Evropská unie se společně zadluží. Co z toho vyplývá pro Česko?

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

© EPA

Společný dluh Evropské unie. Před měsíci to byla revoluční myšlenka, kterou jako první začala prosazovat koronavirem zasažená Itálie. Dnes je to realita.

Lídři zemí EU se po pětidenním jednání konečně dohodli na novém evropském rozpočtu a fondu obnovy. Ten má unijním ekonomikám pomoci zvládnout ekonomickou krizi způsobenou pandemií koronaviru.

Fond obnovy bude financovaný z půjčky, pro kterou si Evropská komise jménem členských států půjde na finanční trhy. Úvěr ve výši 750 miliard eur pak naporcuje mezi jednotlivé země a do dohodnutých prioritních oblastí.

Za úvěr bude EU ručit víceletým finančním rámcem, tedy svým dlouhodobým rozpočtem pro období 2021-2027 v hodnotě 1,074 miliardy eur. Drtivou většinu této částky tvoří příspěvky členských států ve výši zhruba 1 % hrubého národního produktu (HDP).

„Základ je, že Česká republika se nezadlužuje a Česká republika nebude ručit za úvěry jiných zemí,“ prohlásil Babiš ve snaze vyvrátit dezinformace týkající se společného evropského dluhu.

Česko totiž bude ručit pouze svým příspěvkem do rozpočtu EU. Ten je, a v následující dekádě také bude, menší než částka, kterou Česko z evropského rozpočtu získává. Společný evropský dluh by tak pro naši zemi neměl představovat žádné riziko.

Co dohoda přinese Česku?

Lídři EU se shodli na tom, že EU bude mít v následujícím rozpočtovém období 2021-2027 k dispozici rozpočet ve výší 1,074 bilionu eur. K tomu přibude dalších 750 miliard eur, které si EU vypůjčí na finančních trzích.

Česko z obří sumy 1,8 bilionu eur získá 35,7 miliardy eur (964 miliard korun). Pro srovnání – v současném víceletém rozpočtu 2014-2020 má k dispozici o 101,55 miliardy korun méně. Oproti současnému končícímu období si tedy polepší. Na rozdílu se podepsal i „dárek“ v hodnotě 42 miliard korun, který se Česku podařil vyjednat nad rámec stanovených kritérii pro rozdělení fondu.

Dalším českým úspěchem je zajištění flexibility. Česko si bude moci jako jediná země EU přesouvat prostředky mezi fondy až do výše 25 %. Bude tak mít mnohem volnější ruku při rozhodování o tom, do jakých oblastí peníze z evropského rozpočtu investuje. Ostatní země přitom budou mít pouze 20% flexibilitu.

Česko může být částečně spokojené také s úpravou alokačních kritérií. Zatímco původní návrh Komise počítal s rozdělením fondu obnovy na základě míry nezaměstnanosti v letech 2015-2019 a výše HDP, lídři potvrdili pozdější návrh, který tato pro Česko nevýhodná kritéria mění. Fond obnovy se podle dohody rozdělí na dvě části – 70 % peněz se rozdělí v letech 2021-2022 na základě kritéria nezaměstnanosti a HDP. V roce 2023 se kritérium změní a zbývajících 30 % se naporcuje podle propadu HDP v roce 2020.

Do roku 2023 by měly členské státy rozhodnout o tom, kam konkrétně peníze z fondu obnovy půjdou. Finance se budou dle dohody vyplácet do konce roku 2026.

Co se nepovedlo

Česko na summitu uspělo, ale rozhodně ne ve všech oblastech. Premiér Babiš je například velkým kritikem tzv. rabatů, tedy slev na příspěvcích do rozpočtu EU. Rabaty jsou v podstatě kompenzace pro státy, které by vzhledem ke svému bohatství platily do rozpočtu EU neúměrně více tomu, kolik by z něj ve výsledku čerpaly. Jedná se o Německo, Nizozemsko, Rakousko, Švédsko a Dánsko – tedy o tzv. šetřivé státy (bruselskou hantýrkou Frugals) plus Německo.

Babiš již před koronavirovou krizí prosazoval, aby EU slevy na příspěvcích zrušila, a tím ušetřila peníze. To se však bohatým státům nelíbilo. A nelíbilo se jim to natolik, že si prosadily nejenom jejich pokračování, ale dokonce i navýšení.

V dohodě zůstal také velký důraz na evropskou klimatickou politiku. Minimálně 30 % celého rozpočtu chtějí lídři EU vynaložit v souladu s klimatickými závazky EU. Česku se takové omezení již odpočátku nezamlouvalo, ale nedokázalo na tom nic změnit.

Dalším sporným bodem jsou nové zdroje rozpočtu, tedy jakési celoevropské daně. Právě z nich chce EU svůj dluh ve výši 750 miliard eur splácet. Česko dlouhodobě bojovalo proti novým zdrojům, nakonec si ale v dohodě našly své místo. Konkrétně se lídři dohodli na tom, že od 1. ledna 2021 začne v EU platit daň z nerecyklovaného plastového odpadu. Vyzvali také Komisi k tomu, aby počátkem roku 2021 navrhla mechanismus uhlíkového vyrovnávání na hranicích a digitální daň. Zatímco uhlíkový mechanismus se bude uplatňovat při obchodování s třetími zeměmi, digitální daň by měla dopadnout na digitální giganty, jako je Facebook či Google.

Komise má od lídrů EU za úkol také revidovat evropský systém obchodování s emisními povolenkami. Dohoda dále otevírá cestu k ustanovení dalších vlastních zdrojů rozpočtu, jakými je třeba daň z finančních transakcí. Již ale nespecifikuje, kdy by měla Komise předložit konkrétní návrhy.

Pro mnohé je zklamáním také méně ambiciózní rozpočet programu Horizon Europe, který podporuje evropskou vědu a výzkum. Původně chtěla Komise zajistit programu financování ve výši 80,9 miliardy eur z víceletého finančního rámce a k tomu přihodit dalších 13,6 miliardy eur z fondu obnovy. Věda a výzkum nakonec získá 75,9 miliardy eur z rámce a jen 5 miliard eur z nového fondu. Premiéru Babišovi však tento škrt nevadí, Česko se totiž dosud nenaučilo tento program řádně využívat. Což je velká škoda.

Další škrty by Česko mohly také mrzet – konkrétně se jedná o Fond spravedlivé transformace, který má pomoci uhelným regionům proměnit ekonomiku. Původně měl mít rozpočet 7,5 miliardy eur, po koronavirové krizi jej chtěla Komise přifouknout na 40 miliard eur a ve finále z něj bude fond s rozpočtem 17,5 miliardy eur. Ani tento škrt Babišovi nevadí. Jedná se totiž o nový fond, pro který budou platit nová pravidla čerpání. Český premiér proto raději sází na již prověřené známé fondy, kterému umožňují využívat peníze flexibilněji.

Solidární Babiš

Dohoda lídrů EU je pro Česko vítězství, ale i tak trochu porážkou. Andrej Babiš totiž původně o žádný fond obnovy a o žádný společný evropský dluh nestál. Podle Babiše jsme na jeho vznik kývli jen kvůli tomu, že jsme chtěli vyjádřit svou solidaritu a pomoci ostatním členským zemím.