Jak pracovali čeští europoslanci v uplynulém období?

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

Evropské hodnoty (logo do analýz)

Tato studie se zabývá systematickým hodnocením práce českých europoslanců za období od posledních voleb. Konkrétně tedy od počátku sedmého funkčního období až do posledního plenárního zasedání před začátkem pracování této studie (červenec 2009–červenec 2013). Navazuje na obdobné odborné práce z jiných států EU a snaží se přinést relevantní argumenty pro rozhodování ve volbách do Evropského parlamentu (EP) v květnu 2014. Nutnost podrobněji sledovat práci europoslanců je úzce svázána se zvyšujícími se pravomocemi EP.

Studie pracuje s osmi kvantitativními indikátory činnosti poslanců EP. Jedná se o docházku na plenární zasedání a účast na jmenovitých hlasováních. Dále jsou to počty zpráv předložených zpravodajem, stanovisek (k legislativním návrhům) předložených navrhovatelem, pozměňovacích návrhů, parlamentních otázek (směřovaných na Radu a Komisi), písemných prohlášení, návrhů usnesení, o nichž se hlasuje na plenárním zasedání, a nakonec o počty vystoupení na plenárním zasedání. Tato data jsou následovně zpracována do tabulek a žebříčků, aby poslanci mohli být snadno porovnáni mezi sebou navzájem. Druhým srovnáním je vztažení výsledků českých europoslanců jako celku na kontrolní skupiny – například průměrné hodnoty daných indikátorů pro postkomunistické státy EU nebo původní EU – 15.

Výsledky ukazují, že jednotliví čeští europoslanci se ve své pracovní aktivitě na půdě EP výrazně liší. Od velmi aktivních europoslanců, kteří snesou srovnání i s poslanci EU – 15, až po ty, kteří v oblastech vyžadujících větší osobní iniciativu zcela zaostávají a jejich práce se nejeví jako dostatečná. To představuje výrazný argument pro výběr nových kandidátů v příštím roce. Další významné zjištění je, že průměrné hodnoty pro české europoslance se zpravidla nacházejí  od průměry kontrolních skupin, což ještě podtrhává nutnost věnovat v nadcházející předvolební kampani pozornost i otázce pracovní aktivity českých europoslanců, zvláště u těch kandidátů, kteří usilují o znovuzvolení.

Shrnutí

Tato studie se zabývá hodnocením pracovní činnosti českých zástupců v  Evropském parlamentu (EP). Obsahuje v sobě přehledně zpracované celkové indikátory pracovní činnosti českých europoslanců jako skupiny, i přehled jejich individuálních medailonků s příslušnými daty. Umožňuje tak rychlé porovnání jejich výkonnosti s dalšími evropskými kolegy a zhodnocení jejich práce.

EP je jedinou občany přímo volenou institucí Evropské unie (EU). Poslanci jsou do EP voleni každých pět let. Příští volby do EP se budou v ČR konat 23. a 24. května 2014. V následujícím období bude počet europoslanců činit celkem 751, na Českou republiku připadne 21 křesel. Volba probíhá v rámci jednoho olebního obvodu zahrnujícím celou ČR. Čeští europoslanci zasedají a pracují v rámci nadnárodních politických skupin, tzv. frakcí. Největšími frakcemi EP jsou tředo – pravicová Skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a středo – levicová Skupina progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu.

Hlavní činnost poslanců tvoří práce ve výborech a na plenárním zasedání. Stálé výbory EP (v současnosti jich je 20) se zaměřují na různé specifické oblasti a umožňují tak efektivnější zpracování rozsáhlé agendy. V rámci výborů jsou zpracovávány legislativní návrhy přicházející od Evropské komise a Rady.  Plenární zasedání navazuje jak na práci v rámci výborů, tak i na činnost v rámci politických skupin a tvoří vrchol práce europoslanců. Odehrávají se jednou za měsíc – s výjimkou srpna – ve Štrasburku a šestkrát za rok se pak europoslanci schází také v Bruselu. Přes mnohé diskuze ohledně efektivity si parlament drží sídla na dvou poměrně vzdálených místech.

Zkoumat činnost europoslanců je důležité kvůli známé otázce demokratického deficitu EU. V odborné literatuře jsou volby do EP často považovány za druhořadé národní volby, to znamená, že nemají evropský charakter: jde v nich spíše o domácí polická témata a národní politický kontext než o klíčové otázky evropské integrace. To se projevuje konkrétně například tím, že ve volbách do EP voliči hlasují proti stranám tvořícím vládu na národní úrovni, tzv. „protestní hlasování“ uprostřed funkčního období národního kabinetu. Z toho vyplývá, že pro jednotlivé europoslance není tak důležité, jak pracují a reprezentují, protože pro jejich znovuzvolení to může mít jen omezený význam.

Proti těmto nepříznivým okolnostem stojí důležitý faktor kontinuálně se  vyšujících pravomocí EP už od prvních přímých voleb v roce 1979. Dnes je EP neopomenutelným aktérem legislativního procesu EU s výrazným působením v oblasti na rozpočet i zahraniční politiky. Evropská legislativa má dnes vliv na značnou část národních zákonů, a tak z těchto důvodů je nutné věnovat fungování EP patřičnou pozornost a zabývat se hodnocením činnosti českých europoslanců i jednotlivě.

Trend sledování práce europoslanců se v médiích i odborné literatuře začal výrazněji objevovat napříč EU po roce 2009. To se pochopitelně setkalo s nevůlí u europoslanců se slabou docházkou na plenární zasedání či slabých v jiných indikátorech „výkonu“. Ti proto často útočili na metodologickou stránku daných článků. Tato obsáhlá studie českých europoslanců si díky své orientaci na kvantifikovatelná data klade za cíl přinést relevantní informace pro výběr kandidátů ve volbách do EP v květnu 2014.

V rámci této studie je pracovní činnost europoslanců měřena pomocí osmi indikátorů, které byly sledovány od počátku sedmého funkčního období až do posledního plenárního zasedání před začátkem zpracování této studie (14. 07. 2009–14. 07. 2013). Jedná se o docházku na plenární zasedání a účast na jmenovitých hlasováních, obojí vyjádřené v procentech. Dále se jedná o počty zpráv předložených zpravodajem, stanovisek (k legislativním návrhům) předložených navrhovatelem, pozměňovacích návrhů, parlamentních otázek (směřovaných na Radu a Komisi), písemných prohlášení, návrhů usnesení, o nichž se hlasuje na plenárním zasedání, a nakonec o počty vystoupení na plenárním zasedání. Tato data jsou následovně zpracována do žebříčků, aby poslanci mohli být snadno porovnáni mezi sebou navzájem. Další podstatné srovnání je vztaženo na tzv. kontrolní skupiny. Těmito skupinami jsou: 1) průměr za staré členské státy, 2) post – komunistické členské státy a 3) podobně velké státy. Smyslem je zařadit české europoslance do kontextu jejich kolegů. A je nutné podotknout, že srovnání pro většinu z nich nevyznívá v souhrnu indikátorů příliš příznivě, byť mohou například v jednom indikátoru vyčnívat.

Pokud bychom brali v úvahu docházku, zde se nemusí jevit situace příliš negativně, průměrná docházka českého europoslance je 89,97%, což je lepší údaj než například Maďarska (85,2%), ale konkrétně Miroslav Ouzký má pouze 72,94% (na opačném pólu stojí Pavel Poc s 99,54%). S docházkou je svázána účast na jmenovitých hlasováních, obojí však nevyžaduje od europoslanců přílišnou osobní aktivitu. U indikátorů s vyššími nároky na iniciativu europoslance situace značně kolísá – například u zpráv předložených zpravodajem byla nejlepší Zuzana Roithová (9), přičemž naproti  tomu sedm českých europoslanců za sledované období nevypracovalo ani jednu zprávu v roli zpravodaje. Analogická situace je v případě stanovisek – Oldřich Vlasák vypracoval deset stanovisek, naopak sedm jeho českých kolegů ani jedno. Celkově vzato průměrný český europoslanec zpracoval 1,77 stanoviska, zatímco kolegové ze starých členských států EU 2,14.

U písemných prohlášení je situace obdobná. V porovnání s průměrem za postkomunistické členské státy EU (EU-10), je zjevné, že průměrný český europoslanec (0,55) má nižší výkonnost, pokud jde o písemná prohlášení, než je průměr EU-10 (1,19). V porovnání se starými členskými státy EU (1,16) vidíme, že počet písemných prohlášení vypracovaných průměrným českým europoslancem je asi o polovinu nižší než v případě průměrného europoslance ze zemí EU-15.

Dalším sledovaným indikátorem je počet návrhů usnesení, které byly europoslancem podepsány. Nejvíce návrhů usnesení mezi českými europoslanci zpracovala Zuzana Roithová (106), druhý byl Libor Rouček (38) a třetí Jan Zahradil (35). Nejhorší v tomto ohledu byl Vojtěch Mynář (1), Ivo Strejček (1) a Robert Dušek (0).

Zajímavým indikátorem z hlediska demokratického fungování EU zahrnutým do  studie jsou parlamentní otázky, udávající počet europoslancem předložených písemných otázek Evropské komisi, Radě ministrů či ostatním orgánům a institucím EU. Nejlépe si v této oblasti vedl Jan Březina se 79 otázkami, následovaný Zuzanou Roithovou (53) a Pavlem Pocem (52). Naopak na druhé straně žebříčku se objevují Vladimír Remek (1), Zuzana Brzobohatá a Vojtěch Mynář, kteří nepředložili ani jednu otázku. Nicméně srovnáme-li tyto údaje jak s průměrem EU-15 (92,79), tak i postkomunistickými státy (38,31) je český průměr 14,82 poměrně tristní.

Pro detailní výsledky všech indikátorů je třeba se obrátit na vlastní studii. Obecně vzato v porovnání s průměrem indikátorů za staré členské státy EU platí, že je český průměr nižší než průměr zemí EU-15. Mezi samotnými českými europoslanci panují výrazné rozdíly, od těch, kteří jsou nadprůměrní ve většině indikátorů (např. Zuzana Roithová) až po ty, jejichž činnost v EP měřená indikátory se nezdá být dostatečná. Tento závěr by měl být významným vodítkem pro volby v roce 2014.

Pokračování analýzy najdete na stránkách think-tanku Evropské hodnoty.