Diktát Bruselu? Naopak, moc ve svých rukou drží státy. Čím dál pevněji

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodnovat s názorem redakce EurActiv.cz

© Shutterstock

Kritici EU namítají, že je třeba vrátit se k suverénním státům a omezit silnou Evropskou komisi. O Evropanech prý namísto vlád rozhodují nevolení bruselští byrokraté. Opak je ale pravdou. Výzkumy totiž ukazují, že síla členských zemí v posledních letech roste.

Jednou z priorit hnutí ANO v kampani před evropskými volbami bylo posílení Evropské rady na úkor Evropské komise. Důvodem má být to, že současná Komise je zpolitizovaná a příliš silná.

„Je nutné, aby Evropská rada nastolovala agendu pro jednání EU, jasně stanovovala mandát a instrukce pro Evropskou komisi a určovala prioritní témata,“ najdeme mimo jiné ve volebním programu hnutí.

„Cílem je, aby Evropská rada zadávala Evropské komisi jasné a konkrétní úkoly,“ upřesnil později redakci EURACTIV.cz vysoce postavený zdroj z Úřadu vlády, který má blízko k premiérovi.

Takových vyjádření ale zaznělo mnoho i přímo od Andreje Babiše.

„Musíme zásadně změnit situaci, kdy máme silnou evropskou zpolitizovanou Komisi (…) musíme se vrátit k tomu, jak tomu bývalo: prezidenti a premiéři na Evropské radě se domluví a potom zkrátka řeknou Evropské komisi, co má dělat,“ citovala na počátku května Babiše ČTK.

Babiš: Evropská unie přinesla Česku mír, prosperitu a miliardy, musí se ale změnit

Členství v Evropské unii nemá pro Českou republiku alternativu, přineslo mír, prosperitu a miliardy do rozvoje české ekonomiky. Unii je podle českého premiéra přesto potřeba změnit.

Andrej Babiš se dnes ve Varšavě zúčastnil zhruba čtyřhodinového jednání se svými protějšky z dalších …

Komise migrační politiku neurčuje, to státy

Premiér svá slova většinou opírá o zkušenosti s migrační krizí. Komise během ní podle něj ukázala, že je zpolitizovaná a že členské státy tlačila k řešením, se kterými národní vlády nesouhlasily.

„Klíčem je Evropská komise – klíčem je to, aby tam byl člověk, který nebude rozdělovat Evropu, který nám nebude vnucovat kvóty a názory na ilegální migraci nebo nám diktovat tematické okruhy na rozpočet (…) Jde o to, aby byla konečně odpolitizována. Nemají dělat politiku. Nemají se vymezovat vůči jednotlivým členským státům. To je důležité pro Českou republiku i pro visegrádskou čtyřku,“ citoval premiéra server Novinky.cz.

Pravda je ale poněkud jiná.

Migrační krize, která naplno vypukla v roce 2015, totiž ve skutečnosti ukázala pravý opak. Evropská komise během ní výrazně oslabila a Evropská rada a členské státy obecně naopak posílily.

„Evropská rada se poslední dobou zabývá vcelku podrobnými politikami, dobrým příkladem může být třeba oblast migrace. K posilování summitů dochází přibližně od poloviny mandátu této Evropské komise,“ upozornil ředitel Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky Vít Dostál.

„Summity už do jisté míry ‚úkolují‘ Komisi, nastavují tu agendu dost podrobně. Podle Smluv má Evropská rada udávat pouze obecné směry integrace, ale skutečnost je už jiná,“ dodal.

A obsahová analýza více než tří desítek legislativních a nelegislativních návrhů z pera Komise, které se vztahují k řešení migrační krize a které byly vydány v letech 2015 až 2018, tato slova potvrzují.

Z počtu 31 analyzovaných návrhů, mezi které řadíme především návrhy nařízení, směrnic, rozhodnutí Rady, prováděcí rozhodnutí Komise a rozhodnutí Komise, leží celkem ve 13 případech primární zdroj takového návrhu nikoli u evropských byrokratů, nýbrž u členských států, což potvrzují hlavně důvodové zprávy, závěry evropských summitů či závěry schůzí Rady EU.

V dalších 15 případech je sice primárním zdrojem iniciativy skutečně Komise, důležité je ale podívat se na formální pramen těchto návrhů.

Komise se totiž „odvážila“ sama od sebe a bez předchozího „souhlasu“ členských států předložit oficiální zákonodárnou iniciativu pouze ve 4 případech. V ostatních 11 svou iniciativu a názor zakomponovala pouze do nezávazných sdělení (Communication from the Commission) a pracovních dokumentů (Commission Staff Working Document). Teprve poté, co se k těmto návrhům na svém jednání vyjádřila Evropská rada či Rada EU, Komise přistoupila k předložení zákonodárné iniciativy. Jinými slovy se v první řadě snažila zajistit si před samotným započetím legislativního procesu předchozí souhlas národních vlád.

Zbylé tři analyzované návrhy se týkají relokací žadatelů o azyl, tedy tzv. kvót. V těchto případech je zřejmé, že Komise chtěla skutečně jít nad rámec toho, na čem se původně shodli zástupci členských států. Stejně tak je ale pravdou, že snahy o přerozdělování žadatelů o azyl nebyly úspěšné. Původně mělo být mezi státy přerozděleno několik desítek tisíc žadatelů, nakonec se ale podařilo relokovat jen pár tisíc z nich. Kvůli neochotě mnohých zemí a velmi pomalému průběhu se proto od povinného přerozdělovacího mechanismu nakonec upustilo.

Ani po 15 letech nemají Češi a Slováci jasno v tom, co obnáší členství v EU

Před 15 lety vrcholil přístupový proces Česka a Slovenska do Evropské unie. Jaká tehdy panovala politická nálada a jak se po patnácti letech změnila? Právě o tom debatovali bývalí premiéři Česka a Slovenska spolu s dalšími odborníky.

Summity posilují už několik let, federalizace se nekoná

Migrační krize ale není jediným důkazem posilování Evropské rady na úkor Evropské komise. Tento trend můžeme pozorovat už od přijetí Lisabonské smlouvy v roce 2007.

Právě ta dala Evropské radě skutečně institucionální rozměr a stálé vedení v podobě předsedy Evropské rady a jeho kanceláře. Summity díky tomu mohou fungovat mnohem efektivněji a mohou se zaměřovat na mnohem konkrétnější agendu než dřív.

O posilování evropských summitů na úkor Komise bylo sepsáno hodně odborných článků. Vedle Lisabonské smlouvy byla největším impulsem pro tento výzkum finanční a dluhová krize, která v EU vypukla kolem roku 2008. Už tehdy se totiž ukázalo, že evropská integrace je i nadále postavená především na mezivládním vyjednávání jednotlivých vlád.

„Závěry Evropské rady a prohlášení hlav států a předsedů vlád eurozóny jasně ukazují zapojení nejvyššího politického stupně do nastolování unijní legislativní agendy,“ uvádějí ve svém výzkumu z roku 2014 zaměřeném na sílu Evropské rady autoři Pierre Bocquillon a Mathias Dobbels.

Závěry setkání euroskupiny z 25. března 2010, která se finanční a dluhovou krizí zabývala, pak obsahují následující slova:

„Došli jsme k závěru, že Evropská rada musí zlepšit ekonomické vládnutí Evropské unie a navrhujeme proto, aby zvýšila svou roli v ekonomické koordinaci a v definování strategie růstu EU. (…) Žádáme předsedu Evropské rady, aby založil, ve spolupráci s Komisí, platformu zahrnující zástupce členských států, rotující předsednictví a Evropskou centrální banku, která do konce tohoto roku Radě předloží návrhy potřebných opatření, přičemž vezme v úvahu všechny možnosti změny legislativního rámce.“

Tyto i mnohé další výzkumy zaměřené na vzájemné vztahy Evropské rady a Komise od přijetí Lisabonské smlouvy ukazují, že unijní summity mají – zejména v časech ekonomických či politických krizí – značně navrch.

„Smlouvy explicitně vylučují jakoukoli legislativní funkci z rukou Evropské rady a právo legislativní iniciativy ponechávají v rukou Evropské komise. Na papíře je tedy rozdělení pravomocí v rámci legislativního nastolování agendy poměrně jasné. (…) Avšak ve skutečnosti je zde velký rozdíl mezi ustanoveními Smluv de iure a mezi rolí Evropské rady de facto,“ dodávají k tomu Bocquillon a Dobbels.

A tato dvojice autorů není zdaleka sama.

Sílící rolí Evropské rady v rámci nastolování unijní agendy se zabývají třeba Thomas Christiansen, Maarten Hillebrandt a Stéphanie Novak či Deirdre Curtin. Podle autorů Philippa de Schoutheete a Uwe Puettera se díky krizi eurozóny Evropská rada dokonce stala středobodem rozhodování v EU.

Při bližším pohledu na výzkumy týkající se postavení unijních summitů je tedy zřejmé, že jejich pozice v posledních letech neslábne, ale naopak sílí.

Pokud tedy evropští či národní politici mluví o nutnosti „navrácení suverenity“ či o „diktátu Bruselu“, je nutno jejich prohlášení brát se značnou rezervou.

Evropská unie totiž není federací a národní státy a princip mezivládního vyjednávání si v ní stále drží své místo, ať už v rámci summitů nebo Rady ministrů. Tvrdit občanům, že za ně rozhodují „nikým nevolení úředníci v Bruselu“ nebo „zpolitizovaná Komise“ tak neznamená nic jiného než jim lhát a uvádět je v omyl.

Není pak divu, že povědomí občanů o EU je pokřivené a jejich postoje k evropské integraci jsou často negativní. Do budoucna by proto bylo dobré dát stranou dojmy a demagogii a místo toho se zaměřit na fakta.

Politolog Kopeček: Důvěra v EU je nízká. Zeman se této náladě přizpůsobil a postavil se do jejího čela

Mocenský pakt Zeman-Babiš funguje již několik let a vznikl to proto, že jsou si navzájem velmi užiteční, říká pro EurActiv.sk profesor politologie z brněnské Masarykovy univerzity.

Reference

BOCQUILLON, Pierre a Mathias DOBBELS, 2014. An elephant on the 13th floor of the Berlaymont? European Council and Commission relations in legislative agenda setting. Journal of European Public Policy [online]. Vol. 21, no. 1, s. 20-38 [cit. 2017-05-02]. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/13501763.2013.834548

CHRISTIANSEN, Thomas, 2016. After the Spitzenkandidaten: Fundamental Change in the EU’s Political System? West European Politics [online]. Vol. 35, no. 5, s. 992-1010 [cit. 2017-05-01]. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/01402382.2016.1184414

CURTIN, Deirdre, 2014. Challenging Executive Dominance in European Democracy. The Modern Law Review [online]. Vol. 77, no. 1, s. 1-32 [cit. 2017-05-01]. Dostupné z: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/1468-2230.12054/abstract

DE SCHOUTHEETE, Philippe, 2012. The European Council and the Community Method. Paris: Notre Europe [online]. Policy Paper n. 56 [cit. 2017-05-01]. Dostupné z: http://www.institutdelors.eu/media/europeancouncil_ph.deschoutheete_ne_july2012_01.pdf?pdf=ok

EUROSKUPINA, 2010. Prohlášení hlav států a vlád eurozóny ze dne 25. března 2010. Dostupný z: http://www.consilium.europa.eu/media/21429/20100325-statement-of-the-heads-of-state-or-government-of-the-euro-area-en.pdf

EVROPSKÁ KOMISE, European Agenda on Migration – Legislative documents. Migration and Home Affairs. Dostupné z: https://ec.europa.eu/home-affairs/what-we-do/policies/european-agenda-migration/proposal-implementation-package_en

EVROPSKÁ RADA. Timeline – response to migratory pressures. EU migration policy. Dostupné z: https://www.consilium.europa.eu/en/policies/migratory-pressures/history-migratory-pressures/

EVROPSKÁ RADA. Meeting calendar. Dostupné z: https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/calendar/

HILLEBRANDT, Maarten a Stéphanie NOVAK, 2016. Integration without transparency? Reliance on the space to think in the European Council and Council. Journal of European Integration [online]. Vol. 38, no. 5, s. 527-540 [cit. 2017-05-01]. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/07036337.2016.1178249

PUETTER, Uwe, 2012. Europe´s deliberative intergovernmentalism: the role of the Council and European Council in EU economic governance. Journal of European Public Policy [online]. Vol. 19, no. 2, s. 161.178 [cit. 2017-05-03]. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/13501763.2011.609743