Bez silné politické podpory euro nezavedeme

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

Národní koordinátor pro zavedení eura v ČR Odlřich Dědek; zdroj: WikimediaCommons.org; autor: Luděk Kovář

Proti opevněným pozicím nelze útočit individuálními a občas i amatérskými výpady, nýbrž jen soustředěnou a promyšlenou ofenzivou. Vláda by si proto měla nechat zpracovat kvalifikovanou sociologickou studii, která by zmapovala kořeny české euroskepse a navrhla efektivní komunikační prostředky. Jak veřejné mínění přesvědčit o přínosech členství v eurozóně? Ve svém komentáři pro EurActiv se nad tím zamýšlí národní koordinátor pro zavedení eura Oldřich Dědek.

Nelehký úkol si předsevzala vláda, která se rozhodla pootočit nálady české veřejnosti směrem ke vstřícnějšímu postoji k zavedení eura.  Průzkumy veřejného mínění hovoří nelichotivě. Kolem tří čtvrtin dotazovaných si v dohledné době či vůbec nepřeje vyměnit českou korunu za euro. Rozsah této euroskepse vynáší Českou republiku na jednu z předních příček zemí EU, kde se neplatí eurem. Lze s tímto stavem něco v demokratické společnosti dělat, víme-li, že politické strany musejí naslouchat hlasu svých voličů?

Věci se nehnou, pokud se vládní politici nepostaví do čela jasných zastánců eura.

Nedávno přijatá Koncepce politiky ČR v EU, která zamýšlí povzbudit celonárodní debatu o výhodách i rizicích eura, by proto mohla začít právě tím, že si vláda nechá zpracovat kvalifikovanou sociologickou studii, jež by zmapovala kořeny převažující euroskepse a navrhla efektivní komunikační prostředky ke zvrácení stávajícího stavu. Neboť proti silně opevněným pozicím nelze útočit individuálními a občas i amatérskými výpady, nýbrž jen soustředěnou a promyšlenou ofenzívou.

I bez zevrubné studie lze nicméně vytušit řadu neopominutelných skutečností. Předně je to fakt, že debata o euru patří k oblastem, kde si politika zachovává primát nad ekonomikou. A proto se věci nepohnou kupředu, nepostaví-li se vládní politici jednotně do čela přesvědčených zastánců eura. Názornou lekci v tomto duchu poskytly pobaltské republiky. Ekonom by řekl, že z čistě ekonomického hlediska nebylo co řešit. Tyto země v celé své novodobé transformační historii aplikovaly politiku vysoce pevného kurzu, později ukotveného na euro. Neboli se staly jakýmisi stínovými členy eurozóny, kteří, podobně jako ti faktičtí, fungovali bez samostatné měnové a kurzové politiky. Přeměnou na faktické členy eurozóny pak mohli jedině vydělat tím, že získali právo spolurozhodovat o jednotné měnové politice, kterou předtím pasívně přijímali. A přesto veřejná podpora přijetí eura byla v těchto zemích trvale pod padesátiprocentní hranicí a obracet se začala až poté, co se společná měna stala běžnou součástí každodenního života.

Naše debata o euru také může využívat celou řadu ekonomicky racionálních argumentů:

  • Česká ekonomika je s eurozónou provázána silnými obchodními, finančními i vlastnickými pouty. Proto nepřekvapí, že přijetí eura je nakloněna podniková sféra, která by vydělala na odstranění kurzového rizika. Je ale i komunita zahraničních investorů, jíž česká lokální měna prodražuje podnikání.
  • Značně přeceňována je ztráta samostatné měnové politiky. Srovnání měnově-politických sazeb ČNB a ECB dokládá jejich vysokou podobnost, kterou lze od r. 2001 charakterizovat korelačním koeficientem ve výši 94 %. O mnoho lépe nevyznívá obhajoba samostatné kurzové politiky, na jejíž často kontroverzní důsledky upozornily intervence ČNB na oslabení koruny z listopadu 2013.
  • Na číselných datech o vývoji inflace v nových členech eurozóny lze vyvrátit mýtus, že kvůli euru přichází zdražování. Tato obvinění jednak neodůvodněně připisují veškerou vyšší inflaci vlivu eura a také ignorují fakt, že jednou ze stěžejních oblastí praktických příprav je přijímání opatření proti zneužití zavedení eura k neodůvodněnému zvyšování cen.
  • Svým způsobem ve prospěch eura hovoří i dluhová krize Řecka. A to zejména tím, že eurozóna prokazuje účinnost nově vytvořených protikrizových mechanismů, které brání šíření nákazy z řeckého epicentra. Jak diametrálně je to odlišná situace od doby před pěti roky, kdy finanční krize propukala. Tuto proměnu můžeme připsat novinkám v institucionální architektuře eurozóny, jejichž přijetí si krize vynutila (bankovní unie, zpřísněný Pakt stability a růstu, makroekonomický dohled aj.). Dnešní eurozóna je skutečně jiná než v době, kdy se Česká republika zavazovala v přístupové smlouvě k přijetí eura. Je stabilnější a odolnější, z čehož má bezprostřední prospěch i česká ekonomika.

Dnešní eurozóna je skutečně jiná. Je stabilnější a odolnější

Jak ale ukazují průzkumy veřejného mínění, sebepřesvědčivější ekonomická argumentace patrně nestačí k překonávání obav z eura. Je to jenom tím, že se nedostala těmi správnými kanály k české veřejnosti? Nebo je to i absence nějakých silnějších emocí, jimiž veřejnost často nahrazuje nudné, komplikované a málo srozumitelné posuzování plusů a minusů jednotné evropské měny? Čeští občané např. tolik nepociťují ohrožení z Ruska, které naopak v pobaltských republikách vyvolávalo potřebu pevnějších vazeb k integračnímu jádru Evropy. Česká koruna také za sebou nemá inflační a devalvační historii, která v rozkolísaných ekonomikách vyvolávala všeobecné pošilhávání po stabilnější měně.

Debata o euru, kterou by chtěla rozproudit již zmiňovaná vládní strategie, se tudíž musí vypořádat s nejedním úskalím. Samotný chvályhodný záměr ještě nemusí být zárukou úspěchu. Lze však činit kroky, aby pravděpodobnost dobrého výsledku byla posílena. Minimálním předpokladem je jednotná, vytrvalá a přesvědčivá politická podpora eura od stran vládní koalice, které jsou pod koncepcí podepsány.

Autor je národním koordinátorem pro zavedení eura v České republice.