Tajemství českého úspěchu v EU?!

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

Evropské hodnoty (logo do analýz)

Může být Česká republika v EU úspěšnější? Můžeme lépe využít možností, které nám členství v Unii nabízí? Můžeme se dokonce zařadit mezi ty státy, které mají klíčové slovo při každodenním rozhodování a určování dalšího směřování evropské integrace? Rozhodně ano! Publikace, která vznikla ve spolupráci Evropských hodnot a Konrad Adenauer Stiftung přináší reflexe, analýzy a konkrétní doporučení předních odborníků na fungování EU, kteří odkrývají, v čem spočívá tajemství úspěchu České republiky v Evropské unii.

Úvod: Hledání klíče k úspěchu České republiky v EU

Může být Česká republika v Evropské unii úspěšnější? Můžeme lépe využít možností, které nám členství v Unii nabízí? Můžeme se dokonce zařadit mezi ty státy, které mají klíčové slovo při každodenním rozhodování a určování dalšího směřování evropské integrace?

Rozhodně ano. To, zda budeme vnímat naše členství v eu jako nutné zlo, nebo naopak jako příležitost k posilování našeho vlivu v Evropě a ve světě, záleží jen na nás. Na nás samotných záleží, zda budeme mít v Unii úspěch. Jinými slovy, zda budeme s to maximalizovat náš vliv v evropských institucích a díky tomu přispět k přijímání takových rozhodnutí a legislativy, která budou co nejlépe odpovídat zájmům České republiky a posilovat tak její prosperitu, bezpečnost a svobodu. Je nepopíratelné, že velikost a hospodářská síla jednotlivých států hrají a nadále budou hrát významnou roli, ale zkušenost ukazuje, že často jde mnohem více o to, jak je ten který členský stát aktivní, iniciativní a schopný získat ostatní na svou stranu a na konci být součástí vítězné koalice.

Po sedmi letech členství čr v eu je zřejmé, že sami nejsme se svým výkonem v Unii tak úplně spokojeni, na což poukazují nejen odborníci z akademické, soukromé a státní sféry, ale i političtí představitelé. Ještě kritičtější jsou pozorovatelé v zahraničí, kteří nezřídka naši zemi charakterizují jako hráče, který sám sice často přesně neví, co chce, ale možná o to hlasitěji se stavívá do opozice. Není samozřejmě nic špatného na tom vyslovovat nesouhlas, pokud vychází z našich důležitých zájmů, problém je ale v tom, že tyto zájmy často nedokážeme pojmenovat a stáváme se tak mnohdy zcela zbytečně nesrozumitelným, nevypočitatelným a tudíž nedůvěryhodným spoluhráčem.

Větších či menších příkladů takového nesrozumitelného jednání, kterým jsme se sice zviditelnili, nic zásadního nezískali, ale zato přišli o část  ůvěryhodnosti, je celá řada. Nejviditelnějším příkladem byl jednoznačně pád vlády v době, kdy naše země předsedala Radě Evropské unie v prvním pololetí 2009. Celá situace tehdy ukázala na nezralost všech zúčastněných aktérů, kteří vlastní krátkodobý politický zisk povýšili nad zájmy státu, případně nepovažovali za nutné hledat s opozicí konsensus na základních otázkách našeho působení v eu. U politických představitelů se projevila absence pochopení základních principů evropské politiky a nezodpovědnost vůči dlouhodobým snahám naší země v Unii.

Dalším příkladem nesrozumitelnosti a nevypočitatelnosti České republiky v očích našich partnerů bylo vznesení dodatečných podmínek prezidentem Václavem Klausem před dokončením ratifikačního procesu Lisabonské smlouvy v čr. Vzhledem k tomu, že v té době už všech šestadvacet ostatních států ratifi kaci nelehce vznikajícího dokumentu dokončilo, náš postoj představoval jednoznačnou komplikaci pro společnou snahu. Problém přitom nespočíval v tom, že bychom od počátku neměli nárok na požadavky či výjimky z pravidel, které bychom z nejrůznějších důvodů považovali za opodstatněná a za které jsme se dosud jednoznačně stavěli (což se však v případě Lisabonské smlouvy nestalo). Ale po měsících vyjednávání, následném podpisu smlouvy a téměř dvou letech probíhajícího ratifikačního procesu, včetně posvěcení smlouvy naším parlamentem, byl postoj prezidenta republiky považován za záměrný naschvál.

Nejde však jen o to, jak je čr vnímána svými partnery v Unii. Konkrétní negativní dopady naší nejasné a mnohdy nesrozumitelné evropské politiky, které chybí jednoznačná koncepce, můžeme pozorovat i doma. „Příkladnou“ je naše neschopnost účinně a smysluplně nastavit a následně využívat čerpání miliardových evropských fondů, což bolestivě pociťují české obce, podnikatelé i mnozí další.

To jsou jen příklady skutečností, které Českou republiku zcela zbytečně připravují o vliv a zavírají dveře úspěchu v evropské politice. Naše země by přitom s ohledem na svou geografi ckou polohu, strukturu ekonomiky a historickou zkušenost mohla hrát ústřední roli v unijním rozhodování a být dokonce jedním z klíčových hráčů. Nevyužíváním všech možností členství v eu a zejména potenciálu České republiky však dlouhodobě podvazujeme rozvoj českého průmyslu, společnosti a celé země.

Refl exe této situace probíhá na akademické půdě, na fórech nevládních organizací a ke snahám ji řešit dochází na úrovni státní správy.  Nejdůležitějším úsilím je příprava Koncepce působení čr v eu Sekcí pro evropské záležitosti Úřadu vlády, který k této problematice uspořádal i celodenní konferenci v lednu 2011. Konání dalších akcí, expertních setkání a konferencí k evropským záležitostem je potřeba hodnotit mimořádně pozitivně. Již samotný fakt, že Programové prohlášení Vlády čr ze 4. srpna 2010 se zavazuje k vypracování Koncepce působení čr v eu a stručně nastiňuje i základní české priority, je velmi nadějný.

Současně na Ministerstvu zahraničních věcí vznikla nová koncepce zahraniční politiky čr, která taktéž obsahuje část věnovanou evropským záležitostem. Relevantní je v této souvislosti i Rámec strategie konkurenceschopnosti prezentovaný v dubnu 2011 Národní ekonomickou radou vlády jako základ vznikající Strategie konkurenceschopnosti čr, na které pracuje Ministerstvo průmyslu a obchodu. Příprava těchto zásadních dokumentů na úrovni státní správy a potřeba jejich vzájemné provázanosti a slučitelnosti představuje rovněž příležitost pro nevládní sektor, aby do této diskuse vnesl vlastní příspěvky a pokusil se ji zároveň přiblížit širší veřejnosti.

Toto je pouze část textu. Celou publikaci si můžete stáhnout zde.