Spolupráce podniků s univerzitami stále dost skřípe

Mikroskop

Podle zástupců byznysmenů i Jihomoravského inovačního centra, které podporuje inovativní projekty, hledají české podniky s univerzitami společnou řeč jen těžko. Jejich spojení se tak často sice realizuje, ale hmatatelné výsledky spolupráce zpravidla scházejí.

Co brání českým malým a středním podnikům (SMEs), aby byly inovativnější? Tuto otázku položil EurActiv několika z nich a také zástupcům Jihomoravského inovačního centra (JIC), jež poskytuje zázemí nadějným novým firmám. Největší překážkou pro inovace je podle nich nedostatečné propojení českých SMEs s univerzitami a velkými podniky.

Výsledky nejsou

„Problémem není zahájit určitou spolupráci, daleko horší je dotáhnout ji k nějakému konkrétnímu závěru,“ říká místopředseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků Karel Havlíček. Univerzita podle něj „musí pochopit, že rozhoduje ten, kdo platí, nikoliv ten, kdo bádá“, a podnik musí na druhou stranu chápat, že „bez intelektuálního potenciálu akademické sféry a jejího zázemí se neposune dlouhodobě dále“.

Skutečně spolupráce SMEs s univerzitami tolik skřípe? Vypadá to, že je to ten nejčastější scénář. „Co se týče spolupráce mezi malými a středními podniky s univerzitami, často narážíme na problém adekvátní formulace poptávky firmy po službě univerzity na straně jedné, na straně druhé pak často nejsou dostatečně pružně nastaveny systémy uvnitř univerzit (…),“ posteskl si Petr Chládek z JIC. Pro firmy je podle něj odrazující například nedostatečná ochrana duševního vlastnictví ze strany univerzit.

Podle Chládkova kolegy z JIC Tomáše Halvy v českém prostředí zatím obecně převládá „radikální odlišnost“ podnikatelského a akademického prostředí. „Na rozdíl od firmy, jejímž prioritním cílem je vydělávat peníze, je hlavním posláním univerzity vzdělávání. Z této skutečnosti pramení častá zklamání,“ říká.

Halva se domnívá, že hlavní překážka leží také ve financích. Firmy si podle něj často představují, že by „požadované know-how od vědecko-výzkumné organizace dostala zdarma“, protože „ta jej přece vyvinula za státní peníze“.  „Univerzita naopak cítí obrovský tlak svých zřizovatelů na snižování nákladů a žádá od firmy za technologie často neadekvátní a nesmyslně vysoké sumy,“ podotýká Halva.

Příklady táhnou

Je však třeba říci, že „success storiesve spolupráci SMEs s univerzitami už existují. „Bariéry ve spolupráci s univerzitami nevidíme. Naše společnost Phonexia spolupracuje s výzkumnou skupinou Speech@FIT na VUT (Vysoké učení technické v Brně),“ říká Radim Kudla ze softwarové společnosti PHONEXIA.

Na aplikovaný výzkum v této společnosti poté plynule navazuje vlastní vývoj. „Výsledné technologie pro získávání informací z audionahrávek řeči pak uvádíme do komerční praxe,“ dodává Kudla.

Podle Havlíčka se hodně očekává také od klastru v oblasti nanovláken, který se jmenuje Nanoprogres. Založilo jej několik malých a středních firem v kooperaci s Akademií věd a vybranými univerzitami.

„Podle mého názoru má velkou šanci na úspěch, neboť se jej neúčastní nastrčené skořápky firem, které prahnou po evropských fondech, ale skupina dlouhodobě fungujících subjektů v oblasti nanovláken, biomedicíny a textilu,“ říká Havlíček.

Dotace jsou dostupné

Pokud jde o podporu inovativních SMEs z unijních peněz, lze na ni podle byznysmenů dosáhnout. „Získat peníze na dobrý inovační projekt není vůbec nereálné, záleží na programu, ale ze zkušenosti je pravděpodobnost získání evropských peněz na dobrý projekt, žádá-li gramotná firma, v řádu nikoliv jednotek, ale desítek procent,“ říká Havlíček.

Podle Kudly ovšem chybí peníze pro začínající firmy. „Z naší pozice bychom přivítali větší výběr dotačních programů zaměřených přímo na start-upy a malé inovativní firmy, které nemohou vykázat rozumný počet zaměstnanců a stabilní finanční historii,“ říká s tím, že problém je také „v časové náročnosti administrace a hodnotícího procesu“. Jako výbornou podporu SMEs označuje tzv. Inovační vouchery od JIC.