Přistoupení k fiskálnímu paktu je správné, jeho obsah ale problémy nevyřeší

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

fiskální pakt; zdroj: Rada EU

Domníváme se, že je nutno přistoupit k fiskálnímu paktu, neboť tím podle našeho názoru vyjadřujeme svoji vůli zapojit se do evropské integrace. Pokud jsme vstoupili do EU, pak je prohlubování této integrace nevyhnutelné. Jsme proto názoru, že prostě nelze být součástí EU a současně být mimo ni.

Postoj k jednotlivým požadavkům fiskálního paktu je ovšem kritický. Lze jistě souhlasit s požadavkem, aby hospodaření jednotlivých států směřovalo k vyrovnanému rozpočtu.

Pokud však zůstaneme ve svých úvahách v obecně politické rovině problému, pak vzniká řada pochybností o účelnosti takového postupu. Lze skutečně pro všechny státy požadovat stejná pravidla – s vědomím toho, že mají úplně jiné výchozí podmínky, mají jiné přírodní podmínky, mají zcela jiné a odlišné sociální systémy atd. prostě rozdílnost podmínek je takového rozsahu, že stejná řešení nejsou, podle mého názoru, možná.

Byrokratický postoj EU

Snad někdy ve vzdálené budoucnosti, ale nikoli v příštích pěti či deseti letech. Je proto řešením požadovat „trestání“ jednotlivých zemí žalobami před Soudním dvorem EU či dokonce pokutami apod.? K čemu takový vývoj v jednotlivých zemích povede? K ještě většímu zájmu o EU nebo naopak? 

Tady sotva můžeme souhlasit, protože takové požadavky nemůžeme považovat za nic jiného než za zcela byrokratický postoj aparátu EU, který nepřihlíží ke zvláštnostem jednotlivých zemí EU, k jejich rozdílným podmínkám. Znamená to snad, že požadavky aparátu EU, který bude měřit velikost deficitu státních rozpočtů jednotlivých zemí – a to je strukturálních deficitů, což je sama o sobě problematická veličina – jsou povyšovány nad vůli vyjádřenou ve svobodných volbách v jednotlivých zemích?

Vůle voličů v jednotlivých zemích, které dávají legitimitu k hospodářské politice těchto zemí, není důležitá, a proto ji musíme prostřednictvím aparátu EU korigovat? Nad takovým otázkami nutně musíme přemýšlet a v takové chvíli máme velké pochybnosti nad tím, zda tento postup vyjadřuje zájem občanů resp. voličů.

Nerealistická opatření

Navíc navrhované limity pro velikost deficitů státních rozpočtů resp. pro velikost státního dluhu ve vztahu k HDP sotva odrážejí realitu současnosti. Skutečně si někdo myslí, že ty státy, které již dávno překročily poměrem svého dluhu k HDP úroveň 100% nebo se k ní blíží, budou provádět restriktivní politiku v současné době a tak dále zhoršovat dopady současné krize na své obyvatelstvo resp. na voliče? Já o tom mám pochybnosti. Z tohoto hlediska považuji taková opatření za nerealistická. A jsem přesvědčen, že stejně nevyřeší zadluženost zemí např. evropského jihu.

Kromě toho, domnívám se, že podobná opatření jsou vynucena stavem současné ekonomiky, která je založena z velké části na dluhovém financování a to včetně financování spotřeby obyvatelstva atd. Takový systém jako celek považuji – jak nakonec o tom svědčí i současná vleklá krize – za dále neživotaschopný, který bude muset být změněn resp. podstatně korigován.

Autor je makroekonom Českomoravské konfederace odborových svazů.