Vyhrocený euroskepticismus od Nečasovy vlády nečekejme, říkají experti

Zdroj: www.ods.cz.

Koaliční jednání konečně dospěla do svého cíle a do čela České republiky se postavila vláda, která slibuje aktivní a sebevědomou politiku vůči Evropské unii.

Česká republika má od dnešního dne (13. července) novou trojkoaliční vládu, v jejímž čele stojí premiér Petr Nečas (ODS). Než však seznam se jmény jeho ministrů doputoval k rukou prezidenta Václava Klause, probíhala mezi lídry tří politických stran (ODS, TOP 09 a Věci veřejné) více jak měsíc dlouhá jednání. Kromě personálního obsazení ministerských rezortů se diskuse točily kolem průsečíků volebních programů stran zamýšlené koalice. Cíl byl jednoznačný: dát vznik koaliční dohodě, na jejímž základě bude budoucí vláda spravovat tuto zemi. Výsledný text byl včera slavnostně podepsán a potom byl novopečeným premiérem odnesen na Pražský hrad. 

Dokument, který má více jak padesát stran a jehož plné znění si můžete přečíst například zde, bude v následujícím volebním období určovat kurs vládní politiky nejen v domácích záležitostech, ale i v těch zahraničních. Nová vláda na jeho stránkách slibuje především zajištění kontinuity s dosavadním směřováním české zahraniční politiky. Jistou kontinuitu lze proto očekávat i v politice vůči Evropské unii. 

„Nečekejme žádný velký zvrat“ 

„V evropské politice nedojde k žádnému velkému obratu, a to ani v dílčích věcech. Rétoricky směrem k domácímu publiku bude vláda více ´skeptická´, ale v praktické politice bych čekal spíše kontinuitu,“ odpovídá na dotaz EurActivu Radko Hokovský z think-tanku Evropské hodnoty.  

Česká republika se zejména v posledních letech prezentovala jako země, která zůstává vůči hlubší integraci spíše skeptická. Na to upozorňuje analytik Václav Bacovský z Asociace pro mezinárodní otázky. „Kontinuita je obecně v zahraniční politice velmi žádoucí, zejména kvůli tomu, aby každé volební období nedocházelo k zásadním změnám v orientaci zahraniční politiky,“ říká Bacovský, ale vzápětí doplňuje: „Přesto bych právě v oblasti evropské politiky vládě poradil, aby to s kontinuitou příliš nepřeháněla a pokusila se o nový přístup. Kontinuita by v tomto případě znamenala především nečitelnost a také nezájem.“ 

„Deklaratorní prohlášení bez obsahu“ 

Nový přístup má Nečasova vláda, zdá se, v úmyslu. „Česká republika bude prosazovat sebevědomou, aktivní a čitelnou politiku,“ praví hned první věta v sekci věnované Evropské unii. To se ovšem lehce řekne a mnohem hůře koná.  

Pokud by totiž vláda dostála svému slibu v praxi, jednalo by se o téměř ideální situaci. Vláda by měla narýsovanou jasnou koncepci a přesně by znala své priority, co v Bruselu prosazovat a od čeho se držet dál. „Přesně taková by naše politika měla být,“ podotýká Hokovský, který se ale spíše přiklání k tomu, že se jedná o „deklaratorní prohlášení“, jež postrádá hlubší a promyšlenější obsah.  

Pravdou také zůstává, že náčrt budoucí politiky vůči Bruselu se na stránkách Koaliční smlouvy o vytvoření koalice rozpočtové odpovědnosti, vlády práva a boje proti korupci, jak zní plný název úmluvy, pohybuje v obecné rovině a na mnoha místech nenabízí konkrétní dovysvětlení. Takovým příkladem může být závazek prosazování jednotné evropské energetické politiky, který kromě příslibu podpory dokončení výstavby plynovodu Nabucco a propojování energetických sítí v Evropě, neobsahuje další podrobnosti. 

Analytik Bacovský se domnívá, že příčinou může být i fakt, že „evropská politika obecně nebude velkým pojítkem budoucí vlády.“ Proč? „Vždyť všechny tři strany nakonec asi skončí v jiné v frakci v Evropském parlamentě; TOP 09 v Evropské lidové straně (EPP), ODS v Evropské konzervativní a reformní skupině (ECR) a Věci veřejné v Alianci liberálů a demokratů (ALDE).“  

Dodržujme společná pravidla

A co tedy vláda v oblasti evropské politiky vlastně slibuje? Česká republika se bude na půdě unijních institucí kromě již zmíněné podpory jednotné energetické politice zasazovat o další rozšiřování Evropské unie a její pozornosti neunikne ani Evropská sousedská politika. "Z regionálního pohledu je prioritou jihovýchodní Evropa a dále státy Východního partnerství (iniciativa EU, jež odstartovala svou činnost v době, kdy Česko svíralo otěže předsednictví Unie – pozn. redakce)." 

Nečasova vláda se také hodlá aktivně zapojit do očekávaných debat o podobě unijního rozpočtu po roce 2013, v nichž bude prosazovat zachování výše rozpočtu na úrovni 1 % HNP EU. V oblasti evropského zemědělství a společné zemědělské politiky EU se bude vláda soustředit na smazání rozdílů mezi starými a novými členskými státy a bude vystupovat proti skrytým zemědělským subvencím některých členských zemí. Výdaje EU na zemědělství by se měly snížit, avšak o tom, kam ušetřené finance nejlépe investovat, dokument nehovoří. 

Co se týče posledních návrhů, kterými se EU snaží nastolit rozpočtovou disciplínu členských států ve snaze zabránit opakování potíží, které vyústily v krizi eurozóny, Česká republika vykazuje spíše zdráhavý postoj. „Schvalování národních rozpočtů musí zůstat výsadní pravomocí národních parlamentů členských států,“ píše se v koaliční dohodě. Česká vláda se bude také zasazovat za dodržování již stávajících pravidel, které obsahuje Pakt stability a růstu.  

Jak v předvolebním rozhovoru pro EurActiv prohlásil místopředseda ODS Alexandr Vondra (v nové vládě bude vykonávat post ministra obrany), „Brusel máme od toho, aby se v něm tvořila společná pravidla a pak se dohlíželo na jejich plnění. Klíčovou zodpovědností Unie v řešení krize je tedy již zmiňované dodržování pravidel hry.“ 

Koaliční partneři se rovněž shodli na tom, že trest by měl stihnout všechny státy, které se rozhodnou stávající pravidla obcházet, bez ohledu na to, zda se v nich platí jednotnou měnou euro či ne. 

Česko pod taktovkou premiéra Nečase bude také usilovat o odbourávání dalších překážek, které stojí v cestě vybudování jednotného vnitřního trhu, a zasadí se o smluvní zakotvení tzv. české výjimky, kterou v průběhu napínavého ratifikačního procesu Lisabonské smlouvy prosadil prezident Václav Klaus (EurActiv 30.10.2010). Nová vláda také zruší post ministra pro evropské záležitosti (EurActiv 7.6.2010).

Bod pro Nečase 

Pro to, aby mohla vzniknout koaliční vláda, musí být její členové ochotni jednat a mnohdy, byť se zaťatými zuby, z celé řady požadavků, přes které v době předvolebních tahanic a slibů nejel vlak, slevit. 

Analytici a komentátoři se víceméně shodují v tom, že nezpochybnitelným „vítězem“ soutěže o to, kdo ustoupí v největším počtu těch nejzásadnějších oblastí, je paradoxně čerstvě jmenovaný šéf české diplomacie Karel Schwarzenberg (TOP 09). 

„Nejvíce ze svých jednoznačně pro-evropských pozic, ať už se jedná o některé konkrétnější záležitosti nebo obecně příznivý postoj k další možné integraci, ustoupila TOP 09,“ říká již citovaný Radko Hokovský.

 Přes prvotní nesouhlas Schwarzenbergovy „topky“ se do textu koaliční smlouvy totiž, zcela evidentně na popud nováčka české politické scény, Věcí veřejných, dostal závazek na vypsání jakéhosi „euroreferenda“. V souladu s tímto opatřením se budou občané České republiky vyslovovat ke všem návrhům, jejichž cílem bude přesun dalších pravomocí národních institucí na ty bruselské. 

„Dokážu si představit, že pana Schwarzenberga musí z tohoto opatření bolet hlava,“ svěřil se EurActivu analytik Václav Bacovský. „Tato ´novinka´ je jednoznačným výsledkem populismu Věcí veřejných, které se snaží za každou cenu naplnit body svého programu, v tomto případě přímé demokracie,“ přitakává Radko Hokovský.   

Petr Nečas, jehož ODS se netají tím, že nemá z postupující evropské integrace radost, si proto může mnout ruce. „Také je zde instinktivní a ´rétorický´ euroskepticismus ODS, která ráda použije silná slova vůči EU,“ doplňuje Hokovský, který je však zároveň přesvědčen o tom, že Nečasova strana nakonec „nebude v praktické politice výrazně vybočovat ze skupiny členských zemí, ve které je i Nizozemsko, Skandinávie, Velká Británie a Německo, jež jsou spíše opatrné.“  

Hokovský navíc připomíná, že vypsání celorepublikového referenda závisí na rozhodnutí vlády, u které pravděpodobně „převládne pragmatismus nevypisovat jej za každou cenu“.