Zaměstnání i po padesátce? Česko zatím tápe

Zdroj: FreeDigitalPhotos.net, autor: Ambro.

Českým firmám ve starších lidech, kteří po ztrátě pracovního místa obtížně hledají nové uplatnění, utíká cenný potenciál. Jsou o tom přesvědčeni odborníci, kteří se situací na českém pracovním trhu sledují. Stát by podle nich měl zaměstnávání lidí nad 50 aktivně podporovat, například ve formě zkrácených pracovních úvazků.

Pokud je vám více než 55 let a přijdete o práci, je velmi pravděpodobné, že se vám nové zaměstnání bude shánět podstatně hůř, než kdyby vám bylo o 10 let méně. Vysvětlení mají odborníci celou řadu. Na pracovním trhu podle nich dochází v důsledku globalizace, propojování světového obchodu a rychlého rozvoje informačních technologií k velkým proměnám. Doba, kdy si lidé od začátku budovali kariéru v jednom oboru a v tom samém ji také zakončili, jsou prý nenávratně pryč.

Práce s počítačem a jazykové znalosti (zejména angličtiny) jsou dnes základním předpokladem u většiny pracovních míst v České republice. Lidem, kteří vyrůstali v době komunismu, však tyto znalosti často chybí a to je v porovnání s ostatními uchazeči znevýhodňuje.

Přestože se dnes za klíč k úspěchu na pracovních trzích se obecně považuje další doplňování vzdělání a dovedností v průběhu celého života a ustavičné přizpůsobování se novým podmínkám, pro řadu lidí ve středním a vyšším věku zůstává takový model stále nepředstavitelný.

To ale rozhodně není jediný důvod, proč lidi po 50 roku těžko hledají nové uplatnění. Jak na semináři, který minulý týden proběhl na pražském Zastoupení Evropské komise, uvedl europoslanec Richard Falbr (S&D, ČSSD), šance získat práci po 55 roku ovlivňuje v České republice silně i to, že si společnost starších lidí neváží. Zkušenosti a znalosti nabyté věkem jako by pro mladší ročníky nebyly tak důležité.

Toto vnímání prý navíc posilují i média: seniory podle Falbra často nezobrazují jako osoby žijící plným aktivním životem, ale jako osoby odkázané na pomoc ostatních nebo v mezních případech (předvolební klip Přemluv bábu) dokonce jako osoby nesvéprávné.

Věková diskriminace

Diskriminaci na základě věku se věnuje studie Ageismus 2007, jejíž autorkou je brněnská socioložka Lucie Vidovičová. Respondenti jejího průzkumu označili právě věkovou diskriminaci za nejčastější formu diskriminace, s jakou se setkali. A pracovní trh je podle nich místem, kde na věku záleží nejčastěji.

Vidovičová to ilustruje i příběhem staršího respondenta, který se neúspěšně snažil sehnat práci přes inzerát. Stvořil si proto svého imaginárního „dvojníka“, který měl stejné zkušenosti a znalosti, jen byl o několik let mladší, a e-mailem pak odpovídal na tytéž inzeráty. Zaměstnání prý nakonec získal díky zapření svého pravého věku.

Problémy se zaměstnáváním starších lidí nemá zdaleka jen Česká republika. Podobně jsou na tom i další evropské země. To vše v době, kdy evropská populace stárne, státy zvyšují věk pro odchod do důchodu (EurActiv 16.2.2012) a místo nezaměstnaných by potřebovaly lidi, kteří budou spíš do veřejných pokladen přispívat, než z nich čerpat. V době, kdy je Evropa zřejmě na pokraji druhé vlny hospodářské krize, to platí dvojnásob.

„V České republice chybí na pracovním trhu pestrost. Sedíme na sudu s prachem,“ říká Tomáš Dombrovský ze společnosti LMC, která je provozovatelem úspěšných internetových burz práce Jobs.cz a Práce.cz. Zkušenosti podle něj ukazují, že smíšené pracovní týmy, ve kterých jsou zastoupeni jak mladí, tak zkušenější staří pracovníci, dosahují lepších výsledků. Způsob, jakým firma přistupuje ke starším zaměstnancům, se podle něj může navíc pozitivně odrazit i v renomé firmy.

Vláda nechápe, že jde o strategickou věc

Cest, jak diskriminaci starších osob na trhu práce zabránit a jak využít potenciálu, který nabízejí, je celá řada. Zatímco Finsko řeší zaměstnávání lidí blízkých důchodovému věku pobídkami, Belgie má zavedený tzv. časový kredit, kdy se zaměstnanec od určitého věku může se zaměstnavatelem dohodnout a pracovat pouze na částečný úvazek. Na zbývající část jeho úvazku podnik může zaměstnat někoho mladšího. Tímto způsobem vláda mimo jiné vychází vstříc i těm zaměstnancům, kteří pro svůj věk nemohou už odvádět takové pracovní výkony, jako v době kdy byli mladší.

Český stát ale v této oblasti zatím příliš aktivní není. Bez jeho podpory to přitom podle Dombrovského nepůjde. Z průzkumu, který LMC provedla mezi 850 podniky, prý vyplynulo, že firmám samotným se do zavádění zkrácených úvazků moc nechce. Jako důvod uvádějí, že je nepotřebují, stálo by je to energii nebo by musely změnit organizaci práce. Přistoupily by prý na ně pouze ve chvíli, kdy by měly zajištěnu podporu ze strany státu. „Proč by to také dělaly, když mají zájemce na plné úvazky?,“ ptá se zástupce LMC.

„Vláda zkracování pracovních úvazků nechápe jako strategickou věc,“ stěžuje si. Právě možnost zaměstnávat lidi formou zkrácených úvazků by podle něj dalo šanci starším lidem, ale i čerstvým nezaměstnaným, absolventům nebo lidem na rodičovské dovolené.

Jistá naděje tu ale pro zastánce flexibilnějšího zaměstnávání je. Náměstek ministra práce a sociálních věcí pro sociální začleňování a rovné příležitosti Jan Dobeš (VV) uvedl, že jeho tým chce ještě do konce roku připravit aktualizaci „Národního programu přípravy na stárnutí“ na roky 2013-2017 a hodlá v ní dát prostor i podpoře částečných úvazků. „Budeme požadovat, aby se k tomu stát zavázal,“ uvedl náměstek ministra.


Text vznikl u příležitosti konání odborné debaty s názvem "Kdo s koho? Střet generací na pracovním trhu", kterou 7. března 2012 zorganizovalo Zastoupení Evropské komise v ČR a Informační kancelář Evropského parlamentu v ČR ve spolupráci s Konfederací zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR a CEBRE – Českou podnikatelskou reprezentací při EU.