Trendy české evropské politiky: Studie elit evropské politiky

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

Téměř deset let od přistoupení České republiky do Evropské unie si česká evropská politika zachovává řadu zvláštností. Politické debatě dominuje spor mezi euroskeptiky a eurooptimisty či eurorealisty a eurofily. Čeští eurorealisté operují s důmyslným systémem hesel a idejí vycházejícím částečně z myšlenek hlavního symbolu české evropské politiky, Václava Klause, a částečně z euroskepticismu britských konzervativců. Na druhou stranu eurooptimisté nenabízejí koherentní pozitivní stanovisko.

Strany hlásící se k prointegrační evropské politice nedokáží rozbít tuto ideologizovanou argumentaci. Soustředí se na opakování nepropracovaných antitezí vůči euroskeptickému argumentáři zaobalených do mantry nezbytné příslušnosti k evropskému jádru. V samotné politické debatě pak ze strany eurooptimistů rezonují především otázky nekompetentnosti jednotlivců zodpovědných za realizaci evropské politiky, špatné koordinace a rozporů ve vládě nebo mezi jednotlivými ústavními činiteli.

Z politické debaty lze nabýt dojmu, že uvažování o české evropské politice se příliš nezměnilo od 90. let, kdy byl formulován cíl „návratu do Evropy“ jakožto civilizační a geopolitické volby. Na jednu stranu slyšíme zpochybňování významu či kvality tohoto rozhodnutí, z druhého tábora je akcentována jeho nedokončenost a trvající příslušnost k periférii. V paměti pak zůstanou především milníky, ve kterých se konfrontace vyostřila, jako byly obstrukce při podepisování Lisabonské smlouvy nebo odmítnutí Fiskálního kompaktu.

Z takto zarámované veřejné debaty vychází nakonec vítězně euroskeptici. Česká veřejnost je dlouhodobě v rámci EU jednou z nejméně důvěřivých vůči myšlence evropského sjednocování. Avšak nejen politická rovina českého uvažování o EU je důležitá. Za téměř deset let členství došlo v ČR k vytvoření skupiny úředníků, novinářů, zástupců soukromých i veřejných organizovaných zájmů a akademiků či expertů, kteří se pohybují v evropských záležitostech anebo mají podrobný vhled do některých sektorových agend. Jejich přemýšlení nad českou evropskou politikou probíhá do značné míry paralelně s primitivně ideologizovanou politickou diskusí a bez výraznějších interakcí s ní. Úkolem této části elit české evropské politiky není vytvářet novou „grand strategy“, ale rozumět povaze systému, ve kterém se ČR pohybuje.

Z dnešní reality tedy dokážeme jen stěží vyčíst český názor na evropskou integraci, který by propojoval politikou debatu s technickou, úřednickou a sektorovou rovinou. Vláda Petra Nečase představila koncepční dokument k evropské politice, k jehož vypracování se zavázala v programovém prohlášení, teprve několik týdnů před svým pádem ( a několik měsíců po odchodu Václava Klause z prezidentského úřadu ). Strategie působení ČR v EU byla navíc v odborných kruzích přijata ambivalentně. Spokojenost panovala nad skutečností, že dokument konečně vznikl, kritizována byla však jeho vágnost.

Politická reakce ze strany eurooptimistické opozice slyšet prakticky nebyla. Nevíme, jaké trendy hýbou českou evropskou politikou. A právě tento nedostatek nás motivoval k realizaci výzkumu Trendy české evropské politiky: Studie elit evropské politiky. Jsme totiž přesvědčeni, že znalost názorů a přesvědčení těch, kteří evropskou politiku ovlivňují nebo ji přímo realizují, nám osvětlí nejen, jak ČR nad evropskou politikou dnes přemýšlí, ale také jaká bude česká politika vůči EU v budoucnu.

Realizace projektu zahrnovala období od dubna do listopadu 2013. Od dubna do června byl sestavován vzorek oslovených, shromažďovány kontakty, a především formulovány otázky. V červenci a srpnu byly získávány odpovědi. Září bylo věnováno analýze odpovědí a přípravě studie, která byla společně s webovou prezentací představena v říjnu. V listopadu byla publikována doplňující kvalitativní studie.

Pokračování textu najdete na stránkách Asociace pro mezinárodní otázky.