EURACTIV logo

#jasnovEU – díl 11: Jak se Cimrmanův národ v Unii (ne)ztratil

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

Autor: Adéla Denková | EURACTIV.cz

27-04-2018

Rysy českých vyjednavačů v EU jsou strhané. (© WikimediaCommons.org / Stanislav Jelen)

Češi v EU nikdy nic nedokázali. Nebo možná trochu. Nebo možná – co bychom vlastně dokázali mimo EU?

Seriál #jasnovEU vážně i nevážně osvětluje některá sporná témata spojená s EU. Inspiraci čerpá na sociálních sítích.

My Češi jsme v lecčems nejlepší. Alespoň pokud jde o pivo, holky, superobří slalom, komentování fotbalu a hokeje, vyslovování „ř“ nebo vymýšlení vtipů o Slovácích. Anebo vymýšlení národních hrdinů.

Jen v té zatrolené Unii se nám nedaří. Náš hlas tam není slyšet a že by se nám někdy podařilo něco prosadit, tak to už vůbec.

Nebo že by přece? Schválně, jestli se třeba něco povedlo za poslední měsíc.

Možná.

Aneb jak to shrnul bývalý ministr zemědělství:

Do Bruselu nejezdí jen ministři, ale daleko častěji i specializovaní odborníci z jednotlivých oddělení a odborů na konkrétních ministerstvech, která odpovídají za tu či onu oblast. Na Radě pak mohou věci do finále dotahovat i jejich náměstci. Jako třeba u velkého energetického balíčku, který se v institucích EU projednával celý minulý rok a teď se blíží do finále.

ČR tak byla aktivní například při projednávání důležité směrnice o energetické účinnosti, která tlačí na úspory energie. „Česko vyjednalo velmi dobré podmínky a umožnilo dosažení evropského kompromisu,“ píše ve svém tweetu z loňského června velvyslanec Jaroslav Zajíček, který Česko reprezentuje ve výboru stálých zástupců COREPER I.

Proto je docela škoda, že nehotová vláda Andreje Babiše odstranila z ministerstva průmyslu zrovna náměstkyni pro energetiku Lenku Kovačovskou (na fotografii), která se na aktivním přístupu ČR k energetické politice EU významně podílela.

Ale jedeme dál. Na přebití hořké příchuti si dejme tři rychlé příklady toho, co se v EU v posledních měsících povedlo a ČR na tom měla svůj podíl.

Všechno z Prahy samozřejmě zařídit nejde. Někteří Češi tak dokonce dlouhodobě pracují v srdci samotné Říše zla. A často to ani nejsou takové zrůdy, jaké byste si představovali. Pár desítek z nich v aktuálním seriálu představuje server Info.cz.

Třeba taková eurokomisařka Věra Jourová zasedá v Evropské komisi a nemá ošklivější a méně pohodlnou židli než třeba Günther Oettinger ze sousedního a několikanásobně většího Německa. A například Maroš Šefčovič ze sousedního a ještě menšího Slovenska má v Komisi křeslo místopředsedy pro energetickou unii, který koordinuje práci hned několika komisařů z příbuzných oborů, jako je energetika, ochrana životního prostředí nebo doprava.

Málokterá Češka by asi měla příležitost vyjednávat s americkou administrativou o tom, jak jsou za oceánem chráněna osobní data Evropanů, nebo možnost vyptávat se Facebooku, jak chrání údaje svých uživatelů. Jourová to udělala.

Nebo europoslanci. Jen namátkou: Pavel Telička (nes., zvolen za ANO) je místopředseda Evropského parlamentu, Pavel Svoboda (KDU-ČSL) je předseda výboru pro právní záležitosti, Jan Zahradil (ODS) zase šéfuje evropské straně Aliance konzervativců a reformistů v Evropě (ACRE). A spousta českých europoslanců řeší důležité evropské otázky.

Miroslav Poche (ČSSD) je zpravodajem zmíněné směrnice o energetické účinnosti, o které v současné době jedná se zástupci členských zemí.

Evžen Tošenovský (ODS) zase provádí Parlamentem nařízení, které má posílit evropské sdružení regulátorů v oblasti telekomunikace.

Nebo si třeba připomeňme, jak byla spousta českých europoslanců aktivní při projednávání a úpravách proklínané zbraňové směrnice.

Abychom to neprodlužovali, dá se to říct úplně jednoduše: „Nikdy v moderní historii jsme neměli takovou páku na silnější země. Ať už při dělání politiky v samotné Unii, nebo prostřednictvím unijního kolosu při vyjednávání s USA, Čínou nebo Japonskem.“

A nejsme zase tak špatný, jak si myslíme. Tak si toho važme.

Témata