Proměna regionů závisí na lidech. Spravedlivý fond je jen kamínkem v mozaice

© Pixabay

Přechod z uhelné na zelenou ekonomiku se v Česku přímo týká bezmála 25 tisíc a nepřímo až 100 tisíc lidí. Právě kvůli nim potřebují regiony s historií těžkého průmyslu systematické změny. Fond spravedlivé transformace zapadá do širší škály aktivit, které nyní v krajích probíhají.

Nejnáročnější přechod za zelenou ekonomiku se v Česku týká tří krajů: Ústeckého, Karlovarského a Moravskoslezského. Tedy těch, kde se historie těžby uhlí a těžkého průmyslu podepsala na stavu životního prostředí, pracovního trhu i ekonomické výkonnosti.

Pro tyto dotčené regiony jsou proto vyhrazeny peníze navíc v rámci Operačního programu Spravedlivá transformace (OPST). Ten obsahuje téměř 43 miliard korun, které mají krajům pomoci vyvarovat se vážných ekonomických i sociálních problémů, jaké jim nejen odchod od uhlí může způsobit.

Podcast: Jak spravedlivě rozdělit transformační fond?

Do českých uhelných krajů brzy přitečou peníze z EU na tzv. spravedlivou transformaci. Tedy na to, aby zvládly odklon od uhlí. Kdo na peníze dosáhne? A co za ně bude moci v krajích vzniknout? 

Přestože je fond spravedlivé transformace možná tím nejvýraznější prvkem, který se s proměnou uhelných regionů pojí, podle Mikuláše Černíka, výzkumníka platformy pro sociálně-ekologickou transformaci Re:set, je tento fond spíš pověstným „kamínkem do mozaiky“.

Jedná se o podmnožinu všech aktivit, které v současné době probíhají, doplnila na nedávné debatě Zuzana Vondrová, projektová koordinátorka Centra pro dopravu a energetiku.

Fond navazuje na dlouhou práci, která se odvedla na strategické úrovni, doplnil Jan Kříž, náměstek ministerstva životního prostředí (MŽP) pro řízení sekce fondů EU, finančních a dobrovolných nástrojů.

Hlavní předností fondu je, že se jedná o prostředky vyhrazené přímo pro tento typ území. I když lze na některé oblasti transformace čerpat peníze i z jiných dotačních programů, jako jsou Modernizační fond nebo Národní plán obnovy, dosud pro uhelné regiony neexistovala samostatná obálka.

„Není možné rozdělovat nahodile peníze na různé projekty, které jdou do uhelných regionů, ale nejsou propojeny. Je to nástroj, který má jasný plán a jasná kritéria,“ řekl náměstek ministra pro místní rozvoj (MMR) Radim Sršeň.

Důležitá proto bude role ministerstva životního prostředí, které bude dohlížet, aby nedocházelo k překrývání jednotlivých programů.

Možným kamenem úrazu fondu by mohla být také omezená doba, po kterou lze o peníze žádat. Celá výše nákladů by měla být zasmluvněná do konce roku 2023, upozornil analytik společnosti Sev.en Energy Pavel Farkač.

Proměna uhelných regionů již probíhá

Transformace se přímo týká bezmála 25 tisíc lidí z energetického sektoru a nepřímo odhadem 100 tisíc lidí, kteří mohou přijít o práci. A velká část lidí o práci již přišla – v letech 2005–2015 to bylo 43 % lidí v odvětví zpracování uhlí.

Podle Černíka to ale nebude pouze druh povolání, který bude rozhodovat o míře dopadu na jednotlivé lidi. „Dopadne to nerovně na sektory, na některé specializace, věkové skupiny. Rozdílně to dopadne i na ženy a muže,“ dodal.

Důležité je nezapomínat ani na kontext, ve kterém se transformace uhelných krajů ocitá. K těm patří potřeba energetické bezpečnosti spojená s válkou na Ukrajině, klimatická změna, ale i skutečnost, že se nyní spousta lidí nachází v režimu dodavatele poslední instance.

Celou transformaci tak nelze redukovat pouze na vznik nových pracovních míst. „Týká se to důstojné práce a důstojného bydlení, ale i vyvázání lidí z dluhových pastí, aby se mohli stát součástí stabilní ekonomiky a nebyli ohroženi riziky černé a šedé ekonomiky,“ popsal Černík.

Transformace uhelných regionů se může protáhnout. Důvodem je válka na Ukrajině

Uhelné regiony mají projít zásadní proměnou. V nadcházejících letech by do nich mělo natéct necelých 43 miliard korun prostřednictvím fondu spravedlivé transformace. Do podmínek čerpání peněz se nejspíš promítne i válka na Ukrajině.

Součástí těchto výzev je i cenová dostupnost energií, kterou slibují obnovitelné zdroje. Česko proto potřebuje systémová řešení a strukturální změny regionů, aby v nich novou ekonomiku vůbec bylo možné budovat.

Změna musí přijít „zespodu“

Přestože rozsáhlé investice představují velkou šanci na proměnu regionů k lepšímu, nezáleží jen na objemu peněz, které program nabízí. Na politické úrovni se fond sice často prezentoval tak, že zainvestované peníze všechno změní, ale tak to není, zdůraznil Kříž. Mohou třeba vznikat příklady dobré praxe, které způsobí pozitivní změnu, ale nelze očekávat nějaký zásadní obrat.

Iniciativa by proto měla přicházet hlavně „zespodu“, tedy od krajů a lokálních aktérů, kteří zde působí. A přestože se samotné kraje na vytváření programu a výběru projektů z velké části podílely, u takového zapojení by to končit nemělo.

Jak zdůraznil Radoslav Lipták z Generálního ředitelství Evropské komise pro regionální a městskou politiku, to, jak se transformaci bude dařit realizovat, závisí hlavně na malých aktérech a lidech v té „nejspodnější vrstvě“.

„Ekonomika nestojí na kapitálu, který je potřeba zlepšovat, ale na lidech a na životním prostředí,“ prohlásil Černík. Je proto potřeba hledat systémové a strukturální změny, které se nevyčerpají společně s penězi z fondu.

Článek vznikl při příležitosti kulatého stolu „Jak spravedlivě rozdělit transformační fond?“, kterou uspořádal server EURACTIV.cz dne 2. března 2022.