Lingvista ve fabrice? Požadavky na vzdělání se nedají předpovídat

autor: michaeljung; zdroj: Shutterstock.com

Kvalita českého vzdělávacího systému u Evropské komise „vzbuzuje obavy“. Mezi výtkami evropské instituce se objevuje například nízká atraktivita učitelského povolání nebo malá návaznost na pracovní trh. Jenže jeho systematické zavádění v praxi často drhne jak na straně firem, tak na straně škol.

Větší orientace na trh práce. Tenhle termín se v debatě o českém vzdělávání objevuje velmi často, jeho praktická realizace ale vázne. Objevuje se i v doporučeních Evropské komise pro Českou republiku, které byly zveřejněny minulý týden a mají za úkol koordinovat ekonomiky členských zemí EU.

Ekonom Daniel Münich z akademického institutu CERGE-EI, který se dlouhodobě zabývá ekonomií trhu práce a vzdělávání, vidí problém zejména v učňovském vzdělávání. U vysokých škol spočívá ve vysokém počtu studentů v magisterských programech. „Obsah studia v bakalářských programech je tak v mnohém přípravou na magisterská studia místo toho, aby byl přípravou na zaměstnání,“ vysvětlil EurActivu

České vysoké školy podle Münicha málo komunikují s reálným světem. „Na vysokých školách se stále učí encyklopedické znalosti místo toho, aby si studenti osvojili věci, které zaměstnavatelé skutečně potřebují.“

Žádní studenti na zakázku

Podle spoluzakladatele neziskové organizace EDUin Tomáše Feřtka si ale nejdříve musíme ujasnit, co od propojení mezi vzděláváním a praxí vlastně očekáváme. „Je nesmysl, aby si firmy nadiktovaly, jaké chtějí zaměstnance. Než absolventi projdou vzdělávacím procesem, profese už nemusí být atraktivní,“ řekl EurActivu Feřtek.

Svoje domněnky dokládá na překvapivém příkladu. „Když se řešila nezaměstnanost absolventů, ukázalo se, že největší pokles pracovních míst nastal v některých oblastech elektrotechniky a strojírenství, což nikdo nepředpokládal. Všichni si myslí, že tam je příležitostí nejvíce,“ vysvětluje Feřtek. Tyto profese jsou totiž jedny z nejzranitelnějších, když je hospodářství v krizi.

V průmyslovém odvětví dochází také k další paradoxní situaci. Zaměstnavatelé jsou totiž vcelku spokojení s technickým vzděláním absolventů, ale často jim u nich chybí tzv. soft skills, tedy například jazyky nebo prezentační schopnosti. „Proto často na některé pozice zaměstnávají absolventy humanitních fakult, kteří jsou v těchto dovednostech lepší. Potom je doučí, co potřebují, z technické profese,“ vysvětluje Feřtek. Právě soft skills se v praxi dají získat jen obtížně.

Feřtek si proto myslí, že není možně předpovídat, jaké zaměstnance bude pracovní trh za deset let potřebovat. A Daniel Münich z CERGE-EI má podobný názor. „Připravovat studenta pro jednu danou profesi by byla velká střela vedle. Člověk dopředu totiž neví, v jaké firmě bude dělat jakou práci.“

Nejefektivnější? Práce při studiu

Důraz by se podle Feřtka měl klást na kariérní poradenství, které by žákům představilo různé profese, a co pro jejich vykonávání musí umět. To by mělo začít už na základní škole. „Žáci si dokážou představit jen omezený okruh profesí. O zbylých nemají představu žádnou,“ vysvětluje Feřtek z neziskovky EDUin. „U nás se často stává, že studenti na konci střední školy ani náznakem netuší, co by mohli dělat.“

Organizovaná spolupráce mezi firmami a školami často končí formálně, protože firmy nejsou schopné praxe vytvářet a školy nechtějí studenty uvolňovat. Nejúčinnější podle Feřtka je, pokud můžou studenti pracovat při studiu. „Tam se naučí nejvíc a ve chvíli, kdy to prakticky dělají, tak umí daleko více ocenit, co jim na škole říkají.“ Problémem je podle něj ale mnohdy právě zase čas. „Často je studium docela náročné. Ne každý u toho může ještě pracovat.“

Autor: Jan Pavec