Covidové certifikáty jsou dobře udělané, lidé se nemusí bát, říká expert na kyberbezpečnost Lujka

© Archiv ML

„Lidé mi často říkají: ‚Covidový certifikát je jen QR kód, který se dá zfalšovat, není to bezpečné, obsahuje to má data‘. To ale není pravda. Je to digitálně podepsaná věc, ve které nelze nic jednoduše měnit tak, aby to pořád fungovalo, ani vaše jméno, ani to, že jste naočkovaní. Je to poměrně dobře udělané. Lidé se nemusí bát toho, že mají certifikát v mobilu,“ říká expert na kyberbezpečnost Miloslav Lujka v rozhovoru pro EURACTIV.cz, ve kterém mluví také o tom, jaká rizika přináší postupující digitalizace a hodnotí, jak je na tom Česko v kybernetické bezpečnosti.

Miloslav Lujka je odborníkem v oblasti IT a zabezpečení sítí, který mimo jiné působí ve vedení neziskového projektu Digitální pevnost.

V době pandemie narostl počet kybernetických útoků. Co pandemie v oblasti kybernetické bezpečnosti přinesla?

Pandemie vnesla do oblasti digitálu nový normál. V těch zhruba dvou letech, co pandemie trvá, se výrazně urychlila digitalizace, většina lidí a činností se přesunula do digitálního světa a s tím samozřejmě přicházejí rizika v kybernetickém prostoru. Je v něm daleko víc možností a cílů pro hackery a organizované skupiny. Logicky to jde ruku v ruce.

Když se podíváme třeba na růst kybernetických hrozeb před pandemií, tak byl dvojciferný z roku na rok. Když se ale podíváme na období od prosince či ledna předloňského roku, tak došlo k opravdu zásadnímu nárůstu. Jen čísla za poslední rok ukazují, že počet kybernetických útoků vzrostl v Americe o 80 procent a v Evropě o 100 procent. To se ale bavíme o celkovém čísle, je však potřeba rozdělit to na domácnosti, na státní správu, na komerční firmy, jako jsou banky, a nakonec na malé a střední podniky, které nemají IT oddělení a musely se přizpůsobit novému světu. Celkově se bavíme o obrovském, stoprocentním nárůstu útoků za poslední rok.

EU je čím dál častěji cílem hackerů. Evropský parlament doladil strategii, jak se jim bránit

Kybernetičtí útočníci zneužili pandemii a zdokonalili své postupy. EU bude muset přidat, pokud chce svou kritickou infrastrukturu do budoucna účinně ochránit. Svá řešení dali nyní na stůl také europoslanci.

Jak se s tím evropské země vypořádaly? Obzvlášť když se v době pandemie musely věnovat předně řešení zdravotnické krize.

Otázka je, co to je vypořádat se. Protože to, co je medializováno, to je opravdu jen špička ledovce. To jsou zhruba jen 3 procenta veškerých případů. Ne úplně každý totiž medializuje a přizná, že třeba zaplatil výkupné při ransomware útoku (vyděračské útoky, ve kterých hackeři požadují výkupné – pozn. red.).

Pokud se budeme bavit o tom, jakým způsobem se s útoky vypořádala Česká republika, tak můžu říct, že průměrně. Nestalo se tady to, co se stalo například na Ukrajině před několika lety. Ukrajina kvůli ransomwarovému útoku dospěla k 70procentnímu blackoutu v celé zemi. Tam nebylo ani možné zaplatit výkupné, protože nefungovaly banky. A to je podle mě příklad špatného vypořádání se se situací.

V České republice bylo několik případů, kdy se například v e-mailových schránkách ministerstva zahraničí zhruba půl roku pohybovali různí hackeři a sledovali v nich provoz. Nebo docházelo k útokům ve zdravotnictví. 

Unijní ministři zvažují prolomení koncového šifrování. Velmi nebezpečné, varují odpůrci

Evropská komise i členské státy řeší, jak pro účely vyšetřování trestné činnosti zajistit přístup k datům chráněným takzvaným koncovým šifrováním. Tento typ ochrany osobních dat využívají aplikace typu WhatsApp.

Nemocnice jsou ideálním terčem hackerů

Ano, v celé Evropě se stala v době pandemie cílem hackerů zejména zdravotní infrastruktura. Jak si to vysvětlujete?

Proč ve zdravotnictví? Pro hackery si těžko představit lepší prostředí. Útočník má tři motivace. První je způsobit reputační škodu firmě nebo instituci, třeba nemocnici. To znamená, že lidi do té konkrétní nemocnice nebudou chtít jít, protože to tam například kvůli útoku nefungovalo. Pak mají útočníci motivaci finanční, vyděračskou. V tomto případě třeba zašifrují data na počítačích a požadují výkupné za jejich odšifrování. A třetí motivace je špionážní, kdy se útočníci snaží ukrást data. Vy vlastně ani nemusíte vědět, že se vám tohle děje a zjistíte to až ve chvíli, kdy vás někdo začne vydírat nebo se data objeví například k prodeji na dark webu.

Hackeři útočí na nemocnice také proto, protože tam mají největší šanci získat data, peníze nebo udělat škodu. To platí vždy, když jde o něco cenného. A co je cennější než lidské zdraví? Navíc tomu nahrává i samotné nemocniční prostředí. Nemocnice jsou poměrně chudé organizace na to zajistit si kvalitní IT. Nejsou to velké komerční firmy, které mají stovky tisíc až miliony dolarů na to, aby vybudovaly robustní a bezpečnou infrastrukturu. Každá větší nemocnice má maximálně pár lidí v IT oddělení, kteří jsou placeni tabulkově. V dnešní době však dobrý IT expert stojí sto a více tisíc korun měsíčně, a v případě nemocnic se bavíme o tabulkových platech v řádu desítek tisíc korun.

K tomu je tady nejslabší článek v bezpečnostním řetězci, a tím jsme my lidé. Stroje jsou poměrně neomylné, ale u lidí hraje roli stres, děláme moc věcí najednou, nejsme dobře vzdělaní na všech úrovních. V nemocnicích nebo ordinacích jde o práci s cennými informacemi, ale úroveň vzdělanosti lidí v digitálu, v IT nebo kyberbezpečnosti je obecně velmi malá. Fungují sice nějaká školení, ale ne všichni na ně chodí. Ne všichni se potom zpětně testují. Ne všechna ta školení jsou správně dělaná. Většina z nich není vůbec zábavná, a to hraje také velkou roli. Pozornost udržíte tam, kde vás to zajímá a baví.

A proč v době pandemie? Protože jsou nemocnice obrovsky přetížené, lidi v nich dělají všechno pro to, aby zachránili pacienty, a nemají čas na IT a bezpečnost. To jde stranou. Tohle vše dohromady dělá z nemocnic ideální cíl a je to důvodem, proč se to dělo, děje a bude dít, protože ta situace se nezlepší ze dne na den. Bude trvat roky, než byste z nemocnice dokázali udělat skutečnou digitální pevnost.

2020: Příprava na digitální budoucnost

Po roce 2020 nemůže nikdo pochybovat o tom, že digitální agenda patří mezi největší priority EU. Na stole letos přistála celá řada klíčových návrhů.

Jak se tedy z pandemické situace poučit a lépe ochránit nemocnice a další zdravotní instituce?

Přirovnám to ke chřipce. Představte si, že jste chudý člověk, anebo žijete v nějaké rozvojové zemi a nemáte přístup k dobrým a kvalitním lékům. Co můžete dělat, abyste neonemocněl? Můžete se chovat správně, tedy dbát na prevenci. To je první způsob, který je navíc zdarma. Kdyby u toho nejen nemocnice začaly, tak máme o 90 procent případů méně.

Kyberpezpečnost má dva pilíře – prevenci a pak samotnou detekci. Když se budete chovat preventivně, tak žádnou ‚chřipku‘ pravděpodobně nechytnete a skoro nic vás to nestojí. A nemusíte tedy posléze řešit detekci. Jakmile se nakazíte, už to řešit musíte.

Pak je tady detekce a ta také nemusí být drahá. Spousta státních zakázek v nemocnicích jsou ne úplně správně řešeny. Řeší se vždy kousek po kousku, támhle antivir, támhle nějaký anti-ransomware, tam něco, tam něco jiného. Když by to ale někdo vzal koncepčně a architektonicky správně, to znamená například správně segmentovat síť, oddělit citlivá data od jiných, oddělit zvlášť zdravotnické přístroje. Tak v takovém systému potom velmi těžko uděláte chybu a můžete pořídit jednu bezpečnost, která bude řešit většinu bodů. Dnes je to o tom pozvat si architekta, který to celé postaví na zelené louce a bude to poplatné době od teď za pět, osm, deset let. To není něco, co musí stát miliony dolarů. Daleko dražší je látovat to způsobem, že si pozvu kamaráda, který mi může zabezpečit jednu věc a pak si pozvu někoho jiného zase na jinou věc. Ono to pak spolu nespolupracuje a je to také náročné v tom, že musíte certifikovat a vzdělat lidi na každou část toho systému a vše to hlídat. Tohle je špatně.

Na jedné straně je tedy prevence, která se dá udělat hned a velmi dobře, a na druhé straně je pořízení si placených konsolidovaných bezpečnostních systémů, které nejsou náročné na správu. Ne každá nemocnice má totiž IT oddělení nebo IT zaměstnance. Takže ideální je najít firmu, která bezpečnost za rozumný peníz obstará.

Budoucnost finančního sektoru? Kryptoměny, kyberútoky a data

Musíme klást větší důraz na digitalizaci finančního sektoru, říká Komise i europoslanci. Mezi výzvy patří kyberbezpečnost nebo kryptoměny. Třeba Facebook už vytváří vlastní virtuální platidlo.

V době pandemie se zdigitalizovala také spousta citlivých dat. Příkladem je unijní covidový certifikát. Když evropské země vyjednávaly jeho přesnou podobu, vedla se debata také o tom, jak ochránit data lidí, kteří se tzv. covid pasem budou prokazovat. Jste spokojený se způsobem, jakým zabezpečení pasu funguje?

Lidé mi často říkají: ‚Covidový certifikát je jen QR kód, který se dá zfalšovat, není to bezpečné, obsahuje to má data…‘. To ale není pravda. Je to digitálně podepsaná věc, ve které nelze nic jednoduše měnit tak, aby to pořád fungovalo, ani vaše jméno, ani to, že jste naočkovaní. Je to poměrně dobře udělané. Lidé se nemusí bát toho, že mají certifikát v mobilu. Není to nic jiného než obrázek. Když ho ztratíte, nic se nestane. A nikdo to nedokáže úplně jednoduše zfalšovat.

Bylo dobře, že EU řekla, jak to má vypadat, co má být v tom QR kódu za prvky, aby to dokázali přečíst a uznávat ve všech zemích. Každý stát si potom za tím „vzadu“ postavil infrastrukturu sám. To, jak to postavili Češi, je velmi dobré, známkoval bych to třeba dvojkou jako ve škole. Není tam potřeba se něčeho bát. Samozřejmě, pokud někde shromažďujete nějaké informace, tak je vždy riziko, že to někdo může napadnout.

Covid pasy jsou klíčem z krize, zní z Česka. Piráti vítají odklon od centrálního registru

Evropská unie už vyhlíží návrat cestování. Zavedení covid pasů vítá ministr zahraničí Tomáš Petříček i čeští europoslanci. Podle Petříčka je klíčové, aby absolvování testu nebo existence protilátek v těle měly v certifikátu stejnou váhu jako očkování.

Vláda v digitalizaci selhala

Česko si v rámci EU v digitalizaci nevede příliš dobře. Jak ale zvládá konkrétně kyberbezpečnost, je na tom lépe?

Máme spoustu odborníků a několik útvarů v oblasti kyberpezpečnosti. Část útvarů spadá pod BIS, část pod Centrálu pro organizovaný zločin, část pod NÚKIB (Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost – pozn. red.), část je i v NAKITU (Národní agentura pro komunikační a informační technologie – pozn. red.). Těch útvarů je hodně a lidi v nich nejsou vůbec špatní. Ale jak už jsem zmiňoval, jsou to tabulkově placení odborníci. Naštěstí spolupracují i s externími firmami, takže jim pomáhají i velmi dobře placení profíci. Myslím si, že český člověk je z pohledu kvality IT a kyberbezpečnosti skvělý. To je ale těch pár případů.

Co se týká digitalizace, tak to vnímám jako absolutní selhání české vlády. Především se o tom politicky mluví, ale co máme dnes reálně digitálního? Dnes, po 10 letech digitalizace, máme možnost mít e-identitu, datovou schránku. A co si vlastně vyřídíte? Pandemie to trošku urychlila, takže teď už si vyřídíte možná řidičský průkaz, občanský průkaz a podobné věci. Ale pořád to nefunguje z pohledu uživatele tak pohodlně, jak dnes fungují například profesionální e-shopy, kde je vše na jeden klik, z jednoho místa a propojené. V digitalizaci ještě musíme ujít obrovský kus cesty, což samozřejmě stojí peníze. Digitalizaci v České republice hodnotím velmi špatně, tak na čtyři mínus. Je to primárně o politických bodech, ale ne o výsledcích. Kyberbezpečnost už hodnotím lépe, protože se opravdu zlepšuje. Mám vhled do některých projektů a musím říct, že stát, minimálně ta část v kyberbezpečnosti, chce komunikovat a chce to posouvat dál. Samozřejmě v rámci možností, které má.

Země V4 by měly být v digitalizaci ambicióznější a inspirovat se v Pobaltí, říká lotyšská expertka

EU chce do roku 2050 dosáhnout klimatické neutrality. Za tímto účelem musí evropské země ozelenit energetiku a ekonomiku a masivně digitalizovat, aby byly schopny držet tempo s digitální érou. O těchto výzvách se redakce bavila s lotyšskou expertkou Kristine Berzinovou.

A co samotní občané? Mají Češi povědomí o tom, jak se chovat a chránit na internetu?

K tomuto jsme dělali spoustu anket a průzkumů. Nejohroženější skupina jsou lidé ve věku 60 let a starší, kteří v digitálním prostředí nevyrůstali. Když těmto lidem někde vyskočí okno s žádostí o vyplnění přihlašovacích údajů a změnu hesla třeba k Facebooku, které se tváří jako od Facebooku, tak oni to v mnoha případech vyplní. Tím pádem odevzdají své přihlašovací údaje útočníkům, ti hned změní heslo nebo třeba ID na Instagramu, a lidé už ho ani nedohledají. A nemohou to ani vrátit zpátky, protože podpora Facebooku, Instagramu a Whatsappu například v Irsku toto může řešit měsíce, pokud nejste známá osobnost.

Pak je další nejohroženější skupina, a ta může být překvapivá. Je to skupina mladých lidí od 15 do 25 let. Člověk se může divit proč tomu tak je, když tito lidé už vyrůstali s počítači. Ale tito lidé na internetu dělají všechno, žijí tam. Zatímco v 90. letech lidé utíkali do virtuálního světa odpočinout si, zahrát si hru, tak dnes je to naopak. Utíkají do reality, do přírody, protože v digitálu žijí a tráví většinu času. Z pohledu kyberbezpečnosti to znamená víc lidí v prostoru, víc komunikace, a tedy víc příležitostí ke zneužití. Jenže těmto mladým lidem je to jedno, a to je důvod, proč jsou také jednou z nejohroženějších skupin. Tato skupina je na druhou stranu celkem rezistentní proti jednoduchým například phishingovým utokům typu: ‚Posíláme Vám reklamní balíček zdarma, zaplaťte jen 60 Kč poštovné na tomto odkazu‘. Mladí lidé na takový odkaz nekliknou, zatímco důchodci už spíše ano.

Jak se vypořádat s bolestivou digitalizací? Klíčem je spolupráce státu a firem

Koronavirová krize odhalila v plné nahotě problémy, které má Česká republika s digitální transformací. Zároveň se však jedná o příležitost, jak se i s pomocí mimořádných evropských prostředků zaměřit na oblasti, kde Čechy nejvíc „tlačí digitální bota“.

Zůstaňme ještě u digitalizace. Ta je jednou z hlavních priorit Evropské unie. Už jste zmiňoval, že s pokročující digitalizací rostou také kybernetické hrozby. Jaké výzvy v oblasti kyberbezpečnosti budou podle vás v následujících letech klíčové?

Podle Světového ekonomického fóra jsou kybernetické útoky vedle globálního oteplování v top pěti hrozbách. Je fakt, že digitalizace se posouvá dál, nejde to zastavit. Dobře to řekl Elon Musk, který řekl, že už jsme v podstatě kyborgové, protože používáme věci, které rozšiřují naše schopnosti. Když se chtěl člověk kdysi dostat z místa A do místa B, třeba do Prahy a projet křižovatku u Bulhara, tak to bylo velmi složité. Měl papírovou mapu, kde si musel značit, kde má odbočit. Kdežto dneska uděláte pár kliknutí během několika vteřin a navigace vás tou cestou protáhne, a navíc vám řekne, kde je hodně aut a ušetří vám čas. Jsme tedy kyborgové a nechceme se toho vzdát. Já si nedovedu představit, že bychom tyto věci v dnešní uspěchané době nepoužívali.

Jedna z cest, jak pokročující digitalizaci zabezpečit, je vzdělat lidi, ale zároveň to nenechat jen na nich. Nutné je také zabezpečit hlavní infrastrukturu na straně poskytovatelů. To znamená na straně firem, jako jsou například Facebook, Instagram a další. Tyto platformy se musí proaktivně starat o to, jestli se na nich nevyskytují falešné účty, jestli nedochází ke krádežím identit, jestli někdo neposílá jejich jménem e-maily, jestli tam někdo nepíše fake news… To vše se dnes dá centrálně dohledávat. Tyto platformy dnes obhospodařují miliardy lidí, je to nejmocnější medium na planetě. Mají obrovskou moc a naštěstí se k tomu staví celkem zodpovědně.

Jejich regulace ze strany Evropské unie je dnes obrovské téma. Když slyším slovo regulace, tak mi hrůzou vstávají vlasy na hlavě, ale tyto regulace jsou naštěstí diskutované s příslušnými institucemi a samotnými platformami, a jsou pro dobrou věc. Platformy samy říkají: ‚Pojďte nás regulovat, pojďte nám říkat, co potřebujete pro vaše státy a lidi, co potřebujete pro bezpečnost‘.

Internetová revoluce je tady. Komise zveřejnila regulaci digitálních gigantů

Evropská komise představila dlouho očekávaný balíček dvou návrhů nařízení, které mají ambici změnit pravidla na internetu pro příští dekády.

Vyřezat Huawei ze sítě by stálo miliardy dolarů

Když zůstaneme u budoucích výzev, jednou z nich je také budování 5G sítí. Poměrně kontroverzním se stalo zapojení čínské firmy Huawei do této infrastruktury, z něhož mají obavy mnozí experti. Jak to vidíte Vy?

Budu úplně upřímný, je to obrovský průšvih. Představte si, že vám někdo dá zadarmo nebo velmi levně dům, vy v něm začnete bydlet, jsou v něm ty nejlepší technologie, vy je začnete používat a je to v pohodě. Vy si na to ale zvyknete, budete tam mít ty nejcitlivější dokumenty, fotky, celý váš život… A pak někdo přijde a sebere vám to. Nebo tam vejde, protože od toho domu má klíče a ty věci vám ukradne.

Já bych ještě pochopil, kdyby v 5G figurovala firma, která je v rámci kontinentu, v rámci EU. Ale zapojení Číny vůbec nechápu. Už ta myšlenka je naprostá utopie. Podívejte se, co vzniklo před několika lety v Číně, kde spustili pilotní provoz skóringového systému (systém sociálního kreditu – pozn. red.). Když Číňan přejde na červenou, tak dostane „záporný bod“ a až jich nasbírá víc, tak už třeba nebude moci poslat své děti do dobré školy, ale jen do té horší. V Číně nemůžete používat Facebook a nám známé aplikace. Mají své vlastní, aby je mohli kontrolovat. To je komunistické svinstvo, které možná někomu vyhovuje. Já to soudím jen ze svého vlastního pohledu a z pohledu člověka v Evropské unii. A tohle si tady teď dáváme do sítě.

Dávejte pozor, kdo vám buduje 5G sítě, apeluje Komise na členské státy

Evropská komise (EK) dnes vyzvala členské země Evropské unie, aby urychleně přijaly opatření k diverzifikaci dodavatelů zařízení pro telekomunikační sítě páté generace (5G).

Teď k Huawei. Proč se stalo, že je Huawei všude? Co je Huawei? Když se podíváte na sítě u telekomunikačních operátorů, tak GSM síť – což je 3G, LTE a další – to jsou prvky v síti, krabice, které tam visí a nějak fungují. Dřív byly baštou firem Ericsson a Nokia. Jenže tyto firmy jsou standardně fungující firmy. Platí daně, zaměstnávají lidi a nemají úplně na růžích ustláno. Kdežto v Číně, když máte firmu, která je státním zájmem, tak vám umí ulevit například na daních a vaše podnikání je o dost jednodušší. Huawei tedy s čínskou státní podporou vybudoval kolos, který není jen o sítích a o 5G modulech, ale je i o ‚blbém‘ modemu do notebooku. Huawei je firma známá tím, že dělá všechno od počítače, telefonu, modemového sticku až po 5G sítě, a u mobilních operátorů má dnes monopol.

Proč to mobilní operátoři dopustili? Protože se musí chovat tržně. Firmy jako Vodafone, O2, T-mobile a další jsou firmy za účelem vydělávání peněz, ony tady nejsou proto, abychom si mohli telefonovat a datovat pro radost. Bohužel. Samozřejmě že když pořídí infrastrukturu například o 20 až 50 procent levněji, tak je to pro ně výhodné a jsou konkurenceschopné. A navíc, jejich produkty jsou z pohledu Telco skutečně kvalitní.

Zabezpečování 5G sítí v některých státech pokulhává. Česko své povinnosti v oblasti 5G plní částečně

Země EU postupují odlišnou rychlostí v zabezpečení telekomunikačních sítí nové generace, a odchylují se tak od požadavků Evropské komise. Upozornil na to Evropský účetní dvůr.

Daří se tedy Číně zvyšovat v Evropě skrze technologie svůj vliv?

Jestli si myslíte, že Čína dokáže odposlouchávat vaše sms, Whatsapp nebo cokoliv, tak to úplně jednoduše nemůže. Je to poměrně složité a strašně rychle by se na to přišlo, a tu firmu by to celosvětově zničilo. Toto oni nedělají. Na druhou stranu mohou sledovat chování sítě. Jaký je tam provoz, jaký typ provozu v ní funguje, a na základě toho dokážou spoustu věcí analyzovat. 5G síť není jen o tom, že máte v telefonu rychlý internet. 5G síť je primárně o nízké odezvě, tzv. latenci. Dnes se montuje například do křižovatek a jiných zařízení. Co to znamená? Když budete mít od jedné firmy křižovatku, chytrý dům, větrání, dávkování chemie do vody nebo třeba řízení nemocničních přístrojů, tak pokud se objeví v jejich systému bezpečnostní chyba, anebo – a teď spekuluji – to budou chtít udělat záměrně, tak budou moci vypnout téměř celou zemi.

Jenže vyřezat Huawei ze sítě operátorů stojí miliardy dolarů. V Anglii, pokud si dobře vzpomínám, chtějí Huawei do roku 2027 kompletně vyřezat ze sítě. Kdyby o tom ale někdo přemýšlel na samém začátku, tak to až sem nemuselo dojít.

5G síť je určitě jedním ze způsobů, jak Čína posiluje svůj vliv. Všechno se digitalizuje, všichni se posouvají do sítě. Lidé dnes potřebují teplo, jídlo, zkrátka Maslowovu pyramidu, a pak potřebují spolu komunikovat. Cokoliv určené ke komunikaci je tedy strategickou výhodou státu. A podle mě je naprostá hloupost svěřit celou 5G síť Číně. Čína si to navíc ošetřila i mobilními telefony. Každý si nemůže dovolit nejnovější Iphone a spokojí se se zařízením s operačním systémem Android. Takové telefony mají téměř stejně krásný displej jako Iphone, ale jsou levnější, protože výroba je častokrát zadotovaná v různých formách státem, aby se dostaly na trh a mezi lidi. V tom vidím problém, musí to řešit vlády a státy.

Mohli by to ale řešit i jednotlivci. I člověk, který tolik nevydělává, se může snažit chovat zodpovědně a co nejmíň používat čínské výrobky. Samozřejmě výrobky z Číny jsou všude, lidé by se o tom ale mohli snažit víc přemýšlet. K tomu nicméně 90 procent obyvatelstva, kterému jde o peníze a má těžký život, nedonutíte. Pokud mají lidé možnost mít telefon s krásným displejem a dobrým fotoaparátem za 3 500 korun, tak si ho prostě pořídí.

Staré mobily se často hromadí v domácnostech, jejich sběr přitom pomáhá přírodě i potřebným

Co se starým a nepotřebným mobilním telefonem, který v sobě skrývá nebezpečné látky i vzácné kovy a citlivá data? Pomoci může český neziskový projekt Remobil a další české iniciativy, které mají nejen ekologický, ale také společenský rozměr.

Rozhovor vznikl v rámci spolupráce s pražskou kanceláří Hanns-Seidel-Stiftung.