Jaromír Drábek: Žádný exodus zaměstnanců nečekám

Jaromír Drábek, ministr práce a sociálních věcí ČR, zdroj: www.jaromirdrabek.cz.

„Jedná se spíše o psychologické prolomení posledních bariér. Většina českých občanů, kteří chtěli v zahraničí pracovat si tam už práci našla“, řekl EurActivu v rozhovoru, který vznikl u příležitosti ukončení přechodných období pro práci v Německu a Rakousku, ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek.

  • Bude mít podle Vás ukončení přechodných období a otevření trhů práce v Německu a Rakousku nějaký dopad na český trh práce?

Přelomové datum 1. května 2011, kdy skončí v Německu a Rakousku přechodná opatření omezující volný pohyb pracovních sil, znamená spíše psychologické prolomení posledních bariér. Většina českých občanů, kteří chtěli v zahraničí pracovat, si tam už práci našla i přes tato dočasná omezení. Německý a rakouský pracovní trh byl navíc v minulosti pro některá odvětví částečně uvolněn.

  • Šance, že by v důsledku otevření těchto trhů mohlo dojít k poklesu nezaměstnanosti, tedy asi moc velké nejsou…

Na to bude mít vliv míra ochoty Čechů stěhovat se za prací jinam, která je ve srovnání se zbytkem Evropy v tuzemsku obecně velmi nízká. Výzkumy ukazují, že vysoce kvalifikovaní lidé jsou ochotni stěhovat se za prací za předpokladu, že mzdové podmínky pro ně budou alespoň třikrát vyšší.

Ani výše platu ale samozřejmě nemusí být rozhodující, záleží na řadě jiných faktorů. Další věcí je, že na evropském pracovním trhu je velice podobná struktura nedostatkových profesí. Otázka uplatnění velmi úzce souvisí s kvalifikací. V zahraničí samozřejmě záleží i na znalosti jazyka.

  • Uplatňováním přechodných období až do nejzazšího možného termínu obě země reagovaly na obavy před přílivem levné pracovní síly. Myslíte si, že omezení byla z tohoto pohledu účinná?

Domnívám se, že opatření byla z části spíše politickými gesty, která měla deklarovat připravenost chránit pracovní trhy těchto zemí. Nakonec to dokládají i kvóty povolených pracovních míst uvolněných pro naše občany, které zde nikdy nebyly zcela naplněny.

  • Jak ukazují nedávné průzkumy veřejného mínění, obavy z uvolnění trhu mezi Rakušany a Němci stále přetrvávají. Německo na ně reaguje například zavedením minimální mzdy. Mohou podobná opatření zvýšit ochotu Čechů odcházet za prací do Německa?

Výše odměny za práci může být samozřejmě silnou motivací, ovšem i tak neočekávám nějaký mohutný exodus českých zaměstnanců na tyto trhy.

  • Povinnost opatřit si pracovní povolení nyní odpadá. Jiné překážky pro zaměstnávání v zahraničí ale zůstávají. Které jsou podle Vás nejzávažnější?

Konkrétně lze jmenovat například uznávání kvalifikací nebo dob pojištění či zaměstnání. Vzájemné uznávání je přitom důležité k překonání obav z toho, že lidé přijdou o svá práva nabytá v jiné členské zemi.

Přestože se na úrovni EU řadu kroků podařilo učinit, počet lidí stěhujících se za prací roste velmi pomalu. V posledním desetiletí proto došlo k aktualizaci a modernizaci norem, které by měly ke snazšímu pohybu přispět.

U zmíněného uznávání profesních kvalifikací nastal v roce 2005 posun k lepšímu, ovšem vzhledem k novým formám profesního vzdělávání by bylo třeba procedury pro uznávání získaných kvalifikací (včetně neformálního a informálního vzdělání) dále usnadnit.

S tím, jak roste význam penzijního připojištění (zaměstnaneckého nebo jiného soukromého), se navíc ukazuje, že je třeba přijmout další opatření i v této oblasti, na kterou se stávající unijní koordinační pravidla zatím nevztahují.

  • Jak v souvislosti s odstraňováním překážek pro pohyb pracovníků vnímáte nedávný návrh Evropské komise, který počítá s úpravou pravidel pro vysílání pracovníků do zahraničí (Jedná se o situace, kdy firma z jedné členské země vysílá své pracovníky do jiného státu. Některé zájmové skupiny ve starých členských zemích, ovšem usilují o to, aby těmto zaměstnancům firma zajistila srovnatelné podmínky s těmi, jaké mají vyjednané pracovníci v zemi, kde k realizaci zakázky dochází. Pozn. red.)?

Po rozšíření EU o deset nových zemí v roce 2004 a po přijetí směrnice o službách z roku 2005 nastává a bude pokračovat masivní (a z našeho pohledu žádoucí) pohyb služeb na vnitřním trhu Unie.

Tomuto pohybu služeb (a s ním i pohybu pracovníků) však již evidentně neodpovídá mechanismus spolupráce příslušných národních orgánů, které se zabývají informováním podniků a pracovníků o možnostech pohybu služeb na vnitřním trhu EU, o nabídce pracovních sil a o právech a povinnostech těchto orgánů. Zesílenému pohybu služeb neodpovídá ani mechanismus spolupráce orgánů zabývajících se inspekcí práce a subjektů, které dohlížejí na to, aby v rámci vnitřního trhu služeb nedocházelo k porušování stanovených pravidel a k neférové konkurenci.

Úprava, s níž počítá Akt o vnitřním trhu, by měla směřovat k modernizaci a aktualizaci příslušného prováděcího předpisu. Základních principů vnitřního trhu by se ale změny nijak dotknout neměly a na tom také hodláme při budoucím vyjednávání unijní legislativy trvat.