Pavel Svoboda: Reformu autorského práva potřebujeme. Je ale správné, že Parlament rozhodnutí odložil

© European Parliament, 2018

Současná úprava autorského práva se zastavila u kabelového a satelitního vysílání a na dobu internetu není připravena. Přijetí reformy je proto zásadní, říká Pavel Svoboda.

Pavel Svoboda je právník, vysokoškolský pedagog a dlouholetý člen KDU-ČSL. V roce 2009 byl ministrem bez portfeje a předsedou Legislativní rady vlády ČR. Od roku 2014 působí jako poslanec Evropského parlamentu a také jako předseda parlamentního výboru pro právní záležitosti.

Evropský parlament minulý týden odmítl udělit svým vyjednavačům mandát pro meziinstitucionální jednání s Radou a Komisí o nové směrnici o ochraně autorského práva. Co to pro legislativu znamená a jaký je Váš postoj k tomuto rozhodnutí?

Na plénu byl uplatněn postup, který upravuje čl. 69c Jednacího řádu. Podle něj může desetina poslanců Parlamentu požádat, aby mandát pro vyjednávání s Radou schválený ve výboru (v tomto případě ve výboru pro právní záležitosti, který směrnici schválil koncem června, pozn. red.) byl potvrzen na plénu. V tomto případě mandát potvrzen nebyl a text schválený ve výboru tak bude znovu diskutován na plenárním zasedání v září.

O konec reformy ale nejde. V září budeme znát definitivní postoj, se kterým Parlament do trialogu s Radou a Komisí vstoupí. S ohledem na kontroverzní povahu věci a dosti těsné hlasování ve výboru se domnívám, že bylo správné umožnit všem poslancům, aby se po prázdninách k tématu vyjádřili.

Výbor pro právní záležitosti (JURI) tedy původní návrh schválil, Parlament jako celek však nikoli. Co podle Vás zapříčinilo tento rozpor mezi názorem výboru a všech europoslanců?

Může to souviset s tím, že právní výbor patří s 25 členy k těm menším, takže není dokonale proporční zmenšeninou celého Parlamentu, který má celkem 751 europoslanců.

Například článek 11 této směrnice prošel v JURI rozdílem pouhého jednoho hlasu. V takovém případě to v plénu může jednoduše dopadnout jinak. Celkově se ale projevila i různost názorů v rámci politických frakcí. Ukázalo se, že poslanci, kteří vytvořili většinu v rámci JURI, nezískali pro svůj názor dostatečnou podporu ostatních kolegů.

To platí zejména pro frakci ALDE, jejíž poslanci hlasovali na plénu většinově proti mandátu, ačkoli její dva poslanci v JURI hlasovali pro návrh. To stejné platí i v případě frakce Socialistů a demokratů. Jejich poslanci byli ale při hlasování rozděleni jak v JURI, tak na plénu.

Umělci volají po ochraně autorských práv, odpor proti reformě pravidel je ale v EU obrovský

O nutnosti reformovat autorské právo se diskutuje roky. Hlavním důvodem je rozšíření digitálních technologií, které změnilo způsob, jak se lidé k autorským dílům dostávají. Europoslanci budou příští týden rozhodovat, jak naloží s návrhem reformy, který v Unii vzbuzuje kontroverze.

Myslíte si, že EU potřebuje novou podobu právního rámce na ochranu autorských práv?

Zcela určitě ano, ale to nezpochybňuje nikdo. S nadsázkou se dá říci, že evropská úprava autorského práva se zastavila okolo roku 2000 na satelitním a kabelovém vysílání. Na sdílení autorskoprávně chráněných děl po internetu proto není připravena. Otázkou je, jak by ten nový rámec měl vypadat.

Vydavatele můžeme chránit i jinak, veřejný zájem zde nevidím

Kontroverze vzbuzují zejména dva články návrhu. Jeden už jste sám zmínil. Článek 11 má totiž značně posílit postavení vydavatelských domů. Podle kritiků toto ustanovení omezí volný pohyb informací, jelikož internetové společnosti a vyhledávače typu Google či Seznam budou nově muset za případné poskytnutí takového obsahu nebo třeba i odkazu na něj vydavatelům platit. Zpravodajský článek se tak stane předmětem ochrany autorského práva. Je tomu opravdu tak?

V první řadě je třeba říct, novinový článek je autorským právem chráněn už nyní a k jeho šíření či zpracování potřebujete předchozí souhlas oprávněné osoby. Zpravodajský článek pak může těžit z tzv. zpravodajské zákonné licence.

Ta spočívá v tom, že například části jiného článku lze bez souhlasu oprávněné osoby užít pro zpravodajství v přiměřeném rozsahu, a to v případě, že je uveden autor a pramen. Samotný odkaz na jiný článek, tedy hyperlink bez zobrazení části textu, je na základě judikatury Soudního dvora EU legální sdílet bez jakéhokoliv souhlasu také už nyní.

Je tedy skutečně třeba vydavatele více chránit?

Já osobně preferuji řešení situace vydavatelů prostřednictvím tzv. presumpce zastupování autorů jednotlivých článků. To je řešení, které mimo jiné navrhovala původní zpravodajka Therese Comodini Cachia (nez.) a které může vydavatelům skutečně pomoci při uplatňování práv autorů jednotlivých textů.

Domnívám se totiž, stejně jako se domnívala ona, že kvality a plurality tisku nedosáhneme zavedením takového práva, které je navrženo v článku 11. Ostatně zkušenosti z Německa to dokazují.

Tam zavedení podobného práva naopak vedlo ke zhoršení postavení malých vydavatelů, kteří nejsou pro agregátory zpráv a informací dostatečně atraktivní a pro něž poskytnutí licence zdarma nic neřeší. Z rozhovorů s vydavateli vím, že potřebují hlavně zastání v oblasti soutěžního práva proti zneužívání téměř monopolního postavení ze strany Googlu.

Takže s ustanovením, které prošlo v JURI, nesouhlasíte?

Já v tomto znění, které prošlo výborem, nevidím žádné zásadní pozitivní důsledky pro nikoho. Nevidím tedy veřejný zájem na jeho přijetí. Jak už jsem řekl, jsem pro posílení postavení vydavatelů skrze presumpci zastupování autorů.

Můžete tuto možnost ochrany vydavatelů přiblížit? V čem taková presumpce zastupování autorů má spočívat?

Presumpce zastupování umožní vydavatelům zjednodušit uzavírání licencí nebo vymáhání autorského práva. Na základě této domněnky budou totiž vydavatelé ze zákona moci uzavírat licence k jimi vydávanému obsahu nebo vymáhat dodržování autorského práva se třetími osobami, aniž by museli prokazovat, že práva třeba k jednotlivým článkům novin již získali prostřednictvím pracovní či licenční smlouvy od jejich skutečných autorů, tedy novinářů nebo fotografů. Práva těchto autorů ovšem zůstávají nedotčena, pouze se tedy zavádí možnost celý proces zjednodušit.

#jasnovEU – díl 19: Orwell se obrací v hrobě, Brusel nám chce zakázat internet

O reformě autorského práva se diskutuje léta. Téměř dva roky starý návrh Komise nyní objevila veřejnost, která se obává zavádění cenzury a omezování svobodného internetu. Tentokrát je ale třeba brát hlasité a odmítavé reakce vážně.

Úložiště se musí podílet na ochraně práv 

Druhým kontroverzním bodem je ustanovení článku 13, které taktéž míří na internetové společnosti a platformy typu Youtube či různá úložiště. Nově by měly povinnost „screeningu“ svého obsahu, přičemž by byly samy povinny identifikovat nelegální obsah. Je toto chápání ustanovení správné?

Tak tady v tomto případě veřejný zájem vidím, protože platformy typu ulož.to se musí začít aktivně podílet na ochraně autorských práv. Pokud ale panují pochybnosti o tom, zda současné znění článku 13 je vyváženým kompromisem mezi nutnou ochranou autorských práv a stejně nutnou ochranou například základních práv, tak je určitě legitimní, aby se o přesném znění tohoto ustanovení vedla další diskuse.

Máte nějakou představu, jak takového kompromisu dosáhnout?

Můj názor je, že uvažovat o odpovědnosti platforem je namístě. Domnívám se ale, že se nemůžeme spokojit s tím, že jednoduše přeneseme odpovědnost na platformy bez toho, abychom měli opravdu jasnou představu, jaké přesně budou mít platformy povinnosti a jaké dopady to bude mít na běžné uživatele, malé a střední podniky atd. A zde se bohužel domnívám, že jasno tak úplně není.

Nová unijní pravidla o autorském právu neukončí internet, vysvětlují vydavatelé

Jedni tvrdí, že nová pravidla EU o copyrightu zajistí spravedlivý podíl vydavatelů z využití jejich díla. Jiní se bojí omezení zpravodajství a konce online služeb. Někteří říkají, že se jedná o cenzuru internetu. Rozpolcenost panuje i v Česku.

Jak se díváte na (možné) budoucí vyjednávání v Radě EU a následně v trialogu? Mezi některými členskými státy můžeme pozorovat velké rozdíly v názorech na tuto reformu. Bude vůbec možné nalézt shodu?

Myslím, že v tuto chvíli nemá příliš smysl předvídat, jak přesně bude vyjednávání probíhat. Víme, že i mezi členskými státy probíhala dlouhá diskuse podobná té v Evropském parlamentu. V tuto chvíli samozřejmě záleží na tom, jaká bude konečná pozice Parlamentu.

V žádném případě to nebude lehké vyjednávání. Na druhou stranu se domnívám, že jej zahájíme stejně jako většinu jiných jednání. Tedy s vědomím toho, že dohoda je určitě možná.

Je reálné ukončit celý legislativní proces ještě v tomto volebním období?

Jak jsem už řekl, jednání zcela určitě zahájíme, a to s výhledem na co nejrychlejší dosažení dohody. Rakouský ministr spravedlnosti Josef Moser vyjádřil v JURI naději, že dohody lze dosáhnout ještě do prosince tohoto roku.