Středoevropským státům často schází strategické uvažování, říkají experti

zdroj: WikimediaCommons.org; autor: Burrows

Evropská krize ukázala rozdíly mezi jednotlivými státy Visegrádské skupiny. Jako nejaktivnější se ukázalo Polsko. Ostatním zemím prý spíše schází strategické uvažování. Rozdílné názory však nutně neznamenají neúspěch spolupráce. Důležitá je schopnost komunikovat, a tu podle odborníků státy V4 mají. Měly by se však více zamyslet nad svou spoluprací s Německem.

Vstupem Česká republiky, Maďarska, Polska a Slovenska do Evropské unie splnila Visegrádská skupina svůj prvotní účel. Země tak stály před rozhodnutím, jestli bude mít jejich další spolupráce podobu „diskuzního klubu“ nebo jestli dají přednost strategické spolupráci.

Země V4 si vybraly druhou cestu a některých cílů se jim daří dosahovat, uvedl vedoucí výzkumného oddělení Ústavu mezinárodních vztahů Michal Kořan na konferenci věnované středoevropské spolupráci.

Evropský vývoj v minulých letech ale může pro visegrádskou spolupráci znamenat problém, dodal. Různé přístupy k řešení současné evropské krize totiž zvýrazňují existující rozdíly mezi jednotlivými zeměmi ve vztahu k budoucnosti Evropské unie.

„Česká vláda směřuje Českou republiku spíše na periferii Evropské unie, kde už se nachází Maďarsko. Slovensko je jediným státem V4, který je v eurozóně, ale nehraje příliš významnou nebo aktivní roli. Polsko naopak prezentuje velmi aktivní proevropskou politiku,“ řekl na akci, kterou pořádalo zastoupení Friedrich-Ebert-Stiftung v České republice.  

„Polsko je jediná země regionu, která má skutečně strategické uvažování. Ostatní státům takové uvažování chybí. Ačkoliv jim nechybí taktika. Taktika české vlády je například poměrně jasná: počkejme a uvidíme, co se stane, pak možná budeme souhlasit,“ dodal k vystupování jednotlivých středoevropských zemí na evropské scéně Vladimír Bartovic, analytik Institutu pro evropskou politiku Europeum.

Umění nesouhlasit

Rozdílné přístupy nebo názory na různé důležité otázky však nemusí visegrádskou spolupráci ohrožovat příliš významně, shodují se odborníci.

„Země Visegrádské skupiny nesdílí ve všech případech společné zájmy. Spíše naopak, v mnoha důležitých aspektech se jejich zájmy spíše střetávají. To ale neznamená, že by spolu nemohly spolupracovat a komunikovat,“ řekl Kořan.

Jedním z úspěchů visegrádských zemí je podle něj právě zvládnuté „umění nesouhlasit“. Schopnost řešit společné nesoulady se prý v průběhu posledního desetiletí existence V4 zlepšuje.

„Umění nesouhlasit je velmi důležité. Moje praktická zkušenost je taková, že s partnery z ostatních tří zemí komunikujeme, konzultujeme a koordinujeme spolupráci, jak je jen možné. Nemusíme spolu vždy souhlasit, ale musíme rozumět tomu, že partner může mít jiný postoj,“ souhlasí Milan Čoupek z ministerstva zahraničních věcí.

Stejné názory a zájmy nesdílí ani Francie a Německo, a přesto dokážou působit dojmem, že jsou motorem Evropy a že jí v současné době vládnou, uvedl příklad Bartovic. Pokud pak tyto dvě země předstoupí před ostatní před ostatní se společným stanoviskem, působí dojmem, že se skutečně na všem shodly, dodal.   

Visegrádská čtyřka by však měla být schopna rychleji reagovat na aktuální vývoj. „Zástupci Visegrádské skupiny někdy sedí u stolu ve chvíli, když už mají Německo a Francie napsaný návrh,“ řekl Bartovic. Spolupráce by tak podle něj mohla být posílena a mohla by se týkat i jiných rezortů než pouze ministerstev zahraničí.

Nejvýznamnější partner

Evropských politik a směřování EU se týká také drtivá většina politické spolupráce mezi středoevropskými zeměmi a Německem, které pro ně představuje nejvýznamnějšího partnera, dodal výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů Vladimír Handl.

Pokud jde o ekonomiku, krize eurozóny Německo a visegrádské země spíše sblížila, protože mají podobný pohled na rozpočtové úspory, kladou důraz na nízkou inflaci a shodnou se také v orientaci svých ekonomik na export.  

„Rozdíl ale panuje v institucionálních záležitostech. Česká vláda například dosud nepodpořila žádný z návrhů na institucionální změny, se kterými Německo přišlo,“ řekl. Proti tomu lze prý postavit naopak strategii polské vlády. Ta se snaží prezentovat jako partner Německa a přestože Polsko není součástí eurozóny, usiluje o co největší vliv na rozhodování o tom, co se v Evropě děje.

Spolupráce s Německem závisí do velké míry také na tom, zda dokážou visegrádské země přistupovat k západnímu sousedovi jako jeden celek, upozornil Bartovic.

Visegrádská čtyřka může být pro Německo relevantním partnerem, stačí například uvážit, že podíl zahraničního obchodu se zeměmi V4 má větší podíl než obchod Německa s Francií. Ale abychom se stali relevantními partnery, musíme s Německem jednat jako skupina,“ uzavřel.