Telička: Nižší rozpočet s sebou nese méně peněz do fondů EU

Zdroj: FreeDigitalPhotos.net; autor: Stuart Miles.

Česká republika se v posledních měsících zařadila mezi země, které prosazují snížení výdajů víceletého finančního rámce na roky 2014-2020. Podle bývalého českého eurokomisaře Pavla Teličky by však byly případné škrty v evropském rozpočtu prováděny především na úkor financí putujících na podporu regionální politiky.

Evropská komise intenzivně projednává definitivní podobu víceletého finančního rámce na roky 2014-2020, od kterého se bude v následujících sedmi letech odvíjet každoroční rozpočet EU. Česká vláda se v posledních měsících řadí mezi země, které usilují o snížení unijního rozpočtu pod úroveň 1 % HNP členských zemí EU (EurActiv 20.1.2012).

Tradičně nejvíce výdajů putuje z evropského rozpočtu do společné zemědělské politiky (SZP) a strukturálních fondů. Podle bývalého českého eurokomisaře Pavla Teličky lze ale jen těžko předpokládat, že škrty nějak výrazně zasáhnou SZP. „Společná zemědělská politika je velmi atraktivní pro celou řadu větších a starších členských států,“ uvedl na nedávné veřejné debatě pořádané think-tankem Evropské hodnoty Telička. 

Logicky z toho pak vyplývá, že případné krácení rozpočtu by probíhalo především na úkor regionální politiky EU, tedy strukturálních fondů.

Tato myšlenka je ovšem v přímém protikladu k tomu, co si vláda od svého postoje k výši rozpočtu slibuje. Ministr financí Miroslav Kalousek nedávno prohlásil, že předpokládá, že z pozice země, která požaduje snížení rozpočtu, se ČR bude lépe prosazovat zajištění více peněz směřujících do fondů EU.

„Koheze je naše priorita. Pro obhajobu těchto zájmů se nám zdá výhodnější, abychom byli ve skupině pro úsporný rozpočet než mimo ni,“ uvedl nedávno ministr.

Po boku Německa a Velké Británie

Svůj požadavek na snížení unijního rozpočtu stvrdila Česká republika připojením se k neoficiálnímu dokumentu z konce minulého týdne, který se podařilo získat německé redakci EurActivu.

V tomto textu se mimo jiné dočteme, že „návrh Komise je výrazně nad rámec toho, co je potřeba pro stabilizaci evropského rozpočtu, a to v době, kdy musí členské státy vyvíjet značné konsolidační úsilí.“

K tomuto dokumentu se kromě Česka připojily i Německo, Velká Británie, Finsko, Nizozemsko, Rakousko a Švédsko.

Mezi signatáři naopak chybí Francie a Itálie. Nové vlády těchto velkých evropských ekonomik se zatím k otázce výše evropského rozpočtu nevyjádřily. Především postoj nového francouzského socialistického kabinetu vedeného Jean-Marcem Ayraultem je přitom v Bruselu netrpělivě očekáván. 

Zvýšení kredibility ČR a omezení vlivu EU

Česká republika se svým postojem dostala do společnosti největších čistých plátců EU (tedy zemí, které do evropského rozpočtu více přispívají, než získávají). Sama je přitom čistým příjemcem, kterým by měla zůstat i v příštích několika letech.

Stanovisko ČR vysvětluje mluvčí ministerstva financí Ondřej Jakob tím, že česká vláda chce dát najevo, že rozpočtovou odpovědnost prosazuje nejen doma, ale i v Evropě. Podle Jakoba by tento postoj měl zvýšit kredibilitu ČR a vylepšit její pozici při vyjednávání konečné podoby rozpočtu.

Z úst některých českých politiků můžeme zaslechnout i další důvody, proč by měl zůstat rozpočet nižší. Například podle Jana Zahradila, europoslance a předsedy frakce Evropských konzervativců a reformistů (ECR), představuje zvýšení unijního rozpočtu nárůst pravomocí evropských institucí, které on sám nepodporuje.

Podle Zahradila lze totiž na spor o rozpočet pohlížet také jako na mocenský spor mezi Radou EU, Komisí a Parlamentem. „Samozřejmě že více peněz do evropského rozpočtu znamená více moci pro Evropskou komisi a Evropský parlament,“ dodal Zahradil.

ČR vs. zbytek východní Evropy

Většina ostatních zemí střední a východní Evropy v čele s Polskem a Maďarskem, které se stejně jako Česká republika řadí mezi čisté příjemce, se na rozdíl od ČR staví proti snižování objemu rozpočtu, zejména pak regionálních fondů EU, ze kterých mohou tyto chudší členské státy získávat velké množství peněz.

Tyto země si od svého postoje slibují právě zachování nebo dokonce navýšení prostředků ze strukturálních fondů. Stejný postoj zastává i Evropský parlament, který požaduje navýšení rozpočtu EU o 5 % na 1,076 miliard eur.

Skutečně evropské dotace členským státům pomáhají?

Peníze z evropských fondů mohou tvořit významný příjem méně ekonomicky vyspělých členských států. Jejich užitečnost pro tyto země ovšem zpochybňuje ekonom a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) Pavel Kohout.

„Po makroekonomické otázce jsou dotace chybná věc,“ tvrdí Kohout a dodává, že od roku 1989 z dotací nejvíce čerpalo Portugalsko, Španělsko, Řecko či jižní část Itálie – tedy regiony, které se nyní nacházejí ve velkých hospodářských potížích.

Podle Kohouta má čerpání dotací hned několik nežádoucích vedlejších efektů. Zaprvé si vláda zvykne na to, že má vedlejší zdroj peněz, kterým začne plýtvat. Zadruhé je tu problém kofinancování (poměr evropských dotací a peněz, které musí vláda na daný projekt doplatit, je přibližně v poměru 85:15). V neposlední řadě pak dotace způsobují růst objemu peněz v ekonomice, což má inflační efekt vedoucí k poklesu konkurenceschopnosti daného státu.

Tomuto názoru však oponuje Pavel Telička, podle kterého byl hlavní problém „jižního křídla“ při využívání prostředků EU v tom, jak vlády prostředky čerpaly, jak s nimi vynaložily a jak byla nastavena kontrola těchto finančních toků.