Kolaja: Lidé na sociálních sítích padají do „králičích nor“. Nová regulace tomu může bránit

EP Plenary session - The European Education Area: a shared holistic approach @ European Union

Firmy dokáží cílit reklamu na sociálních sítí na základě náboženství i sexuální orientace. Mikrozacílená reklama také umožňuje efektivně šířit dezinformace. Evropská unie by proto měla mít striktní regulaci, která tomu bude bránit, říká Marcel Kolaja v rozhovoru pro EURACTIV.cz.

Marcel Kolaja (Piráti, Zelení/EFA) je místopředsedou Evropského parlamentu. Působí také v europarlamentním výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (IMCO), ve výboru pro kulturu a vzdělávání (CULT) a ve zvláštním výboru pro umělou inteligenci v digitálním věku (AIDA).

Evropa chce být světovým lídrem v oblasti digitalizace. Může se jím stát, přestože ze začátku tak trochu zaspala?

Otázka trochu mixuje dvě různé věci. Jedna je to, do jaké míry je Evropa lídrem v oblasti digitálních technologií, a tam právě asi míří ta výtka, že Evropa trochu zaspala. Zde je potřeba podporovat inovace a digitalizaci v Evropě. Koneckonců z fondu obnovy (Next Generation EU – pozn. red.) musí jít 20 procent prostředků na digitalizaci. Aby se Evropa mohla stát lídrem i v této oblasti, musíme podporovat investice do nových technologií, jako je například umělá inteligence. Druhá rovina se týká legislativy. Zde si myslím, že Evropa lídrem už je. Když se podíváme například na GDPR, tak vidíme, že Evropa se stala entitou, která je schopna nastavovat trendy toho, jak má vypadat právní rámec ochrany uživatelů. Myslím si, že v tom by Evropa měla pokračovat. Spadá sem například i akt o digitálních trzích, na kterém pracuji a který by měl v Evropě vytvořit tržní prostředí, aby si firmy mohly konkurovat a zákazníci byli chráněni.

Věnujme se tedy aktu o digitálních trzích (DMA). Co zásadního přinese tento akt pro uživatele? Můžeme očekávat velké změny po jeho schválení?

Zde dost záleží na tom, v jaké podobě bude akt schválen a do jaké míry bude ambiciózní. Jak bude vypadat po finálních vyjednáváních v tzv. trialogu mezi Evropským parlamentem a Radou, tedy poté, co dojde k nalezení jejich společné pozice. Pokud to uděláme správně, tak tato legislativa může skutečně přinést zásadní změny, které povedou k vytvoření lepšího konkurenčního prostředí na trzích. To je výhoda pro evropské firmy, obzvlášť malé a střední, které dnes mnohdy nemohou být konkurenceschopné, protože prostředí je zatím okupováno firmami obřích velikostí typu Facebook, Google, Amazon a další. Pro zákazníky může změna znamenat větší výběr a kvalitnější a levnější služby.

Myslíte si, že DMA je dostatečně transparentní a dává zákazníkovi, tedy konečnému uživateli, uspokojivý přehled o tom, jak jsou jeho údaje a data využívány v online prostředí?

Transparentnost jako taková samozřejmě může pomoct ke zvýšení ochrany zákazníků a spotřebitelů, např. co se týká ochrany osobních údajů. Transparentnost sama o sobě ale podle mého názoru nestačí. Když si vezmeme za příklad tzv. mikrozacílenou reklamu, tak transparentnost zde pochopitelně pomáhá se zorientovat v online prostoru. Uživatel se dozví, proč je na něj zacílená reklama a na základě jakých kritérií. Na druhou stranu to však není samospásné, protože tato reklama má negativní efekty, kdy jsou uživatelé v jakési informační bublině či v informační králičí noře. V tomto případě potřebujeme nějakou velmi striktní regulaci, která by měla být až do úrovně zákazu této mikrozacílené reklamy stavějící na osobních datech uživatele. Musíme si uvědomit, že firmy, které zadávají tuto reklamu, jsou schopny jít až do takového detailu, jako cílit ji na základě náboženství, sexuální orientace a podobně. Je to také nástroj, jak efektivně šířit dezinformace. Dnes je možné si vybrat uživatele, kteří mají takový profil, že jsou třeba náchylní vůči určitému typu konspiračních teorií. Pak je velmi jednoduché jim předhazovat informace, které je potom uchovávají v informační bublině. To si myslím, že transparentnost sama o sobě nevyřeší.

Je tedy DMA podle Vás dostačující? Jak účinně chránit data a zároveň nenarušit tržní prostředí a soutěž?

Jak jsem řekl, samozřejmě bude záležet, do jaké míry bude ta legislativa ambiciózní. Myslím si, že v tuto chvíli není. Návrh Evropské komise není dostatečně ambiciózní v tom, že by skutečně docházelo k regulaci fenoménu zpracovávání osobních dat a jejich využívání pro mikrozacílenou reklamu s negativním dopadem na společnost. Ve vyjednáváních v Evropském parlamentu se to snažím změnit tak, aby tam skutečně byla nějaká regulace.

Já si nemyslím, že by to mělo mít katastrofální dopad na konkurenční prostředí. Ta pravidla by se samozřejmě změnila, ale to by neznamenalo, pokud se budeme stále bavit o mikrozacílené reklamě, že by jakákoliv taková reklama nebyla možná. Například kontextová reklama by stále možná byla, ale bez toho, aby zadavatel reklamy věděl o uživateli všechno do posledního detailu. Pokud si ten uživatel bude číst článek o lyžování, tak asi dává smysl nabídnout mu reklamu o lyžích či lyžařských botách.

Jak ochránit uživatele internetu před manipulací? EU rýsuje novou legislativu

Ochrana svobody slova a soukromí na internetu, omezení cílené on-line reklamy nebo odstraňování nelegálního obsahu. Právě těmito otázkami se již několik měsíců zabývají europoslanci a ministři členských států EU. Co konkrétního chtějí měnit?

Jakou další zásadní věc byste v návrhu změnil? Jaké byly Vaše cíle v rámci vyjednávání?

Mikrozacílená reklama, o které jsme se bavili, to je jeden ze zásadních bodů mojí politické skupiny. Další věc je tzv. interoperabilita. To znamená, že by poskytovatelé služeb, jako jsou chatovací platformy či sociální sítě, museli umožnit svojí konkurenci, aby se mohly služby navzájem propojit. Umožnilo by to uživateli využívat služby napříč jednotlivými platformami. To si lze představit tak, že budete mít Facebook Messenger, já budu mít Signal, a i když nebudu uživatel Facebooku, tak Vám stále budu moct poslat zprávu. To by zásadně pomohlo konkurenci, protože v tu chvíli by se odbourávaly tzv. síťové efekty, kdy je velmi náročné pro uživatele, kteří chtějí přejít z jedné platformy na druhou, změnit službu, protože tam nemají žádné svoje kontakty. To jsme viděli i v minulosti. Když Facebook oznámil na síti WhatsApp změnu pravidel, tak spousta uživatelů přecházela na Signal. Později však došlo k tomu, že se uživatelé zase vraceli, protože tam neměli všechny svoje kontakty. Toto by se odbouralo.

Podobně by to fungovalo i se sociálními sítěmi. Bavíme se tu o tzv. obligations, povinnosti poskytovatelů, které mají předcházet nekalým praktikám. To je cíl této legislativy. My na trhu vidíme, že praktiky velkých poskytovatelů, mezi které patří právě Facebook, Google, Amazon, Apple a tak dále, jsou v rozporu s pravidly hospodářské soutěže. Zákony o hospodářské soutěži to nedokážou dostatečně flexibilně řešit, proto vytváříme tento instrument vnitřního trhu.

Druhá důležitá věc je, pod koho by tyto povinnosti spadaly. To je další zásadní změna, kterou prosazuji proti návrhu Komise. Nechceme, aby legislativa vypadala jako namířená proti pěti americkým firmám. Musíme si uvědomit, že nevytváříme žádnou protiamerickou legislativu. My vytváříme legislativu, aby v Evropě byly digitální trhy konkurenceschopné. Aby zde dokázaly konkurovat společnosti, které nemají obří velikost. V tu chvíli se může stát, že do regulace zahrneme čínské či evropské společnosti, protože původ není důležitý. Důležité je, že na trhu vznikají takové negativní efekty. Já jsem podal celkem 139 pozměňovacích návrhů, takže změn, kterých bych tam chtěl udělat, je celkem dost.

Legislativa definuje velké aktéry jako tzv. gatekeepers, a právě na ně hlavně cílí. Dotkne se to kromě Spotify nějaké další evropské firmy? Můžeme vůbec čekat, že se to dotkne českých firem?

Já bych chtěl záběr legislativy rozšířit. Bohužel hlavní zpravodaj Andreas Schwab jde přesně obráceným směrem, kdy záběr zužuje. Co já vidím jako nejvíc problematické, je jeho návrh týkající se velkých firem, tedy gatekeeperů, což já překládám jako „žába na prameni“, protože to podle mě přesně vystihuje situaci. Ten návrh by omezil zasažené firmy pouze na ty, které by provozovaly aspoň dvě služby definované v legislativě. Teď se bavíme o službách, jako jsou vyhledávací služby, sociální sítě a tak dále. Myslím si, že by se zásadně zredukoval záběr legislativy, což je podle mě největší problém. My o té definici stále diskutujeme, a dokonce se objevily i různé návrhy, které by záběr redukovaly ještě víc. My potřebujeme jít přesně opačným směrem.

Co se týče pravidel hospodářské soutěže a pravidel, jež Evropská komise díky DMA získá, jak je lze co nejefektivněji využít? Mám tím na mysli průzkum trhu i sankční systém.

Já ještě jednou zopakuju, proč tu legislativu vytváříme. My ji děláme proto, že nástroje na ochranu hospodářské soutěže, které Evropská komise má v ruce, nejsou dostatečně flexibilní. Případy, kdy gatekeepeři porušují pravidla hospodářské soutěže, existují, ale trvá roky je vyřešit. Legislativa by měla být flexibilnější. Na jednu stranu potřebujeme, aby legislativa specificky zacílila existující problémy, ale na druhou stranu také musí být tzv. future-proof, tedy musí fungovat i v budoucnosti. My nechceme zase roky danou legislativu předělávat. A protože víme, že na digitálních trzích je vývoj velmi rychlý, tak musíme dát Komisi určitou flexibilitu. To znamená, že na jednu stranu existují přímé povinnosti, a na druhou stranu jsou zde ustanovení, která umožňují Komisi definovat například nové povinnosti. Současně je tam také mechanismus řešící nedodržení legislativních opatření a další nápravná opatření, které může Komise spustit. To může být například úprava chování společnosti nebo až strukturální nápravná opatření jako například rozdělení společnosti. To v případě, že by Komise shledala, že už není jiná cesta, jak zabránit gatekeeperovi, aby působil na trhu neférovým jednáním.

Je tedy DMA správným nástrojem k rychlému a férovému růstu odvětví?

Já myslím, že tohle je opravdu správný nástroj. Způsob, jak Komise napsala strukturu této legislativy, je správný. Já můžu říct, že v těch vyjednáváních vůbec nikdo nerozporuje, jestli tu legislativu potřebujeme, nebo ne. Na tom se všichni shodneme. Teď jde jen o to, jak přesně bude nastavena.

DMA je v pokročilé fázi legislativního procesu. Jaké jsou další vyhlídky? Myslíte, že se francouzskému předsednictví podaří najít shodu, nebo to bude až to české?

Francie už prohlásila, že si její předsednictví vezme DMA za cíl. Bude záležet na tom, jak rychle legislativa bude postupovat v Evropském parlamentu a v Radě. Plán schvalování je velmi ambiciózní. Já si myslím, že bychom měli vytvářet legislativu, která je kvalitní, a ne uspěchaná. Takže já bych se nebránil tomu, aby se termíny schvalování trochu posunuly, pokud to bude mít na kvalitu legislativy pozitivní dopad. Jestli francouzské předsednictví dokáže legislativu dotáhnout do konce, lze těžko předpokládat. Ten balík je skutečně obrovský a vůbec bych nevylučoval, že to spadne českému předsednictví. Pokud se tak stane, tak by to pro české předsednictví měla být jedna z hlavních priorit v digitální oblasti. I vedle aktu o umělé inteligenci, který nám do předsednictví spadne zcela určitě.

EU chce regulovat digitální giganty. Co očekávat od nového aktu o digitálních trzích?

Digitalizace a volný pohyb dat v rámci férového trhu, který dobře chrání data uživatelů je prioritou nejen pro evropské instituce a členské státy, ale i pro společnosti samotné. Digitální agenda se totiž postupem času stává i diplomatickým tématem. Na které firmy cílí nový akt o digitálních trzích a co bude jeho klíčovým tématem? Co na to říkají české společnosti?

Ráda bych se posunula právě k umělé inteligenci. V několika diskuzích jste zmiňoval tzv. zpřístupnění digitálních politik. Mohl byste to nějak více rozvést? Jak zajistit, aby umělá inteligence a související technologie byly inkluzivní, a zároveň aby byly uplatnitelné v souladu s principy lidských práv?

Já nejprve odpovím na otázku, proč ta regulace o umělé inteligenci vzniká. Lidstvo má už od pradávna zkušenost, že technologie může být dobrý sluha a zlý pán. Lidstvo se velmi rychle naučilo, že oheň může dobře sloužit, ale současně to může být špatný pán. Takhle to funguje s každou technologií. Umělá inteligence je relativně nová technologie, alespoň v praktickém využití, a může být velmi prospěšná. Co se týče inkluzivity, tak například může umožnit lidem s hendikepem navštěvovat muzea virtuálně, digitální avatar může překládat text do znakové řeči a tak podobně. Ale na druhou stranu umělá inteligence, pokud bude špatně použitá, tak může být riziková. Například při posuzování životopisů na vysokou školu či do zaměstnání, při posuzování žádostí o hypotéku či u studentů, které systém sleduje při skládání zkoušky doma. Zde všude je riziko, že umělá inteligence může vést k diskriminaci, ať už na základě hendikepů, barvy pleti, dokonce i pohlaví. Proto je potřeba tu legislativu vytvořit a tyto technologie, kde vzniká vysoké riziko diskriminace a negativního dopadu na život jedince, ošetřit. Je třeba nastavit pravidla použití umělé inteligence tak, aby k diskriminaci nedocházelo, a pokud dojde, tak abychom měli opravné prostředky.

Česko je v rámci EU na chvostu v digitálních dovednostech. Jakým způsobem toto zlepšit a jak zvednout rating České republiky? Jak vysvětlit občanům, že digitální odvětví je důležité?

Česká republika má v tomto zvláštní postavení. Na jednu stranu se o Česku říká, že je země e-shopů, na druhou stranu v digitálních dovednostech na tom české obyvatelstvo v porovnání s ostatními evropskými státy není úplně nejlíp. Je potřeba říct, že EU si je těchto nerovností vědoma. Tzv. digitální kompas, který měří digitální připravenost členských zemí, je jen jeden z těch parametrů. Součástí fondu obnovy je, že pětina z těch peněz, pro ČR je to pětina ze 180 miliard eur, musí jít na digitalizaci. Teď je na české vládě, aby ty peníze dobře využila a aby byly nastaveny studijní plány tak, že se digitální znalosti v Česku zlepší. Nebavíme se jen o žácích a studentech, bavíme se i o rekvalifikacích v rámci transformace na udržitelnější ekonomiku, která nebude tak ničit životní prostředí. To je pro Česko velká výzva a velká příležitost. Skutečně můžeme přetvořit Česko z montovny na mozkovnu, ale teď je důležité, aby se toho vláda správně chopila.

Umělá inteligence je velké téma české vlády. Zejména v ČR, kde kromě nové strategie pro umělou inteligenci vznikají inovativní projekty včetně start-upů. Jak tento rozvoj dále podpořit? Myslíte si, že ČR může být špičkou v EU?

Špičkou může být. Důkazem je to, že řada nadnárodních společností má obrovské pobočky v Česku. Já jsem dvacet let žil v Brně, vystudoval jsem fakultu informatiky a Brno je jedním z krásných příkladů, kde jsou minimálně tři vysoké školy, které chrlí obrovské množství absolventů v oblasti informačních technologií.  Pochopitelně, není to jen o informačních technologiích, ale také o technologiích obecně. Potenciál je obrovský. Když to uchopíme správně, tak ho můžeme rozvíjet. Jak jsem mluvil o fondu obnovy, ten je potřeba správně využít. Máme na čem stavět.

Co bude dalším velkým tématem digitálního balíčku? Na co dalšího by se měl Evropský parlament zaměřit v digitální agendě?

Kromě umělé inteligence, což bude taky velmi důležitá legislativa, tak Evropská komise oznámila, že chce představit tzv. Evropean Chips Act, a to jako reakci na kovidovou krizi, která způsobila nedostatek čipů. A když odhlédnu od digitální oblasti jako takové, tak obecně Green Deal bude extrémně důležitý. Ten můžeme vnímat jako balíček různých kusů legislativy, který má za cíl transformovat evropskou ekonomiku na udržitelnější model, který je šetrný k životnímu prostředí a zároveň je moderní s vysokou přidanou hodnotou. To je ambiciózní, ale také důležitý a potřebný plán. Pokud to neuděláme, tak hrozby v podobě změn klimatu budou pro lidstvo až katastrofické. My nemáme jinou možnost, než se tím zabývat. Teď je samozřejmě důležitá otázka nastavení, abychom plán správně spustili.

Digitalizované firmy jsou výkonnější a odolnější, s potřebnou modernizací jim pomůže národní plán obnovy

Pomoc českým firmám „digitálně dohnat“ západní konkurenci můžou peníze, které s sebou přináší post-pandemický fond obnovy. Finance samotné však nemusí být pro Česko všespásné, chybí zde totiž i digitální dovednosti zaměstnanců a zkušení odborníci.

Tento článek vznikl s podporou kanceláře europoslance Marcela Kolaji (skupina Zelení / Evropská svobodná aliance v Evropském parlamentu). Všechny výstupy realizované v rámci této spolupráce jsou dostupné pod tímto odkazem. Podmínky spolupráce jsou uvedeny zde.