Maive Rute: Způsob podpory malých podniků záleží na politických prioritách členských zemí

Maive Rute, ředitelka pro podporu konkurenceschopnosti malých a středních podniků Evropské komise; zdroj: Evropská komise.

Žádný univerzální recept na řešení hospodářské krize neexistuje. Členské státy si samy musí podle svých priorit vybrat, jaká opatření jsou pro jejich malé a střední podniky nejlepší. V rozhovoru pro EurActiv.cz to naznačila Maive Rute, ředitelka pro podporu konkurenceschopnosti malých a středních podniků Evropské komise. Pestrá paleta opatření, které jednotlivé vlády přijaly, jí dává za pravdu.

  • Máte v kontextu současné hospodářské krize již k dispozici nějaký přehled opatření, která jednotlivé členské země přijaly na podporu malých a středních podniků?

Opatření přijatá na úrovni členských zemí lze dělit v zásadě do dvou skupin. V první řadě se jedná o taková opatření, která mají malým a středním podnikům zjednodušit podnikání v krátkém období a zadruhé jsou to opatření zaměřená na zjednodušování legislativy a regulačního prostředí, která mají spíše dlouhodobý charakter.

Pokud jde o krátkodobá opatření, byla přijata řada kroků, které řeší přístup podniků k financování. Strukturální fondy jsou jedním z důležitých zdrojů financování a proto jsme na evropské úrovni navrhli zrychlit přístup k penězům z těchto fondů. Další peníze uvolnila Evropská investiční banka, Evropský investiční fond a také národní vlády, takže z veřejných zdrojů je nyní k dispozici více peněz než v minulosti. Vzhledem k tomu, že se přístup k soukromým půjčkám výrazně zhoršil, pokouší se veřejný sektor malým a středním podnikům s financováním pomoci. A třetím a velmi rozšířeným způsobem pomoci malým a středním podnikům jsou exportní úvěry a exportní záruky, které nyní využívá řada členských zemí.

Co se týče dlouhodobých opatření, Evropská unie se rozhodla zjednodušit pravidla pro poskytování státní pomoci a umožnit členským státům využívat některá pravidla, jako je například princip de minimis, volněji. Členské státy tak nemusí každé poskytnutí státní pomoci hlásit do Bruselu.

Krize nám potvrdila, že jsou malé a střední podniky opravdu hodně zranitelné (zejména díky zhoršenému přístupu k úvěrům) a ukázala nám také, že státy mohou přijmout takové kroky, které malým podnikům pomohou.

  • Mohla by některá z přijatých opatření sloužit jako dobrý příklad a inspirace pro jiné členské země?

To, jakými rozhodnutími by se měly vlády inspirovat a jakými ne, záleží na jejich politických prioritách. Francie například zavedla daňové zvýhodnění pro malé podniky, které vytváří nová pracovní místa. Některé vlády zase v případě, že podnik vytváří nová místa, snižují zdanění zaměstnanců a další země, jako například Německo, zavádějí šrotovné, jehož cílem je stimulace poptávky, neboť podniky mohou zboží a služby produkovat jen ve chvíli, kdy je po nich poptávka.

Spektrum opatření je tedy velice široké a různé země si vybírají různá opatření.

Estonsko, odkud pocházím, si zvolilo, že bude spíše šetřit na veřejných výdajích a bude investovat do velkých infrastrukturních projektů, které malým a středním podnikům dávají práci. Hodně tedy záleží na tom, čemu vláda dává přednost. Vlády si mohou zvolit, zda chtějí podporovat poptávku po zboží a službách nebo spíše zlepšit přístup k úvěrům včetně exportních úvěrů, poskytovat peníze přímo prostřednictvím veřejných zakázek, strukturálních fondů nebo velkých veřejných projektů, do nichž by stát dříve nebo později tak či tak investoval.

  • Evropská komise začátkem minulého týdne zveřejnila návrh směrnice o opožděných platbách (EurActiv 9.4.2009). Návrh ale sklidil kritiku ze strany podnikatelů, kterým se nelíbí, že směrnice řeší pouze platby státních institucí a nezabývá se opožděnými platbami ze strany soukromých firem. Proč tomu tak je?

To je velice jednoduché. V první řadě je třeba uvážit, jaké má Evropská unie ve skutečnosti kompetence. Pokud jde o směrnici o opožděných platbách, ta upravuje vztah mezi vládami a soukromým sektorem. Za úpravu transakcí mezi soukromými subjekty jsou naproti tomu obvykle zodpovědné členské státy. Nechápeme to tedy jako něco čím by se měla Komise zabývat.

Je ale třeba si uvědomit, že to, jak veřejné instituce platí své účty velmi silně ovlivňuje i smluvní vztahy mezi soukromými účastníky trhu. Všimněte si jednoho velmi zajímavého trendu. Zejména v severských zemích (Švédsku, Finsku a Dánsku) je platební kultura úplně jiná než na jihu Evropy. V těchto zemích je zcela běžné, že státní instituce zaplatí svým dodavatelům do dvou týdnů. V jiných zemích (mimochodem i v České republice) je doba splatnosti daleko vyšší. Pokud se vláda rozhodne, že bude své dluhy platit včas, mohla by se taková platební kultura rozšířit i do soukromého sektoru. I když směrnice o opožděných platbách upravuje pouze vztahy mezi veřejným a soukromým sektorem, měla by mít pozitivní dopad i na vztahy v soukromém sektoru.

  • Odstraňování administrativní zátěže a byrokracie je jednou z priorit českého předsednictví. Je v této agendě podle vás předsednictví úspěšné?

To bohužel nemohu dost dobře posoudit, protože se v této oblasti tolik nepohybuji. Mohu ale říci, že české předsednictví je velmi osobité, jedná tak aby se o něm vědělo, a někdy dokonce vyvolává diskuse. Lidé si jej rozhodně všimli. Upoutat pozornost rozhodně umíte. Jak ale říkám, problematikou „lepší regulace“ se do hloubky nezabývám, takže je pro mě těžké posoudit, k jakému pokroku v této oblasti došlo.

Od kolegů z Komise ale vím, že tam pokrok je a v současné době se pracuje na přípravě nového legislativního balíčku, který chceme představit ještě před koncem českého předsednictví. Půjde o balíček nových opatření zaměřených na snižování administrativní zátěže a její zjednodušování. Práce tedy stále pokračuje.

  • Plánuje do konce svého funkčního období Komise kromě tohoto balíčku ještě nějaké další iniciativy zaměřené na malé a střední podniky?

Mí kolegové, kteří se zabývají zjednodušováním administrativy, pracují i na jiných věcech. Jednou z nich může být například novelizace směrnice o účetnictví. Účetnictví se již zhruba třicet let řídí stejnými pravidly a za celou dobu v nich nedošlo k podstatnějším změnám. Kolegové z DG MARKT (Generální ředitelství Komise pro oblast vnitřního trhu a služeb; pozn. ed.) je chtějí odlehčit a aktualizovat. Nemyslím si, že by to bylo dříve než na konci roku, ale práce nyní jedou naplno a Komise do novely zapracovává návrhy zúčastněných stran. Novela bude mít podle mého na malé podniky velký dopad, protože přinese řadu zjednodušení.

Příprava legislativy je dlouhý proces. Důležité však je, že už se s ní začalo a pracuje se na ní. Komise v tuto chvíli uvažuje, že ještě do prázdnin (tj. do konce července) zveřejní seznam nových iniciativ. Příprava revize stávajících norem nebo nové návrhy pochopitelně budou trvat dlouho, ale myslím, že naším cílem ani není stihnout všechno do konce roku. O to nejde. Chceme spíše ukázat, na které oblasti se zaměříme a na těchto konkrétních věcech budeme pracovat.

  • Evropská komise vloni spustila program Erasmus pro mladé podnikatele, jehož cílem je podpora podnikání a podnikatelských schopností (EurActiv 14.7.2008). Program podporuje mezinárodní stáže začínajících podnikatelů v dobře fungujících firmách. S jakým zájmem se program setkal? Má už nějaké výsledky?

V době, kdy jsme program zahájili, jsme sháněli firmy, které by k sobě rády pozvaly začínající podnikatele, ale i začínající podnikatele, kteří by této výměny chtěli využít. Od té doby se nám již shromáždily stovky žádostí. Už došlo i k prvnímu spárování začínajícího podnikatele se zavedeným podnikem a v druhé polovině května začala první stáž – mladý podnikatel z Malty bude sbírat zkušenosti u firmy ve Španělsku. On je tedy první, ale počítáme s tím, že jej budou následovat stovky dalších.

  • Máte přehled, odkud účastníci programu pocházejí? Není o tento program například větší zájem ve starých členských zemích?

Těžko říci. Zatím nemáme k dispozici žádné statistiky. Jednu věc bych ale přeci jen mohla zmínit. Po celé Evropě je zhruba stovka organizací, které se zapojily do řízení těchto výměnných programů. Ve všech členských zemích ale zprostředkovatelské organizace bohužel nemáme. Uvědomili jsme si však, že podnikatelé jsou podnikaví a umí si najít způsob jak se do databáze zájemců dostat – dělají to prostřednictvím jiných zemí. Program je koneckonců otevřený všem, to bych ráda zdůraznila. I když v dané členské zemi žádný zprostředkovatel není, můžete se programu zúčastnit. Hlásí se nám proto lidé z celé Evropy.

  • Není mezi členskými zeměmi rozdíl například v tom, že by podniky pocházely převážně ze starých členských zemí a začínající podnikatelé z nových?

To určitě ne. Měla jsem velkou radost, když jsem zjistila, že i v mé rodné zemi, která je jednou z nejmenších členských zemí a jejíž jazyk mnoho lidí nezná, se do databáze zapsali někteří zkušení podnikatelé, kteří by rádi přivítali nováčky. V nových členských zemích máme také zajímavé podnikatele, kteří se rádi o svou zkušenost rádi podělí. Jsou to často velmi dynamičtí podnikatelé a mají řadu nových podnikatelských nápadů. Myslím si, že výměna bude oboustranná.