme ale také myslet na malé a střední firmy, pro které je často komplikovaná regulace překážkou přístupu k vnitřnímu trhu. Tento aspekt musíme respektovat v rámci legislativního procesu. Jsem spíše pro méně detailní regulatorní rámec, který stanoví základní principy, které požadujeme, aby byznys respektoval. Takto bychom měli být schopni vytvořit regulatorní rámec pro další desetiletí bez nutnosti opakované časté novelizace.

Průběh legislativního procesu

Návrh byl předložen teprve před několika týdny, očekávám velmi detailní a širokou debatu, jak mezi členskými státy, tak také v rámci EP. Budeme diskutovat o tom, jak základní principy budoucí regulace nastavit, jaký přístup zvolit a jak to promítnout do jednotlivých norem. Neodvažuji se v tuto chvíli odhadnout, jak dlouho se debata povede, je ale dobře možné, že právě české předsednictví v druhé polovině příštího roku bude tím, které projednávání dokončí. Komise i řada dalších aktérů již dnes jasně avizuje, že by preferovali rychlý legislativní proces a krátkou lhůtu pro aplikaci nových pravidel. Osobně bych se přimlouval pro důkladné projednání návrhů, měli bychom upřednostnit kvalitu nad rychlostí.

europoslanec Jiří Pospíšil (TOP 09, EPP)

Návrh DSA hodnotím jako začátek dlouhého a komplikovaného procesu, na jehož konci bude něco, co se nám může, ale také nemusí líbit. Hlavní témata a cíle návrhu jsou zřejmé a jasně patrné z návrhu Komise – vytvoření bezpečnějšího digitálního prostoru, ve kterém jsou chráněna základní práva všech uživatelů digitálních služeb a vytvoření rovných podmínek v online prostředí na podporu inovací, růstu a konkurenceschopnosti, a to jak na evropském jednotném trhu, tak v celosvětovém měřítku.

Zatímco s hlavními tématy a cíli návrhu se lze bez většího váhání ztotožnit, pověstný ďábel může být skryt v detailech. Jako citlivé může být vnímáno například to, zda se kontrola  dodržování pravidel bude odehrávat na národní nebo evropské úrovni a jakým způsobem a zda vůbec bude zajištěna svoboda projevu a ochrana soukromí. V této souvislosti může být výzvou vyrovnat se s právními otázkami spojenými s regulací a bráněním zveřejňování dezinformací, tedy obsahu, který v principu není považován za nezákonný, ale spíše za morálně nežádoucí.

Délku legislativního procesu odhaduji po vzoru nedávno schváleného návrhu nařízení o prevenci šíření teroristického obsahu online přibližně na dva roky, takže jeho závěrečná fáze by mohla připadnout na dobu českého předsednictví EU v 2. polovině roku 2022 a může to být určitý test našich vyjednávacích schopností.

David Nosák, bruselská pobočka americké lidskoprávní organizace Centre for Democracy and Technology

V Centre for Democracy & Technology (CDT) se zasazujeme o klíčové principy demokracie jako je boj proti diskriminaci, svobodné a férové volby, či právo na svobodu projevu a svobodu sdružování. Tyto principy by měly být základem při snaze Evropské unie regulovat náš digitální prostor. V tomto ohledu návrh nařízení DSA signalizuje určité pozitivní snahy Evropské komise.

Návrh obsahuje dva klíčové elementy regulace online obsahu chránící lidská práva: tzv. princip „Good Samaritan“, který zprostředkovatelské služby chrání před odpovědností za dobrovolné zásahy proti potenciálně ilegálnímu uživatelsky generovanému obsahu, a zákaz ukládat zprostředkovatelským službám obecné povinnosti dohledu, což je základní kámen směrnice o elektronickém obchodu. Návrh nařízení také reflektuje výzvy CDT a dalších lidskoprávních organizací ke zvýšení úrovně transparentnosti algoritmů a online reklam.

Zároveň nás však znepokojuje, že tento návrh představuje poněkud zmatenou představu o roli zprostředkovatelských služeb ve společnosti, což boj proti diskriminaci, svobodu slova a další demokratická práva ohrožuje. Na jednu stranu tento návrh chrání zprostředkovatele před odpovědností za jejich vlastní snahu odstraňovat ilegální obsah, na druhou stranu je vystavuje odpovědnosti založené na tvrzení od jakéhokoliv jednotlivce či entity.

Návrh také vyzývá k větší transparentnosti podmínek poskytování služeb, které zprostředkovatelé využívají k moderování zákonného obsahu, ale zároveň pro toto moderování vytváří zásadní zábrany. Výsledná směsice tak nebude efektivní jak při boji proti zneužívání služeb, tak při ochraně zákonného obsahu a rovnoprávných podmínek v online světě. Návrh obsahuje také některá ustanovení, která mohou dát vládám široké příležitosti online služby zneužívat, a která pro zbytek světa nevytváří dobrý vzor.

Navrhovaný balíček dvou nařízení je součástí rozsáhlé digitální strategie EU, kterou Komise představila v únoru letošního roku.

Její součástí je kromě Aktu o digitálních službách a Aktu o digitálních trzích třeba i budoucí regulace umělé inteligence, zavedení digitální daně, ochrana voleb, médií a boj proti dezinformacím či oblast digitálního vzdělávání a mnoho dalšího.

Celou digitální strategii tvoří jednak tzv. akční plány, které jsou nezávazné a vymezují směry, kterými se chce Komise v příštích měsících a letech v konkrétní oblasti vydat, jednak i legislativní návrhy, které musejí projít celým legislativním procesem.

Zmíněné akty o digitálních službách a digitálních trzích patří do druhé skupiny, jelikož jde o návrhy závazných nařízení. Nyní se k těmto návrhům vyjádří výbory Evropského parlamentu a následně i celý Evropský parlament a Rada EU. Poté celý proces poputuje do tzv. trialogu, kdy budou konečné znění textu vyjednávat zástupci Komise, Parlamentu i Rady. Finální text obou nařízení musejí ve stejném znění schválit jak europoslanci, tak Rada.

Celý legislativní proces potrvá zřejmě několik let. Odhaduje se, že finální kolo vyjednávání a schvalování této revoluční legislativy se odehraje někdy na přelomu let 2022 a 2023. Ve druhé polovině roku 2022 přitom bude Evropské unii předsedat Česká republika. Už nyní se ozývají hlasy, že tato legislativa bude jednou z priorit českého předsednictví.

Akt o digitálních službách

Akt o digitálních trzích

Europe fit for the Digital Age: Commission proposes new rules for digital platforms

The Digital Services Act: ensuring a safe and accountable online environment

The Digital Markets Act: ensuring fair and open digital markets

Revealed: Commission ushers in new era of digital regulation

Commission vies to ‘put order into chaos’ with new digital crackdown

Jak ochránit demokracii? Klíčem jsou spravedlivé volby, svobodná média a boj proti dezinformacím

Evropská vize digitální budoucnosti: Regulace internetu, umělá inteligence a sběr dat

Digital Services Act: V4 chce rozlišovat mezi nelegálním a škodlivým obsahem na internetu

EU přitvrdí v boji proti dezinformacím. Covid-19 nám otevřel oči, říká Komise

Europol varuje před deepfake technologií. Může vyvolat politickou nestabilitu a polarizaci

Skupina zemí požaduje po Unii přísnější opatření proti dezinformacím

Unie dá miliony eur na podporu svobody médií. V hybridní válce ale peníze k vítězství nestačí

Ministrům došla trpělivost. Za kyberútoky mohou zmrazit účty a zakázat vstup do EU

Umělá inteligence může pomoci při pátrání po zločincích. Kritici však varují před rizikem zneužití

Regulace umělé inteligence Evropě uškodí, říkají vědci. EU je ale opatrná a vidí nebezpečí

ČR chce být špičkou v umělé inteligenci a je proti regulaci, chybí ale státní podpora

Budoucnost je v digitálním vzdělávání, Evropanům ale chybí dovednosti i vybavení, ukázala pandemie