Edvard Kožušník: Pozdní platby si musíme vyřešit na vlastním písečku

Zdroj: Archiv Edvarda Kožušníka

Podle českého europoslance za ODS Edvarda Kožušníka se přijetím nové směrnice problém opožděných plateb nevyřeší. „Nevěřím, že direktivní nařízení z Bruselu něco zásadně změní,“ říká a navrhuje posílení práv věřitelů a zlepšení vymahatelnosti práva na úrovni členských států.

  • Za prvé bych se chtěl zeptat, v jaké fázi je nyní návrh směrnice o opožděných platbách a jaké kroky ještě zbývají k jejímu schválení?

V současnosti je směrnice stále projednávána ve výboru pro vnitřní trh (IMCO) a právním výboru (JURI). Dosud proběhla standardní slyšení včetně slyšení zástupců národních parlamentů, což je novinka zavedená Lisabonskou smlouvou. Do konce února je lhůta pro předkládání pozměňovacích návrhů. Poté se bude hledat kompromisní shoda nad pozměňovacími návrhy a když vše půjde hladce, tak v květnu by návrh směrnice mělo projednat plénum Evropského parlamentu.

  • Jaké změny byste ve směrnici ještě rád prosadil, pokud takové existují? Například parlamentní zpravodajka ke směrnici o opožděných platbách Barbara Weiler v říjnu 2009 poznamenala, že „finanční sankce nejsou vždy tím nejefektivnějším nástrojem pro zajištění včasných plateb“. Právě na ty ale směrnice dost spoléhá.

V tuto chvíli teprve vyjednáváme o kompromisním návrhu tak, aby bylo možné pro něj získat většinovou podporu nejdůležitějších frakcí. Změny by se měly ubírat směrem k zajištění rovnoprávného postavení subjektů a udržení rovných pravidel jak pro veřejnoprávní subjekty, tak pro soukromé. Také si nemyslím, že finanční sankce vyřeší problém s pozdními platbami. Nicméně Komise je opačného názoru. Přesto věřím, že se podaří najít kompromisní řešení, které by sice zachovalo finanční sankce jako úlitbu Komisi, ale jejich výše by byla omezena stropem, nad nějž by již sankce nešla. Jednalo by se například o zakázky do cca 1 mil. Kč, při maximální sankci 50 tis. Kč, tak aby malé a střední podniky měly určitou ochranu před neplacením a platební neschopností, ale zároveň nedošlo k masivnímu ohrožení veřejných rozpočtů v případě plateb v řádu miliard korun.

  • Podnikatelé si dlouhodobě stěžují na to, že jim státní úřady neplatí včas a pochybují, že by na tom nová směrnice něco změnila. I v té staré z roku 2000 se totiž dočteme, že firma má nárok na „úrok z prodlení“. V praxi toho ale podnikatelé využívají minimálně – bojí se totiž, že přijdou o další veřejné zakázky. Přinese v tomto směru nová směrnice zlepšení?

Situace není taková, že by české úřady nechtěly platit včas. Bohužel se však úřady dostávají do platební neschopnosti kvůli zpoždění plateb od jiných úřadů nebo plateb z Evropské unie. Právě Evropská unie u různých projektů uplatňuje 80denní lhůtu splatnosti, čímž dostává řadu úřadů do nepříjemné situace, když je obratem chce nutit platit ve 30 dnech. Unie by tedy měla začít primárně u sebe, možná by to pomohlo více než ona zmiňovaná směrnice.

  • Například prezident Mezinárodní obchodní komory v ČR Jaromír Drábek na podzim 2009 EurActivu řekl, že v Česku si lhůty splatnosti určují úřady samy (zákon je nijak neupravuje) a i když jsou často velmi dlouhé, nezřídka dochází k jejich nedodržování. Myslíte si, že nová směrnice má šanci tuto praxi změnit?

Podle analýz Evropské komise je průměrná lhůta splacených faktur v České republice 33 dnů, tedy zpoždění o tři dny oproti návrhu Komise. Jiná situace je třeba ve Španělsku, kde činí tato lhůta 144 dnů a v Řecku je to dokonce 157 dnů. Tedy ač se to nezdá, situace v České republice není až tak zlá, i když jsou samozřejmě i případy, kdy dochází k velkým zpožděním plateb. Nevěřím, však, že direktivní nařízení z Bruselu něco zásadně změní. Dokud se významně neposílí postavení věřitele vůči dlužníkovi a vymahatelnost práva, což je primárně záležitost jednotlivých členských států, tak se bohužel zlepšení platební morálky asi nedočkáme.

  • Mimochodem, je vůbec nutné problém opožděných plateb řešit na evropské úrovni? Každá směrnice je vždy velkým kompromisem a je možné, že se i v té o opožděných platbách najdou „skulinky“. Například se v ní dočteme, že „Členské státy zajistí, že lhůta splatnosti stanovená ve smlouvě nepřekročí lhůty stanovené v odst. 2 písm. b), pokud se dlužník a věřitel výslovně nedohodnou jinak a pokud to není řádně odůvodněno s ohledem na zvláštní okolnosti (…).“ Není tohle ustanovení možné zneužít? Nebudou úřady podnikatele k „dohodě“ nutit?

Obchodní právo vždy bylo primárně o smluvní volnosti. Byl bych proto rád, aby tato zásada zůstala zachována i po případném přijetí této směrnice.

  • Mimochodem, do června by měla bý hotova revize Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost – tzv. EU 2020. Myslíte si, že by měla reflektovat problém pozdních plateb?

Jak již jsem uvedl, problém pozdních plateb je zejména ve slabé vymahatelnosti práva a slabém postavení věřitele vůči dlužníkovi. Navíc ten problém není jen ve vztahu veřejný sektor a podnikatel, ale existuje i mezi podnikateli. Pozdní placení je velký nešvar, který ničí zejména malé a střední podniky. Řešení tohoto problému je třeba se intenzivně věnovat, jen si nemyslím, že lze najít plošné, jednoduché řešení na evropské úrovni. Řešení by se mělo hledat na úrovni jednotlivých členských států, protože ten problém má v každé zemi svá regionální specifika. Jiné řešení si žádá situace v jižních státech Unie a jiné řešení potřebuje Česka republika či Německo.