Václav Mach: Europoslanci budou hlasovat o směrnici, která ovlivní budoucí podobu evropské mediální krajiny

© Unie vydavatelů

Vydavatelé volají po ochraně autorských práv, neboť jimi vytvářený obsah zneužívají internetoví giganti, jako jsou například Facebook a Google. Pomoci jim může připravovaná směrnice EU o autorském právu na jednotném digitálním trhu, která by měla vydavatelům dát právo bránit se neoprávněnému zneužívání vytvořeného obsahu.

Návrh směrnice však podle některých kritiků údajně ohrožuje svobodu internetu a zavádí prvky cenzury. Zda jsou některá tvrzení odpůrců směrnice pravdivá, jsme se zeptali výkonného ředitele Unie vydavatelů Václava Macha.

Některé články připravované směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu rozpoutávají nejen v České republice silné vášně. Co vlastně konkrétní ustanovení označovaná kritiky jako „cenzura internetu“ obsahují?

Digitální platformy získávají velké příjmy zprostředkováním přístupu k ukradenému autorsky chráněnému obsahu. Tyto společnosti se zároveň žádnou formou nepodílí na tvorbě tohoto autorského obsahu. Může jít o hostingové služby jako jsou např. YouTube, Ulož.to nebo jakékoliv jiné úložiště souborů, které zároveň slouží jako katalog, který vyhledává a šíří přístup k autorsky chráněnému obsahu. Základní problém spočívá ve skutečnosti, že obchodní podmínky těchto datových úložišť přenášejí případnou odpovědnost na své většinou zcela anonymní uživatele a odmítají nést přímou odpovědnost za jimi distribuovaný obsah. Přitom však z něj mají přímý finanční prospěch. Právě to je problematika, kterou řeší článek 13 směrnice.

Jaké je tedy řešení?

Provozovatelé digitálních platforem ve formě úložišť souborů by předně měli dodržovat nějaká omezující pravidla a přizpůsobit jim své obchodní podmínky. Na jejich základě by bylo umožněno podnikat všem za rovných a férových podmínek a nepoškozovat práva třetích stran, včetně autorů. Pokud jednou některý obsah bude oprávněně odstraněn, tak by se neměl za chvíli znovu objevit ve výsledcích vyhledávání. Skončí stávající hra na honěnou zloděje, hra kočky s myší.

Jednou z navrhovaných regulačních opatření by měla být povinnost přiměřeně a vhodně filtrovat obsah na základě toho, zda je autorsky chráněn, či nikoli. Platformy mohou kontrolu i nadále provádět pouze deklarativně, kdy uživatelé při nahrávání obsahu budou muset pouze odkliknout, že dílo není autorsky chráněné, tedy že konkrétní film tajně nenatočili v kině a podobně. Za své vlastní uživatele ponesou částečně odpovědnost také právě provozovatelé platformy. V případě prokázaného porušení svých všeobecných obchodních podmínek nebo provozního řádu se potom již nebudou moci vymlouvat, že neznají identitu svých uživatelů a tedy nemohou dodržování podmínek v praxi efektivně vymáhat. Řešení tedy nespočívá pouze v účinnějších filtrech a automatickém rozpoznávání autorsky chráněného obsahu, které by neumožnily konkrétní soubory sdílet, ale především v identifikaci uživatelů, kteří autorskou ochranu vědomě porušují za cílem získat vlastní komerční prospěch.

Nová unijní pravidla o autorském právu neukončí internet, vysvětlují vydavatelé

Jedni tvrdí, že nová pravidla EU o copyrightu zajistí spravedlivý podíl vydavatelů z využití jejich díla. Jiní se bojí omezení zpravodajství a konce online služeb. Někteří říkají, že se jedná o cenzuru internetu. Rozpolcenost panuje i v Česku.

Kromě filtrování obsahu odpůrci hovoří také o snaze vydavatelů zavést „daň z odkazu“, kterou obsahuje článek 11. Jak můžete vyvrátit tuto kritiku?

Předně je potřeba uvést na pravou míru termín „daň“. Společnosti jako jsou Google nebo Facebook stejně nehradí v zemích EU daně v takové výši, která by odpovídala výši jejich příjmů v konkrétních zemích.

Jedná se tedy o podíl z celoevropských příjmů vyměřený ve formě náhradní odměny, který tyto digitální platformy neoprávněně získávají ze sdílení a komerčního využívání obsahu vytvořeného jinými autory. Vydavatelům a novinářům v Evropě tedy jde skutečně především o takový výklad znění článku 11, který by posílil jejich autorská práva a zajistil jim vymahatelnost tohoto práva v praxi. V současné době jsou totiž dostatečně chráněna autorská díla, pouze pokud jde o knihy, hudbu nebo film. V případě zpravodajských serverů nebo jiného digitálního obsahu vytvářeného a sdíleného v síti internet prostřednictvím náhledů článků, včetně využití související grafiky, citací a zkráceného výňatku z obsahu tato ochrana není dostatečná. Autorské právo totiž není skutečně vymahatelné v praxi. Článek 11 by měl jednoznačně deklarovat autorskou ochranu pro veškerý publikovaný obsah. Cílem je docílit situace, kdy bude mít tištěný nebo online obsah vydavatelů stejnou ochranu jako všechna ostatní autorská díla. Internetoví giganti jako Google či Facebook budou muset odvádět část svých příjmů za obsah, který neoprávněně využívají, nebo si budou například muset vyjednat s jednotlivými vydavateli nebo jejich kolektivními správci příslušné licenční dohody.

Autorské právo a fake news

Negativní kampaň vedená proti článku 11 argumentovala mimo jiné tím, že směrnice podpoří dezinformační weby a šíření „fake news“. Proti článku 11 se staví také společnost Seznam. Jak souvisí „fake news“ s ochranou autorských práv?

Provozovatelé digitálních platforem se snaží vycházet z předpokladu, že pokud nebudou chtít platit, tak se mohou svobodně rozhodnout, že za autorsky chráněný obsah jednoduše nic platit nebudou. Předpokládají, že to vyřeší tím, že své filtry nastaví tak, že důvěryhodný obsah vymažou z výsledků vyhledávání a budou šířit pouze propagandu z dílny tvůrců „fake news“. Jenže takový scénář nikdy nenastane. V první řadě by se jednalo o zneužití svého dominantního postavení, pokud by společnost Google v celé Evropě chtěla ignorovat práva vydavatelů, jako se o to pokusila ve Španělsku, kde právě dostatečná regulační opatření a potřebná legislativa scházela. Společnost Google bude muset na základě článku 11 hradit kolektivním správcům zastupujícím jednotlivé vydavatele za zobrazování jejich autorského obsahu náhradní odměnu. Algoritmus, kterým se výsledky vyhledávání řídí, bude přitom muset být pod kontrolou, protože zneužití a manipulování s výsledky vyhledávání je v informační společnosti riziko, které nesmí mít pod kontrolou soukromé společnosti. Digitální platforma, a je zcela jedno, zda se jedná o globální společnost Google nebo lokální vyhledávač Seznam, nesmí mít možnost rozhodnout se sdílet jen některý obsah. Je to důsledek dominantního postavení digitálních platforem na trhu, se kterým jsou spojeny omezující podmínky vyplývající z pravidel hospodářské soutěže. Platformy zkrátka nemohou zneužívat svého postavení, aby si diktovaly vlastní podmínky.

Google dostal od Evropské komise rekordní pokutu

Google dostal od Evropské komise zatím největší pokutu v historii za zneužívání dominantního postavení na trhu. Společnost má 90 dní na to, aby věci napravila, jinak jí budou hrozit penále ve výši pěti procent průměrného denního obratu.

O jaké výdělky Google připravuje vydavatele a mediální skupiny tím, že komerčně využívá jejich obsah?

Jednotlivá vydavatelství by zřejmě byla schopna odhadnout, o jak velké finanční objemy se jedná. Unie vydavatelů v současné době zatím celkovou újmu za celý trh nemá vyčíslenou. Dalo by se však vycházet například z historického poklesu příjmů z tištěné inzerce jednotlivých vydavatelství a porovnat tato čísla s nárůstem příjmů společnosti Google nebo Facebook z online inzerce. Nebo je možné vypočítat, kolik reklamy se zobrazuje uživatelům na digitálních platformách namísto zobrazování této reklamy přímo na webových stránkách jednotlivých médií a serverů v diskuzi pod daným článkem. Poškozování práv vydavatelů spočívá v praxi, kdy si většina čtenářů přečte pouze náhled článku nebo titulek v Google News, případně na Facebooku, prohlédne si obrázek a vlastní článek ani nerozklikne. Veškerou diskusi pak vedou přímo na sociální síti, tedy na Facebooku, který získává nejen veškerý zisk ze zobrazované reklamy, ale také data o jednotlivých čtenářích – třeba zda jsou odpůrcem nebo příznivcem konkrétní politické strany nebo jaké mají zájmy. Tyto informace potom platforma dále využívá pro další cílení reklamních kampaní pro své klienty.

I kdybychom ale již nyní měli konkrétní újmu přesně vyčíslenou, tak se o tom s českými ani jinými evropskými vydavateli Google ani Facebook bavit nebudou. Nemají k tomu důvod. Jejich výklad sdílení obsahu je zcela odlišný a zneužívání obsahu vydavatelů si logicky nepřipouští. Problém tedy lze řešit jenom prostřednictvím evropské legislativy, která těmto platformám uloží povinnost úhrady náhradních odměn za využívání vydavatelských práv ve formě příspěvku do tzv. fondu kolektivní správy. Finanční prostředky z fondu by se následně transparentním způsobem vrátily zpět k vydavatelům do jednotlivých členských zemí. O definování podmínek čerpání z fondu pro jednotlivé vydavatele, kteří skutečně tvoří hodnotný mediální obsah, musejí platit vlastní novináře a představují důvěryhodný zdroj informací, by rozhodovaly samoregulační mechanismy kolektivní správy. Jejich fungování by bylo zcela transparentní a bylo pod kontrolou národních legislativ. Nastavení těchto pravidel pro rozdělování peněz bude ale až předmětem diskuzí v rámci další fáze procesu implementace projednávané směrnice.

Až bude fungovat tento mechanismus kolektivní správy, společnost Google nebude moci ve výsledcích vyhledávání například skrytě upřednostňovat weby, které si za výhodnou pozici ve výsledku vyhledávání zaplatí. Eliminoval by se tak dopad dezinformačních webů a důvěryhodná zpravodajství by posílila svou pozici.

Nepravdivé argumenty zmanipulovaly veřejnost

Hovořil jste o poplatcích za náhradní odměny, které by odváděly digitální platformy. Tento návrh ale není předmětem směrnice o autorském právu, nebo se mýlím?

Máme tu několik paralelních legislativních návrhů, které spolu úzce souvisí a jsou nyní projednávané a diskutované. Jedná se o směrnici k autorskému právu, dále o návrh opatření pro boj s „fake news“, ale také legislativa zaměřená na zdanění nadnárodních subjektů, které se vyhýbají daňovým povinnostem v jednotlivých členských zemích a regulaci digitálních platforem. Digitální platformy totiž svými vyhledávacími algoritmy či zobrazovanou reklamou dokáží výrazně ovlivňovat veřejné mínění, tím pádem i výsledky voleb nebo finanční postavení podniků. Zároveň ale tvrdí „my nic, my nemůžeme za to, co naši uživatelé publikují“. Pokud by do jejich byznysu někdo zasáhl, okamžitě se to považuje za cenzuru internetu.

Neobáváte se, že veřejnost se postaví ke směrnici o autorském právu podobně jako k GDPR? Jako k dalšímu zásahu z Bruselu? Proti směrnici už vznikla nejedna petice a europoslanci mají plné mailové schránky stížností, že směrnice povede k cenzuře internetu.  

Europoslanci by si měli uvědomit, kdo se proti směrnici staví a proč. Kdo bude mít z přijetí směrnice prospěch a jaký bude její faktický dopad. Pokud někdo skrytě nebo veřejně obhajuje zájmy gigantických nadnárodních společností nebo společnosti, která ovládá většinu trhu vyhledávání pouze v jediné členské zemi EU a myslí si, že za takovou aktivitu získá hlasy voličů, tak to zřejmě udělá. Každý poslanecký návrh rádi posoudíme a sdělíme své stanovisko, ale odpovědnost vůči veřejnosti bude mít nakonec každý jednotlivý europoslanec sám. Pokud chtějí svým hlasem zajistit rovné podmínky na jednotném digitálním trhu v Evropě, za kterých bude fungovat pluralitní a nezávislá žurnalistika, tak budou hlasovat pro redistribuci příjmů, které získávají gigantické společnosti na úkor vydavatelů.

Němcům a Francouzům došla trpělivost. Airbnb, Google a Facebook budou platit vyšší daně

Němci a Francouzi chystají rozsáhlou reformu placení daní. Společně tak chtějí zakročit proti nízkému zdanění digitálních platforem a internetových gigantů. Mířit chtějí především na službu Airbnb, ale také na Google, Facebook nebo Amazon.

Myšlení veřejnosti i uvažování poslanců bylo v červnu manipulováno nepravdivými argumenty, že směrnice ohrozí svobodu internetu. Pokud se ale podíváme na znění směrnice, tak v ní žádná cenzura internetu není zakotvena. Piráti, kteří iniciovali petici proti směrnici a zejména proti článku 13, propagují pod pirátskou vlajkou principy, které jsou v rozporu s demokracií, svobodou projevu a podporují tak poškozování práv autorů. Pod záminkou „nechme internet svobodný“ ponechávají prostor na internetu pro komerční zájmy nejsilnějších digitálních společností. Nevím, jestli to dělají vědomě, nebo nevědomě, ale internet je pouhé komunikační prostředí a měli bychom se na něm chovat stejně, jako kdykoliv jindy v životě. Nevyhrožovat, nepodněcovat násilí, nepoškozovat autorská práva ani nepáchat žádnou jinou trestnou činnost. Pokud někdo zastává svobodu, v jejímž rámci se lze chovat na internetu tak, jak je to jinde považováno za trestné, protože se jedná o anonymní prostředí, tak se zkrátka mýlí.

Můžu to tedy shrnout tak, že kritici, kteří směrnici považují za cenzuru internetu, se mýlí?

Raději řekneme, že používají obecná prohlášení, ale nejsou schopni doložit, že to, co tvrdí, bude skutečným dopadem směrnice, potom ano.

Jsou nějaké kritické názory vůči směrnici, se kterými se dokážete ztotožnit?

Ano. Jsou to zejména kritické výtky, že směrnice v kompromisním znění stejně nebude fungovat. Mají pravdu v tom, že na každé legislativní opatření bude snaha najít způsob, jak jej obejít. Třeba když bude stanovena povinnost identifikace uživatelů, tak se dotyčný pokusí připojit přes VPN a přihlásit se ke službě anonymně. Provozovatelé platformy se proto musí sami začít chovat odpovědně a neměli by umožnit, aby se na jejich úložištích sdílely soubory od osob, u nichž nejsou schopni doložit jejich identitu. Pokud tak učiní, odpovědnost za případné porušení zákona budou schopni přenést na pachatele trestné činnosti.

Do teď platformy říkaly, že internet je svobodný a musí takový zůstat. Pod pojmem svobodný se ale nerozumí prostředí, kde lze anonymně páchat trestnou činnost. A to se musí změnit. Internet nesmí být místem, kde lze anonymně páchat trestnou činnosti, jakou je i poškozování autorských práv.

Hrozí zánik důvěryhodného zpravodajství

Pokud bude směrnice schválena, co se změní z pohledu běžného uživatele Googlu či Facebooku?

Legislativci nechtějí vyvolat žádný negativní dopad pro jednotlivé občany. Uživatelé tedy budou moci v souladu s článkem 11 sdílet libovolné odkazy a nebudou povinni za jejich šíření platit. Pokud má ale někdo podnikání založeno na kradení cizího obsahu, tak už v tom nebude moci pokračovat.

A co odkazy na Facebooku, budeme je moci nadále vkládat bez omezení?

Na tom se nic nezmění. Akorát za to zobrazení a za případnou diskusi na Facebooku pod odkazem, ze které má zisky, vznikne autorovi článku nárok získat od Facebooku přiměřenou část výnosu ve formě autorské odměny.

Co se naopak stane, pokud směrnice přijata nebude?

Příjmy digitálních platforem by v tom případě rostly způsobem, který sledujeme nyní. Stávající vydavatelé by na druhou stranu nezvládali pokrývat své náklady, což by vedlo k propouštění novinářů, zmenšování redakcí a přežilo by jen menší množství vydavatelů. Na nebezpečí upozornil reportér Sammy Ketz z tiskové agentury AFP ve svém komentáři ze dne 27. srpna. Uvedl, že za posledních 40 let se výrazně zhoršilo to, jak jsou vydavatelé schopni zpravodajsky pokrývat dění ve světě, zejména v místě konfliktů a válek. Počty novinářů v terénu totiž klesají, vydavatelé nemají peníze na to, aby je vybavili například na cestu do válečných zón, což je stále nákladnější. Musejí jim zajistit neprůstřelnou vestu, ozbrojený doprovod nebo transfer, což jsou pro ně obrovské výdaje. Na té zprávě, která na místě vznikne, se nakonec prostřednictvím různých služeb a sdílení obsahu finančně přiživují digitální platformy.

I ze strany europoslanců se ozývalo nepochopení, proč bychom měli článek 11 navržený Evropskou komisí akceptovat. Přitom právě stovky novinářů, kteří se pod ten editorial podepsaly, hovoří za vše. Důvěryhodné zpravodajství je nákladné a Evropa si nemůže dovolit, aby zaniklo a bylo nahrazeno všehochutí publikovanou na digitálních platformách.

Plénum Evropského parlamentu již jednou návrh směrnice na stole mělo, ale neschválilo ji. Proč?

Hlasovalo se o kompromisním návrhu, který vznikl na základě dvouletých diskusí mezi Evropskou komisí a právním výborem Evropského parlamentu. Předtím, než šel návrh na plenární zasedání, se ale rozpoutala kampaň proti článku 11 a článku 13, ať už ze strany Pirátů nebo zastánců různých digitálních platforem či neziskovek. Jejich argumenty dokázaly přesvědčit část europoslanců, aby s návrhem nesouhlasili a chtěli předložit vlastní poslanecké pozměňovací návrhy. Druhé kolo hlasování, kterému předchází předkládání pozměňovacích návrhů, se uskuteční v polovině září. Podle mých informací hlasovali europoslanci proti hlavně proto, aby se ten návrh ještě drobně upravil, byl vyváženější. Nyní k tomu mají příležitost.

Má směrnice podle vás šanci skutečně projít? Pokud by se tak nestalo, můžeme očekávat vznik podobného legislativního návrhu v budoucnu?

Bude ještě Evropská unie za 20 let? To je stejná otázka. Musí něco být. Návrh směrnice v nějaké podobě nepochybně bude přijat. Vznikne nové prostředí, které fakticky nahradí zastaralou legislativu z přelomu tisíciletí. Doba, kdy vstoupily na trh satelitní televize, a internet byl v plenkách, bylo možné regulovat jinak, než digitální transformaci vydavatelského podnikání a důvěryhodné žurnalistiky, která je ve hře nyní. Legislativa se musí přizpůsobit tomu, že část zisku odčerpávají digitální platformy a doposud nepřispívají nic na jeho tvorbu. Jinak by to vedlo k vyhladovění autorů. Producenti, skladatelé a další umělci a novináři by nemohli nadále tvořit. To přeci nemůžeme dopustit.