Ondřej Kovařík: Digitální prostředí potřebuje regulaci, firmy ale nesmíme udusit

© European Union, 2020

Riziko zneužití umělé inteligence je vysoké. Regulační rámec musí rizika eliminovat, nebo na ně alespoň upozornit, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz europoslanec Ondřej Kovařík.

Ondřej Kovařík byl do Evropského parlamentu zvolen v květnu 2019 jako nestraník za ANO. Je členem hospodářského a měnového výboru. 

Evropská komise se rozhodla vytvořit zcela nový regulatorní rámec pro internetové prostředí. Myslíte si, že v Evropské unii potřebujeme nová pravidla pro digitální online prostředí?

V prvé řadě je potřeba prověřit, jestli ta stávající pravidla, která v tuto chvíli platí, odpovídají podmínkám a požadavkům současné doby. Myslím, že konkrétně v oblasti digitalizace tomu tak úplně není. Pokud se podíváme na jednu z páteřních regulací z oblasti digitálních služeb, což je dnes již dvacet let stará směrnice o elektronickém obchodování, tak je nám zřejmé, že některá pravidla patrně už nepostihují aktuální požadavky a ekonomickou realitu. Jde zejména o oblast bezpečnosti, ale i obchodních modelů, které fungují v oblasti digitálních služeb.

Digital Services Act: V4 chce rozlišovat mezi nelegálním a škodlivým obsahem na internetu

Digitální revoluce přinesla velké množství výhod a užitečných technologií, s moderním a propojeným světem však přicházejí i velké výzvy. Online platformy, internetové a technologické společnosti mají nezanedbatelný vliv na společnost.

Internetové prostředí ovlivňuje i umělá inteligence. Zatím se zdá, že Komise by se ráda vydala cestou větší regulace, klade důraz na bezpečnostní hrozby a etické otázky. Kritici tohoto přístupu ale upozorňují, že přílišná regulace firmám a univerzitám sváže ruce a EU kvůli tomu ujede vlak ve prospěch USA a případně Číny. Jste zastáncem spíše větší regulace umělé inteligence, nebo jste spíše pro to, aby firmy i státy měly v této oblasti volnější ruce?

Já bych byl zastáncem střední cesty mezi vyjmenovanými alternativami. V prvé řadě je určitě důležité se na úrovni EU shodnout na nějakém základním rámci, přes který budeme na oblast umělé inteligence pohlížet. Máme zde v rámci stávající legislativy v platnosti řadu různých principů, práv a povinností, na kterých stojí fungování našich státních nebo obecně společenských uspořádání. Myslím si, že tato práva by měla být respektována a v zásadě plně aplikována i v případě využití technologií na bázi umělé inteligence.

Na druhou stranu by nebylo správné již dnes předložit takový rámec regulací, které by nějakým způsobem svazovaly budoucí inovace. Měli bychom si uvědomit, že technologie na bázi umělé inteligence jsou dnes využívány v celé řadě ekonomických odvětví a v celé řadě aplikací nejenom v digitálních službách, ale i v průmyslu, energetice, zdravotnictví. A to jsou určitě oblasti, kde využití těchto pokročilých technologií může přinést poměrně značný pokrok a benefity na celospolečenské úrovni. Takže v tomto ohledu bych byl opravdu pro balancovaný přístup, tak abychom tyto inovace v evropském prostředí umožňovali, neomezovali je, ale na druhou stranu si jasně stáli za tím, že je tady řada principů, na jejichž uplatňování budeme trvat.

S tím určitě souvisí i bezpečnostní otázky. Jak se vypořádat s bezpečnostními riziky v oblasti umělé inteligence? Na příkladu Číny a jejího tzv. social credit systému a masivního sledování občanů vidíme, jak lze tuto technologii zneužít.

Jednoznačně. Já myslím, že poukazujete na jeden z těch flagrantních příkladů, jakým způsobem lze například z úrovně státních autorit zneužívat pokročilé typy technologií. Je to přesně ten aspekt, na který jsem poukazoval, když jsem zmiňoval, že zde v Evropě máme v platnosti zažité principy a pravidla, přes která určitě jít nechceme. Je to například právo na soukromí, respektování citlivých osobních údajů.

V Evropském parlamentu jsme vedli a stále vedeme diskuze o tom, jak správně nastavit etická pravidla pro využívání umělé inteligence a konkrétně i na velmi často zmiňovanou technologii využívanou i v Číně, tedy rozpoznávání obličejů. Riziko potenciálního zneužití, a to nejenom ze strany státní autority, kde ještě jsme schopní leccos dohlédnout, ale například ze strany některých soukromých subjektů, je opravdu vysoké. Musíme s ním pracovat a rámec nastavit takovým způsobem, abychom zejména směrem k občanům tato rizika eliminovali, nebo na ně alespoň upozorňovali.

ČR chce být špičkou v umělé inteligenci a je proti regulaci, chybí ale státní podpora

Umělá inteligence (AI) se v poslední době stává velmi diskutovaným tématem. Česká republika má na tomto poli velké ambice a odmítá unijní regulaci.

Můžete shrnout v jakých oblastech se podle Vás v blízké budoucnosti bude umělá inteligence nejvíce využívat? A kde bude nejvíce prospěšná?

Neumím si představit ekonomickou oblast, do které by nějakým způsobem umělá inteligence nebo některá z technologií fungujících na její bázi nevstoupila. Již dnes to je plně funkční, aniž bychom si to jako uživatelé uvědomovali, například v oblasti poskytování finančních služeb, v rámci elektronického obchodování. Již dnes například v oblasti energetiky nebo dopravy existují aplikace na bázi umělé inteligence, které zefektivňují provoz v rámci těchto odvětví. Očekávám že se aplikace rozšíří i do dalších oblastí.

Z hlediska prospěšnosti, osobně vidím velký potenciál v oblasti zdravotnictví. Ukazuje se to již dnes, existuje řada pokročilých aplikací na bázi této technologie. Současná pandemie nového typu koronaviru poukazuje na to, že zdravotnickým systémům a obecně oblasti poskytování zdravotnických služeb, případně farmacii, by prospělo větší zapojení technologií schopných analyzovat velké objemy dat.

Malé a střední podniky potřebují přístup k financování

Pojďme se vrátit k Digital Services Act. Může nová legislativa pomoci menším firmám na trhu? Jak naopak omezit ty internetové giganty, jako je Google a Facebook, aniž bychom neproporcionálně zasahovali do volného trhu? Je to vůbec možné?

Je to taková klasická otázka za milion dolarů – jak nastavit regulatorní rámec tak, aby opravdu postihl zásadní problémy, kterým ekonomický prostor čelí, a zároveň jej nepřegerulovat, neudusit a nezamezit tomu, aby se inovace mohly dále rozvíjet. V tomto ohledu jsem spíše příznivcem liberálnějšího přístupu, který by na jednu stranu jasně stanovil pravidla toho, co opravdu není přípustné, ať už z hlediska hospodářské soutěže nebo dalších politik, ale zároveň nechal co možná nejvíce volné ruce podnikům, start-upové komunitě či různým spilloverům z akademické sféry do podnikatelského světa. Měli bychom být schopni ty iniciativy tady jednak mít, vytvářet, ale zároveň je podporovat a dále rozvíjet.

Ukazuje se, že klíčovým faktorem je přístup malých a středních podniků v Evropské unii k odpovídajícím zdrojům financování. Je to jeden z důvodů, proč řada technologických start-upů, které zahájily své projekty na území EU, jednoduše odešla do Spojených států – protože se tam dostala k mnohem zajímavějším investičním pobídkám. Řada těchto firem od začátku cílí například na exitovou strategii, tedy aby došlo k jejich převzetí právě například ze strany některé z velkých globálních technologických firem. Myslím, že je to nebezpečné z hlediska budoucího rozvoje a potenciálu, který máme jako evropská ekonomika v oblasti digitálních technologií. Můžeme mít velmi benevolentní a velmi vstřícné podnikatelské prostředí, ale pokud se tady ty firmy nebudou schopny dále rozvíjet, tak se z velké části můžeme dočkat toho, že budou znovu odcházet někam jinam, a to je velká škoda.

Komise bude vyšetřovat Amazon kvůli porušování pravidel hospodářské soutěže

Exekutiva Evropské unie dospěla k závěru, že technologický gigant zneužívá svého silného postavení na trhu ve vztahu k obchodníkům, kteří své zboží prodávají jeho prostřednictvím. Amazon bude mít možnost Komisi přesvědčit, že pravidla neporušuje.

Jak to změnit?

Pokud se to týká čistě otázky financování, tak tam je řada iniciativ. Připomněl bych například nástroje, které se budou pod hlavičkou evropského rozpočtu a plánu obnovy snažit podporovat různé typy odvětví. S kolegy jsme například schválili nařízení stanovující program InvestEU, který v sobě obsahuje v podstatě celý jeden pilíř podpory malých a středních podniků. Máme tu i iniciativy pod hlavičkou Evropské investiční banky. Měli bychom ale snížit administrativní složitost, která se někdy s čerpáním prostředků pojí.

Druhá oblast se týká rozvoje unie kapitálových trhů, která v sobě obsahuje nějakou půldruhou desítku konkrétních opatření. Tato iniciativa by měla směřovat k povzbuzení možností financování pro evropské podniky nad rámec běžných bankovních úvěrů, například možnosti hledání tzv. tržního financování a větší účasti drobných investorů na financování podniků v Evropské unii. Unie kapitálových trhů umožní překročit národní limity a rámce, ve kterých se velmi často jednotlivé firmy pohybují, a nabídnout firmám odpovídající prostředí na úrovni celé EU, respektive jejího vnitřního trhu.

Ondřej Kovařík: Sdílím pragmatismus pana premiéra. Liberální frakce je pro nás optimální půda

Za patnáct let v Unii je Česká republika plnohodnotný člen a měla by se chovat sebevědomě, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz europoslanec Ondřej Kovařík. Česká debata o EU podle něj není dostatečně věcná.

Celý svět nyní prochází pandemií, lockdowny, čelí ekonomické recesi. Jak se můžeme z této situace v kontextu digitalizace do budoucna poučit? Na co se zaměřit a na co si dát pozor?

To je velmi dobrá otázka. V souvislosti se současnou pandemií mám trochu pocit, že se světlo na konci tunelu dost často vzdaluje. Na druhou stranu je pravda, že pokud se na to podíváme s odstupem, tak zjistíme, že nelehká doba v podstatě přispěla k tomu, že řada ekonomických subjektů i veřejných úřadů se výrazněji posunula právě v oblasti digitalizace. Otevřely se do jisté míry obzory řadě lidí, nejenom těch běžných uživatelů, ale i podnikatelů v oblasti nových digitálních technologií. Tento trend, který současná nelehká a tíživá situace výrazně akcelerovala, bude do budoucna pokračovat. Bylo by záhodno využít to pozitivní, co nám z pandemie zůstane, a stavět na tom i nadále, rozvíjet tyto aktivity a možná se více zaměřit právě na podporu technologií, které nejenom podpoří a zvýší inovační potenciál ekonomických subjektů, ale také zvýší nebo upevní jejich odolnost vůči podobným šokům, jaké právě zažíváme v této době.