Shoda nad průmyslovým znečištěním v Radě, problémem bude Parlament

Zdroj: EurActiv.cz.

Ministři životního prostředí se dohodli na podobě směrnice o prevenci a omezení znečišťování (IPPC), do níž se včlení celkem sedm již existujících směrnic. Zatímco většina pozorovatelů kompromis považuje za úspěšné završení českého předsednictví v oblasti životního prostředí, ekologové si stěžují na malou ambicióznost IPPC.

Včerejší rada ministrů životního prostředí dosáhla kompromisu nad rozsáhlým legislativním balíčkem sloužícím k omezování průmyslových emisí. Nová směrnice, která nahradí sedm stávajících, přináší nejvíce novinek pro velká spalovací zařízení; podstatných změn doznal také systém integrované prevence. Členské státy naopak odmítly významné navýšení počtu zařízení, která budou pod IPPC spadat.

Podle ministra životního prostředí Ladislava Mika, který vedl jednání Rady v Lucemburku, IPPC zajistí dostatečnou ochranu životního prostředí a zároveň neohrozí konkurenceschopnost unijního průmyslu. „Dojde ke zjednodušení administrativy pro evropské podniky,“ uvedl Miko s tím, že směrnice počítá s též s vyjasněním standardů nejlepší dostupné technologie (best available technology – BAT).

Jak už vás EurActiv informoval, hlavním problémem, který v IPPC vidí evropští poslanci, je, že směrnice podle nich dostatečně negarantuje snižování škodlivých emisí kvůli benevolentnímu přístupu některých členských států k velkým průmyslovým zařízením. Parlament proto v březnu navrhl zavedení závazných emisních limitů (tzv. záchranné sítě), která by stála ještě nad pravidly, jež vyplývají z referenčních dokumentů postavených na principu BAT (EurActiv 24.6.2009).

Na otázku EurActivu, zda zásadní rozpor mezi členskými státy a Parlamentem nepotopí IPPC ke dnu, Ladislav Miko odpověděl, že předsednictví mělo v prvé řadě „plné ruce práce“ s dosažením kompromisu v rámci Rady. „Dosáhnout dohody v případě IPPC byl poměrně složitý problém. Měli jsme poměrně široce postavené pozice jednotlivých zemí a soustředili jsme se na to, abychom dokázali najít kompromisní návrh, který by mohla Rada podpořit. To znamená, to byla naše největší priorita,“ vysvětlil Miko.

Co se týká jednání s Evropským parlamentem, zůstává Miko optimista: „Počítám s tím, že ve druhém čtení při jednání s Parlamentem bude ještě celá řada otázek nastolena a že následující předsednictví bude muset ještě řadu věcí znovu diskutovat a může dojít ještě k dílčím posunům v jednotlivých konkrétních bodech. Nemyslím si, že ten návrh, tak jak jsme ho dneska schválili, bude přímo akceptován Parlamentem, ale věřím, že ten dnešní kompromis bude blízký kompromisu s Parlamentem,“ uvedl.

I zdroj blízký vyjednávání potvrdil, že rozhovory o IPPC byly opravdu komplikované, a také proto nelze očekávat, že by členské státy ustoupily Evropskému parlamentu při hledání kompromisu ohledně IPPC o více než „malý krůček“. Naději ovšem v tomto směru vzbuzují Švédové, kteří podle našich informací nejsou a priory proti zavedení tzv. „záchranné sítě“. Většina členských států ovšem preferuje, aby emisní omezení i nadále vycházela přímo z referenčních dokumentů k BAT a nehodlají vytvářet další systém, který by stál nad nimi.

Když Komise snižuje administrativní zátěž…

Podle jiného diplomata, kterého EurActiv oslovil, Evropská komise v prosinci 2007 všechny dost překvapila, když navrhla, aby se sedm směrnic týkajících se průmyslových exhalací, spojilo do jedné. Výsledkem je, že v nové směrnici, která nabyla obřích rozměrů, má každá z oblastí (dříve upravených samostatným právním předpisem) svou příslušnou kapitolu, ale celková provázanost chybí.

„Nevím jestli se takhle Komise snaží snižovat administrativní zátěž, každopádně jedinou společnou kapitolou pro všechny oblasti je slovníček pojmů,“ uvedl diplomat s tím, že právě obrovská komplexnost a neprovázanost nové směrnice její projednávání komplikovala a komplikovat bude pravděpodobně i nadále.

Změny hlavně v integrované prevenci a u spalování

Doposud jsme mluvili hlavně o posunu ve formální rovině, tj. o spojení 7 směrnic do jedné, co se ale změnilo fakticky? K úpravám došlo hlavně v systému integrované prevence a u velkých spalovacích zařízení. V prvním případě jde hlavně o přísnější opatření týkající se ochrany půdy a podzemních vod, ve druhém se českému předsednictví podařilo prosadit, že znečišťující spalovny dostanou pouze časově omezené výjimky, než vyhoví striktnějším regulím.

Větší řád čeká inspekce v zařízeních, která už povolení od úřadů obdržela: členské státy dostanou za povinnost vypracovat plány kontrol (ty budou probíhat jednou za rok, dva či tři – podle rizikovosti zařízení). Při vydání nového referenčního dokumentu k BAT proběhne přezkum celého povolení, a to do pěti let. V Česku jsou za vydávání těchto povolenek odpovědné krajské úřady.

Ekologové nejásají

Podle pozorovatelů, ač se o tom málo mluví, zaznamenalo české předsednictví právě v rezortu životního prostředí významné úspěchy. To v úvodu včerejší tiskové konference připomněl i Miko: „Snad nebude neskromné, když řekneme, že v oblasti životního prostředí bylo české předsednictví velice úspěšné. Připomenu, že se v šesti případech podařilo dosáhnout shody mezi Radou a Parlamentem v prvním čtení, dnes se nám podařilo dosáhnout shody na úrovni rady nad revizí směrnice IPPC,“ uvedl Miko a dodal, že k tomu muselo předsednictví zvládnout i mezinárodní, především klimatickou, agendu.

Nad jedním z vyzdvihovaných úspěchů – revizí směrnice IPPC nepanuje nadšení u ekologických organizací. „Jsme zděšeni nad minimalistickým přístupem některých zemí vedených Velkou Británií a Polskem,“ řekl Christian Schaible z European Environmental Bureau (EEB). „Neměli by se ministři životního prostředí starat spíš o zdraví a životní prostředí  obyvatel, než o dosažení dodatečných příjmů pro největší znečišťovatele?“ klade řečnickou otázku Schaible. EEB kritizuje hlavně příliš „flexibilní“ systém pro velké spalovny, které se ještě dlouhá léta nebudou muset podrobit přísnějším pravidlům.