Zaorálek v čele MZV: Čekají ho střety se Zemanem?

Lubomír Zaorálek (ČSSD); zdroj: http://lubomirzaoralek.cz/.

Jednání o budoucí vládě jsou už několik týdnů na české politické scéně tématem číslo jedna. Ministerstvo zahraničí (MZV) by mělo být v rukou sociální demokracie, navrhovaným kandidátem na šéfa diplomacie je Lubomír Zaorálek. Co budou hlavní výzvy pro MZV? A jaký bude jeho vztah s vládou a prezidentem?

Po dvou a půl měsících včera (6. ledna) podepsala pravděpodobná budoucí koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL koaliční smlouvu a představila své kandidáty na šéfy jednotlivých ministerstev. Řada je nyní na prezidentovi, který by měl jmenovat budoucího předsedu vlády.

Média však poslední týdny spekulují o tom, že prezidentovi Miloši Zemanovi se některá navrhovaná jména nelíbí. Jedním z nich je i místopředseda ČSSD a bývalý předseda a místopředseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek. Ten je nominovaný na post ministra zahraničí.

Osud české zahraniční politiky tak sice zatím znám není, podle dohody pravděpodobné budoucí trojkoalice by však post lídra české diplomacie měl tak jako tak zůstat v rukou sociálních demokratů.

„Dalo by se předpokládat, že by spolupráce premiéra a ministra zahraničí ze stejné strany, tj. s podobnými zájmy, postoji a jasnou hierarchií, mohla přispět k dobré komunikaci mezi politiky i jejich úřady. V praxi ale pochopitelně bude záležet na konkrétních tématech a kontextu,“ řekl EurActivu vedoucí katedry západoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Tomáš Weiss.

Konec dvojkolejnosti?

Právě často odlišný pohled premiéra a ministerstva zahraničí a tím vznikající nejednotný český postoj k některým zahraničně-politickým a evropským tématům, byl odborníky často uváděn jako velký problém poslední politické vlády, v jejímž čele stál Petr Nečas.  

Ta byla ilustrovaná vznikem dvou postů státních tajemníků, a to jak na Úřadu vlády, tak i MZV. Právě druhou zmíněnou funkci pak po svém nástupu zrušil současný ministr zahraničí v demisi Jan Kohout. Sávajícího státního tajemníka pro evropské záležitosti Vojtěcha Bellinga by podle slov Bohuslava Sobotky měl vystřídat ekonom Tomáš Prouza.

To, že bude zmíněný úřad na vládě zachován, však podle Zaorálka neznamená, že by měla dvojkolejná zahraniční politika na pořadu dne. Jak řekl včera v České televizi, půjde pouze o to si úkoly mezi oběma úřady rozdělit.

Mluví se však o tom, že problém by mohl nastat spíše mezi vládou a Hradem. Zatímco pravděpodobná trojkoalice v koaliční smlouvě zmiňuje především orientaci na evropskou osmadvacítku v čele s Německem, prezident Zeman se netají tím, že důležité jsou pro něj i východní trhy.

Nekonzistentní politika

S čím dalším se bude muset ministerstvo zahraničí potýkat? Podle Weisse je základní problém české zahraniční politiky „nedostatečný a nekonzistentní zájem politických stran, ze kterého vyplývá nepředvídatelná politizace některých, často nepříliš důležitých témat a naopak nedostatečná diskuse o tématech podstatných.“

Jak řekl Weiss redakci, s nedostatečným zájmem podle něj souvisí i malá propracovanost a čitelnost zahraničně-politických programů, které u některých stran v podstatě neexistují. Důsledkem je, že není možné odhadovat, kam by se česká zahraniční politika v nejdůležitějších otázkách (mezi které patří například vztah k vícerychlostní integraci, ne/vstup do eurozóny) mohla ubírat.

„Není jasné, kolik politického kapitálu bude vláda chtít do zahraniční politiky, především na evropské úrovni investovat. Ať už jde o vztah k Ukrajině a obecně k východnímu sousedství, angažmá na Balkáně, účast na zahraničních vojenských a civilních misích (v EU i v NATO) a tak dále,“ uzavírá Weiss.