Půjde nový prezident ve stopách Klause?

zdroj: WikimediaCommons.org; autor: DerHuti.

Současný prezident Václav Klaus patří k největším kritiků evropské integrace. Na základě rozhovorů s prezidentskými uchazeči, které EurActiv od minulého pondělí zveřejňuje, se redakce proto ptala českých analytiků, jak se podle nich bude příští hlava státu od Klause lišit. Od koho by očekávali největší obrat v evropské hradní politice a koho naopak označují za „pečlivého čtenáře Klausových tezí“?

V polovině ledna si budou moci občané poprvé zvolit hlavu státu v přímých volbách. EurActiv se proto rozhodl vyzpovídat prezidentské kandidáty a zjistit jejich názory na budoucnost evropské integrace a roli České republiky v tomto procesu.

Podle Ústavy prezident představuje hlavu státu a zastupuje Českou republiku navenek. Je proto jedním z nejviditelnějších politických reprezentantů státu. Neúčastní se sice rozhodování evropských institucí, nicméně svými názory může zasahovat do tuzemské debaty o evropských tématech.

Současná hlava státu Václav Klaus patří k jedněm z největších a nejaktivnějších kritiků evropské integrace, a svými postoji tak podle politologů částečně ovlivňuje klesající důvěru Čechů v Evropskou unii (EurActiv 22.10.2012). Redakci zajímalo, jak se bude podle oslovených analytiků budoucí prezident od Klause v této otázce lišit.

„Domnívám se, že kterýkoli z kandidátů s výjimkou Jany Bobošíkové by dokázal hrát roli tmelidla české evropské politiky mnohem lépe než Klaus,“ tvrdí ředitel think tanku Europeum David Král.

Kritika Klause

A jak se kandidáti vůči stávajícímu prezidentovi vymezují? „Naprostá většina kandidátů (s výjimkou Jany Bobošíkové) se staví k roli Václava Klause v otázkách EU poměrně kriticky. Většinou shodně reflektují skutečnost, že prezident nemá být tvůrcem evropské politiky ČR, ale spíše jakýmsi moderátorem debaty či brokerem mezi členy vlády či ve vztahu k veřejnosti,“ řekl redakci Král.

S tím souhlasí i Radko Hokovský, ředitel think tanku Evropské hodnoty. „Lze předpokládat, že budoucí prezident nebude zneužívat svého postavení k prezentaci svých osobních, často radikálních názorů, které jsou v rozporu s pozicí vlády a základních zájmů České republiky,“ říká Hokovský a dodává, že však zůstává otázkou, jak bude nový prezident schopný své konstruktivnější postoje komunikovat vůči veřejnosti a zahraničním partnerům.

Klausovi se nejvíc blíží Bobošíková

Analytici, které EurActiv oslovil, se shodují v tom, že názorově nejblíže je současnému prezidentovi bývalá europoslankyně Jana Bobošíková (Suverenita).

„Jana Bobošíková by se od současného prezidenta odlišovala snad pouze tím, že by v hájení jeho názorů na evropskou integraci byla hlasitější, důslednější a přímočařejší. V jejích odpovědích ve stylu ‚všechno špatně, všechno zrušit‘ je znát, že je pilnou žačkou Václava Klause a pečlivou čtenářkou jeho tezí,“ tvrdí analytik Asociace pro mezinárodní otázky Vít Dostál. Dodává však, že určitý vliv na tyto názory může mít i snaha kandidátky využít popularitu současného prezidenta a jeho názorů na EU v české společnosti.

Podle Krále je Bobošíková jedinou kandidátkou, u které nelze vyloučit, že by stejně jako Klaus kladla dodatečné podmínky k vládou dojednaným úmluvám na úrovni Evropské unie, jak to učinil současný prezident v případě Lisabonské smlouvy.

Do značné míry se podle oslovených analytiků názorově s Klausem shoduje i senátor za ODS Přemysl Sobotka. „Z odpovědí Přemysla Sobotky je možno cítit vlažný eurorealismus části ODS,“ říká Král.

S tím, že Sobotkovy postoje vůči evropské integraci odpovídají jeho stranické příslušnosti souhlasí i Dostál a doplňuje, že „hlavní inspirací pro evropskou politiku ODS je právě myšlenkový svět Václava Klause“. Dodává však, že podle Sobotkových výroků lze usoudit, že nechce být prezidentem solitérem, který „kope vládu v evropské politice do kotníků.“

Největší obrat? Roithová a Dienstbier

Jako „protipól názorů Václava Klause“ označuje Dostál europoslankyni Zuzanu Roithovou (KDU-ČSL). „Je otázkou, jak by se snesly její názory s euroskeptickou vládou a zda by byla schopná držet se vládní linie evropské politiky, jak předpokládá ústavní pořádek. V každém případě by prezidentství Zuzany Roithové představovalo obrat o 180° v hradní evropské politice.“

„Eurooptimismus přítomný ve většinovém diskursu ČSSD“ je podle Krále možné vnímat u senátora Jiřího Dienstbiera, který by se podle Dostála odlišoval v evropské politice od současné hlavy státu téměř ve všem. Analytici zdůrazňují, že kromě kladného postoje k dalšímu prohlubování evropské integrace je důležitý i fakt, že by podle svých slov konzultoval své názory a stanoviska s vládou.

Jinak než Klaus vidí integraci také ministr zahraničí Karel Schwarzenberg (TOP 09). „Představuje pro něj spíše příležitost, než hrozbu, a tento názor chce jako prezident šířit. Chce také vést dialog o evropské politice s dalšími důležitými domácími hráči,“ tvrdí Dostál.

Opatrný Fischer a nečekaně kritický Zeman

Jako „velmi opatrné a neutrální“ označuje odpovědi Jana Fischera David Král. „Jan Fischer představuje konsensuálního politika, který nestojí o zbytečné střety s oponenty, což se projevuje i v jeho stanoviscích vůči evropské integraci. V tom se od Václava Klause jednoznačně odlišuje. Není ani natolik radikální v hodnocení současného stavu integrace, ale zároveň se brání negativnímu vymezování vůči Václavu Klausovi. Z jeho odpovědí je znát, že bude usilovat o to, aby Česká republika mluvila v evropských otázkách jedním hlasem,“ dodává Dostál.

Jako překvapivý označují analytici postoj bývalého premiéra Miloše Zemana. „Vzhledem k tomu, že se sám označuje za eurofederalistu, neočekával bych u tak něj vyhraněnou pozici,“ řekl EurActivu Král.

Podle Dostála Zeman „hraje na strunu řadě stereotypů, které jsou oblíbené i u současného prezidenta. Uvádí výčet tzv. nesmyslů z dílny eurobyrokratů, ale zapomíná na to, že ty musely být schváleny Evropským parlamentem, členskými státy a následně často implementovány do národních legislativ národními parlamenty. Podobný názor zastává také v případě řeckých problémů.“

Moderátor debaty pravice a levice

Podle Krále bude v příštích letech klíčová skutečnost, že postoj dvou hlavních politických stran ODS a ČSSD k otázkám budoucnosti Evropské unie je velmi polarizovaný.

„Bez hledání širšího konsensu mezi těmito subjekty bude česká politika vůči EU nadále riskovat diskontinuitu. A tady vidím potenciální roli prezidenta jako moderátora debaty mezi těmito silami, který bude otupovat hrany jejich velmi vyhraněných postojů. Je jasné, že v takovém případě by onu roli asi lépe zastával neutrální kandidát, který bude schopen získat jejich důvěru,“ uzavírá Král.