Vláda je proti směrnici usilující o větší zastoupení žen ve firmách, je ČR výjimkou?

zdroj: FreeDigitalPhotos.net; autor: stockimages.

Na adresu návrhu směrnice, která by měla zaručit vyrovnanější zastoupení obou pohlaví v dozorčích orgánech velkých firem, zatím v České republice příliš kladných hlasů nezaznívá. Postavila se proti němu jak Vláda České republiky, tak i poslanecký Výbor pro evropské záležitosti. Proč je český postoj diametrálně odlišný například od přístupu skandinávských zemí? A měla by se EU či čeští zákonodárci podobnou problematikou vůbec zabývat?

Navýšení počtu žen ve vedení podniků je jedním z hlavních cílů Evropské komise. Podle dat nasbíraných v říjnu 2012 tvoří ženy v průměru 17 % nevýkonných členů rad podniků kótovaných na burze v EU a 10 % členů výkonných (EurActiv 28.1.2013). Přestože se jedná oproti předchozímu roku o rekordní meziroční nárůst 2,2 %, Evropská komise chce pomoci srovnávání podílů obou pohlaví i vlastními iniciativami.

V polovině listopadu minulého roku byl proto představen návrh směrnice, jejímž cílem je dosáhnout 40% podílu doposud méně zastoupeného pohlaví mezi nevýkonnými členy řídících orgánů společností kotovaných na burze s výjimkou malých a středních podniků. Aby vešla v platnost, musí být tato direktiva ještě schválena Evropským parlamentem a Radou EU.

V České republice přednesený návrh příliš kladných ohlasů neobdržel (EurActiv 15.11.2012). Proti návrhu se během veřejného připomínkování postavila vláda Petra Nečase, podle jejíž rámcové pozice nejsouvhodnými prostředky pro dosažení pokroku v této oblasti normativní nástroje, ale spíše postup cestou samoregulace jednotlivých podniků“. Stejné stanovisko následně přijal i poslanecký Výbor pro evropské záležitosti (VEZ).

Podle poslankyně Ivany Řápkové (ODS) je potřeba dosáhnout většího zastoupení žen jak ve vedení firem či jiných institucí, tak třeba i ve veřejných funkcích. Dodává však, že není příznivcem kvót, které podle ní „takřka vždy deformují společenské vztahy“.

„Nezdá se mi vhodné, aby bylo direktivně nařízeno, že někde mají být ženy zastoupeny nějakým určeným procentem. Rovnost pohlaví musí být zajištěna například zajištěním rovnocenné mzdy, zákazem diskriminace pohlaví při obsazování pracovních pozic a podobně. V opačném případě se může velmi snadno stát, že na vedoucí pozici bude díky kvótám dosazena žena s horšími předpoklady pro danou pozici, než mohou mít uchazeči – muži,“ řekla EurActivu Řápková.

Petr Pavlík z Katedry genderových studií Fakulty humanitních věd Univerzity Karlovy však vidí příčiny nepřijetí jinde. „Hlavní důvod bohužel spatřuji v neznalosti, která celkem logicky vede k tomu, že odpůrci podobných opatření svůj odpor staví na předsudcích a stereotypech o mužích, ženách a jejich postavení ve společnosti. K tomu ale přistupuje i ideologická předpojatost řady politiků, kteří například inklinují ke konzervativním verzím katolicismu a primární poslání ženy vidí v mateřství a péči o domácnost,“ řekl EurActivu.

Pavlík dodává, že pro takové politiky je nepředstavitelné, že by ženy měly být více zastoupeny ve vedoucích a řídících pozicích ať už v byznysu, nebo v politice. Ač si to možná nepřipouštějí, ženy neberou jako sobě rovné.

Překračuje EU své pravomoci?

Vláda České republiky ve svém stanovisku dále uvádí, že se domnívá, že Evropská unie není oprávněna podobný předpis přijmout, protože není zachován princip subsidiarity, ani proporcionality. 15. ledna nicméně návrh s výsledkem hlasování 43:11 úspěšně prošel kontrolou subsidiarity, v rámci které národní parlamenty vyjádřily svoje stanovisko k tomu, zda je přiměřené řešit tuto otázku na úrovni EU, nebo je vhodnější ponechat rozhodnutí na členských státech.

Podle poslankyně Řápkové  by problém menšího zastoupení žen neměl být řešen ani na evropské úrovni ani jednotlivými vládami. „Jsem přesvědčena, že navýšení počtu žen na manažerských pozicích je procesem, který je pozitivní a vlastně i nezbytný, ale který by se měl vyvíjet postupně a vycházet ze změny společenského klimatu. Mimo jiné je to i úkol médií, která by měla myšlenku většího zastoupení žen podporovat,“ řekla redakci.

S tím ale nesouhlasí ředitelka organizace Fórum 50 % Jana Smiggels Kavková. „Jsme přesvědčeni o tom, že samoregulace žádné výsledky nepřináší. Zlepšování situace bylo velmi pomalé, a proto jsme rádi, že Evropská komise přistoupila k dalšímu kroku. Díky zkušenosti například z norského prostředí víme, že když se přijme opravdu závazné opatření, přiměje to firmy k reálnému řešení problému,“ řekla EurActivu v nedávném rozhovoru.

Vymyká se ČR svým postojem?

Názory mezi členskými státy na zmíněnou směrnici se zásadně liší. Na podzim minulého roku poslalo devět členských zemí dopis komisařce pro spravedlnost, základní práva a občanství Viviane Redingové, ve kterém se staví proti přijetí právně závazných opatření pro ženy ve vedení firem na evropské úrovni (EurActiv 17.9.2012). Podepsalo se pod něj šest států střední a východní Evropy, Velká Británie, Nizozemsko a Malta.

Eurokomisařka Redingová reagovala dopisem, ve kterém odmítla obavy těchto členských států poukazujíc na to, že dosavadní opatření přijatá na národní úrovni nebyla dostatečně účinná, a proto představila legislativní návrh.

„Z kontextu středoevropského regionu se nijak nevymykáme, pokud tedy nemluvíme o Slovinsku. Postkomunistické země stále ještě dohání 40 let izolace od demokratického světa, což můžeme ostatně sledovat na úrovni politické kultury dnes a denně,“ vysvětlil Pavlík.

„Český kontext je samozřejmě specifický i tím, že zde odpůrci kvót mohou snadno hrát argument návratu do minulého režimu s jeho kvótami, což ale jde opět jen proto, že veřejnost neví, že kvóty jsou na západ od našich hranic zcela standardní nástroj a v řadě demokratických zemí jsou zakotveny v zákonech,“ dodal Pavlík s odkazem na Francii, Portugalsko, Belgie, či právě Slovinsko. 

Proč je tedy postoj těchto zemí ke kvótám kladný? „Evidentně jim to prospívá a je to logické. Která země si může ve vysoce kompetitivní globální ekonomice bez následků dovolit plně nevyužívat polovinu intelektuálního a pracovního potenciálu své populace?,“ říká Pavlík.

„Nejde jen o byznys, není asi náhodou, že se skandinávské země pravidelně umisťují na nejvyšších příčkách žebříčků zemí, kde se nejlépe žije. A to velmi souvisí s vysokým zastoupením žen v politice, které koreluje s většími investicemi státu do vzdělávání, do podpory rodičů či do péče o lidi v pokročilém věku,“ dodává.